Jean Gabin: Tvrdohlavý egoista i válečný hrdina. Život skvělého herce byl plný zvratů

V životopisech herců se můžeme dočíst, že chtěli hrát již odmalička. Dokonce někteří sváděli tvrdé boje se svými rodiči a rodinou, aby se mohli dát na divadelní a filmovou dráhu. Někdy se i s blízkými rozhádali a odešli od nich ve snaze hledat si svou cestu na divadelní prkna. V případě Jeana Gabina tomu bylo právě naopak. Jak sám tvrdil, hercem se stal z donucení. A donutil ho k tomu dokonce vlastní otec. On sám by nejraději trávil život na dráze, žil na venkově, choval zvířata a farmařil.

Osud však zasáhl jinak a je tomu tak dobře. Filmový svět by byl ochuzen o galejníka Jeana Valjeana či komisaře Maigreta. A nejen o ně. Gabin za celou svou téměř čtyřicetiletou kariéru hrál ve více než 100 filmech. Jeho život byl velice pohnutý a byl opravdovým hrdinou. Ve druhé světové válce se zúčastnil aktivních bojů v první linii a na bojišti sklízel jeden úspěch za druhým. Stejně tak ve filmové kariéře, na kterou nakonec „kývl“. Měl rád dobré jídlo, ženy a působil samotářsky, měl však velký smysl pro humor.

Herecký talent tohoto muže byl naprosto mimořádný. Působil totiž, že nehraje. Že on je tou postavou. Dovedl vystihnout celý charakter své role pouhým gestem či mimikou, která byla velice úsporná. Také si lze těžko představit, že byl někdy dítětem či mladíkem - i v poměrně mladém věku působil spíše jako muž středních let. Na charisma mu to nikterak neubralo, ba právě naopak. Nesmírný talent spolu s nepřehlédnutelnou osobou tohoto legendárního herce z něj dělají ikonu nejen francouzské kinematografie. Jean Gabin.

Více než herecká rodina

Jean Gabin se narodil 17. května 1904 v Paříži, v devátém obvodě jako Jean-Alexis Moncorgé do velice zajímavé rodiny. Otec Ferdinand Joseph Moncorgé utekl z domova k divadlu. Pod pseudonymem Gabin vystupoval v kabaretu, kde si našel manželku Madeleine Hélène Petit. Pár měl celkem sedm dětí, jako poslední se narodil právě Jean.

Oba rodiče vystupovali a živili se jako operní pěvci v kabaretech, otec byl velice slavným kabaretiérem, na kterého chodila spousta diváků. Ferdinand i Madeleine vystupovali i v muzikálech a manželský pár umělců byl velmi populární. Otec doslova předpokládal, že všechny děti půjdou v jejich stopách.

Jean strávil prvních deset let svého života na venkově, ve vesničce Mériel, která se nachází asi 30 km od Paříže. Matka odtud pocházela a trávila tam s dětmi veškerý čas, pokud zrovna nevystupovala. Jeana si „odjela porodit“ do Paříže. Pak v Mériel Jean s bratry Ferdinandem Henrym, Mathiasem, Dominiquem, sestrami Valerií a Jeanne, vyrůstal. Starala se o ně nejstarší sestra Madeleine. Chvíli jich zde byla polovina, někdy jen sám Jean, podle toho, jak sourozenci vyrůstali a odcházeli z domu.

V Mériel měl dětství doslova idylické, žil na usedlosti, kde rodina chovala krávy a koně. Láska k venkovu, stromům, lesu, zvířatům, rostlinám i farmaření provázela Jeana Gabina celým životem.

Já hercem nebudu. Raději budu dřít na železnici!

Když bylo Jeanovi 14 let, zemřela mu matka. Otec ho povolal zpátky do Paříže. A jelikož byl zklamán tím, že ani jedno ze starších šesti dětí nemělo absolutně žádný herecký talent, upnul se právě k Jeanovi, ve kterém ostřílený umělec talent rozpoznal okamžitě. V Paříži Jeana nechal zapsat na velice prestižní střední školu Lycée Janson-de-Sailly a rozhodl se z něj vychovat herce a předat mu všechny své zkušenosti.

