Dítě jménem Nevinnost: 300 let staré tělo malé mučednice je vystaveno v Guadalajaře. Prý otevírá oči

Majestátní Metropolitní katedrála v Guadalajaře, oficiálně katedrální bazilika Nanebevzetí Panny Marie stojí v Mexiku, ve státě Jalisco. Hojně navštěvovaná stavba mimo nádherné architektury, interiéru a oltáře z bílého mramoru a stříbra skrývá také krypty a hroby. Leží zde arcibiskupové, mučedníci, katolické osobnosti, kardinálové. V severní lodi v jednom z pěti oltářů stojí na podstavci prosklená dětská rakev. Vždy u ní svítí svíčky, lidé tam pokládají květiny i plyšáky a zvedají k malému tělu uvnitř své děti, aby tu holčičku také viděly. Kdo to je?

Inocencia, též svatá Nevinnost, Nevina, Dívka z katedrály, La Innocencia, Santa Inocencia, Svatá Innocencie, je tajemnou slečnou, o které se neví téměř nic. Jediná oficiální zmínka pochází ze soupisu mučedníků, v němž je Inocencia nazývána křesťanskou pannou, která zemřela násilnou smrtí kvůli své hluboké víře. Svátek v církevním kalendáři slaví 23. listopadu. A tak trochu zlobí. Ostatně jako každé dítě! Ale o tom později.

Nápis v její rakvi vysvětluje původ relikvie (těla) a důvod k uznání statusu mučednictví. Jenže jako u mnoha a mnoha dalších takovýchto bizarních věcí (pokud je svatou mučednici možno označit za věc) se jedna legenda nabaluje na druhou, až vzniklo několik verzí toho, kdo vlastně dítě bylo a jak bylo zavražděno. Postupem času se citují verze dvě. První je jednoduchá a krátká. Šlo o mladičkou dívku, kterou mučili a zavraždili římští legionáři v době vzestupu křesťanství.

Naproti tomu druhá legenda vypráví příběh „dcerovraždy“ vlastním otcem. Na oficiálních stránkách katedrály se dočteme příběh Inocencie, jak se již staletí traduje a vypráví se i při oficiální prohlídce svatostánku průvodci:

Svatá Nevinnost byla mladá dívka jménem Inocencia z Mexika. Její kamarádi byli z křesťanských rodin a neustále si povídali o tom, jak moc se těší na první svaté přijímání. Inocencia se také chtěla zúčastnit a rostla v ní touha a rozhodnutí konvertovat ke křesťanství. Když se však doma zmínila o svém snu, její přísný mexický otec s celým tím nesmyslem kolem Krista nechtěl mít nic společného. Dcerku do krve zbil a důrazně nakázal, ať zůstane věrná víře svých otců, dědů a pradědů.

Jenže holčička neposlechla, obrátila se na jeptišky, učila se katechismus a chtěla přijmout eucharistii. Tvrdohlavá Inocencie to dotáhla do konce. Těsně před slavností se radila s jeptiškou, jestli to má říct svému otci. Ta jí řekla: „Je lepší mít za spojence dobro než zlo.“ V den svátosti šla Inocencia v bílých krajkových šatech, které dostala darem od jeptišky, do katedrály v Guadalajaře. A po prvním svatém přijímání šťastná běžela domů. Měla v úmyslu promluvit s tatínkem a odprosit ho.

Jenže otci stačil jeden pohled na svou dcerku v oněch bílých šatech, okamžitě si dal dohromady dvě a dvě, jak se u nás říká, vzal obrovskou dýku a probodl ji „skrz naskrz“. Po vraždě své dcery utekl a sousedé našli Inocencino bezvládné tělo, které přenesli zpět do katedrály. Tam ji uložili, aby odpočívala na věky věků ámen.

Toliko legenda. Docela drsná legenda, jak to ostatně u těchto křesťanských mučednických pannen bývá. Všechno je ale zřejmě úplně jinak. Vzhledem k absenci údajů o tom, jak dívka vypadala, kde žila a jak se vlastně vůbec jmenovala, se celá tato verze zřejmě zakládá pouze na oněch bílých šatech, ve kterých Nevinnost leží ve svém sarkofágu.

Podle sdružení Prenguta Santoral je Inocencia neznámým tělem, které bylo nalezeno kolem roku 1734 v římských katakombách. Bezejmenná mrtvá malá holčička v nich kupodivu nepodlehla rozkladu, tělo bylo pořád zachovalé, což bylo něco nevídaného. Nějaký Říman malou mrtvolku z katakomb vyzvedl. A začalo putování těla, které během této neuvěřitelné cesty dostalo jméno, svůj vlastní příběh života a smrti, osud, legendu, mučednictví, popularitu, rakev v obrovské katedrále, a také ony krajkové bílé šaty.

Z Říma mrtvolku malé holčičky začali „tahat“ po všech možných místech. Všude zůstala jen chvíli. A při této cestě začala Inocencia sesychat a rozpadat se, protože tělo bylo vytrženo ze specifických klimatických podmínek v římské nekropoli. Mumii koupil hluboce věřící Říman Manuel Alatorre v roce 1766. Okamžitě si řekl, že by bylo dobré, aby vznikla nová mučednice, nový příběh, nová legenda. Oslovil proto Vatikán, kde byla dívenka (resp. její tělo), nyní už pojmenována jako Nevinnost, potvrzena a uznána jako pravá křesťanská relikvie. To učinil oficiální dekret, který uvedl v platnost vatikánský notář 14. července 1786.

A pak Inocencia cestovala po různých klášterech, až zakotvila u augustiniánek. Ze svého sídla byly řádové sestry po letech vyhnány. Už notně rozpadlá mumie skončila díky zásahu arcibiskupa D. Francisca Orozca y Jiméneze v katedrále v Gudalajaře. A někde na této pouti Inocencia „vyfasovala“ ony krásné bílé šaty, ve kterých leží ve své rakvi. Ty byly zřejmě dodatečným nápadem a  pravděpodobně podnítily vznik populární legendy o malé mučednici.

​A teď k tělu samotnému. Inocencia není klasickým zástupcem The Incorruptibles, neboli neporušených těl, která nepodléhají rozkladu, i když nejsou nijak balzamována ani chráněna před vlivy prostředí. Tato nerozložená těla svatých a mučedníků (Bernadette Soubirous, otec Pio nebo Tereza od Ježíše) jsou jinou kapitolou a samostatným fenoménem. Více o zachovaných tělech svatých můžete najít zde:

Nevinnost se totiž změnila v zázrak naruby. Její zachovalé tělo, násilně vyzvednuté z katakomb, se začalo rozkládat právě díky tomu, že z ní za každou cenu musela být vytvořena mučednice. Ale co s mučednicí, když k ní by mělo také patřit tělo neporušené rozkladem, nejlépe libě vonící? Když seschla a zbyly z ní jen kosti potažené kůží, rozhodli se církevní představitelé, že mumii obalí do vosku a vytvoří Nevinnosti nádhernou a líbeznou tvář.

To se jim bezesporu povedlo. Inocencia poklidně leží se zavřenýma očima na polštářku, je oblečená do bílých šatů a vypadá, jako by spala. Dojem trochu kazí „oloupaný“ obličej. Nepravidelný a porézní povrch krásné tváře malého děvčátka spíše nahrává verzi, že to není vosk, ale sádra nebo papírmaš.

Je otázkou, zda se v „hlavě“ Nevinnosti vůbec skrývá skelet lebky, nebo jestli zbytek sochy obsahuje alespoň kosti. Jediné, co vypovídá o tom, že je to opravdu mrtvolka, jsou mumifikované ruce, které vykukují z šatů a nádoba, ve které je hlína smísená s (údajně) její krví. Jen toto jsou ony pravé relikvie, svaté ostatky. A jako ke všem těmto křesťanským zázračným tělům se i k Inocencii váže spousta tajemných a docela děsivých událostí.

Například jeden návštěvník, který se do Nevinnosti zamiloval, ji natáčel každý den ve stejnou dobu. Pak udělal časosběrný sestřih videa. Když si je doma pustil, celý rok ležící holčičky se mu během minuty promítl před očima. A pán omdlel hrůzou. Vlasy i nehty Inocencii rostly s pravidelností až strašidelnou, tvář se otáčela nalevo i napravo. Když se probral, přiletěl s tím jako šílenec za zástupci katedrály. Amatérskému filmaři bylo vysvětleno, že natáčel každý den jen chvilku. A jelikož Inocencia prochází pravidelnou údržbou, je zcela a bez pochybností jasné, že se jedná o manipulaci s tělem ze strany personálu!

A vlasy? Paruka! Nehty na nohou? Nejasné a rozmazané! Muži bylo video zabaveno, nikdo ho nikdy neviděl a o osudu pána se neví nic. Městská legenda? Kdo ví. Jenže od doby „pána s videem“ se datuje vydání přísného zákazu pořizování obrazových záznamů Inocencie. Jenže to stejně každý ignoruje a v davech lidí je to naprosto neuhlídatelná věc.

Toto pravidlo mimo jiných porušil 12. prosince 2012 také jeden nejmenovaný turista a vytáhl mobil. Zapnul video, chtěl natočit Nevinnost, jenže zrovna v tu chvíli se na něj obrátila jeho dcera. Muž nechal zapnutý mobil, nevšiml si, že pořád natáčí, odvrátil se a mluvil s ratolestí. Později doma na hotelu nahrával snímky z výletu do notebooku. A zůstal stát jako onen špatně vyřezaný svatý. Dost děsivé a dost divné paranormální video oběhlo celý svět. Záběry Inocencie převzaly všechny světové deníky, jejich webové stránky padaly pod přívalem klikajících lidí, sociální sítě zaplavilo roztřesené amatérské video, na kterém Nevinnost zcela a nepochybně otevřela oči:

Co si o tomhle myslet? Společnost se rozdělila - podvod nebo zázrak. Nic mezi tím. Video bylo zkoumáno odborníky, kteří se vyjádřili nejasně čili - nevíme, možná. Komentáře, které turistu označují za podvodníka, byly (a jsou) k nalezení všude: „Požadavky na záznam paranormální události: nejlevnější mobil, nejnižší kvalita, bez osvětlení, při natáčení „zázraku“ pokud možno s aparátem co nejvíce třást, aby se v těch šmouhách objevily ony oči. Vzpamatujte se, je to fake jako vyšitý!“ nebo: „Jaká náhoda, co. Tohle udělám doma s panenkami svých dcer. Můžou zavírat a otvírat oči do konce světa. Blbost!“

Církev se k tomuto videu postavila po svém. Kardinál Juan Francisco Robles řekl deníku La Obscura Habitación: „Tato Nevinnost, tako svatá Inocencia, tato naše zázračná mučednice je známá tím, že dělá zázraky. A toto je jen jeden z mnoha. Není v tom nic démonického. Věřte, uvěřte, a ona se na vás podívá.“

Příběh Inocencie je bezesporu zajímavý a rozporuplný. Nic to nemění na tom, že spící holčička přitahuje do Guadalajary davy poutníků. A ještě jedna perlička na závěr - možná má i svou českou stopu. V kostele v západočeském Manětíně nalezneme relikvii (ostatek) svaté Inocencie. A jelikož v tom panuje velký zmatek (mučednice jménem Inocencie jsou tři!), mohou být ostatky v manětínském kostele sv. Jana Křtitele součástí těla z Gudalajary?

V roce 1722 je (spolu s ostatky svaté Justiny) od papežů Klementa XI. a Innocence XIII. z římských katakomb získala Marie Gabriela Lažanská. V tomto případě nesedí roky, Inocencia z Mexika byla nalezena v roce 1734. Údajně. Mohla by to být pravda?

Na tuto otázku se už asi nepodaří nikdy odpovědět. „Kšefty“ s těly svatých byly ve své době doslova zlatým dolem.

Ale to je téma spíše na knihu a úkol pro badatele.

Zpracováno podle:

La Santa Inocencia | Mummipedia Wiki | Fandom, 300-Year-Old Child Mummy Appears to Open Her Eyes in Creepy Video Shot in Mexican Cathedral | Ancient Origins (ancient-origins.net), Inocencia (mártir) - Wikipedia, la enciclopedia libre, Katolický světec, kterého před 300 lety zabil otec, „mrká během videa“ | Daily Mail Online, Kostel sv. Jana Křtitele v Manětíně – Kudy z nudy, Heilige, Namenstage, Patrone - Ökumenisches Heiligenlexikon, Günther Ecklbauer rozhovor, P. Günther Herbert Ecklbauer, OMI - Diecéze plzeňská (bip.cz), Pregunta Santoral » Trapenses (rssing.com)

​