Článek
Jean Lefebvre je nezaměnitelnou postavou francouzského herectví. Na plátně byl nepřehlédnutelný. A nejen na plátně. V soukromém životě prožíval jednu dramatickou událost za druhou. Nevyhnul se však ani selháním vlastním - propadl hazardu a měl velké dluhy. A ač na to vůbec nevypadal, byl vášnivý milovník žen. A ženy milovaly jeho. Hlas mu v českém dabingu nejčastěji propůjčoval Stanislav Fišer.
Čeští diváci si ho nejvíce spojí s rolí věčně zamračeného a mrzutého strážmistra Luciena Fougasse z četnické série nebo vojína Pithiviera z trilogie o Sedmé rotě. Jeho herecký záběr byl však mnohem širší. Miloval divadlo a hrál v neskutečných 133 filmech. Proslul rolemi otrávených a nabručených řemeslníků, poslíčků, sluhů, vojáků nebo různých prosťáčků, chudých duchem. Ale mimo komických figurek byl schopen zahrát vlastně úplně všechno. I velké dramatické role.
Rozplakat publikum je jednoduché, ale opravdu ho rozesmát není jen tak
Měl však díky své nevyzpytatelné povaze velké výstupy s ostatními herci. Přátelil se s Michelem Galabru, ale kvůli konfliktu při natáčení četnických filmů doslova a do písmene nenáviděl Louise de Funèse. A to až do jeho smrti. Jeho jméno se před Lefebvrem nesmělo vůbec vyslovit, hned začal nadávat. Dokonce ztropil příšernou scénu přímo na premiéře filmu Četník se žení.
Komplikovaná povaha, výbušnost a horká hlava mu v životě nachystala nejednu nepříjemnou chvíli. A život si pro něj nachystal nepříjemných chvil ještě více. Několikrát pohlédl smrti přímo do tváře a prožil věci doslova neuvěřitelné. Snad kvůli dramatům, která prožil, byl tak dobrým hercem. Jean Lefebvre.
Jean Lefebvre
Dětství v poválečném zmaru, obrna a šikana
Na svět přišel 3. října 1919 ve městě Valenciennes na severu Francie jako Jean Marcel Lefebvre. Otec Georges a matka Mathilde Louise měli malý podnik, vyráběli kartáče a potřeby na holení. Jenže Francie i celá Evropa se topila v poválečném chaosu. Všude bída, zmatek, neutěšené poměry. Rodinný podnik zkrachoval a rodiče se museli živit jak se dalo. V osmnácti měsících malý Jean onemocněl obrnou.
Měl na kahánku, ale ze zákeřného onemocnění se vzpamatoval. Následky však obrna měla - chlapec dočasně nedoslýchal na jedno ucho. Byl to první přímý pohled do tváře smrti, kterou herec ve svém dalším životě bude potkávat častěji, než by bylo záhodno.
Zřejmě vlivem onemocnění také Jean pomaleji rostl. Za svými vrstevníky naprosto zaostával, všichni ho přerostli. Snad kvůli tomu, že byl nejslabší a nedoslýchal, dostával od dětí pořádně zabrat. Vracel se domů ze školy zkrvavený, od bláta, nebo dokonce vysvlečený. Starší a větší spolužáci malého a neduživého vrstevníka bili jako žito, ničili mu pomůcky i učebnice. Tato šikana a týrání v Jeanovi probudila vzdor. Ale nepropadl zoufalství. Naopak. On se jim postavil tím, že je začal bavit. Stal se třídním šaškem.
Musel jsem ze sebe začít dělat klauna. Třídního šaška. Chvíli jim to trvalo, než přestali. A divili se, jak byli hloupí, co ten malej skrček vyvádí? Jenže já je k smíchu prostě donutil. A pak jsem měl od nich pokoj. Naopak, chtěli, abych je rozesmíval. Tam byl ten začátek.
Valenciennes - panorama města kolem roku 1910
Hercem nebudeš, budeš lékařem!
