Článek
Výklady odborníků na fenomén nerozkládajících se těl se značně liší. Jedni považují „nepomíjivé tělo“ za jev, který nelze objektivně vědecky vysvětlit, tedy „zázrak“. Skeptici však rázně oponují - existenci těchto těl lze vysvětlit racionálně, například balzamováním, zmýdelněním (saponifikace neboli adipocire, ke které dochází ve vlhkém prostředí bez přístupu vzduchu), mumifikací či příhodným klima místa posledního odpočinku (suché místo bez vody, povětrnostních vlivů, vlivů hmyzu apod.). Jak je však možné, že někteří nebožtíci i po staletí vypadají, jako kdyby jen spali? Zmiňována je často příjemná vůně květin, která se line z exhumovaného hrobu, vnitřní orgány jsou zachovalé a tvář bez známek smrti.
Nebo jde o podvod samotné církve, která tělům svatých propůjčuje „živý“ vzhled pomocí vosku, silikonu, nahrazení těla figurínou či sochou? Nevíme. Tento fenomén je každopádně popsaný již před staletími, kdy tehdejší lidé neměli vůbec žádné možnosti tělo jakkoli kosmeticky upravovat. Najdou se i těla, která zůstala zcela zachována v masových hrobech, nijak neošetřena, pohozena volně mezi ostatní zavražděné. Nicméně úkaz nerozkládajících se těl je natolik fascinující, že vystavení nebožtíci přitahují ročně miliony poutníků, kteří chtějí na vlastní oči vidět alespoň ty nejznámější a stojí za to si je připomenout.
Bernadette Soubirous (7. 1. 1844 - 16. 4. 1879)
Dívka z chudé rodiny, která měla od malička podlomené zdraví. Trpěla astmatem, tuberkulózou, nádorem v koleni, katarem střev. Slavná aktérka mariánského zjevení v Lurdech, o kterém slyšel jistě každý, se vyznačovala od útlého věku zvlášť vroucnou zbožností. 11. února 1858 při sběru dřeva v lese zaslechla šum a před jeskyní v Massabielle se jí zjevila krásná žena v bílém s růžencem v ruce. Představila se jako „Neposkvrněné početí“ a pozvala Bernadettu, aby přišla další den. Zjevení se opakovala ještě 17 dní. Bernadettě místní lidé nevěřili, považovali to za bujnou fantazii a výmysl chudé, nemocné a přehlížené dívky.
Bernadette Soubirous
Zjevení Bernadettě nařídilo, aby před jeskyní kopala do země. Když tak učinila, vytryskl pramen průzračné vody. Brzy se zjistilo, že voda má léčivé a zázračné účinky na uzdravování různých neduhů. Bernadetta, která byla až do té doby považována za podvodnici a kterou vedení města nutilo, aby svá tvrzení o zjevení odvolala, se rázem stala oslavovanou. Lurdy se staly světoznámým poutním místem. Bernadetta se uchýlila do kláštera milosrdných sester (Dames de Nevers), kde musela čelit nenávisti novicek, které ji zřejmě záviděly její zážitek. Zůstala však zbožná a pokorná až do konce svého krátkého života. Trpěla rozvinutým astmatem, tuberkulózou kostí, rakovinou a 16. dubna 1879, ve věku 35 let, zemřela. Jej tělo uložili do krypty kaple v St. Gildard v Nevers. Bernadetta byla prohlášena za blahoslavenou v roce 1925 a kanonizovaná roku 1933 papežem Piem XI.
Zesnulá Bernadette před pohřbením
V den pohřbu v sobotu 19. dubna 1879 bylo tělo Bernadetty uzavřeno do dubové rakve vložené do cínové rakve. Celek byl opatřen pečetěmi. Všechno bylo prováděno veřejně za dohledu dvou policistů, kněží a řeholních sester. Svědkové museli podepsat pohřební protokol. Následně byla uložena v neverském klášterním kostele Saint-Gildard v Nevers.