Ale na dospívajícího hocha prý příliš tlačil. Neustále vzpurného mladíka „tahal“ do svého kabaretu a snažil se, aby se mu kariéra umělce zalíbila. Jean, zdrcený ze smrti maminky, se však naléhání vzepřel. Otci se doslova vytrhl s tím, že raději uteče k železnici. A tak také udělal. Ponechal tátu svému osudu, odešel ze střední školy, kterou nedokončil a než zakotvil na železnici, živil se všelijak.

Zkusil být skladníkem, kolportérem, jeden čas dokonce chlapec pomáhal ve slévárně při velice těžké fyzické práci. Dokonce ho zaměstnali jako kurýra pařížské energetické společnosti.

Pak ho konečně přijali k dráze. Odmalička si hrál s vláčky a toužil být strojvůdcem. Jenže samozřejmě, neměl potřebné vzdělání ani zkušenosti, takže nejprve vykládal vagóny a tahal pytle z uhlím a konve s vodou do parních lokomotiv. A byl z toho ztrhaný a měl toho dost.

Trucovitý mladík si ukousl těžké sousto. Otec zavětřil svou šanci a doslova syna přelstil. Ukázal mu znovu svůj umělecký svět. Osmnáctiletého Jeana brával do zákulisí kabaretu, kde vyčerpaný mladý muž po šichtě na nádraží odpočíval.

„Ten kluk od Gabina“

Chlapec, znechucený ze svého dosavadního života, na nabídku otce nakonec kývl. Zpočátku dělal „křoví“ svému otci, kabaretiérky a šansoniérky ho milovaly a „Gabinův syn“ si užíval jejich přízně. Zpočátku malé roličky se měnily ve větší a nakonec uspěl zpěvem svého oblíbeného šansonu Maurice Chevaliera.

Otec ho totiž protlačil na konkurs do slavného divadla Folies-Bergère. Svým zpěvem a nádherným hlasem uchvátil úplně všechny a stal se členem komparsu. Odtud nebylo daleko do neméně slavného Moulin Rouge. Stal se trvalým členem této slavné scény a zpíval v operetě.

Slibně rozjetou kariéru mu přerušil povolávací rozkaz. Nastoupil základní vojenskou službu ve francouzském námořnictvu. V roce 1925 se z vojny vrátil a hned se oženil. Jeho první manželka se jmenovala Marie-Louise Basset, známá pod pseudonymem Gabby. Nezdá se to, ale trvale podmračený herec byl velkým lamačem ženských srdcí a Marie-Louise si ho vyhlédla ještě v kabaretu jeho otce.

Manželství však bylo poznamenáno problémy, zvláště kvůli žárlivosti manželky a zůstalo bezdětné. V té době si Jean-Alexis Moncorgé změnil jméno - na počest pseudonymu svého otce také na Gabin.

Vystupoval i nadále na scénách různých kabaretů i v domovském Moulin Rouge. Manželství se rozpadlo a zůstal sám, ne však nadlouho - vždy se našla nějaká přítelkyně, která charismatickému herci naprosto podlehla. Pak přišla nabídka, která se neodmítá - turné po Jižní Americe. Jean Gabin neváhal ani minutu a se souborem odjel.

Po návratu sklízel samou slávu po boku tehdejší hvězdy, zpěvačky a tanečnice Mistinguett. Jean Gabin nikdy gentlemansky neřekl, zda spolu ti dva něco měli, ale tehdejší diva se vůbec netajila, že jsou párem. Další osudová žena a zdaleka ne poslední.