Jean Lefebvre toužil po herecké kariéře. Ve škole už byl posléze proslaveným komikem, který si připravoval každé ráno nějaký skeč, na který čekali i jeho bývalí tyrani. Na střední škole Lyceé Henry Wallon v jeho rodném Valneciennes pokračoval dále - studoval dobře a změna školy mu prospěla. I když se jeho fyzický růst zastavil na 160 cm, Jean dospěl, vzrostlo mu sebevědomí a stal se velmi populárním.
Třídním šaškem byl i nadále, ale už v tom dobrém smyslu. Uměl dělat legraci a kupodivu nevadil ani profesorům, kteří byli často terčem jeho hraných výstupů - dobře se učil a měli ho rádi.
Po maturitě předstoupil Jean Lefebvre před otce a požádal ho, aby směl studovat herectví. Že chce hrát. Toužil po divadle a konzervatoři. Otec, který mezitím opět vybudoval rodinný podnik, a získal ve Valenciennes zase prestiž, mladíka tvrdě odmítl. V žádném případě nebude hercem, bude studovat medicínu a stane se lékařem. Jean už ani nezkoušel smlouvat. Vůči otci se zatvrdil, ale poslušně se přihlásil na univerzitu - a jak jinak - byl přijat. To ještě nevěděl, co mu osud chystá. A že se lékařem nikdy nestane.
Život mu dle jeho slov nesčetněkrát zachránil talisman od maminky
Talismánek od maminky a dvě verze zajetí
Jean Lefebvre během své kariéry v rozhovorech často zmiňoval jeden jeho talisman, který mu dle vlastních slov několikrát zachránil život. Maminka mu jako malému chlapci dala papírek, na který mu vlastnoručně napsala modlitbu. Dala mu jej, když se vracel domů ze školy ztýraný od spolužáků. S tím, že když mu bude nejhůře, tenhle talisman ho ochrání, protože mu ho dala maminka.
Jako kdyby v hloubi srdce tušila, co na syna čeká. Lefebvre nosil tento papírek neustále při sobě. V kapse, v peněžence, i na krku. Nikdy ho nesundal. A domníval se, že mu vděčí za život. A ne jednou. Tento papírek bude zmíněn ještě několikrát.
Slibně rozjetá studia medicíny přerušila druhá světová válka. Jean musel narukovat do armády. Dvacetiletý medik bojoval v první linii. Viděl umírat spoustu svých kamarádů a sám unikl několikrát kulce jen zázrakem. V roce 1940 byl zajat.
Zde se verze o Lefebvrově zajetí a dalším válečném působení rozcházejí, aby se opět spojily v zajateckém táboře Voves poblíž Paříže. V první verzi byl Jean Lefebvre umístěn do tábora Voves hned po jeho zajetí a zůstal v něm až do útěku v roce 1944. Ve verzi druhé z tábora ještě v roce 1940 utíká. Posléze se měl schovávat na jednom statku na venkově, odkud ho ale farmář vyhodil kvůli tomu, že měl mít pletky s jeho dcerou. Poté se měl protloukat a schovávat se kde mohl, načež byl opět zajat a skončil zase v táboře Voves.
Která verze je správná, nevíme. Sám Lefebvre tohle dlouho vůbec nechtěl prozradit, hlavně proto, co se mu tam stalo.
Popravčí četa - ilustrační foto
Popravený nepopravený a dobrodružný útěk jako z válečného filmu
V zajateckém táboře prožíval s partou spolubojovníků krušné časy. A jednou se mu přihodila věc, která už jen svým popisem musí otřást naprosto každým. Z Jeana Lefebvra tento hrůzný zážitek „vylezl“ až dlouho po skončení války. V táboře se totiž neustále chystala nějaká vzpoura a Němci už toho měli dost.
Vybrali si proto skupinu asi 15 vězňů, kteří měli být pro výstrahu ostatním popraveni. Mezi nimi byl i Jean Lefebvre. Spolu se svými druhy stál před popravčí četou a čekal na smrt. Četa vypálila, francouzští zajatci se zhroutili k zemi a s nimi se zhroutil i Lefebvre. Ležel jako ochrnutý, ale pořád žil. Teprve po chvíli mu došlo, že ho kulky jako zázrakem minuly.