Její tělo bylo v průběhu let třikrát exhumováno - v roce 1909, 1919 a 1925. V roce 1909 poprvé, kdy kvůli procesu blahořečení muselo být tělo prozkoumáno, kvůli tzv. „posouzení těla mrtvé“. Přítomni byli biskup Gauthey z Nevers, dva lékaři doktor Ch. David a doktor A. Jordan, dva zedníci, dva truhláři a zástupkyně řeholních sester. Všichni museli složit přísahu na Bibli, že budou informovat pravdivě a hrob byl otevřen. Výpověď doktora Davida se uchovala celá:
Po snětí víka rakve se ukazuje tělo ideálně zachovalé. Hábit je zvetšelý a vlhký, na mnoha místech zachvácen plísní. Růženec na rukou je silně prorezavělý. Hlava je nachýlena doleva, oči zavřené, ústa pootevřená. Obličej je růžový a vyzařuje z něj dívčí krása. Kůže je v ideálním stavu a přiléhá ke tkáni. Nehty ruk i nohou jsou v dokonalém stavu, sytě růžové s bílým okrajem. Pod kůží je vidět žilní modré řečiště jako u živého člověka. Bez hábitu a pokrývky hlavy objevujeme vlasy v bezchybném stavu, tělo je elastické, končetiny ohebné bez známek ztuhlosti. Prohmat orgánů vnitřních shledáváme měkký a zcela v nesouladu s člověkem mrtvým. Tělo je integrální v každé své části. Cítíme příjemnou vůni.
Zajímavé je, že Bernadetta trpěla mnoha nemocemi a tělo se nacházelo v místě nasyceném vlhkostí (hábit ztrouchnivěl a byl promočený, růženec i řeholní kříž byly silně prorezavělé). Všechny tyto okolnosti nahrávaly velmi brzkému rozkladu těla. Hrob byl opět zapečetěn, další dvě exhumace kvůli jejímu svatořečení proběhly v letech 1919 a 1925. Třetí otevření, 46 let a dva dni po Bernadettině smrti, komentuje doktor Comte:
„Tělo Ctihodné bylo nedotčené (neporušené), nijak nepodlehlo procesům hnití a rozkladu, které by byly něčím obvyklým pro tak dlouhý pobyt v hrobě vykopaném v zemi. To, co mne tak skutečně zarazilo během zkoumání, zcela dokonale zachovaná kostra, všechna vaziva, kůže a také elasticita a hybnost svalů. To, co mě především udivilo, byl stav jater po 46 letech od smrti. Ten orgán, přece tak jemný a choulostivý, měl velmi brzy podlehnout rozkladu nebo zvápenatění a ztvrdnout. Tehdy při jeho přetnutí jsem zjistil, že stav konzistence je elastický, normální. Ta místa jsem ukázal asistentům a řekl jsem jim, že tento fakt není v souladu s přirozeným řádem.“
Svatá Bernadetta po třetí exhumaci v roce 1925
Bernadette v roce 2021
Dne 18. 7. 1925 byla Bernadette umístěna do průzračného sarkofágu v kapli sv. Heleny v Nevers, kde spočívá dodnes. Sarkofág byl vyměněn v průběhu let za vzduchotěsný. Na tzv. „relikvie“ byla církví z těla odebrána dvě žebra a část jater. Přiznali také, že viditelné části (obličej a ruce) byly v roce 1995 ošetřeny tenkou vrstvou vosku. Jiné úpravy těla nepřiznává. Statisíce poutníků chtějí na vlastní oči vidět neporušené tělo svaté a samotná mystika kolem zázraku v Lurdech spolu s jakoby jen spící Bernadettou vyvolají v člověku skutečné rozpaky, pochyby i pohnutí. Jedná se skutečně o zázrak?
