Lékař vraždil v hotelu hrůzy. Lákal nájemníky do propadlišť a tajných pokojů, kostry prodával školám

23. dubna 1893 se na rohu 63rd Street a Wallace Avenue v chicagské čtvrti Englewood zastaví třicetiletá paní Lucy Burbank. Narovná si límec ošumělého kabátu, nervózně si zastrčí pramen vlasů pod čepici a na brunátném obličeji se objeví pár ustaraných vrásek. Prohlédne si velice hezkou třípatrovou budovu, která je nebývale moderní a prolétne jí hlavou, co vše za sebou nechala. Když si podala seznamovací inzerát, netušila, že se do Gordona tak moc zamiluje, až úplně změní svůj život! Přijela z nebraského zapadákova, kde prodala farmu. A nyní je tady, v Chicagu, kde se mají s Gordonem poprvé setkat. Na Světové výstavě u Sochy revoluce!

„Až druhého května,“ povzdychne si Lucy. „Jsem tu moc brzy. Musím se na pár dní někde ubytovat,“ Tiskne k sobě tašky, ve kterých má celý svůj momentální majetek, odvaha k rozhodnutí začít nový život ji po několikadenním kodrcání po železnici pomalu opouští. „Ale Gordon chce začít znovu. Se mnou. V Evanstonu! Tak do toho!“ vzchopí se Lucy Burbank a zaklepe na dveře přívětivé budovy v srdci Chicaga, kde podle neznámé kolemjdoucí poskytují pokoje „pro slušné ženy“.

Dole jsou obchody a prodavačka ženu nasměruje: „To musíte do prvního patra, pan doktor je jistě v kanceláři. Je hodný a velký fešák, to se vůbec nebojte. Není to žádná blešárna! Na úrovni, na úrovni!“ pobízí Lucy rázná žena. A má pravdu. Z kanceláře vychází pohledný modrooký gentleman v luxusním oděvu.

„Vítejte. No to je krása!“ hlaholí. „Vy jste lékař?“ osmělí se Lucy. „Jistě. Provozuji také - praxi,“ odmlčí se majitel hotelu. Lucy Burbank už se nebojí. To je jistě vše v pořádku, když je to lékař! A je tak milý! Sotva jí hoteliér udělá šálek kávy, Lucy se rozpovídá. Jak vše prodala, jak má peníze v bance, jak má v kabelce hotovost i bankovní knížku, jak se těší na svého Gordona… „A on vás nikdy neviděl, že?“ mlaskne spokojeně majitel novostavby. „No tak pojďte, já vás ubytuji. Čeká na vás pokojíček jako malovaný!“ zamkne za sebou muž dveře, z tváře mu spadne úsměv a strká Lucy Burbank před sebou po chodbě, která je mírně řečeno prazvláštní.

Je šikmá, křivá, svažuje se doleva, Lucy ztrácí rovnováhu. „Zfušovali to, už jsem podal stížnost, budou to opravovat!“ šeptá klidně pán domu. Chodbu lemují nesourodé dveře: některé jsou maličké, průchodem by stěží prošlo dítě, jiné jsou zdvojené, ve štítu je okno, ale není to okno, jak Lucy Burbank znepokojeně zjistí - je jen namalované! Všude protahuje chladný vzduch. Chodba zatáčí ostře doprava, kde ji uvítá naprostá tma. „Tohle je pokoj? Nebo kde to jsem?“ šeptá zmatená paní.

„Jen dále, jděte!“ pobídne ji s ďábelským úsměškem jedenatřicetiletý doktor Henry Howard Holmes, podvodník, sériový vrah a majitel bizarního hotelu, do kterého vstoupíte - a už vás nikdy nenajdou. Stejně Jako Lucy Burbank.

V červenci roku 1895, kdy už doktor Holmes čekal v cele na soud, byl konečně prohledán jeho hrad, jak hotelu hrdě říkal. Policisté prolézali bizarní labyrint celé dny, našli děsivé věci - a v jednom z „průlezů“ nad střechou byla objevena bankovní knížka potřísněná krví. Stálo na ní jméno Lucy Burbank, byla vybraná do posledního centu - a poblíž se povaloval skalp světlých vlasů.

Příběh neuvěřitelného řádění „hoteliéra“ Holmese dodnes vyvolává spoustu otázek: Kolik lidí vlastně zabil? Jsou historky o jeho domě plném odhlučněných místností, piteven i mučíren pravdivé, nebo je „přifoukl“ tehdejší bulvár? A může za jeho pokřivenou osobnost šikana z dětství?

I když otázky zůstávají, Holmesovy zločiny vešly do dějin kriminalistiky!

Zvláštní mohou být osudy nadměrně inteligentních lidí! Herman Webster Mudgett, známý jako Dr. Henry Howard Holmes, H. H. Holmes, Chicagský řezník, Doktor Smrt, Vražedný hoteliér, Mučitel, Ďábel z Bílého města, mohl udělat úžasnou kariéru. Byl velice chytrý, na univerzitě exceloval, dosáhl titulu lékaře -navíc měl pohlednou tvář, výmluvný hlas a vytříbené způsoby. Kdy se to všechno zvrtlo? On sám už jako zatčený a usvědčený vrah uváděl, že za zlom v jeho charakteru mohla šikana. Respektive kostlivec ve školním kabinetu!

Budoucí první sériový vrah v historii USA se narodil 16. května 1861 v newhampshireském Gilmantonu do silně věřící rodiny. Rodiče si velice vážili svého původu: pocházeli z větve prvních anglických osadníků v New Hampshire. Herman a jeho tři sourozenci se měli dobře, bystrý hoch udivoval svými znalostmi, s vyznamenáním ukončil střední školu. Jenže pro spolužáky byl až moc chytrý. Šikanovali ho neskutečným způsobem.

Herman byl citlivé dítě, bál se lékařů a všeho, co jen zavánělo injekcí nebo krví (je to až kupodivu, jak se může člověk změnit z hotového beránka na bestii z pekel!) - a děti si toho všimly. Tak je nenapadlo nic lepšího než zavřít strachy počůraného Hermana do malého kumbálu s kostrou kdysi živého člověka, na které se studenti učili anatomii. „Šáhni si!“ buzerovali ho. Musel si kostru osahat. A v tu chvíli prý do něj vstoupilo ono zlo, kterým se tak rád oháněl ještě pod šibenicí.

„Já jsem posedlý ďáblem!“ ječel lékař, když ho táhli na popraviště. Pořád dokola odůvodňoval své vraždy (přiznal jich 27, někteří odborníci spekulují i o čísle 200-250 zabitých lidí, jejichž těla se nikdy nenašla) právě zážitkem s kostrou. H. H. Holmes totiž zjistil, že ho lidská kostra fascinuje. A jako kdyby mu přecvaklo v hlavě. Začal sbírat zdechliny, preparovat je… V sedmnácti letech se mladý Herman oženil. Clara Lovering byla slečna z bohaté rodiny a muže podporovala na studiích. Záhy se páru narodila dcera.

Úspěšného medika milovali i profesoři na Michiganské univerzitě. „To je nadějný a šikovný hoch. Z toho něco bude!“ pozorovali hbitého Hermana, který asistoval v laboratořích nebo pomáhal u pitev (jak jinak). Navenek nesmírně úspěšný novomanžel se zářnou budoucností už ale propadl peklu. Začal překračovat zákon. Nejprve jen pojistnými podvody a falšováním šeků (tím se živil celý svůj krátký život), ale pak našel zlatý důl. Kostry.

Rozmáhající se zájem o přírodní vědy a lékařství všeobecně zvedl i poptávku po anatomických modelech. Herman s oblibou preparoval těla, ale ta neměl, takže je začal krást. A dělal to chytře: „Nevykopával bych hroby jako nějaký idiot!“ rozčiloval se u soudu. Jako student medicíny měl přístup k mrtvým beze jména, tak je odcizil, vyvařil „na kost“ a prodal je školám. Kolik jich bylo, to se opravdu neví.

Ale ještě dnes si američtí studenti v hodinách přírodních věd a na lékařských fakultách dělají legraci, jestli náhodou jejich model nepochází od Holmese! Pak už se Herman utrhl z řetězu. Kradl mrtvoly ve velkém, zohavil je, aby nebyla možná identifikace, vymyslel nebožtíkům falešná jména, v přestrojení se za ně vydával a uzavíral životní pojistky.

Pak nebožtíky naaranžoval do různých pozic: nehody, pády z mostu, sebevraždy - a už si šel jako truchlící příbuzný vyinkasovat peníze! Měl opravdu za ušima, jak se říká. Jenže to byl teprve začátek jeho vražedné jízdy, ve které se nezastavil před ničím. Ruku v ruce se změnou jména (když mu teklo do bot, udělal ze sebe „pana doktora Holmese“, přičemž padělal i svůj lékařský diplom) šla i změna charakteru. Clara od něj utekla, ani nepočkala na rozvod - a H. H. Holmes začal putovat po celých Státech. Zůstávala za ním jen spoušť.

Sotva se „krásný pan doktor,“ jak po něm výmluvně vzdychaly pacientky, kterým léčil hysterii a neurózu, někde usadil, začala se kolem něj dít řada prapodivných událostí. Takže utíkal ze státu do státu, z města do města, přičemž kolem jeho osoby záhadně zmizelo asi 7 malých chlapců. Nikdy se nepodařilo zjistit, jestli s tím má něco společného. Jen pro příklad - v malém městě Mooers Forks se Holmesovi podařilo okouzlit místní venkovany natolik, že ho jmenovali ředitelem školy. Sotva tak učinili, zmizel místní malý chlapec - a pár týdnů poté získala univerzita v Buffalu nový exponát: kostřičku dítěte!

Holmes byl požitkářský a velice si potrpěl na přízeň žen i dívek. Znovu se oženil, aniž by se předtím rozvedl. V roce 1886 si vzal Myrtu Belkamp, s níž měl také dcerku. Bigamie jako vyšitá. H. H. Holmes si byl najednou jistý svou nedotknutelností a toužil po něčem mnohem větším, než  vraždit venkovany v amerických zapadákovech: záhy kroužil poblíž Chicaga jako sup, který hledá mršinu. Lačnil po nenápadném zaměstnání, které by ho „ukrylo“ a mohl své ohavnosti páchat dále - tentokrát ve velkoměstě!

Holmes si napsal falešné doporučující dopisy a vemluvil se do přízně vdovy po lékárníkovi. Pohledná paní se do neméně pohledného doktora zamilovala a zaměstnala jej ve svém podniku na rohu 63rd Street a Wallace Avenue . Záhy potom, co paní Elizabeth Holton bigamistovi Holmesovi podlehla v posteli, podlehla i jeho naléhání na odkoupení její lékárny: „Povedu podnik dobře. Věř mi. A třeba si tě vezmu, nebudeš muset pracovat, paní doktorová Holmesová!“ Sotva Liz lékárnu prodala, zmizela. Sice ji nezabil, ale poslal na potrat, který někdo zpackal tak, že Liz do smrti zůstala na venkově u sestry jako úplný ležák.

Bestiálnímu lékaři bylo vše jedno. Stále častěji vyhlížel z okna lékárny na protější stranu ulice. Stál tam osamocený pozemek. Tak H. H. Holmes dostal nápad. Nápad na stavbu ubytovny, která se měla stát zlatým dolem - a zároveň smrtící pastí. Z peněz, které si nasyslil za podvody a falšování, začal stavět velký dům, ve kterém se chtěl zbavovat těl zabitých lidí.

Sousedé se na moderní příbytek s obchody v přízemí zvědavě dívali: ze stavby neustále odcházeli dělníci, aby se druhý den objevila úplně jiná skupina zedníků…

Holmes totiž pod různými záminkami pracovníky vyhazoval a najímal nové. Třeba ze dne na den. Aby jim nebylo divné, že s domem je něco v nepořádku. A to bylo. Zámek, jak se začalo hotelu přezdívat, skrýval netušené pasti. Zprvu dvoupatrový dům byl později opatřen třetím patrem - Holmes stavebnímu úřadu namluvil, že chystá lidumilně ubytovávat návštěvníky slavné Světové výstavy, která se v Chicagu konala v roce 1893. To se skutečně chystal - ale lidé nikdy neměli opustit jeho hotel!

Holmesův hotel, brzy známý jako „Vražedný hrad“ měl vskutku netypický interiér. Pro sériového vraha jako dělaný. Dobové zprávy se po provalení vší té hrůzy předháněly v co nejhorším a nadsazeném popisu „místa, odkud nikdo nevyšel živý“. Soudobé výzkumy „očesaly“ původní bulvární palcové titulky a senzacechtivá líčení na pravděpodobnou verzi toho, jak hrad skutečně vypadal. A je to opravdu drsné. Však posuďte sami.

„Dvě patra byla vybavena tajnými průchody. Všude byla spousta pastí: propadla, sklopné skluzavky do uzavřených místností, kterým Holmes říkal Díry. Jeden velký tunel vedl naskrz stavbou a končil v podzemní části. Tam si Holmes zařídil pitevnu - byla naprosto profesionální, jako na nějaké lékařské fakultě! Sklepení obsahovalo dvě spalovací pece, krematorium, plynovou komoru, mučírnu. V přízemí byly obchody, kde nic netušící prodavači obsluhovali zákazníky. Horní část stavby byla plná slepých schodišť či dveří, které se zamykaly jen zvenčí,“ líčí web Britannica.

Criminal Minds zmiňuje: „Nechal si tam zabudovat i odhlučněnou (vypolstrovanou) místnost - namluvil prý jednomu ze stavitelů, že má starou bláznivou tetu. Zprávy hovořily až o 200 pokojích, ve skutečnosti jich bylo kolem 60. A nebyly to pokoje v pravém slova smyslu, spíš kobky. Některé se zmenšovaly jako matrjošky, z velké místnosti se soustavou křivolakých bludišť dostávala oběť do dalších a menších prostorů, až se nemohla ani postavit. Dveře vedly do zdí, okna byla i uvnitř, zrcadla tvořila falešné stěny. Měl pozorovatelny, odkud sledoval, jak lidé zmateně bloudí a propadají panice.“

Opravdu šílené! Nikdo už ale nikdy nezjistí, jak hotel vypadal doopravdy. Možná je to dobře. Spisovatel Adam Selzer, který Holmesův případ podrobně studoval a napsal o něm knihu H.H. Holmes: The True History of the White City Devil, patří mezi pochybovače. Rozhodl se Holmese „očistit“ - byť po svém způsobu. Uznává, že je vrah, ale hotel popisuje zcela jinak: „Bylo tam pár komor, kde skladoval nepotřebné věci. To je všechno. A jedno nedokončené schodiště,“ konstatuje Selzer. Připouští však existenci plynové komory, pitevny a zvukotěsné místnosti. Nic to nemění na tom, že v hotelu Holmes zcela ztratil zábrany a začal vraždit ve velkém.

H. H. Holmes si dal do významných chicagských novin inzeráty na „ubytování pro lepší lidi v novém a krásném domě“, zároveň hledal nájemnice mezi svými četnými milenkami. Těch měl požehnaně. Za maskou solidního a výmluvného lékaře by nikdo nehledal sériového vraha! Mladé dívky lákal do hotelu pod slibem manželství - a ve svém luxusním hotelovém apartmá s nimi spal. V posteli je přemlouval: „Doba je zlá, měla by ses, drahá, nechat životně pojistit! Už se těším na naši svatbu…“ muckal se s děvčaty. Mnohé podlehly. Napsaly velkou životní pojistku na svého „snoubence“ - a pak je Holmes sprovodil ze světa.

Poté sehrál scénu truchlícího zlomeného muže a v pojišťovně mu sázeli dolar za dolarem. Měl totiž úmrtní listy: do všeho zainteresoval patologa, který byl silně závislý na morfiu. Pro drogu udělal všechno - i potvrdil jméno zavražděné na dokladech. Když už byla komedie s pojistkami ohraná a hrozilo, že H. H. Holmese na úřadech poznají, pověřil vybíráním pojistek nebohých dívek a dam svého komplice Benjamina Pitezela, ženatého otce pěti dětí. Ale nebyly to jen pojistky. Jako v případě Lucy Burbank z úvodu textu okrádal starší bohatší nájemnice, které okamžitě zabil.

Těla buď spálil v peci nebo vypreparoval na kosti - a ty prodával jako anatomické exponáty. Nikdo se netázal, odkud je bere. Byl to přece lékař! Dokonce si otevřel i praxi, kde opět „léčil“ hysterky, samozřejmě sexuálním stykem. „Byl to predátor, který se neštítil ničeho. Ale nebyl to prototyp sériového vraha. Vraždil z různých motivů. Peníze, msta, radost z neodhalení, vilnost, zištnost - H. H. Holmes se v tomto vymykal. Byl zcela jistě narušený, ale jeho zločiny byly propracované. Nebyl spodinou společnosti. Naopak. Velice dobře si uvědomoval, co dělá, bavilo ho to, byl vysoce inteligentní, takže dovedl unikat. A páchat vraždy všem na očích,“ popisuje web Legends of America.

Sousedé si začali všímat, že do hotelu vchází spousta osob se zavazadly, ale nikoho už neviděli vyjít ven. To „hodný pan doktor“ nedovolil! Své oběti po příchodu do ubytovny vlákal do některé z důmyslných pastí a bavil se jejich zmateností. Pak se rozhodl, co s konkrétní ženou (i mužem) udělá. Někdy byla smrt okamžitá, podle svého přiznání vraždil hlavně udušením, předávkováním chloroformem nebo plynem. Pokud si chtěl „pohrát“, zavřel nebožačku do kobky a trápil hladem a žízní. „Šlo to pak lépe dolů z kostí,“ řekl pak lakonicky u soudu, čímž naznačil, že kostlivce prodal některé škole, „Nemohu za to, že jsou ženské tak pitomé!“ rozčiloval se cynicky.

V roce 1893 se v Chicagu konala Světová výstava. Holmes nelenil a dle různých zdrojů měl nabízet ubytování návštěvníkům. Během konání výstavy bylo na policii nahlášeno přes padesát zmizelých lidí, kteří se prokazatelně pohybovali v okolí penzionu hrůzy. Nikdo nic neřešil. Hrad smrti ale děsil celé okolí. Lidem v okolí bylo jasné, že tohle není samo sebou. Z komína neustále vycházel páchnoucí kouř, doktor vynášel ven kufry a tahal zabalené kostlivce. Je opravdu div, že nikdo nezasáhl dříve!

Jedné noci roku 1893 se neznámý žhář pokusil Zámek zapálit, oheň ale jen trošku „lízl“ horní patro. Holmes dovnitř nikoho nepustil, i když se snažil vytřískat peníze rovnou z pěti pojišťoven naráz! To už bylo divné i těm nejlaxnějším úředníkům. H. H. Holmes uznal, že tohle opravdu podělal, jak bychom mohli říct, v noci celou budovu zabednil, obchodníky vyházel a spolu s Pitezelem uprchl z Chicaga.

Pitezela provázela manželka a děti, počtvrté (!) ženatý a dosud ani jednou rozvedený bigamista H. H. Holmes sebou vzal milenku Julii. Ta zmizela beze stopy a považuje se za další oběť vyšinutého lékaře. Podobně se vypařilo dalších osm jeho milenek! Nastalo putování „kamarádů“ po celých Spojených státech. Děly se šílené věci. Kam oba muži vkročili, tam se houfně umíralo. Pitezel inkasoval, Holmes vraždil - a oba ztratili ostražitost. V patách jim bylo asi deset podvedených pojišťováků, přičemž Holmes musel dokonce zinscenovat vlastní smrt.

Smrt však čekala na Benjamina Pitezela. Ve Filadelfii ho H. H. Holmes donutil, aby také fingoval svůj skon. „Hele, vyšlo to mně, vyjde to i tobě. Jdou po nás. A podívej - naposledy to zkusíme s pojistkou. Tvojí životní pojistku už mám napsanou. A pak toho necháme. Utečeme!“ přemlouval Pitezela. Ten souhlasil. Doktorovi se přece dá věřit, no ne? Nedalo. Holmes shrábl peníze a Pitezela brutálně ubil kladivem. „Když on už mě nebavil. Byl tak hloupý!“ popisoval Holmes vraždu svého komplice. Ale konečně už nad ním měla spadnout klec. Už bylo načase!

Ještě před zatčením provedl Holmes nejhnusnější věc z celé své vražedné kariéry. Vdova po ubitém Pitezelovi, Carrie Alice, byla prostoduchá žena, která si nechala namluvit, že Benjamin Pitezel usiloval o život jí. A proto ho Holmes zabil. „Abych tě ochránil. Tebe a děti,“ poplácával „strýček doktor“ po hlavách pět Pitezelových potomků. A naivní Carrie Alici přesvědčil, aby mu tři své děti svěřila do péče! O co mu šlo, na tom se neshodnou ani novodobí kriminalisté, kteří celý Holmesův případ dodnes pořád dokola zkoumají.

„Nebyl to žádný prznitel dětí. Nebyl pedofilem. Proč to udělal - nechápeme to. Možná děti měly fungovat jako zástěrka: vdovec, který cestuje po USA se svými třemi dětmi vzbuzuje lítost, chtěl možná zaťukat na city nějaké bohaté staré dámy… To nevíme. Ale víme, jak skončily,“ povzdechl si smutně autor podcastu o prvním sériovém vrahovi ve Spojených státech Josh Pelon. Bylo to opravdu strašné. Holmes asi usoudil, že děti by mohly jeho zločiny nahlásit, tak třináctiletou Alici a devítiletou Nellie zavřel do obrovského kufru (koše).

Malým otvorem dovnitř zavedl hadičku a naplnil kufr plynem. Dívky se udusily. Jejich ostatky byly objeveny ve sklepě v Torontu. A třetí dítě, chlapec Howard, uhořel v chatce, kterou Holmes zabednil a zapálil. Po tomto ohavném činu „pracoval“ sám. Zvrhlý lékař netušil, že v patách jsou mu „pinkertoni“ - detektivové z Národní Pinkertonské detektivní agentury. Jako kdyby se najednou všichni vzpamatovali a hromadně podávali oznámení o krásném lékaři, za kterým zůstávala hromada mrtvých.

Když v Texasu ukradl koně (za to byl tehdy provaz a opět nikdo nechápe, co jej k tomuto bizarnímu činu vedlo!), prchal před rozzuřenými Texasany až do Bostonu, kde ho konečně 17. listopadu 1894 zatkli. Byl prohledán jeho Zámek, kde našli mimo bizarních propadlišť, tajemných komnat i krematoria a pitevny skalp Lucy Burbank a hromadu kostí, ze kterých soudní patolog nebyl schopen složit ani jednoho člověka! „Muselo tam zemřít opravdu hodně lidí. Sám Holmes se přiznal k 27 vraždám. Ale některé „oběti“ přišly k soudu živé a zdravé. Nikdy nikdo nezjistí, kolik lidí tento muž zabil,“ říká Josh.

V říjnu 1895 byl Holmes souzen za vraždu Benjamina Pitezela. Byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti provazem. Za jednu jedinou vraždu! U soudu se neustále cynicky šklebil. „Narodil jsem se s ďáblem v těle. Nemohl jsem si pomoct a byl vrahem, stejně tak jako si básník nemůže pomoct, když má inspiraci ke zpěvu,“ řekl, když mu soud udělil poslední slovo. 7. května 1896 byl H. H. Holmes oběšen ve věznici Moyamensing.

Jeho poslední přání bylo netradiční a zcela obnažilo Holmesův pokřivený charakter: „Důrazně vás prosím, aby bylo mé tělo zalito do betonového hrobu. Aby mě nikdo nemohl vykopat a já nestál jako kostra někde na univerzitě! Jako ti ostatní!“ přiznal nepřímo to, že skutečně vykrádal hroby, i když to předtím popíral. Když ho vedli na šibenici, byl zprvu klidný, ale pak už křičel, že za vše může ďábel. Jestli ďábel mohl i za jeho zpackanou popravu, to asi ví jen v pekle! Holmes si totiž nezlomil vaz, takže se dusil dlouhých patnáct minut. „A dobře mu tak!“ vrtěl hlavou přítomný lékař, který dozoroval skon svého kolegy.

Mrtvý Holmes byl skutečně v rakvi zalit betonem - opatření se udělalo i kvůli naštvaným lidem, kteří hledali své ztracené příbuzné a měli možná oprávněný dojem, že jim Holmes ze světa pomohl. Byli schopni hrob na Holly Cross Cemetery ve Filadelfii vyrabovat. V srpnu 1895 dva muži zapálili Zámek hrůzy. Budova požár přežila a stála až do roku 1938. Pak Holmesův hotel představitelé Chicaga raději nechali strhnout, protože se stal poutním místem, kam chodili zvědaví lidé jako do cirkusu. Na jeho místě vyrostla budova pošty, která je tam dodnes.

V roce 2017 bylo tělo H. H. Holmese exhumováno. Vzhledem k tomu, že jeho rakev byla zabetonována, bylo zjištěno, že se jeho tělo nerozložilo normálně. Holmesovo oblečení bylo téměř dokonale zachováno a obličeji vévodil neporušený mohutný knír, který si pěstoval poslední roky svého vražedného běsnění.

Osoba H. H. Holmese vešla do populární kultury celého světa. Zmínky o něm jsou v mnoha filmech i seriálech, v jedné sérii American Horor Story se dokonce celý děj odehrává v jeho hotelu. Byl natočen také film „Hotel“ a napsána spousta knih. Příběh vraždícího doktora je natolik bizarní a neuvěřitelný, že vyvolává úžas dodnes.

Jak je možné, že se vše takhle zvrhlo? Jak je možné, že ho nikdo nedokázal chytit dříve? Proč nikomu nebylo nic divné? Kolik lidí zabil? A co ten jeho hotel, byla to skutečně strašidelná past?

To zůstane asi už navždy záhadou.

Zpracováno podle:

Murderpedia Fandom, H.H. Holmes, Security Magazín, Deník.cz, Vražedný hrad v Chicagu, Wikipedie, Britannica, časopis Enigma, časopis Epocha, Podcast True Crime: H. H. Holmes, Mysterious Chicago, Smithsonian Magazine