Byl jsem mezi vojáky, které se Němci rozhodli pro výstrahu zastřelit. Díval jsem se do ústí pušek a čekal na smrt. Neumíte si to představit, nikdo neumí. Při salvě jsem padl k zemi s ostatními, ale nebyl jsem mrtvý. Strachy jsem ochrnul, takže jsem se nemohl ani pohnout, a to mě zachránilo. Když jsem se probral mezi mrtvými těly, brečel jsem. Já už byl připravený. A zároveň nebyl. Nikdo není. Bylo to zázračné a zároveň naprosto děsivé.
Když se probral v nemocnici, byl to pro něj, jak sám řekl, nejsilnější okamžik v jeho životě. A byl naprosto přesvědčen o tom, že ho zachránil talisman od maminky. Ani Němci si přeživšího netroufali zabít znovu, protože se mezi zajatci zvěst o zázračném přežití ve smršti kulek popravčí čety rozkřikla rychlostí blesku. Raději Lefebvra nechali vzpamatovat v polní nemocnici a vrátili ho zpět do tábora Voves, kde se stal „tím, kdo přežil“
Křižovatka před Hotel de Ville v Limoges - bývala tam tramvajová trať a tam Jean Lefebvre přejel osla.
Vykopeme tunel a utečeme. A hurá osvobozovat! A přejet osla!
Ale dobrodružství ještě zdaleka nekončilo. V roce 1944 se Jean Lefebvre spolu s ostatními nejstatečnějšími francouzskými vojáky stal protagonistou dobrodružného útěku. Riskoval život, i když věděl, že zázrak se nemusí opakovat. Spolu se čtyřicítkou dalších mužů se podílel na hloubení 50 m dlouhého tunelu, který začínal ve sprchách a končil na svobodě.
Po útěku se připojil k Francouzským vnitřním silám a účastnil se osvobození Francie. Mezitím se ještě stačil podívat za svými rodiči, kteří byli evakuováni v městě Chateauroux. Zázračný únik z jisté smrti Lefebvra natrvalo poznamenal. Rozhodl se, že si nebude lámat hlavu malichernostmi a bude rozdávat legraci. I když se snažil, občas to dřelo a někdy se stával nesnesitelným. Neumíme si asi ani představit, jak takový zážitek člověka poznamená. Navždy.
Po skončení války se živil všelijak. Opět nastal poválečný chaos a nikdo nevěděl, co bude zítra, natož si plánovat nějakou budoucnost. Na chvíli přesídlil do Limoges, kde pracoval jako řidič tramvaje. Jenže malý mužíček seděl nízko a špatně viděl na trať. Jeho tramvajácké dobrodružství skončilo v okamžiku, kdy s plně obsazenou tramvají přejel osla. Vyhodili ho, takže se chvíli zkoušel protloukat jako prodejce spodního prádla, nebo na černém trhu prodával maso.
Jean Lefebvre ve filmu Ladro della Gioconda
Ale všude si ho všimli a měl akorát problémy se zákonem. Vrátil se proto k rodičům do Valenciennes, kde otec znovu, již podruhé, křísil rodinný podnik z popela další světové války. A otec konečně svolil. Po všem, co Jean zažil, byl pro otce hrdinou. Dal mu spolu s matkou požehnání a vypravili syna do Paříže, aby si mohl splnit životní sen a stát se hercem.
K opeře? S tímhle nosem?
Jean Lefebvre se konečně dostal na pařížskou konzervatoř. Jenže na špatný obor. Herectví totiž mělo „stop stav“ a volné bylo pouze studium operního zpěvu. Tak začal operně pět. A šlo mu to, z malého těla se ozýval sytý a krásný baryton. Jenže maestro, který vyučoval tento specifický obor, byl velkým estétem a Lefebvra neměl rád.
