Článek
On porušil… On doslova znásilnil celou naší rodinu. Znesvětil náš dům. Ten člověk poskvrnil vše, co nám bylo svaté. Náš domov, místo, kde jsme se měli cítit v bezpečí, tak… Nemohu o tom mluvit. A nevěděli jsme to, skutečně ne. Jen mizelo jídlo, ale tomu jsme se smáli, že má náš syn hlad. Že u nás bydlí, promiňte, to není to správné slovo, ale ano, bydlí - naprosto cizí člověk, že nás pozoruje ze škvír a ze zdí, a to se dělo dlouhé měsíce, omlouvám se, jdu zase… Ano, děkuji. Ano, dělá se mi nevolno vlastně pořád…
Na první pohled to celé zavání městskou legendou, mýtem, který se rozšířil mezi lidmi a získal status potvrzeného faktu, který se ale nezakládá na pravdě. Omyl. Ale je to přece nemožné, můžete namítnout. Kdyby u mě doma někdo žil, tak si toho přece všimnu! Opět -omyl. Phrogging už není zdaleka jen doménou USA, kde se tito vetřelci usazují nejčastěji. Přece jen, v Americe nalezneme velká sídla, která mají spoustu nevyužitých prostor, celá rodina je vesměs celý den pryč, takže podmínky pro tuto obskurní formu „spolubydlení“ jsou tam přímo ideální. Toto hnízdění cizích lidí v domovech jiných lidí se rozšířilo i do Evropy. Případy najdeme ve Francii, Anglii i Portugalsku.
Často se phrogging (zkomolenina z anglického Frog - žába, frogging, neboť významově tito lidé „skáčí“ a „přeskakují“ z domu do domu jako žáby) zaměňuje se squattingem, u nás velice dobře známým (viz Ladronka apod), ale rozdíl je velký. Squatter vleze do neobydleného domu, kde se usadí. Phrogger vleze do obydleného domu, kde se usadí. Úchylák, co chce šmírovat, namítnete. Vesměs to není pravda. Phroggeři mají dokonce i svůj vlastní kodex cti a jejich komunita, která se potkává na netových fórech si navzájem dává tipy na nejlepší domy, na nejlaxnější rodiny, na nejlepší skrýše, na nejlepší možné způsoby vniknutí.
Někteří phroggeři fotografují…
Phrogger nezůstává na jednom místě déle než je nezbytně nutné. Přespí pár dní, pár týdnů, nanejvýš pár měsíců, přičemž zůstává obyvateli domu zcela nepovšimnut. To je nejvyšší ocenění pro každého phroggera. Zůstat naprosto neviditelný a neslyšitelný. Rodina o mně vůbec nevěděla a nikdy se to nedozví - mám zlatou medaili! Přesto můžeme tyto neuvěřitelné „blázny“ rozdělit do více skupin:
- Pravý phrogger - zůstává ukrytý, vylézá jen, když jsou rodiče v práci a děti ve škole. Snaží se ze všech sil zůstat nikým nepovšimnutý. Ven nevychází, musí se živit ze zdrojů v domě, dává si pozor na jídlo (nesmí nikdy nic nakousnout nebo zcela vyjíst, protože by rodina zbystřila - jde spíše o pizzu z mrazáku, v USA oblíbené vločky nebo zmrazené pokrmy a plechovky s polévkou). Vždy po sobě uklízí, nikdy neleká a nestraší rodinu. Po pár dnech a nocích odchází do jiného domu. Není ze sociálně slabé společenské vrstvy, často má svůj byt. Je to pro něj forma dobrodružství, „dokázání si“ toho, že zůstal neviditelný, že nikomu neuškodil a neublížil.
- Šibal phrogger - tyto cvoky komunita oněch pravých (jakkoliv to slovo může znít v kontextu tohoto jevu bizarně!) phroggerů nesnáší. Ničí jim jejich reputaci. Tito šibalové a šotci totiž rodinu straší. V noci přemisťují věci, nenápadně děsí jednotlivé členy „své“ rodiny například nápisy na zrcadle, mění věci za jiné, kradou oblečení, velice často přemisťují i nábytek, magnetky na lednici uskupují do různých děsivých vzkazů, a také, což je asi nejhorší, rodinu fotografují a natáčí. A pak jim ty fotky posílají. Spící puberťačka, matka a otec při sexu, syn při masturbaci. A nechtějí je vydírat, chtějí je jen vyděsit. Což se jim daří velice dobře. Nepředstavitelné a hnusné. Rodina si pak myslí, že jim doma straší nějaký duch, protože tomu naprosto vše odpovídá. Vyděšení lidé absolutně netuší, že jejich strašidlo je z masa a krve. „To bych radši měla doma ducha!“ můžeme číst výpověď jedné z obětí phroggingu z Francie. A je to pravda.
- Bezdomovec phrogger - přímo se nabízí, že si člověk bez domova nalezne skrytý domov u jiné rodiny. Ale nestává se to často. Řečeno natvrdo - většinou se prozradí hned, nemají totiž ty správné hygienické návyky, rodina cítí zápach, zvuky, často to jsou alkoholici nebo feťáci, kteří pod vlivem nejsou schopni svoje působení v domě utajit. Toto nejsou praví phroggeři, ale úplně obyčejní vetřelci, kteří se snaží jen něco ukrást, rodinu fyzicky napadnou, vydírají, vykradou a utečou. Komunita pravých je nahlašuje a nechává stíhat policií.
- Ďábel phrogger - škodolibý bývalý manžel, bývalá manželka, zhrzený nápadník, odmítnutá dívka. Tito narušení lidé se pomocí phroggingu rozhodnou terorizovat cíl své pomsty. Revanšovat se za všechny možné prohřešky a svou nenávist vrhnout na celou rodinu. Phrogging známého člověka je nebezpečný tím, že pachatel zná všechny zvyky, slabiny a povahové rysy své oběti. Pak může cíleně strašit a způsobovat neuvěřitelnou bolest a zoufalství právě tím, že není vidět a přivede k šílenství svůj terč. Mstící se magor, který žije potají ve vaší domácnosti, to je ztělesněná noční můra a takových případů neustále přibývá.
Někdy phroggeři schválně straší a děsí…
Je to neuvěřitelné, že něco tak drzého může na světě existovat. Co může být horší, než když zjistíte, že u vás doma někdo žil a vy jste o tom neměli nejmenší ponětí! Pak přijdou výčitky (měla jsem to vědět, copak jsem úplně blbá, že nepoznám, že s námi doma někdo je?) a jakási špína, která na člověku ulpí (znesvěcení úplně všeho, poskvrnění celého našeho života, znásilnění vůle). Skoro ve všech případech oběti zjištěného phroggingu dům prodají a odstěhují se někam pryč. Je to skutečně odporné narušení osobního prostoru a soukromí v jeho nejniternější podstatě. Jak se to vůbec může stát? Proč to dělají? Jak je odhalit a trestat? Jaké jsou nejznámější případy tohoto neskutečného lidského počínání?
Dokument stanice Lifetime s názvem Phrogging: Hider in My House zaznamenává autentické výpovědi phroggerů i jejich obětí. Postihuje dvacet (!) obskurních případů, kdy byli odhaleni a co to udělalo s rodinou. Jeden z phroggerů však kontruje, že ti praví zůstávají neobjeveni a popisuje, jak to celé chodí. Je to vlastně velice jednoduché. Někdy si s ostatními vymění informace o konkrétním domě, zvycích rodiny: kdy odjíždí do práce, jestli chodí uklízečka nebo chůva, kam chodí děti do školy, jestli mají alarm, kamery, pokud ano, kde, jestli mají psa (to je neřešitelná věc, protože pes samozřejmě phroggera vždy vyčmuchá), jaký je nejvhodnější vchod do domu - sklepní okénko, garáž apod.
Někdy si vybírají místnosti v domě…
Bývají to technicky velice zdatní hackeři, kterým nedělá problém nabourat se do bezpečnostního systému a zcela ho na chvíli vyresetovat. Pokud jsou to samotáři, dům s rodinou nejprve sledují a zaznamenávají zvyky obyvatel. Pak si sbalí zavazadlo - musí být lehké, aby mohli včas uprchnout a nenechat po sobě nic - které obsahuje spacák, deku, baterky, lampičku, nabíječku, powerbanku, vodu, základní potraviny, hygienické potřeby. Pro ty pravé je to dobrodružství a rozhodně nechtějí napáchat žádné škody. Pak počkají na vhodný okamžik a vklouznou do domu. Tam se usídlí. Jejich hnízdo lze nalézt například v pokoji pro hosty, v podkroví, v členitém sklepě, v garáži, ve skříni nebo mezi zdmi. Což je asi nejstrašnější.
Phrogger má povědomí o architektuře celé oblasti i konkrétního domu. Pokud jsou tam (v amerických domech kdysi velice rozšířené) slepé zdi čili je prostor mezi zdmi domu, usídlí se tam. Jen ti nejdrzejší (a nejlepší) z nich se uhnízdí ve volném pokoji, třeba vedle ložnice pánů domu. Běhá z toho mráz po zádech jen při té představě, že? A když se usadí, rodina nemá ani tušení, že je v domě nezvaný host. Z malých náznaků lze něco poznat. Pokud žije ve zdech, nemůže být zcela potichu, takže různé škrabání, vzdechy, vrzání a skřípání lidé svádějí na krysy nebo mývaly, volají deratizační firmy.
Někdy bydlí ve sklepě nebo se usadí ve zdech…
Pak se začne ztrácet jídlo, ale tak „divně“, že členové rodiny myslí: „To jsem asi snědla ráno já. Ne, to jsi snědl ty! No možná ano, asi si to nepamatuji!“ Phroggeři často zapomenou dovřít lednici, kuchyňskou skříňku, spláchnout toaletu, kterou používají, když nikdo není doma. Pokud na ně přijde potřeba „za plného provozu domácnosti“, používají lahev a papírové pytlíky (však rozumíte). Často se phrogger prozradí zvednutým prkénkem v čistě ženské domácnosti, nechá hrnek od kávy jinde, pokud je phrogger žena, může dojít k vypůjčení menstruačních potřeb nebo neklamných známek menstruace, kterou ale v té době nemá žádná z ženských členek rodiny.
Když to nepovšimnutého phroggera přestane bavit nebo reálně hrozí jeho odhalení, tak odejde. Nikdo se ve většině případů vůbec nic nedozví. Údajně došlo i k případu, kdy se phrogger ještě před odhalením přestěhoval spolu s obyvateli původního do domu nového. Proto je to tak děsivé.
Pořiďte si světla snímající pohyb, alarmy nebo bezpečnostní kamery, které viditelně nainstalujete. Pravidelně také kontrolujte všechny místnosti včetně garáží a přístavků, obzvlášť, začnou-li se vám ztrácet, objevovat nebo přesouvat věci. A ztratíte-li klíče, rozhodně vyměňte zámky. Jelikož není tento jev ještě příliš známý, může se řada lidí domnívat, že jde o duchy a v bytě jim straší.
Jsou ale příšerné případy, kdy rodinu phrogger doslova tyranizoval. Těchto úchyláků se komunita kovaných „tajných nájemníků“ štítí a distancuje se od nich. Prý jim dělají špatné jméno, což je v tomto případě mírně řečeno protimluv. Ve zmíněném dokumentu zazněly šílené výpovědi těch, jejichž soukromí a dům obsadil zlomyslný phrogger. A nezřídka ti lidé skončili v blázinci.
Někdy phrogger terorizuje rodinu svého bývalého partnera…
Nejznámější obětí nevítaného hosta byl například George Michael, kterému se pod podlahou usídlila phroggerka. Čtyři dny obývala prostor nad zvýšeným sklepem zpěvákova domu, když ji prozradilo kýchnutí. Když šokovaný Michael zavolal policii, utekla, a zbylo po ní hnízdečko - škvíra dva na dva metry, spacák, lampička, dokonce i knížka. Zpěvák usoudil, že to byla nějaká fanynka a obvinění stáhl.
Další slavnou osobou, kterou terorizovala nezvaná spolubydlící, byla Pamela Anderson. Do jejího druhého domu v Malibu se vlámala žena, která se usídlila v maličké místnůstce v podkroví. Sexbomba přijela na víkend do Malibu a načapala vyděšenou phroggerku u otevřené šatní skříně. Zkoušela si její ikonické červené plavky z Pobřežní hlídky. Ale případy objevených phroggerů nekončí takto „šťastně“. Existuje tolik zničených rodin, šokovaných dětí, které pronásledují noční můry! Často se lidé rozvedou, protože svádí vinu jeden na druhého: „Jak jsi si toho mohla nevšimnout! Proč jsi nebyl víc doma, jsi pořád v práci! No jasně, nakonec za to můžu já!“
Doživotně traumatizované oběti nezvaných hostů už nikdy a nikde nemají pocit bezpečí, stávají se paranoidní a nezřídka u dosud zcela zdravých lidí propukají duševní nemoci. Není divu.
Slyšela jsem chrastění ve skříni. Znělo to jako mýval. Celé dlouhé dny, ale když jsem otevřela, nic tam nebylo. A jednou ve skříni někdo mluvil, tiše zpíval. Říkám: ‚Kdo je tam?‘ A ta skříň mi odpověděla. On na to: ‚Oh, jmenuji se Drew.‘ Otevřu dveře a vzadu byla odšoupnutá stěna, ta skříň měla dvojitou stěnu vzadu. On byl uvnitř, nestačil se zavřít, překvapila jsem ho. Měl na sobě moje oblečení. Moje ponožky. Moje boty. Měl moje knihy a cédéčka, na kterých byly moje fotky. Jak spím. Jak jím. Já… Nezlobte se, můžete tu kameru vypnout, nedělá mi to dobře, když na mě někdo pozoruje…
Někdy rodinu phrogger vystraší tak, že u členů propukne duševní nemoc…
Celosvětově nejznámější je působení nezvaného hosta u rodiny Campbellových. Mariňák, jeho mladá žena a dva synkové žili v Honolulu na Havaji. Brittany a James se nastěhovali do vysněného domu u pláže, jenže po pár měsících usoudili, že v něm musí strašit. I když Brittany si z toho dělala legraci a přisuzovala různé skřípání a vrzání „sedání si“ domu na písečném podloží, James byl čím dál zděšenější. Prapodivné přemisťování předmětů, tekoucí voda, rozsvícená světla, „To vypadá fakt na ducha!“ řval voják. Než se začalo ztrácet jídlo. To bylo ještě podivnější. „Že by duch jedl jídlo, blbost,“ usoudila Brittany a navrhla manželovi, aby na týden odjeli pryč, vyčistit si hlavu.
Užili si dovolenou, ale kvůli nečekaným okolnostem se vrátili o den dříve. Když James parkoval auto, na jejich zahradě stál černoch, který pokuřoval a měl na sobě jeho uniformu. „Co to do…“ zaklel mariňák a vyběhl z auta. Začal chlapa pronásledovat a nakonec ho dohonil, zaklekl a předal policii. A ta zjistila děsivé věci. Ezequiel Zayas žil u Campbellových dlouhých pět měsíců. Duševně narušený muž se postupem doby při svém phroggování zbláznil a zamiloval se do Brittany. Když ta po jeho dopadení vešla do ložnice, našla jí v nepopsatelném stavu.
Nepopsatelné je odhalení phroggera pro malé děti. Nechápou, co to mělo být. Strašidlo nebo se nic nestalo?
Všude se válely nože, na webkameře byl nahraný vetřelec, jak masturbuje a volá její jméno. Zayas chtěl dokonce zabít Jamese - už měl nasyslená sedativa. Brittany a malé kluky chtěl uspat a provést na nich lobotomii. A bydlel, což je obzvláště hrozivé, ve velké prázdné šatní skříni v pokoji pro hosty. Celé měsíce. Umí si tohle vůbec někdo představit? Samozřejmě se ze „znásilněného“ domu odstěhovali a vetřelec ve vazbě zabil spoluvězně, takže dostal doživotí. Teď bude mít také stísněné obydlí!
Tento nový fenomén je strašidelný, protože může být obtížné je odhalit. A když se tak stane, natrvalo to poznamená psychiku člověka. Americká policie kvůli nárůstu phroggingu dokonce vydala varování a instrukce, jak se nezvaným hostům bránit. Neuvěřitelná a bizarní věc už pronikla i do Evropy.
Pokud máte velký dům, ztrácí se vám věci, přemisťují se z místa na místo, nebo jsou tu další neklamné známky toho, že s vámi někdo manipuluje, raději prohlédněte příbytek. Od sklepa po půdu. Každý milimetr. Protože nemůže být nic horšího, než objevit, že s vámi po celé měsíce někdo bydlel, sdílel vaše nejniternější soukromí a vy jste o tom neměli ani tušení. To je na phroggingu nejděsivější.
......................................
zpracováno podle: 7 Cases Of Phrogging, When Strangers Secretly Lived In People's Homes (allthatsinteresting.com), Michigan: What is Phrogging and Why You Need to Know (99wfmk.com), What is phrogging? Signs you may have a hider in your house | Crime + Investigation UK (crimeandinvestigation.co.uk), dokument Phrogging: Hider in My House, What Is 'Phrogging'? How to Live Rent-Free in Someone's Home | Lifehacker
