Článek
Slavná série četnických filmů oplývá mimo hlavních hrdinů i plejádou všech možný vedlejších postav a postaviček. První díl s názvem Četník ze Saint Tropez (1964) je divácky nejoblíbenější - možná vyjma třetího filmu, v němž se scénáristé rozhodnou Lodovica Cruchota v kultovním podání Louise de Funèse oženit. Děj Četníka ze Saint Tropez je českým divákům notoricky známý: energický, ale poněkud cholerický strážce zákona přichází ze zapomenuté vesnice v horách přímo na francouzskou Riviéru, aby tu zjednal pořádek.
Přiváží si překrásnou dceru Nicole (Geneviève Grad), která se zaplete s „náramně hlučnou partou“. A také s mafiány. Na jachtě Olnico, kterou Nicole obsadí fiktivním otcem, miliardářem Fergusonem (Proč mi ten usmrkanec říká pane Fergusóne? Já ti tati ani nepovím… Jestli mě máš jenom trošku rád, tak mě neprozraď! Máš jachtu, seš miliardář! Já???), se totiž usídlil mafián pan „Patron“ Harpers (Giuseppe Porelle) se suitou svých věrných. Ukradnou z muzea Rembrandtův obraz (To jsou ale blbci, dát takový prachy za takovej malej vobrázek… mlčte, Fougassi!) a dají ho do kufru červeného Mustangu.
Do všeho se zamotá Nicole, která chce udělat dojem a představí gangstera jako svého otce. Děj všichni známe. Kdo je ale ten mladý muž, co neustále čuje nějakej podraz a kterému všechno smrdí podrazem, dejte na mě, na to já mám nos, jenže tady na mě nikdo nedá!? A když zloděj křičí: „Ta holka! Ten auťák! Kdyby tu byl četník! Já jsem tu. Není ten pán trochu cvok? Právě, von je naprostej cvok!“, začaly se divačky ptát - Kdo je tento hezký a tajemný chlap?
Gabriele Tinti oplýval mimořádnou krásou. Měl pronikavé ostře modré oči, které se v různých úhlech kamery měnily do zelenomodrých. Klasické rysy tváře, velice pohledný obličej, ladnou „kočičí“ chůzi a vysportovanou postavu dával na odiv ve všech filmech. A že jich bylo. Italský svůdník si zahrál i v docela slavných snímcích, jen si ho možná nikdo nespojil s rolí mladého gangstera, který všude vidí ukradený obraz, až se z toho málem pomátne na rozumu.
Komediální role totiž tento herec příliš nedostával. Jeho osudem se staly úlohy chrabrých a mužných hrdinů, westernových psanců, hororových sexy monster a hlavně svůdníků. Když se začala psát sedmdesátá léta, stal se ikonou erotických filmů, kde se nestyděl ukázat úplně vše.
Svou druhou manželku, představitelku slavné Černé Emanuelly, poznal dokonce přímo na place při natáčení společné erotické scény (no, erotické - některé pasáže spadají spíše do „soft porna“). Jaký je příběh krásného a talentovaného Itala, který byl svého času označován za ozdobu každého filmu a italského Alaina Delona?
Gabriele Tinti se narodil 22. srpna 1932 v italském městě Molinella jako Gaston Tinti. Otec se jmenoval Luigi a maminka Altomira Bassi. V rodině měli dlouhověkost, Luigi se dožil osmdesáti a Altomira dokonce bez jednoho roku sta let. Syn takové štěstí neměl - ale nepředbíhejme. Gaston byl už jako mladík hotovou lovnou zvěří, dívky si za ním mohly nohy uběhat. Horkokrevné Italky si na něj dělaly zálusk, on však chtěl jen hrát. Už od malička.
„Změň si to jméno, Gaston, to není pro herce,“ řekl mu režisér Carlo Lizzani, když osmnáctiletého komparsistu objevil naprostou náhodou. Z Gastona se stal Gabriele a z vedlejších rolích se pomalu stávaly větší a důležitější. „V roce 1953 mu byla svěřena výrazná postava, která mu dala příležitost prokázat své herecké schopnosti schopného skvěle zaujmout publikum, sympatického, brilantního a obdařeného nepopiratelnou fyzickou krásou. Vdechl totiž život postavě Maria ve filmu Carla Lizzaniho Kronika chudých milenců, který vychází ze stejnojmenného románu Vasca Pratoliniho,“ uvádí jeho oficiální biografie.
Poté se Tinti stal velice známým a hojně obsazovaným hercem - ve Francii, ale také v Hollywoodu. Opravdu velice krásný muž prošel doslova všemi filmovými žánry. Od westernu, horor, erotickou kinematografii; střídal malé a béčkové filmy s významnými díly režisérů, jako jsou Vancini, De Sica, Lelouch, Bava a Lizzani. Filmografie Gabriela Tinti je ohromující a najdeme v ní i velice slavné filmy, které jsou „koukatelné“ i v dnešní době:
Vězňové z Altony se Sophií Loren, Nejkratší den, Pláč pro banditu s Lino Venturou, velice slavný film Let fénixe, Barbagia, Pošetilost mocných (Don César), Tajuplný ostrov s Omarem Sharifem, Cestující v dešti, Děla pro Cordobu, již zmiňovaný Četník ze Saint Tropez, Celý jeden život, Děti nenávisti, Guernica. Objevil se ve westernech nebo hororech, ucelenou filmografii tohoto nevšedního Itala můžeme najít na portále ČSFD.
Gabriele se poprvé oženil velice brzy - jeho vyvolenou se stala brazilská herečka Norma Bengell. Sexbomba, která vyvolala poprask tím, že se jako jedna z prvních žen tmavší pleti na plátně svlékla zcela do naha, si manželství s filmovým krasavcem nemohla vynachválit. Hlavně sexuální stránku. Gabriele prý mohl pořád, pokud můžeme věřit jejímu vyprávění: „Nenechal mě na pokoji. Nikdy a nikde. Mohl celé dny i noci.“ Neukojitelný sexuální apetit byl poznávacím znamením Gabriela Tinti. Měl tolik milenek, že by je sám ani nespočítal. Manželka mu prostě nestačila.
Můžeme se jen pousmát, někdy to tak prostě bývá. Ale mělo dojít i na proutníka Gabriela, protože se objevil někdo, kdo mu - světe div se - v sexuální oblasti stačil. Black Emanuelle (Emanuelle nera) z roku 1976 je první film ze série tzv. černých Emanuelle, které inspirovala slavná francouzská Emmanuelle (ta pravá). Hlavní hrdinku téměř šestadvaceti poměrně hodně tvrdých erotických filmů ztvárnila Laura Gemser. Krásná žena tmavé pleti je původem z Indonésie a na natáčení sexuálně explicitních scén se vrhla s plnou vervou. A vrhla se také na svého budoucího muže.
Gabriele Tinti podepsal smlouvu na první Emanuelle, kde měl jako vždy hrát milovníka (což je mírně řečeno), ale při spatření své filmové partnerky ztratil hlavu. Ti dva se do sebe tak zamilovali, že to bylo až neuvěřitelné. „Oni nemuseli hrát. Oni se normálně milovali přímo na place. Celý štáb se na sebe jen díval, atmosféra byla nabitá sexem, erotikou, láskou, bylo to naprosto magnetické a erotizující,“ vzpomínal režisér Bitto Albertini.
V roce 1976 se při malém obřadu vzali a začali natáčet tvrdou erotiku. Budiž jim přáno, ale filmy pak byly spíše „na jedno brdo“ a kvalita začala velice upadat. Sexem posedlý manželský pár zkoušel i vlastní tvorbu, například Eva Nera, Porno Esotic Love nebo El Periscopio. No. Kvalita sice nevalná, ale účel to splnilo - lidé se chodili dívat.
Gabriele Tinti se vždy chlubil tím, že vydrží všechno. Byl v nejlepším věku, ve výborné fyzické kondici. Na jeho tvář se těžko zapomínalo a poznamenala italskou kinematografii od padesátých let do konce osmdesátých let. Měl krásnou manželku, dobrý život, onen „la dolce vita“, když… Mezi roky 1989-1990 několikrát navštívil lékaře s „blíže nespecifickou slabostí“. Začal se motat, bylo mu na omdlení. Diagnostikovali mu mírnou srdeční slabost a doporučili, aby Tinti zvolnil.
Jenže to se lehce řekne, těžko udělá, Gabriele nezvolnil a 12. listopadu 1991 zemřel v Římě na náhlé selhání srdce. „V jednu chvíli byl, v druhou ne. Bum.“ řekl jeho přítel a doplnil: „Nevím, odkud se vzaly spekulace, že trpěl rakovinou. Netrpěl. Bylo to srdce.“
Sexsymbol celé generace divaček (a diváků, Tinti měl obrovskou fanouškovskou základnu gayů) byl oplakáván a lidé tomu nemohli uvěřit. Bylo mu pouhých 59 let. Spočinul na hřbitově ve svém rodném Molinelle po boku svého otce. Maminka ještě žila (zemřela v roce 2010). Laura Gemser, černá Emanuella, se už nevdala. Nyní je jí 74 let.
Riccardo Marchesini, dokumentarista, se rozhodl o Tintiho životě natočil film. Jeho slovy můžeme vyprávění o jednom sexy rošťákovi ze slavné četnické komedie zakončit: „Tintiho život připomíná film. Je to příběh chlapce ze skromných poměrů, který odjíždí do Říma a stává se profesionálem v italské kinematografii i mimo ni. Dobrodružný příběh je plný zvratů a setkání, který si zaslouží být znovu objeven a vyprávěn.“
Gabriele Tinti - Unifrance, Gabriele Tinti | Cinemorgue Wiki | Fandom, Le Gendarme de Saint-Tropez | Wiki Wiki Louis de Funès | Fandom, Gabriele Tinti (1932-1991) - Find a Grave Memorial, Gabriele Tinti | Biografie | ČSFD.cz, Laura Gemserová – Wikipedie, Norma Bengellová – Wikipedie, La vera storia di Gabriele Tinti - Centro Sperimentale di Cinematografia