Generál Custer a jeho žena měli vztah nabitý erotikou. Krásná Libby bránila manžela až do své smrti

Kontroverzní muž, George Armstrong Custer, je pro někoho naprostým padouchem, pro dalšího hrdinou. O jeho výhrách i prohrách, životě i smrti bylo napsáno mnoho. Podplukovník, který se stal americkou legendou (hodnost generála měl pouze propůjčenou během války Severu proti Jihu, ale je to tak vžité, že se automaticky před jeho jménem používá ono „generál“), vešel do písní, básní i lidových mýtů. I u nás se u táboráku zpívá: „Tam, kde leží Little Big Horn, je indiánská zem…“

Jak to bylo se slavnou bitvou, o tom existuje spousta informací, odborných publikací i rekonstrukcí nadšených vojenských historiků - amatérů. Sedmá kavalerie a „její slavná prohra“ s kmenem statečných Siouxů je věcí známou. Méně známý je fakt, že i George Custer měl soukromý život. A manželku tak krásnou a oddanou, že mu ji záviděl naprosto, ale naprosto každý chlap, který jen prošel kolem. A že jich bylo.

Libby (též Libbie či Liz) totiž manžela následovala všude. Když v roce 1865 skončila občanská válka, Libby se připojila ke svému manželovi a žila v pevnostech a vojenských stanicích, včetně několika měsíců na Velkých pláních, kde začaly „indiánské války“.

Sebestředný, arogantní a nafoukaný frajer, kterému indiáni přezdívali Žlutý vlas (Yellow Hair) a Syn Jitřenky (Son of the Morning Star), se ve společnosti své ženy měnil. Byl jako tokající tetřev, jak bychom mohli říct. Nutno dodat, že Libby byla vášnivá, psala mu erotické dopisy plné popisů všemožných sexuálních praktik, on za ní utíkal, čímž si kolikrát vysloužil trest za dezerci. Libby mu byla natolik oddaná, že přecházela i pověsti o jeho nevěrách - Custer měl mít údajně dítě s Čejenkou Monaseetah (Mo-no-se-tah), zajatou po bitvě u Washity.

Na druhou stranu se prameny zmiňují o tom, že Custer byl sterilní. Ještě ve West Pointu se měl několikrát nakazit kapavkou v nevěstincích, což mu přivodilo neplodnost. S Libby děti neměli. Bylo jí 34 let, když byl její manžel zabit. Následujících 57 let strávila psaním a přednáškami po celé zemi, aby doslova glorifikovala svého muže a snažila se zabránit kritice, kterou lidé a historici ohledně George Armstronga Custera měli.

Životní příběh překrásné a milující Elizabeth Bacon Custer.

V jednu chvíli měl ctihodný soudce Daniel Bacon naprosto všechno. Bohatství, moc, slávu, rozjeté podnikání, vliv, obdiv. A také krásnou rodinu. Žil si ve své bublině plné moci v Monroe ve státě Michigan, kde se také 8. dubna 1842 Libby narodila. Elizabeth měla tři sourozence a milující matku. Soudce si žil jako král, když najednou zasáhl osud a Baconovi naložil jednu ránu za druhou. A to rány příšerné. Nejdřív postupně zemřely tři děti - za sebou, během týdne.

Nadějní potomci najednou leželi v rakvích, z domu byl vypravován jeden pohřeb za druhým, až došlo i na manželku a matku Eleanor Sophii. Soudce seděl u její smrtelné postele a rval si vlasy, všechno šlo tak strašně rychle! Manželka mu před smrtí poručila do ochrany Elizabeth, která jako jediná z rodiny (!) přežila řádění nakažlivé nemoci (mluvilo se o chřipce nebo tyfu). Poslední slova umírající matky zněla: „Prosím, prosím… Buď Libby matkou i otcem zároveň… Nedopusť špatné věci, nedopusť její neštěstí!“

Elizabeth bylo pouhých dvanáct let, když celá rodina takhle vymřela a zůstala sama s otcem. Ten se řídil prosbou své ženy. Dal dívce patřičné vzdělání (ovládala francouzštinu, hru na klavír, jízdu na koni, střelbu, nebo třeba šití a háčkování), ale strašně ji hlídal. Vyrůstající Libby byla totiž krásná, označovali ji za nejkrásnější dívku v Michiganu.

Libby později vzpomínala: „Skutečnost, že moje matka zemřela, když jsem byla tak mladá, způsobila, že jsem měla více svobody, než bych jinak měla. Ve skutečnosti jsem se stala téměř divoškou, nebo tak blízkou divošce, jak jen dívka v té době mohla!“

Ač si otec Bacon mohl vlasy vyrvat a nadávat jak chtěl, brzy byl jejich dům nápadníky doslova obsypán. Dokonce měl zoufalý otec po neodbytných mladících střílet. Libby měla kouzlo, které nemá každá žena, navíc žena v době upjatých mravů a společenských regulí. Nenechala se nikým svázat, chovala se jak chtěla, dělala si co chtěla.

Ale tatínka milovala, takže vše bylo pouze na platonické bázi. Zatím. „Nejslavnější dcera města Monroe“ studovala v Boyd's Young Ladies' Seminary, kde ve dvaceti letech v roce 1862 absolvovala.

Během večeře na Den díkůvzdání v roce 1862 ji Conway Noble představil tehdy už celebritě a temperamentnímu kavaleristovi Custerovi, který byl doma na dovolené. Byl sice rodák z Ohia, ale v Monroe bydlel u své sestry a svého švagra, kde vyrůstal, než šel na West Point. A ani nemuseli být Noblem představování - Custer ji viděl už předtím a svým kamarádům vojákům při nějaké pitce sdělil: „Pánové, tahleta ženská bude moje. Já si ji vezmu!“

Všichni se mu smáli, protože na poli milostném byl Custer více než neúspěšný. Jistě, prostitutky střídal snad denně, také to odnesl - svérázné pohlavní choroby se Autiemu, jak mu říkali všichni od dětství, opravdu nevyhýbaly. Jenže při vážných vztazích vše ztroskotalo. Zamiloval se například do dcery své bytné, Mary Holland, požádal ji o ruku, ale paní bytná ho vyhnala i s prstenem a vyházela za ním všechny jeho věci.

Pověst měl totiž strašnou. A mohl si za to sám. Arogantní a namyšlený mizera, který uměl jen dělat problémy, jezdit na koni, týrat podřízené, nenávidět indiány, šlechtit svůj zevnějšek, léčit své pohlavní choroby, spát s každou prostitutkou, která prošla kolem - to mu šlo nejlépe. A najednou tu byla Libby. George Armstrong Custer ztratil svou blond (blond do rezava) hlavu a začal se jí dvořit.

Custer strávil namlouváním Libby docela dost času. Arogantní napomádovaný muž ji (jak to tak bývá) naprosto okouzlil. Vášnivá a temperamentní dívka měla dost šosáckých nápadníků, do kterých měl George Custer opravdu daleko. Vtrhl do jejího života jako závan čerstvého větru. Zamilovala se tak strašně, že si psala do deníčku: „Oddaně ho miluji. Tak oddaně! Chci jeho tělo, jeho ruce, jeho vlasy. Moje lásko! Každý jiný člověk se zdá být tak obyčejným oproti tobě, má jasná hvězdo, můj Autie, čekám na první polibek. A pak se asi rozpustím, odletím, zajiskřím, zemřu!“

Erotické vidiny zatím nedotčené Libby měly ještě zůstat v poli teoretickém - otec Bacon totiž zuřil. Nechal si poslat na budoucího zetě reference z West Pointu i z jeho momentálního vojenského tábora. Po jejich obdržení začal šílet. Velitelé ho popisovali stručně, ale jasně. 500 kázeňských důtek ze slavné vojenské akademie mluvilo za vše, velitelé sice svorně tvrdili, že Custer je člověk statečný, to nemohu říct, jak by řekl klasik. Ale!

„Zběsilý a nemoudrý floutek, postrádající morálku, výborný voják a jezdec na koni, ale také alkoholu a povětrným ženám holdující nestyda, mnohokrát trestaný muž křivého charakteru a hluboce klesající do dna společnosti!“

Otec Bacon si Libby zavolal a vedl k ní velice dlouho promluvu, která skončila hysterickým záchvatem na obou stranách. Dívka si dupla - když mi to nedovolíš, udělám něco, čeho budeš litovat, oddám se mu bez vdavek. Ostatně již to málem proběhlo, jen na poslední chvíli jsem ucouvla!

Bacon pár let po tomto výstupu zavzpomínal mezi přáteli na poslední slova své ženy o ochraně Libby: „Nikdy do té doby jsem nepocítil sílu těchto slov… Cítím zodpovědnost nad rámec čehokoli v mém životě předtím i potom. Co s ní? Jezdí s ním na koních, spí spolu s muži na holých pryčnách, následuje toho bastarda po všech čertech a pořád je tak krásná a nevinná, kvítek - ani ten barbar její pel nesetřel!“

Možná by se otec Bacon nestačil divit a svá slova by přehodnotil, kdyby měl možnost nahlédnout do korespondence obou manželů! Nakonec Bacon k sňatku svolil, co mu také zbývalo. Navíc se Custer těsně před bitvou u Gettysburgu (kde hrál významnou roli), dočkal povýšení na brigádního generála brevet, což obměkčilo i zoufalého tatínka. Sotva bylo po svatbě, která se konala 9. února 1864 v presbyteriánském kostele Monroe, se oba dočkali naplnění svého manželství.

A George Custer to nejspíš opravdu uměl. A stejně tak „nevinný kvítek“ Libby. Erotika ji pobláznila natolik, že nemyslela na nic jiného. A George Custer, její Autie, také ne. Několikrát za svou novomanželkou uprchl, za což dostával tresty i degradace, byl naprosto nezvladatelný. Byl raději přidělen k řadě bezútěšných a neuspokojivých úkolů. Život na předsunutých hlídkách v pohraničí byl těžký a jeho kariéra byla sužována problémy, včetně vojenského soudu - právě kvůli útěkům za Libby.

Nakonec to museli nějak vyřešit, protože takhle to dál nešlo - Libby začala svého manžela doprovázet všude, kde byl umístěn: od frontových linií ve Virginii, kde se stal generálmajorem, až po poválečné úkoly v Texasu, Fort Riley v Kansasu a Fort Lincoln v teritoriu Dakota. Nesnášela kryté vozy, raději jezdila vedle manžela na koni, ušila si vlastní uniformu, spala ve stanech na zemi mezi ostatními vojáky, kteří svou „paní generálmajorku“ milovali naprosto všichni bez výjimek.

Nikdo se ji nikdy ani nedotkl - Custer by je mohl zabít, bez legrace. Jak byl láskyplný k manželce, tak byl krutý naprosto ke všem ze svého okolí. Navíc tak strašně nenáviděl indiány, které považoval za podlidi, že se neštítil zabíjet i malé indiánské děti. Další aspekt jeho prapodivné a doslova barbarské povahy - tato nenávist mu nebránila s indiánkami spát. Spolu s bratrem měli v pevnosti vždy nějakou zajatou krásnou příslušnici nějakého kmene. O Čejence, se kterou měl mít dítě, už řeč byla.

Dítě se skutečně narodilo, ale vzhledem ke spekulacím o Custerově neplodnosti to bylo pravděpodobně dítě jeho bratra. A také velice lpěl na své rodině. Dva z Georgeových bratrů vstoupili do armády, aby mohli sloužit pod svým starším bratrem: Tom a Boston Custerovi, stejně jako generálův švagr James Calhoun a Georgeův synovec „Audie“ Reed. Všichni narukovali, aby sloužili s generálem, ať už byl umístěn kdekoliv. (Mimochodem, všech pět členů rodiny zemřelo u Little Big Hornu.)

George a jeho sedmá kavalerie byli přiděleni do Fort Abraham Lincoln, která se nacházela hned za řekou Missouri od rodícího se města Bismarck v dnešní Severní Dakotě. Libby se přidala a našla si domov na Divokém západě. Ve Fort Abraham Lincoln byl pro Custera a jeho nádhernou paní postaven velký dům. Ten jednoho dne shořel se vším jejich majetkem.

Utěšovali se navzájem v objetí a voják, který pomáhal hasit, později nevěřícně řekl: „Nikdy bych nevěřil, že ten lotr je schopen nějakého citu. On své paní slíbával slzy! Viděl jsem ho, jak holýma rukama hodil z útesu indiánské dítě, tady se jí dotýkal jak porcelánové panenky. Děsivý, nevyzpytatelný člověk!“

Po boku Libby se stával Custer hravým jako dítě. Hráli si na schovávanou, přestrojovali se, honili se různě mezi překvapenými vojáky, kteří skutečně svého nenáviděného velitele nepoznávali. A hlavně souložili, když to musíme říct naplno. Pořád a pořád a pořád. A všude. Když byl Custer se svými vojáky někde v poli, odloučení řešili dopisy, které jsou výživné i v dnešní době, kdy je člověk ze všeho už poměrně otrlý.

Jistě, od Custera by se nějaké ty psané sprosťárny daly čekat, ale něžná a líbezná Libby ho předčila o několik tříd. Popis tvrdého sexu, kterým prokládala svá navoněná psaníčka pro Autieho, byl opravdu v té době a od ženy něčím nevídaným. Není divu, že za ní utíkal. Muži mu tím víc záviděli.

Custer byl navíc strašný estét co se týče jeho osoby. Vždy pečlivě ustrojený a voňavý „panák napomádovanej“, jak mu říkali, by v dnešní době nesl označení metrosexuál. Měl i manikúru, o své dlouhé vlasy pečoval tak, že to bylo až k smíchu a nebýt Libby, určitě by si mysleli, že chová náklonost ke stejnému pohlaví. Kdepak. George Custer choval náklonost hlavně sám k sobě a ještě k Libby, k nikomu jinému.

Ta mu opatřovala různé vonné oleje, těmi se doslova poléval. Miloval těžké a hutné parfémy, nejraději měl skořicovou vůni, která se za ním táhla „jako smrad“. Bylo možné ho podle toho stopovat na metry daleko. Libby to bylo jedno. Milovala ho. Ale všechno jednou končí. A toto mělo mít konec tragický. Bitva u Little Bighornu se blížila. Sedmá kavalerie v ní byla zmasakrovaná a George Armstrong Custer také.

Dvanáctileté manželství zůstalo bez potomka, ačkoliv i na toto téma probíhá dodnes spousta spekulací - prý měli mít syna. Jenže Libby prokazatelně nikdy nerodila, takže je to asi zase další mýtus, který osobu George Armstronga Custera obestírá. Stejně tak i jeho smrt. Dodnes se vedou spory o tom, kdo ho ze světa sprovodil. Dokonce se vynořila i teze, že neunesl drtivou prohru a spáchal sebevraždu.

Kolují všelijaké pověsti a legendy. Pravděpodobně se nikdy s jistotou nedozvíme, co se vlastně stalo. Zabil Custera Déšť ve tváři, Bílý býk, Plochý bok, Statečný medvěd nebo Tichý pes? Armádní chirurgové, kteří zkoumali jeho tělo, uvedli, že Custer měl jednu kulku v levém spánku (bez známek popálenin od střelného prachu), protože byl pravák, vyloučili sebevraždu. Další kulku měl v hrudi, blízko srdce.

Je samozřejmě možné, že Custer byl zastřelen jiným vojákem ze vzteku, nebo to mohla být vzájemná sebevražda, protože mnoho vojáků uzavřelo dohody, že po sobě budou střílet v případě, že budou zajati. A také nebyl skalpován, jak se dlouho tradovalo. Přece jeho dlouhé zrzavé pěstěné vlasy by žádný indián nenechal bez povšimnutí, tato trofej by měla největší cenu v životě každého statečného válečníka. Prý to bylo tím, že se těsně před bitvou nechal ostříhat nakrátko z naprosto prozaického důvodu - byl zavšivený.

Z úcty k Libby se také dlouho tajilo, že mrtvola Custera byla znetvořená - byl nahý, měl jen ponožky. V penisu měl zaražený šíp. Dokonce se tvrdilo, že Kate Bighead, indiánka, která se s Custerem setkala již dříve, mu vrazila šídla hluboko do uší, „aby lépe slyšel řev svých vojáků.“ Pravdu se asi nikdo nikdy nedozví. Když byl Custer ohledán, byl zabalen do přikrývek a pohřben v mělkém hrobě. Libby se zprávu o smrti svého muže dozvěděla ve Fort Lincoln. Prý nehnula ani brvou. Pak utěšovala plačící přátele.

A řekla, že to věděla, když odjížděli do boje. Že už se Autie nevrátí. Mohla za to fata morgana, která se vlivem souhry atmosférických proudů a slunce vytvořila, když mávala odjíždějícímu vojsku sedmé kavalerie. „Podívej,“ řekla své přítelkyni, „Vždyť jdou do nebe!“ Obě ženy pozorovaly zvláštní úkaz - vypadalo to, že se mužstvo jezdců na koních zvedlo a jelo nahoru k obloze, než zmizelo za obzorem. Tuto fatu morganu pokládala Libby vždy za znamení, že je sedmá kavalerie odsouzena k zániku.

Mladičká vdova po několika měsících doprovodila tělo svého manžela do West Pointu, kde byl pohřben se všemi vojenskými poctami. Custerův kůň, který to všechno přežil, byl vrácen Libby. Ta Dundeeho, jak se oř jmenoval, ustájila v Monroe. Celých třináct let, které kůň ještě prožil, na něj nikdo nesměl usednout - jen ona. Proháněla se na Dundeem tryskem, nesedlala ho, jezdila jako šílená po okolí. Prý tím vzpomínala na vítr ve vlasech, který měl George. Po zbytek života nenosila nic jiného než černou.

Stala se doslova a do písmene státní vdovou. Napsala tři knihy o životě se svým Autiem, kde se snažila vykreslit jeho povahu lépe, než ji měli zafixovanou ostatní. Stala se naprosto posedlou strážkyní jeho odkazu. Knihy Stanování na pláních, Boty a sedla a Po stopách Guidonu se staly bestsellery, které se i dnes dobře čtou, protože vykreslují tehdejší skutečný život vojáků na Divokém západě a poskytují skutečně spoustu velice zajímavých informací. K napsání knih ji přemluvil Mark Twain.

Libby strávila dalších 57 let tím, že jezdila po celé zemi, kde řečnila k lidem o tom, jaký byl její manžel hrdina. Snažila se odstranit veškerou kritiku a špínu, kterou dle jejích slov na Autieho nakydali „hnusní lidé, co vůbec nic nepochopili.“ Stala se vlastně profesionální vdovou, která bránila jako lvice odkaz svého muže. Jako vojenská vdova pobírala penzi, 12 dolarů měsíčně však nestačilo ani pro ni, navíc se ještě starala o staré rodiče George Custera a o jeho sestru.

Prezident Grant jí nabídl místo vedoucí všech pošt v Michiganu, ale sotva se dozvěděla, že o Autiem řekl něco špatného, odsekla mu, že by raději bydlela s prasaty v chlívě, než by přijala pomoc od hajzla, který je jen náhodou prezidentem. Hrdá Libby…

Místy to bylo až trapné, postupem času se z ní stala spíše manipulátorka, která si dějiny přetvořila po svém a adorovala pouze George Custera. S příchodem stáří to bylo ještě horší, byla zatrpklá, kdekoliv se objevil nějaký článek o Custerovi, byla schopná jet přes půl USA a dotyčnému novináři třeba naplivat do obličeje.

Elizabeth Custer se už nikdy znovu nevdala. Při posledním rozhovoru se nechala slyšet, že nejvíce lituje toho, že neměla syna, který by nesl manželovo jméno. Zemřela v roce 1933, čtyři dny před svými 91. narozeninami ve svém bytě v New Yorku. Zanechala po sobě velké jmění. Byla za státních poct pochována vedle svého manžela ve West Pointu.

Příběh Libby Custer inspiroval i několik filmů. Oddanost a láska, kterou tato žena projevovala ke svému muži, je až neskutečná. Navíc muži tak rozporuplnému, že snad nikdo nevěděl, jaký doopravdy je. Možná ani on sám.

Možná to věděla právě jen Libby Custer.

zpracováno podle:

The Life of Libby Custer (sdpb.org)

Elizabeth Bacon Custer (mandanhistory.org)

to Libby Custer | Gilder Lehrman Institute of American History

Are there any descendants of George Armstrong Custer? - Quora

Who is George Armstrong Custer? - Quora

Elizabeth Bacon Custer - Wikipedia

George Armstrong Custer – Wikipedie (wikipedia.org)

Mo-nah-se-tah - Wikipedia

Whatever Happened to Elizabeth Custer? (historynet.com)