Začátek éry málomluvného herce - „mým osudem bude film!“

Poprvé před kamerou stál Jean Gabin v roce 1928 v němém filmu. Těch bylo jen pár a krátkometrážních, ale jemu vyhovoval více film než divadlo, protože:

Od němých grotesek přešel snadno k filmu zvukovému a tehdy se kariéra Jeana Gabina skutečně rozjíždí. Zapracoval na své typické image, která mu již zůstala a stala se jeho obchodní známkou -tvář vyjadřující cynismus a unuděnost s ledabyle houpající se cigaretou. Podepsal smlouvu se studiem Pathé Fréres a točí svůj první „opravdový“ film - Každý má šanci (1931). Pro toto studio hrál další čtyři roky ve více či méně úspěšných filmech, které dnešnímu divákovi asi moc neřeknou.

V roce 1933 zasáhla Jeana Gabina tragická událost - zemřel jeho otec. Truchlil ale po svém a přesně tak, jak by si to táta přál - točil. Filmy jako Zuzu, Maria Chapdelaine, Golgota, Na dně, La Belle équipe, Pepé de Moco, Člověk bestie nebo Nábřeží mlh natočil v letech 1933 - 1938. Válečné drama La Bandera (Pevnost ztracených) z něj udělala opravdovou hvězdu. A protiválečné drama Velká iluze, které natočil s režisérem Jeanem Renoirem mělo obrovský komerční úspěch. A to dokonce i za oceánem, v New Yorku. Není proto divu, že Gabin dostal nabídku od Hollywoodských studií. Odmítl ji. Zatím.

Hvězda Jeana Gabina stoupala stále výše a všichni zadumaného nemluvu, který svým hereckým minimalismem doslova uchvacoval, chtěli vidět v kinech. Chvíli po smrti otce se také podruhé oženil. Jeho vyvolenou se stala tanečnice Jeanne Mauchain.

Já tady nebudu aneb velký útěk Jeana Gabina

V okamžiku, kdy nacistické Německo rozpoutalo druhou světovou válku, Gabin narukoval k námořní pěchotě. Po obsazení Francie se Jean Gabin se odmítl podílet na natáčení jakýchkoliv filmů. Studia obsadila německá produkce a v těchto filmech odmítl hrát. Nejprve se odstěhoval s manželkou z Paříže - nejprve do Mériel, pak dále na jih Francie.

Německá okupační správa se však nedala a dokonce Gabina vydírala uvězněním jeho synovce - sestřina syna. Rozporuplná povaha Jeana Gabina se projevila naplno. Rozhodl se pro bezprecedentní životní krok a v roce 1941 utekl do USA.

Zanechal ve Francii domov, manželku, příbuzné, obrazně řečeno spálil mosty a následoval do Spojených států své přátele, režiséry Jeana Renoira a Juliena Duviviera. Stanul v Hollywoodu, kde navázal vztah se slavnou herečkou německého původu Marlene Dietrich. O jejich vztahu kolovaly velké fámy, zvláště když se údajně provalilo, že se vlastně znali již předtím.

Sám Gabin nikdy nic neprozradil, takže to zavdalo příčinu k fantastickým až bizarním spekulacím, které se ovšem nikdy nepotvrdily. Jisté je, že se do sebe Marlene a Jean zamilovali.

Marlene spolu s ním podporovala z USA francouzský protiněmecký odboj a pomáhala Jeanovi se začátky kariéry v Hollywoodu. Jenže se mu tam vůbec nedařilo a tvrdohlavý herec byl čím dál více znechucenější. Marlene mu pomáhala s učením textů a pilováním výslovnosti, ale filmy, které v USA natočil, se staly propadáky. Za zmínku stojí dva filmy, Přístav lásky a The Improstor.

Gabin toho měl právě dost. Jeho introvertní a komplikovaná povaha se opět projevila v plné síle. Vybuchoval vzteky, proklínal všechny okolo. Jeho nabubřelé ego, kterým ve Francii nikoho omračovat nemusel, protože tam byl populární, velmi trpělo. Měl manýry, za které by se nemusela stydět ani kdejaká skutečná filmová megastar. Samorostlý herec si myslel, že mu Amerika padne k nohám, zatím padl na kolena on.

Neustále požadoval po produkci, aby s ním hrála Marlene a na poslední chvíli měnil scénáře, odmítal natáčet a choval se jako blázen. Není divu, že s ním postupem doby v USA nikdo nechtěl spolupracovat. V roce 1943 francouzský soud na dálku rozvedl jeho manželství s Jeanne. Marlene se sice snažila mu působení v USA všemožně zpříjemnit, opravdu ho milovala, ale Gabin toho měl právě dost. A když zjistil, že jeho kamarádi bojují v Evropě v tvrdých bojích v první linii, rozhodl se. A šel do války.

Vzhůru na Berchtesgaden aneb tichý válečný hrdina

Komplikovaná povaha Jeana Gabina měla mnoho poloh. Přes zádumčivého tvrdohlavého samorosta s introvertním chováním až po doslova hysterického muže s egem, které mu přerůstalo přes hlavu. Jedno se však Gabinovi upřít nedá.

Nebyl zbabělec a neschovával se za svou kariéru, jako mnoho dalších. Když o něco doopravdy šlo, objevil se Gabin - hrdina. A ne slavoman, ale skromný a tichý. V únoru 1943 se Jean Gabin po týdnech zvažování všech pro a proti vrací do Evropy. A tentokrát ve vojenském.

Přidal se Svobodným Francouzům generála Charlese de Gaulla, pod svým pravým jménem Jean Moncorgé. Působil nejdříve jako příslušník námořní pěchoty, po boku západních spojenců bojoval nejprve v tuhých bojích v severní Africe, pak se zúčastnil vylodění v Normandii.

V Evropě už působil jako velitel tanku v 2. tankové divizi generála Leclerca, zúčastnil se bojů u Colmaru i závěrečné operace spojenců na Rýnu. Bojoval také v Alsasku, v Royanské kapse. Dostal se až k Hitlerovu Orlímu hnízdu v Berchtesgadenu. Aktivně se podílel na osvobození Francie a několikrát těsně unikl jisté smrti.

Další aspekt povahy Jeana Gabina lze sledovat po osvobození Paříže - mohl hrdě jet ve svém tanku a přijímat ovace od nadšených Pařížanů. Ale to on nechtěl. Do osvobozené Paříže vjížděl tank bez Gabina, ten slavnostní přehlídku sledoval z okna hotelu Claridge, necítil se být oslavovaným válečným hrdinou.

Byl po zásluze vyznamenán Vojenským řádem a francouzským Válečným křížem za statečnost v bojích u mysu Ténès. Jeho válečné zkušenosti plné smrti, krve a zmaru se na něm podepsaly natolik, že již nikdy nepřijal roli, ve které by hrál vojáka.

Těžké hledání zašlé slávy a smutek Marlene Dietrich

Po válce Gabin předpokládal, že naváže na úspěšnou kariéru ve Francii. Opak byl však pravdou. Vůbec nic se mu nedařilo. Plánovaná spolupráce s Marcelem Carném na filmu Brány noci (1946) nakonec nevyšla, film Martin Roumagnac (1946), v němž si Gabin zahrál spolu s Marlene Dietrich, byl komerční propadák. Neúspěch tohoto filmu byl v roce 1948 následován rozpadem jejich vztahu.

Pro Marlene to byla tvrdá rána. Za Gabinem se dokonce přestěhovala do Paříže. Když ji opustil, zhroutila se. Přátelé Marlene Dietrich později tvrdili, že láska, kterou stvořila válka, nevydržela mír. Velká pravda. Nicméně o Gabinovi mluvila vždy jen v dobrém. Neudělala žádný skandál, jak to tak ty hollywoodské herečky dělávaly.

Marlene Dietrich byla velice inteligentní a věděla, že prohrála. Dokonce se ani nerozplakala, když Gabina potkala náhodou v pařížské kavárně, kam přišel se svou třetí manželkou a dělal, že ji nezná. Ani Marlene nepozdravil. Později, po smrti Gabina, řekla:

Jeanu Gabinovi se v té době nedařilo ani na divadle, kam se na čas vrátil, nepomohla mu ani hlavní role ve filmu Au-delà des grilles (1949), o nějž diváci nejevili valný zájem, byť byl oceněn Oscarem. Zdálo se, že léta své největší slávy má Jean Gabin definitivně za sebou.

Gabin zatrpkl a doslova se uzavřel do sebe. Ale přesto se objevila alespoň malá záplata na jeho neúspěchy - oženil se s manekýnkou Christiane Fournier a konečně se dočkal potomků - postupem doby se narodily tři děti - syn Mathias a dcery Valerie a Florence.

Ze samého dna až na vrchol - nejen Maigret.

Ale jak to tak v životě bývá, jednou jsi dole jednou nahoře. A v případě kariéry Jeana Gabina mělo následovat horní patro slávy. Najednou to šlo. Po méně úspěšných filmech jako È più facile che un cammello… a dalších se pomalu dostává zpět na výsluní.

Noc je mým královstvím, Radovánky, Okamžik pravdy, Pařížský vzduch, Nesahejte na prachy, Toulaví psi bez obojků, Když je v Paříži noc, Francouzský kankán, Benzin a olej, Zločin a trest, Napříč Paříží, Des gens sans importance, Případ doktora Laurenta, Le Rouge est mis -to je jen výčet filmů z let 1950-1958, kde se Jean Gabin objevoval v hlavních rolích. A dostal se zpět na vrchol filmové slávy.

Hrál postavy zasmušilých detektivů, kriminálníků, gansterů, různých složitých mužů v těžké životní situaci. Za filmy Noc je mým královstvím, Nesahejte na prachy a Pařížský vzduch dostal ceny Volpi na MFF v Benátkách.

Maigret klade past, Případ komisaře Maigreta a Komisař Maigret zuří - tato trilogie filmů Gabinovi zajistila již slávu a popularitu napříč celou Evropou. Minimalistické herectví, zadumaný detektiv, pochmurná atmosféra, hudba, skvělé obsazení - to vše udělalo z těchto tří filmů legendu, na kterou se těžko navazuje, byť se filmy i seriály s postavou komisaře Maigreta točily a točí dál.

Gabin nasadil laťku opravdu vysoko. Autor literární předlohy, spisovatel Georges Simenon, považoval Gabina za naprosto ideálního herce pro svého komisaře. Přesně takto si ho prý představoval, když díla psal. Gabin ale Maigreta neměl rád. Netajil se tím, že ho hrál hlavně pro peníze.

V roce 1952 si totiž Gabin splnil svůj dlouholetý sen. Po idylce v Mériel, na kterou vždy vzpomínal jako na nejlepší chvíle z celého dětství, toužil po statku, klidu, přírodě a zvířatech. Zakoupil proto statek La Pichonniere v Normandii, kde začal chovat koně, krávy, slepice, všechno možné zvířectvo. Pěstoval jablka, růže, farmařil. Zemitý a rázovitý sedlák - další poloha člověka Jeana Gabina, kterou později zúročil ve svých rolích.

A roky plynou…

Tou dobou se začal postupně proměňovat Gabinův herecký rejstřík. Francouzský impresionismus se svými zasmušilými hrdiny byl minulostí a vedle vážných rolí v historických dramatech a kriminálních filmech se Jean Gabin dostával také k rolím komediálním. Na sklonku padesátých byl na MFF v Berlíně oceněn Stříbrným medvědem za nejlepší herecký výkon v roli titulního světáka z filmu Tulák Archimedes (1959).

V šedesátých letech natočil s Louisem de Funèsem, legendou mezi francouzskými komiky, hned v dvě komedie – Gentleman z Epsomu (1962) a Tetovaný (1968). Tohoto cholerického komika však Gabin, tak jako mnoho jiných herců, rád neměl.

Vadilo mu na něm všechno a v soukromí i na place ho nazýval velice hanlivě. Dlužno podotknout, že Louis de Funès ho nesnášel také, a když mu jednou na place řekl, že je „buran a vidlák“, Gabin mužíčka vzal a odhodil ho mezi překvapený štáb.

Mimořádný vztah měl s Alainem Delonem, s nímž natočil například drama Dva muži ve městě. A velice přátelsky se choval k Bourvilovi, kterého měl rád snad každý. Obrovský úspěch zaznamenal Gabin také nepřekonatelným ztvárněním galejníka Jeana Valjeana ve filmovém zpracování Bídníků z roku 1958.

Případ Dominici a Svatý rok

Filmová kariéra stárnoucího Gabina však pokračovala dále a zvláště jeho poslední filmy jsou pokládané za jedny z nejlepších, které kdy natočil. Stáří mu prostě slušelo, jak se nechal slyšet jeden z režisérů. A jako vždy - Gabin roli nehrál, on postavou byl. Sicilský klan, Heroin, Kočka, Zabiják - jedny z posledních filmů Jeana Gabina.

Případ Dominici z roku 1972 je mimořádný film. Zde zahrál Gabin mistrovský part stárnoucí hlavy početné rodiny, sedláka, který je obviněn z brutální trojnásobné vraždy. Následovaly poslední dva filmy - Verdikt - a asi nejznámější a nejpůvabnější hořkosladká komedie, která je snad nejdůstojnějším epilogem v dějinách celé kinematografie - Svatý rok z roku 1976.

Nádherný příběh dvou uprchlých trestanců - starého lupiče Maxe Lamberta a mladého Pierra Bizeta, kterého skvěle sehrál Jean-Claude Brialy, zaznamenal obrovský úspěch i u nás v České republice. Legendární scéna útěku pomocí štěnic, využití „Svatého roku“ k převleku za duchovní, odlet do Říma za zakopanými penězi z lupu, který se zkomplikuje únosem letadla - v této hořké komedii si sedlo naprosto vše a Gabin zde byl úžasný.

A neméně úžasná je nesmrtelná věta, kterou používá mnoho lidí dodnes:

Pro české diváky byl přínosem samozřejmě dabing Jeana Gabina, kterého se nenapodobitelným způsobem chopil Rudolf Hrušínský. Gabin také promlouvá hlasem například Josefa Větrovce či Čestmíra Řandy.

Sedm měsíců po premiéře Svatého roku, 15. listopadu 1976, zemřel Jean Gabin na infarkt ve věku 72 let v Americké nemocnici v Neuilly-sur-Seine, kde byl hospitalizován s leukémií. Urna s jeho popelem byla vhozena příslušníky francouzského námořnictva do Atlantského oceánu se všemi poctami – přesně jako si zasloužilý námořník a voják Jean Gabin přál.

Manželka Christiane stála po jeho boku až do jeho smrti, celých 27 let. Dcera Florence vydala knihu Když už mít otce, ať je to Gabin, kde odtajnila některá soukromá tajemství slavného herce. Ale na tatínka vzpomíná jen v dobrém.

V jeho nejmilejším Mériel bylo otevřeno muzeum s artefakty z jeho vojenské kariéry a různými předměty z natáčení jeho nejlepších filmů. Také zde byla na jeho počest vztyčena socha Jeana Gabina. V roce 1987 mu byl posmrtně udělen Čestný Cézar. Byl také jmenován důstojníkem Řádu čestné legie.

Nesmrtelný Maigret, legendární Jean Valjean, Dominici, zloděj Lambert - výčet rolí by byl velký. Matador francouzské filmové historie a legendární válečný hrdina. Nesmlouvavý, čestný, tvrdohlavý a nezapomenutelný Jean Gabin - 17. květen 1904 - 15. listopad 1976

zdroje:

Jean Gabin | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz)

Jean Gabin | Kinobox.cz

Jean Gabin – Wikipedie (wikipedia.org)

Celebrity ve zbrani (3): Francouzský kabaretiér Jean Gabin | 100+1 zahraniční zajímavost (stoplusjednicka.cz)

Jean Gabin. Zasmušilý komisař Maigret | Dvojka (rozhlas.cz)