Otec Pio (25. 5. 1887 - 23. 9. 1968)
Pio z Pietrelciny (někdy též jen Pater Pio či Otec Pio) byl italský kněz a světec, kterého nejvíce proslavila stigmata (rány na těle v místech, kde měly být způsobeny Ježíši Kristu během ukřižování.) a jeho údajná zázračná schopnost bilokace (nadpřirozená schopnost vyskytovat se v jeden okamžik na dvou místech současně.) V roce 1910 byl vysvěcen na kněze v katedrále v Beneventu. Později odešel do do kláštera v San Giovanni Rotondo a setrval tam až do své smrti. První stigmata se u něj projevila v roce 1918. Byl považován za podvodníka, který si rány způsobuje sám, po vyšetření odborné komise složené z předních italských lékařů byl tohoto podezření zbaven - rány se skutečně objevovaly samy bez jeho přičinění přímo před očima shromážděné komise.
Otec Pio v roce 1960
Jeho údajná schopnost bilokace je sporná, nicméně existuje bezpočet svědků - i vysoce postavených nejen církevních hodnostářů - kteří ho skutečně někde viděli a ve stejnou dobu svědkové přísahají, že se v tu samou chvíli nacházel s nimi v klášteře. Zajímavé je svědectví přátel generálního vikáře monsignora Damiani, který si s Piem ve věci jeho údajné bilokace povídal dlouhé hodiny. Otec Pio mu však nikdy neřekl, jestli je to skutečně pravda, že se umí vyskytovat na dvou místech současně. Řekl mu pouze: „Až zemřeš, budu u toho.“ Damiani tedy Pia více nevyslýchal a nechal tuto věc bez vysvětlení. V roce 1941 odjel Damiani do Uruguaye. Tam se mu prudce zhoršila srdeční choroba a byl ve vážném stavu na lůžku. Jeho sekretář byl v noci probuzen boucháním na dveře, otevřel a viděl postavu otce Pia v řeholním hábitu, jak ukazuje na ložnici Damieniho. Sekretář neváhal, vběhl dovnitř a Damieni byl mrtvý. Na stole byl položen papírek se vzkazem podepsaným prokazatelně písmem otce Pia. A ten byl také toho dne a té noci prokazatelně šesti očitými svědky spatřen v domovském italském klášteře na modlitbách. Je to vůbec možné?
Otec Pio zemřel 23. 9. 1968 a byl pohřben v klášteře San Giovanni Rotondo. 16. června 2002 byl prohlášen za svatého. Kapucíni otevřeli jeho hrob v roce 2012 kvůli přestěhování jeho ostatků do nově postaveného kostela nedaleko, který je zasvěcen právě jemu. A nestačili se divit. Tělo otce Pia bylo 44 let od pohřbu zcela neporušeno. Oplýval tento světec mimo schopnosti bilokace a stigmat také jakési schopnosti nezetlení?
Neporušené tělo otce Pia
Carlo Acutis (3. 5. 1991 - 12. 10. 2006)
Přezdívá se mu také „světec v džínách“ nebo „blahoslavený v teniskách“ Carlo Acutis patří k nejnovějším přírůstkům do kategorie zachovalých těl. Tento nadaný mladík se narodil v Londýně do italské rodiny a patřil k nové generaci podporující katolicismus. Studoval gymnázium a byl amatérský, ale velmi dobrý programátor. Zdokumentoval a zkatalogizoval Eucharistické zázraky a jeho webové stránky patřily mezi nejnavštěvovanější mezi katolickou mládeží. Hájil práva zdravotně postižených a i ve škole se zastával zdravotně postižených vrstevníků. Rád cestoval, z poutních míst nejraději navštěvoval Assisi Zemřel náhle na akutní leukemii v roce 2006. Bylo mu pouhých patnáct let. Pohřben byl na vlastní žádost do země na městském hřbitově v Assisi.
Portrét Carla Acutise k příležitosti jeho blahořečení
Nedlouho po Carlově smrti se objevily hlasy, které si přály jeho blahořečení. Dne 5. července 2018 jej papež František prohlásil za ctihodného. Dle církve se totiž v roce 2013 přimluvil z nebe za vyléčení brazilského chlapce, který trpěl vzácnou chorobou slinivky. V lednu 2019 Carlovy ostatky exhumovány a 6. dubna 2019 přeneseny do baziliky Santa Maria Maggiore v Assisi, kde pro ně byl roku 2020 v jižní lodi postaven kamenný sarkofág a nad ním prosklený kenotaf s Carlovým tělem, oblečeným do džínů.