S vaším ksich…éééh.. obličejem budete lepší komik než operní pěvec!
Tak osud opět rozdal karty a Jean Lefebvre sice konzervatoř v oboru operního zpěvu dokončil, ale už se poohlížel po kabaretech, šantánech a okrajových divadlech, kde by mohl začít a kde začínala i spousta dalších slavných francouzských herců jako například Bourvil. Všiml si ho René Simon, slavný učitel dramatu. Na počátku 50. let se připojil ke slavné skupině Branquignols, se kterou dva roky hrál ve Spojených státech.
Krásné fotografie z atelieru Harcourt měli snad všichni francouzští herci, včetně Louise de Funèse
Po návratu začal dostávat první divadelní a filmové role. Před kamerou se poprvé objevil v roce 1952. Zpočátku opanoval vážnější role (…A bůh stvořil ženu či Ďábelské ženy), ale brzy se stal specialistou na vedlejší úlohy v komediích, kde ztvárňoval své proslavené role mrzutých a zamračených nešiků, popletů a nerudných řemeslníků.
Často vystupoval s Louisem de Funèsem, který v té době ještě nebyl komikem číslo jedna a společně sdíleli úděl opomíjených talentů. Objevili se s spolu například ve filmech Výhodná koupě, Gentleman z Epsomu, Vendetta či Faites sauter la banque!. To se ještě oba budoucí slavní herci měli rádi. Nebo ne rádi, ale nevadili si.
Zaznamenat kompletní filmografii Jeana Lefebvra není v lidských silách, ani by tento článek nestačil kapacitně. Ucelený přehled lze nalézt například na ČSFD (více pod článkem ve zdrojích). Ze začátků jeho filmové kariéry můžeme vyjmenovat například filmy Benzin a olej, Zatracená holka, Nejlepší část, Quand la femme s'en mêle, Un drôle de dimanche, Le dos au mur nebo Chair de poule.
Natáčení četníků…
Neslavný konec strážmistra Fougasse aneb skandál na premiéře a nenávist až za hrob
Režisér Jean Girault v roce 1964 obsazuje Lefebvra stejně jako de Funèse do filmu Četník ze Saint Tropez. Bylo to proti vůli producentů. Girault sázel na to, že jsou sehraní z dřívějších rolí. To byla sice pravda, ale zatímco de Funès se díky četníku Cruchotovi dostal do první herecké ligy, Lefebvre se opět ocitl v roli přihrávače, což mu vadilo čím dál více.
První film ještě ušel, natáčení bylo příjemné a Jean byl se svou rolí věčně nespokojeného a naštvaného strážmistra Fougasse spokojený.
Poté však, když kariéra jeho kolegy vystřelila nahoru a stal se populárním, Lefebvre se urazil. Pohádal se s producenty i Giraultem, aby mu roli rozšířili. Jenže ti odmítli. Proto v druhém filmu četnické série - Četník v New Yorku (1965) byla jeho role upozaděna a Fougasse strávil většinu snímku odklizen v blázinci.
Jean se však nevzdával a kývl i na třetí pokračování, Četník se žení (1968). Natočil spoustu scén s Genevieve Grad (Nicole), ale při finálním promítání zjistil, že tyto scény byly z filmu vystřiženy. A to bylo poslední kapkou. Jean Lefebvre se rozhodl udělat skandál. A usoudil, že za vše může Louis de Funès.
Genevieve Grad - Nicole Cruchotová
Na premiéře Četník se žení se sešel celý štáb, herci s manželkami, novináři, veřejnost. V kině vládla skvělá atmosféra a všichni si užívali smíchu a potlesku publika. Dokud po závěrečných titulcích při ovacích vestoje nevstal Jean Lefebvre a nezařval na celé kolo:
Podvedl jsem své publikum, neobjevil jsem se na plátně! Omlouvám se! A ty! Louisi! Je o tobě známo, že děláš takové věci. Kradeš si vše pro sebe! Tak gratuluji, to se ti povedlo, ukradl jsi mojí roli, jakoby ti nestačila tvoje! Takže všem pěkný večer!
Louis de Funès po tomto extempore vstal a spolu s manželkou z natřískaného sálu, ve kterém se rozhostilo šokované ticho, odešel. Nevídaný skandál tehdy otřásl celou francouzskou hereckou scénou. Producenti i Girault se snažili Lefebvra chlácholit, poté ho nutili, aby se Louisovi omluvil, což hrdý komik naprosto odmítl. Připomněli mu, že má podepsanou smlouvu ještě na čtvrtý díl, Četník ve výslužbě (1970). Michel Galabru, který se přátelil s de Funèsem i Lefebvrem, se snažil emoce mírnit, ale marně.
Christian Marin
Jean natočil čtvrtý díl a pak dal celým četníkům i Lucienu Fougassovi vale. Spolu s ním z projektu odešel i Christian Marin, který hrál Merlota. Louisi de Funèsovi už nikdy nemohl přijít na jméno. Jen se někdo zmínil a Jean si div neodplivl. Michel Modo, který hrál četníka Berlicota, později přiznal, že Louis de Funès vlastně za nic nemohl. Byla to zákulisní hra produkce.
Řekl o Louisovi špatné věci a producent ho už nechtěl. Byl to producent, který ho vyhodil, šířily se zvěsti, že to byl Louis, ale vyhodil ho producent. A upřímně - zčásti si to Jean zavinil sám. Ale jen zčásti.
Kašlu na četníky, natáčím dál! A budu Pithivier!
Během četnické série stihl Jean Lefebvre natočit spoustu dalších filmů. Monsieur, Velký pán, My se nehněváme, Angelika a král, nebo slavnou komedii Idiot v Paříži, ve které měl konečně hlavní roli. Jak jinak, než přihlouplou. Ale krásnou. Vedlejší roličky Lefebvrovi možná nevadily, protože se nechal slyšet:
Z něčeho ty složenky prostě platit musím…
Muzeum filmů o Četnících v budově četnické stanice v Saint-Tropez
Chuť si spravil drobnou, ale nádhernou roličkou po boku Jeana-Paula Belmonda ve filmu Muž z Acapulca (1973), kde ho spisovatel Francois Merlin nechal rozstřílet na maděru na pláži. Jeho nerudný elektrikář doplatil na svou neschopnost a neochotu a stal se obětí fantazie umělce, stejně tak instalatér. Geniální prolínání reality a fikce bylo vůbec v tomhle filmu pojaté neskutečně a Lefebvre si svého řemeslníka, který byl jak řešeto, velice užil.
Také se objevil ve slavném filmu Vrátný od Maxima, kde zářil po boku svého přítele Michela Galabru, nebo v krásné a trochu zapomenuté komedii Situace je vážná, nikoli však zoufalá.
Chaudard, Tassin a Pithivier
A velká role na něj čekala. Jako na houpačce, jednou byl v životě dole, jednou nahoře - tak nyní to mělo být ono horní patro slávy. Slavná trilogie o trampotách vojáků Sedmé roty si získala přízeň diváků napříč Evropou a už takhle slavný Lefebvre se stal ještě známějším. Půvabné filmy baví diváky dodnes.
Trojice dnes již legendárních filmů Kam se poděla sedmá rota?, Návrat sedmé roty a Sedmá rota za úplňku sleduje osudy vojáků, kteří se proti své vůli stanou hrdiny. Nejdříve války, pak odboje. Po boku Pierra Mondyho a Alda Maccioneho, kterého v dalších dvou filmech vystřídal Henry Guybert, Jean jako vojín Pithivier zazářil.
Sedmá rota - musime mališko manefffrovat…
Poslední díl série válečných komedií o trampotách sedmé roty znamenal i konec jeho nejslavnějšího hereckého období. Filmy natáčel až do 90. let, ale žádný se už nedočkal většího mezinárodního věhlasu. Pozornost tak přitahoval spíše eskapádami v soukromém životě. A ten byl pohnutý. Až moc. A opět přišel na scénu talisman od maminky.
Pět manželství, čtyři ženy a pět dětí.
Jean Lefebvre byl velkým milovníkem. Měl nesporné charisma, které mu zajišťovalo obdiv fanynek. Byl ženatý pětkrát, z toho dvakrát s jednou ženou. O první manželce se zdroje ani paměti nezmiňují - měl si ji vzít ještě jako mladík a hned se zase rozvést. Asi to byla studentská impulzivní láska.
V roce 1950 se oženil se s Michelinou Grasser. Během deseti let se jim narodily čtyři děti - měli spolu syna Bertranda a tři dcery - Carole, Catherine a Marie - Christine. V roce 1962 se s Michelinou rozvádí - prý jim to vůbec neklapalo a ona se zamilovala do jiného.
V roce 1967 se oženil s Catherine Chassin-Briault, což byla o 21 let mladší herečka z vážené umělecké rodiny. Měla za sebou už jedno nepovedené manželství a ani vztah s Lefebvrem se nevyvíjel dobře. Po počátečním okouzlení, kdy zplodili syna Pascala, nastoupily problémy.
Jean Lefebvre
Žárlivost, hádky, odlišný žebříček hodnot. Jean se s manželkou, která přijala umělecké jméno Yori Bertin, rozvedl v březnu 1973. V prosinci následujícího roku se o nich psalo znovu. Brali se totiž podruhé. Po třech letech vztah definitivně skončil.
Poslední ženou byla Brigitte Jacqueline Françoise Lerebours, kterou si herec vzal v roce 1994 v Las Vegas. Zůstala s ním až do jeho smrti.
Dluhy, hazard a nehody
Jean Lefebvre byl vášnivým hráčem. Hrál v kasinech po celé Evropě. V kasinu Enghien-les-Bains prohrál tolik, že utekl a musela ho honit ochranka. Neustále zápasil s berňákem, protože nezdaňoval příjmy z případných výher. Sám přiznal, že bral jednu roli za druhou bez ohledu na kvalitu scénáře, protože dluhy už přesáhly únosnou mez. A opět jako na houpačce - sázel i ve francouzské státní loterii a vyhrál 15 milionů franků. Ale ani tato částka nepokryla to, co dlužil. Celou výhru musel dát na splátky.
Talisman od maminky přišel na scénu při dvou téměř smrtelných autonehodách, které přežil jen tak tak. V roce 1985 havaroval téměř fatálně:
Celé auto shořelo a mne našli v příkopu opodál. Z mercedesu se zachránila jediná věc, peněženka a v ní můj papírový anděl strážný,
Několikrát v životě ho zachránil talisman
O život mu šlo také o deset let později. Tehdy s autem pro změnu skončil v rybníce a z potápějícího se vraku vyplaval na poslední chvíli. Zdá se to až nemožné, ale mimo téměř utonulého promočeného herce se zachránila jedna jediná věc - talisman od maminky. A ani se nerozmočil. Anděl strážný vykonal svou další povinnost.
V roce 2003 zavítal Jean Lefebvre spolu se svým životním přítelem Michelem Galabru do České republiky, na festival dětského filmu ve Zlíně. Vznikl tam velmi hezký rozhovor pro novinky.cz (viz níže v pramenech).
Jean Lefebvre zemřel o rok později, 9. července 2004 ve věku 84 let v restauraci La Bohème v marockém Marrakéši na srdeční kolaps. Jeho manželka nechala jeho popel rozptýlit na vrcholku hory Mont Blanc.
Fougasse i Pithivier - Jean Lefebvre
Malý herec velkých rolí a velký herec malých rolí. Muž, který měl život napínavější, než by si sám přál. Dramatické události, nedokonaná poprava, nehody, hazard - to vše utvořilo jedinečný charakter a povahu tohoto slavného herce. A jeho role mrzoutů a prostých podivínů nezestárnou.
Legendární a nezapomenutelný Jean Lefebvre -3. říjen 1919 - 9. červenec 2004
zdroje:
