Irena Sendler zachránila tisíce židovských dětí. Ukrývala je v krabicích a rakvích, pomáhal jí pes

Kansas City, rok 1999. Hodina dějepisu v běžné americké střední škole je v plném proudu a učitel zadává žákům úkoly na téma holocaust. „Tak třeba vy,“ kývl na čtveřici mladých dívek. „Tady máte téma. Našel jsem v novinách nějaký článek, ale vůbec mu nevěřím. Jmenuje se to Další Schindlerové a je o zachráncích židovských dětí za druhé světové války. Píše se zde o nějaké Ireně Sendler, která měla zachránit dva a půl tisíce dětí. Nikdy jsem o ní neslyšel. To číslo mi přijde jako tisková chyba!“ dal zadání pedagog a čtyři studentky střední školy v Kansas City se ponořily do pátrání.

Navštívily redakci onoho časopisu, pátraly v knihovnách, aby s úžasem zjistily, že je to všechno pravda. A je toho ještě mnohem a mnohem víc. Díky čtyřem americkým školačkám se svět dozvěděl, co Irena Sendler (též Sendlerow, Sendlerowa nebo Sendlerová) za války dělala. Jména dětí, které zachránila, zašifrovala, napsala na tenký papír a vložila je do zavařovací sklenice. Na popud oněch studentek vznikla divadelní hra Život v zavařovačce, která se nejen po USA hraje dodnes. Byl natočen stejnojmenný film s Annou Paquin a najevo vycházely takové věci, že lidé plakali už jen při jejich popisu.

Irena Sendler byla neuvěřitelně odvážná, hrdá a nezlomná žena, na kterou se zapomnělo. Když se dozvěděla o amerických školačkách, které její osud vzkřísily, poslala jim dopis: „Nemohu najít slova, abych vám poděkovala, moje drahá děvčata…. Předtím, než jste napsaly hru Život v zavařovačce, se nikdo v mé vlastní zemi a na celém světě nestaral o mou osobu a moji práci během války… Každé dítě zachráněné s mým přispěním jen dává smysl mé vlastní existenci a není důvodem ke slávě!“ V květnu 2001 za Irenou studentky přiletěly do Polska k osobnímu setkání.

Zjistilo se, že Irena Sendler získala titul Spravedlivá mezi národy už v roce 1965, polská vláda jí ale nepovolila cestu do Izraele. O tom, že zachránila „nějaké děti“, věděly právě jen ty zachráněné děti a pár historiků. Když se o všem svět dozvěděl, užasl, jak vynalézavá Irena byla a jakým způsobem děti pašovala z varšavského ghetta, aby je zachránila před jistou smrtí.

Neuvěřitelný příběh Ireny Sendler, jejího psa a dětí ze zavařovačky.

Irena Sendler (rozená Krzyzanowska) se narodila 15. února 1910 ve Varšavě do rodiny lékaře. Maminka byla velkou aktivistkou Polské sociální strany a od malička své jediné dceři vštěpovala zásady lidskosti. Irena měla chabé zdraví, celá rodina se kvůli ní přestěhovala do Otwocku, kde jí lázeňské prostředí vyhovovalo více. Mezi pacienty jejího otce bylo mnoho chudých Židů, s jejichž dětmi si hrála a získala k nim vztah.„Ireno, jestli uvidíš, že se někdo topí, musíš za ním skočit a zachránit ho!“ kladl holčičce na srdce otec.

Doktor Krzyzanowsky se v roce 1917 rozhodl, že se vrátí zpět do Varšavy, kde vypukla obrovská epidemie tyfu. Ostatní kolegové mu to rozmlouvali, ale on byl neoblomný. „Otec byl velký lidumil. Nic jiného se od něj nedalo čekat. Nakazil se a umřel. Asi jsem to měla po něm…“ popisovala Irena. Dospívající dívka spolu s matkou pomáhala lidem již před válkou, vstoupla do Svazu polské demokratické mládeže, kde už tehdy bojovala proti vzrůstajícímu antisemitismu. Dostala se na práva a filologii, jenže obhajobu diplomové práce jí v roce 1939 znemožnilo vypuknutí druhé světové války. Přesto se nebála a pokračovala v tajné pomoci dál.

Irena získala místo na sociálním odboru varšavské radnice, kde měla povědomost o všech židovských rodinách. Když po okupaci Polska zřídili nacisté ve Varšavě ono neblaze proslulé ghetto, Irena Sendler věděla, že to bude peklo: „Tohle ještě bude zlé, řekla jsem si. Zlé to nebylo. Bylo to mnohem horší, mnohem pekelnější, než si kdo kdy dovedl představit. Nejlepší mozky a vymyslely takovýto smrtící stroj. Nemohu tomu dodnes uvěřit,“ krčila rameny Irena. Němci nahnali do městské zástavby 450 tisíc Židů, obehnali to všechno třímetrovou zdí - a z tohoto pekla na zemi nebylo úniku.

Vlastně bylo. Transporty do koncentračních táborů odjížděly dnem i nocí, lidé v ghettu umírali hlady a situace se zhoršila, když Němci zakázali jakoukoliv sociální pomoc. Schylovalo se k likvidaci celého ghetta, v prosinci 1942 proto vznikla na popud emigrační vlády tajná organizace Žegota (Rada pomoci Židům). Irena Sendler se stala vedoucí dětské sekce Žegoty a měla za úkol zachránit co nejvíce dětských životů. Její krycí jméno bylo Jolanta, podařilo se pro ni získat propustku a jako zdravotní sestra se mohla vydat přímo dovnitř ghetta.

Pašovala tam léky i potraviny, snažila se děti i jejich rodiče těšit a uklidňovat, to však nestačilo. Bylo jasné, že všichni dříve nebo později zemřou buď v táborech nebo ještě v ghettu, kde panovaly otřesné a nelidské podmínky. Sestra Jolanta rozjížděla svou akci pomalu. Ujímala se nejprve jen sirotků, nebohých dětí, které v ghettu ztratily oba rodiče a byly schopné tajně vyklouznout ven. Často je někdo hodil přes zeď a Irena je za pomoci příslušníků Žegoty „sbírala“ Němcům přímo pod nosem. Pak se ale odboj rozhodl, že zkusí zachránit co nejvíce dětí. V hlavní roli měla být Irena Sendler a její pes.

V ghettu ji všichni znali jen jako sestru Jolantu, což bylo pro tento úkol nejlepší - neporušené inkognito zatím fungovalo. A děly se věci, které vyvolávají úžas i dojetí jen při čtení jejich popisu. Irena za pomoci svých spolupracovníků z Žegoty zachraňovala děti různými způsoby. S ghettem sousedila tramvajová vozovna, maličké děti tedy byly umisťovány pod sedadla tramvají v bednách. Využívána byla také chodba sousední budovy soudu, kudy s dětmi v náručí zdolala labyrint chodeb. Když Němci tuto únikovou cestu obsadili, musela Irena zase improvizovat.

Nemluvňata a miminka byla uspávána, obalena ještě pro jistotu tlustou vrstvou papíru a dek, přehazována přes zeď, kde čekal další člen Žegoty, který děti chytal. Větší děti dovedly mlčet, byla s nimi domluva, ty Irena za pomoci dalších lidí umístila v rakvích nebo pytlích na mrtvoly. Živé děti mezi nebožtíky projely branou ven a byly zachráněny. Jako „zdravotní sestra“ měla k dispozici občas sanitku, ve voze v krabicích od bot propašovala také spoustu maličkých dětí.

Pak už Jolantě Němci důvěřovali a pouštěli ji dovnitř v malém náklaďáčku, na jehož korbě vozila čisté prádlo dovnitř a odpadky ven. V pytlích mezi odpadky byly živé děti, vesměs uspané. Pokud se však vystrašené dítě přece jen probudilo, byl tu pes, který byl speciálně vycvičený - když Irena projížděla vchodem ven, pejsek stál na korbě a přátelsky a hlavně hlasitě ňafal na německou hlídku.

Strážní si pak psa oblíbili a věnovali se jen jemu, mávali na něj a zdravili ho, zatímco pejsek „tancoval“ na pytlích a krabicích, ve kterých byly pašovány děti. Těmito způsoby během ani ne jednoho roku „vytahala“ Irena Sendler z varšavského ghetta neuvěřitelný počet dětí - bylo jich až dva a půl tisíce.

Irena Sendler si vedla přesné záznamy se jmény zachráněných dětí. Psala je šifrovaně na hedvábný papír, který pak umístila do zavařovací sklenice. Tu pak zakopala pod jabloní na zahradě domu své kamarádky. Dětem dávala křesťanská jména, hledala jim místa v klášterech, dětských domovech a rodinách. „Já si je pamatovala všechny, věřte nebo ne. Jak se který jmenoval, jestli plakal nebo plakala, jestli byl hodný, kam jsme ho dali. A pak mě zatkli,“ vzpomínala s pohnutím Irena Sendler.

20. října 1943 byla sestra Jolanta zatčena gestapem. Spadla klec. Zuřiví Němci z ní chtěli vytlouct, kde jsou děti. Nemohli uvěřit tomu, že jich tolik zmizelo přes veškerá možná opatření. Irena byla krutě mučena. Vyslýchal ji Němec, který ale uměl velice dobře polsky. Pohledný a usměvavý gestapák nejprve dělal, že je „kamarád“, pak jí přerazil obě nohy a zlomil chodidla. Irena Sendler dostala trest smrti, protože nepromluvila o osudu dětí ani slovo. Zachránila jim tím život podruhé.

Žegota však svou hrdinku zemřít nenechala. Organizace podplatila bachaře, který zapsal Irenu na listinu popravených. Zkrátka „vyřízeno, hotovo“, přičemž jí umožnil odchod z vězení. Pro Němce byla mrtvá. Dokonce i sama pro sebe: „Četla jsem leták se seznamem zastřelených a bylo na něm moje jméno. Bylo to šílené. Nevěděla jsem o tom, co pro mě Žegota udělala,“ říkala Irena s pohnutím. Do konce války se skrývala v ilegalitě, odkud pořád pomáhala.

Nezlomná a nezdolná Irena Sendler se dočkala konce války, nastupující komunistický režim ji však měl v hledáčku. Irena se podruhé vdala - Stefan Zgrzembski byl otcem jejích dětí. Sendler měla děti tři, ale přežila pouze dcera. Jeden ze synů zemřel po předčasném porodu, který byl důsledkem tvrdého výslechu na služebně Státní bezpečnosti, která Irenu krutě vyslýchala, a to několikrát.

Co po ní chtěli? „Já nevím. Pořád něco. Že jsem pomáhala Němcům. Rozumíte tomu? Nevěděla jsem, jestli si dělají legraci nebo to myslí vážně. Kolaborantka. A pak mě označili za nepřítele režimu. Nevím proč. Prý pro moje kontakty s polskou exilovou vládou,“ zmínila Sendler své problémy s polskou státní mocí.

Stala se členkou Červeného kříže a založila několik dětských domovů. Pak ji soudruzi „uklidili“ do sociálního odboru jako úřednici a neustále sledovali. Nedovolili Ireně jet do Izraele zasadit onen strom v Aleji Spravedlivých - tam se dostala až v roce 1983. Nebýt studentek z Kansasu, zřejmě by se nikdo nic nedozvěděl.

Mezinárodní federace sociálních pracovníků podpořila v roce 2007 její nominaci na Nobelovu cenu za mír, kterou ale nezískala.

Zemřela 12. května 2008 ve věku 98 let. Do své smrti byla velice čilá, aktivní, skromná a pokorná. Zachránkyně dvou a půl tisíce židovských dětí Irena Sendler, žena, která se právem stala Spravedlivou mezi národy.

Life in a Jar - The Courageous Story of Irena Sendler, K zamyšlení - PŘÍBĚHY VELKÉHO HRDINSTVÍ - Irena Sendler, Irena Sendler - Wikipedia, Zachránila tisíce židovských dětí. Sendlerovou poznal svět díky středoškolačkám z Kansasu — ČT24 — Česká televize, Děti Ireny Sendlerové - Irena Sendler | Databáze knih, Anděl z Varšavy - kniha.