Kenotaf s tělem Carla Acutise
10. října 2020 bylo v Assisi slaveno jeho blahořečení. Mrtvému bylo církevními představiteli vyňato srdce a uloženo do zvláštní zlaté schránky. Neporušené tělo Carla Acutise si po letech v zemi uchovalo elasticitu, ruce i nohy se dají ohýbat, příjemně voní a zcela chybí jakýkoli rozkladný proces. Církev přiznala pouze drobnou rekonstrukční opravu obličeje, který byl pokryt plísní. Carlo Acutis opravdu vypadá, jakoby jen spal. Papež František se nechal slyšet, že ke svatořečení mladíka není potřeba ani církví schválených minimálně dvou dalších zázraků. Brzy tedy bude „první světec internetu“ a „patron počítačových programátorů“ prohlášen za svatého.
María de Jesús de Ágreda (2. 4. 1602 - 24. 5. 1665)
Marie od Ježíše z Ágredy nebo Marie z Ágredy byla abatyše řádu bosých karmelitek v Ágredě ve Španělsku. Je známa díky svým duchovním knihám, byla to důvěrná zpovědnice krále Filipa IV. I u ní se objevují zmínky o bilokaci a je považována za jednu z největších mystiček v historii katolické církve.
Dobový portrét slavné mystičky
Za působení v klášteře, kde získala postavení doživotní matky představené, se zúčastnila misijních cest do Španělských kolonií. Avšak pozor - pouze cest bilokačních. Sdělila totiž, že mezi roky 1620 a 1623 byla často „přenesena mocí andělů“ do obydlí Indiánského kmene Jumanos na území dnešního Mexika. Zajímavé je, že v roce 1629 ve městě Albuquerque v dnešním státě Nové Mexiko, kde kněz Juan de Salas postavil klášter, dostal nečekanou návštěvu - přišli za ním příslušníci kmene Jumanos v čele s náčelníkem a prosili ho, aby je obrátil na katolickou víru. Prý už je několik měsíců navštěvuje „Paní v modrém“, která k nim promlouvá a posílá je za ním. A Marie od Ježíše své typické modré roucho doma v klášteře nikdy nesvlékala. Jestli je to pravda, nevíme. Odvál to čas, ale svědectví kněze de Salase bylo ověřeno příslušnými úřady v Americe i ve Španělsku.
Papež Klement X. Marii z Ágredy prohlásil za ctihodnou. Při čtyřstém výročí jejího narození v roce 2002 se snažilo mnoho náboženských skupin ve Španělsku obnovit úsilí pro postup jejího blahořečení, zatím marně .V roce 1909 byla otevřena rakev s tělem Marie, kdy bylo zjištěno, že tělo je po téměř 400 letech zcela zachované. Tělo bylo vědecky přezkoumáno. V roce 1989 se španělský doktor Andreas Medina zúčastnil dalšího přezkoumání a sdělil, že stav těla je stejný, jak je popsán ve zprávě z roku 1909.Marie je od té doby vystavena v ágredském klášteře v zajímavé dvojdílné prosklené rakvi. V horní části leží dřevěná socha oděna v její slavné modré roucho. V dolní části leží samotné Mariino neporušené tělo.
Nahoře socha abatyše, pod ní ani po 400 letech nedotčené Máriino tělo.
Clare of Assisi (16. 7. 1194 - 11. 8. 1253)
Svatá Klára, zakladatelka řádu klaristek, byla současnicí slavného Františka z Assisi. Sv. Klára byla nejdříve pochována v Assisi po boku sv. Františka v kostele sv. Jiří, pak byly její neporušené ostatky přemístěny do nové schránky a přeneseny do nově vybudované krypty téže baziliky, kde zůstávají v průhledné rakvi dodnes. Jak je možné, že 770 let po Klářině smrti je její tělo zcela neporušené? V případě této světice se říká, že tělo bylo nahrazeno voskovou sochou.
Tělo svaté Kláry 770 let po její smrti. Bylo skutečně nahrazeno figurínou?
Anna Maria Taigi (29. 5. 1769 - 9. 6. 1837)
Blahoslavená Anna Maria Giannetti Taigi byla italská laická katolička. Nejprve pracovala jako služebná, poté potkala svého budoucího muže a měla s ním sedm dětí. Tři zemřely v kojeneckém věku a Anna Maria jejich ztrátu nesla tak těžce, že začala utíkat od manžela do kláštera, kde se naplno projevila její zbožnost. Nakonec vstoupila jako řeholnice do řádu trinitářů. Během duchovního života její modlitby prý pomohly k uzdravení mnoha lidem, například samotné královně. Marie Luisa Bourbonská trpěla epilepsií a prý byla na přímluvu Anny Marie zázračně vyléčena. V roce 1968 byla rakev blahoslavené Anny Marie Taigi otevřena a její tělo nalezeno po 131 letech neporušené. Je vystaveno v italském Trastevere.
Anna Maria Taigi
Marie Elekta od Ježíše (28. 1. 1605 - 11. 1. 1663)
I Česko se může pochlubit svou záhadnou světicí. Marie Elekta byla zakladatelkou kláštera Bosých karmelitek v Praze na Hradčanech. Tři roky po její smrti bylo po otevření hrobu shledáno její tělo neporušené a dnes je vystaveno v Drastech, v novém sídle Bosých karmelitek, kam bylo spolu s řádem přestěhováno z Hradčan. Proces jejího blahořečení stále probíhá. Její tělo ale není zachovalé, je již poznamenáno „zubem času“. Stala se z ní spíše mumie, která váží pouhých 7 kg. Nicméně při pohledu na její vystavené tělo se návštěvníka zmocní pocit pokory a respektu.
Marie Elekta
Rosalia Lombardo (13. 11. 1918 - 6. 11. 1920)
Bezmála dvouletá holčička z italského Palerma není svatou ani blahoslavenou. Nicméně její dokonale zachovalé tělo je neméně zajímavé. Podlehla španělské chřipce a její zdrcený otec požádal svého přítele, chemika a taxidermistu Alfreda Salafia, aby její tělo nabalzamoval. Výsledek byl a je naprosto ohromující. Rosalie vypadá, jakoby jen spala. Má jemnou čistou pleť, všechny orgány. Pod víčky holčičky jsou čisté modré duhovky, které ani po sto letech neztratily barvu. Tajemství jejího nabalzamování by si vzal Salafio sebou do hrobu, nebýt antropologa Dario Piombino-Mascaliho, který v roce 2009 objevil v kanceláři Salafia deník, ve kterém mistr přesně popsal, čím malou Rosalii nabalzamoval. Seznam ingrediencí balzamovací kapaliny obsahoval glycerín, formalín, síran zinečnatý, chlorid a alkoholový roztok s kyselinou salicylovou. Salafii směs dívce vpravil do těla injekcí.
Rosalie leží ve skleněné rakvičce v Palermských katakombách. Ročně přivádí statisíce návštěvníků, kteří chtějí mistrovské dílo balzamování vidět na vlastní oči. Personál katakomb tvrdí, že Rosalie občas otevře a zase zavře oči. Ale vědci poukázali na to, že v jednom okamžiku svítí slunce škvírkou mezi kameny přímo dívce na tvář a může to vyvolat dojem, že mrká. Kdo ví.
Rosalia Lombardo
Nerozkládající se těla svatých i nesvatých nepřestávají lidstvo fascinovat. Můžeme si položit otázku, jestli je něco takového vůbec možné. V případě Bernadetty Soubirous je však tento fenomén nejlépe zdokumentovaný a prozkoumaný ze všech případů a všichni zúčastnění tvrdí to samé - že se ji rozklad skutečně naprosto vyhnul. Nebo jsou to všechno jen pokusy církve o větší popularitu a vyvolání co největšího zájmu? Dozvíme se vůbec někdy, co za tímto fenoménem stojí? Je to opravdu Bůh, příroda či lidé?
Zdroje:
