Článek
Zkusila napsat, že to myslela úplně jinak, dále, že jí chtěla pouze vyjádřit ono „přání“ lehké země, až k jejím omluvám začaly přibývat reakce rozesmáté. Tohle je totiž ono kouzlo nechtěného. A hlavně velice, ale velice nechtěné automatické opravy. Pod její post napsal další pán: Nechte to být, tomu by se smála i zelená. Načež se omluvil i on, další perlou: Zesnulá! Zesnulá! Ztracený autokoberec! Pod autokobercem se objevilo další vlákno: Ježišmarjá, autokoberec, to je siláž, ale vidíte, ta cesmína! Vzápětí už notně naštvaný pán s cesmínou internetově řval: Čeština! Čeština! Čeština! Jak se to vypatlaná! Teda vypíná!
Ač je to tragické a úmrtí Simony Postlerové mě zasáhlo opravdu hrozně, musela jsem se smát. A nebyla jsem zdaleka sama. A tuším, že se tomu z hereckého nebe smála i sama zesnulá Simona. Autocorrect zná každý uživatel chytrého telefonu. I já. A ty nesmysly, které to rozesílá na všechny strany, pokud píšete v rychlosti a prostě se moc nedíváte a nekontrolujete to, co se vlastně odeslalo, způsobily už nejedno nedorozumění. Samozřejmě, říkáte, vypni si to, ne? Tak jasně. Jenže já nevím jak!
Ač se pokládám za komunikačně poměrně dovednou, tohle jsem nezvládla. Mlhavé pokyny na různých zákaznických linkách zněly: Je to NĚKDE v nastavení. No jo, ale kde? V nastavení se mi podařilo nastavit nejdříve arabštinu, abych následovně musela navštívit se svým k Mekce se modlícím telefonem autorizovaný obchod svého operátora.
Tam seděl mladý kluk, který vypadal velice funkčně a agilně, leč i on musel upoceně po mnoha minutách boj s automatickými opravami vzdát. Naštěstí se můj telefon již modlil v mém mateřském jazyce. „Je to NĚKDE v nastavení. Já prostě nevím, kde to je. Musíte si na to dávat pozor,“ oznámil mi zpocený autorizovaný prodejce zcela neautorizovaně. Tak jo.
Jenže se tomu fakt, ale fakt nelze vyhnout. Pozor jsem si dávala, ale ti na druhé straně Messengeru, Whatsappu, Viberu, všech podobných aplikací pro psaní, ti měli onen autokobereček také. A byla to fakt legrace. Fakt! Ovšem musíte ve spleti těch naprostých kravin narazit na člověka se smyslem pro humor, jinak hrozí, že se vše zmotá a úplně domotá tak, že vznikají omyly doslova fatálního rázu!
Například od jisté velice distingované profesorky mi dorazila odpověď na otázku, jestli už je na cestě: Už jsem na odchodu, ale ještě si to udělám. Ehm. Tak co teď. Protože jsem nechtěla paní profesorku rušit při veselé chvilce s freečkem (nebo vysokoškolskými skripty!), zaraženě jsem telefon odložila. Vzápětí cinkla reakce: To snad není možný. Já chtěla říct, až se podělám, podělám! Dobře, beru, z hezké chvilky osamělé profesorky se stává hezká chvilka na toaletě. Zkusila to ještě jednou: Až se vydělám! A naposledy: DODĚLÁM! Přísahám, že i to cinknutí příchozí zprávy znělo zoufale!
Já to pochopila samozřejmě od začátku, tak jí píšu: Já to počůrala už poprvé, Klímová to dokonce maže často. A pink. Odesláno. Jasný. Pochopila jsem to už poprvé, v klidu, na dokončení máte čas. A teď co. No, raději jsme si zavolaly. Neboť to celé obskurně zavánělo nějakým zmermomocněním fiktivní paní Klimové. Ubohá pí prof.
Začalo mě to zajímat, protože i mně se stalo mnoho neuvěřitelných „překlepů“ v podobě onoho autokoberce. Například jsem psala řemeslníkovi ohledně vyklízení staré kuchyně. Získala jsem kontakt a napsala mu: Dostala jsem vaši nablito. Je jasné, že se již neozval a já se neozvala ani jemu, protože i slovíčko dostala, dostalo vulgárních automatických oprav. Takový trapas. Sice jsem nabídku dostala, ale odpověď již nedostala. Někde to nyní visí v éteru a já se stydím. Tak jsem zabrousila mezi své známé, a také do netového prostoru, kde jsem našla plno různých skupinek, které si navzájem vyměňují nejkrásnější autokoberce. Je to opravdu ohromná legrace a vřele to doporučuji.
S tou chutnou ejakulací jsem dostala asi hodinový záchvat smíchu. Víte, to bylo tak. Do školy někdo nahlásil bombu a dva mládežníci si o tom psali. A zveřejnili to. Hej, alarm ve škole? Jes. Prej byla i chutná ejakulace. Cože to? Co to meleš? Ty vole - nutná evakuace! Jo. To pak člověk neví, jestli se smát, nebo se zahrabat dva metry pod zem. Poklop jeho duši. Odpočítávej v pokoji. Ustříknout soustrast. Restaurant in piss. Budiž mu země lebka. Buď slinta.
Automatické opravy se týkají naprosto všech oblastí lidského života. Delegátky v Chorvatsku se lidé ptali, kde bude šlapat. Po rozčílení a uražení následovalo vysvětlení - šlapadlo, kde lze zapůjčit šlapadlo! Například postřik proti Slovákům, jelikož jsou přemnoženi, vyvolal v zahrádkářství velkou vlnu nevole. Než se zjistilo, že nebohý pán si neví rady s invazí slimáků. Nakrájená babička pro změnu vyděsila dámu, která šla na kafe k druhé dámě, která ji chtěla uctít bábovkou. Ohledně vaření existuje tolik autokoberců, že by to bylo na celou knihu.
Například sýr. Jako smažený. Když vám kamarádka na prostou otázku „Co budeš vařit?“ odepíše: Obžalovaný sýr, ale určitě vyteču, jde o zcela irelevantní informaci, při které přijde na řadu vaše představivost. Moje tedy rozhodně. Další nádherné autokoberce lze zaregistrovat v diskusích chovatelů domácích zvířat. Příklad konverzace ohledně kočky zavdal mnoho dohadů, protože věřte nebo ne, někteří lidé jsou opravdu, jak to říct kulantně, nechápaví. Ovšem ono se někdy skutečně není čemu divit.
Na fóru o kočkách totiž přistála tato žádost o radu: Jak poznám, že mi loučka hrála? Následovalo asi padesát dotazů, načež to paní opravila: Ježišmarjá, moučka hází, ona není kostkovaná. Zase špatně. Další pokus: MOČKA! Načež zoufalá tazatelka, která tu kočku prostě z hlubin svého telefonu nemohla vydolovat, hodila do pléna poslední zoufalý post: JAK POZNAT, ŽE KOČANDRLE HAJZL? A bylo to. Paní se rady stran své hárající nekastrované kočičky nedočkala.
Rád vás vyhoním, dozvěděl se například kamarád od svého pojišťováka, takto ženatého pána, který rozhodně neinklinoval ke stejnému pohlaví. Tedy navenek. „Ty jo, to jsem netušil, že takhle… a takhle naplno mi to řekne, hmmm!“ nevěřil svým očím. Pak se jeho manželka podívala blíže na znění mailu a došlo jí to, samozřejmě. Žádal změnu pojistky a laskavý a agilní pán by mu rád vyhověl.
Tyto hříčky jsou bezesporu kouzelné, ovšem jak vidno, pokud se týkají sexu všeobecně, lidé vždy spíše okamžitě uvěří tomu, že je to realita, ne, že se jedná o autokoberec! A zvláště my, Češi, kteří jsme proslulí svým smyslem pro absurdní humor, jdeme rádi do extrémů!
Ale zřejmě nejhezčí automatické opravy a s nimi spojené omyly jsou lékařské. Toho se dá najít, to si neumíte ani představit. Jen namátkou - nějaká maminka se ptala v jedné lékařské poradně, jak srazit horečku u dítěte bez pomoci chemie: Dej ho do chlastu a chlastat a chlastat, přišla zajímavá a všeříkající odpověď. Ptající se maminka byla velice, ale velice nechápavá, protože se tam začala rozčilovat, že si z ní dělají všichni srandu, že ona odmítá léky pro svého synka, že ji mají všichni za ekobioezolesanu (což asi měli), ale, víte, ve finále ze sebe cvoka udělala sama. Chladit a chladit až uchladit! I ji!
Já nevím. I při krásném autokoberci se někteří tak odkopají, že se ukáže jejich pravé já. Nebo jsou to omyly v diagnóze. Pokud se dočtete, že máte na plicích výblitek, nedojde vám, že jde o výpotek. A pokud to ještě dotyčný chce opravit a sází tam pórek, výstřik a vypitej, než se konečně dostane k onomu výpotku, pacient už se většinou chystá do rakety. Čili rakve. Ano, i v pohřební službě se při komunikaci mezi pozůstalými a pracovníky dá najít kouzlo nechtěného autokoberce. Žádáte pohnojit do země či kremrole? Hm. A co teď s tím. Kremroli na kremaci? Ach jo!
Ovšem nejkrásnější autokoberec (alespoň mně přišel nejhezčí) provedl jeden starý lékař, který odcházel do důchodu. Vybraným pacientům rozeslal hromadný mail, ve kterém stálo, že: Předávám vás do laskavé .… paní doktorky Řeháčkové (ano, chtěl napsat péče, ve skutečnosti se tam objevilo dlouhé í, řízné, rázné a nekompromisní!). Tohle už nikdy nikdo nevezme zpátky. To se nedá. Nikdy. Tomu nepomůže ani laskavá péče paní doktorky Řeháčkové!
No nic. Tak vám přeji strašné prázdniny, pevné Neruda - a pokud se vám členovec nelíbil, je mi to velmi Litoměřice!
Hřeji vám buněčný den a bodré podoledne, jak by řekl „lingvista“ Crabtree z Haló Haló, jeden z prvních autokoberců!
