Jean Reno: něžný obr s pohledem zabijáka prodával parfémy. Okouzlující milovník má šest dětí

Když před lety proběhla ve francouzské televizi anketa o nejoblíbenějšího herce, tak trochu se to celé zvrtlo. Jména velikánů jako Jean Gabin, Louis de Funès či Jean Marais byla samozřejmě jasná. Jenže se tam nějak přimotal také Jean Reno. Který není původem Francouz. A u jeho osoby se strhla debata o tom, jaký vlastně je. Protože se nedá popsat jedním slovem. Padaly výrazy jako charismatický, mlčenlivý, divný, zlý, drsný.

Pak se nemohly divačky shodnout, jestli je Jean Reno ošklivý nebo hezký. Nebo co vlastně je. Zadumaná tvář, 191 cm výšky, postava jako stvořená k hraní různých zabijáků, vrahounů, mafiánů. Ale také usměvavý a něžný rytíř z ikonické série Návštěvníci. Nakonec se divačky shodly na jednom jediném slově - Jean Reno je sexy. Tečka. Vždyť mu to říkal i „Jmenuju se Kentán a jsem z Montarži“ Gérard Depardieu v úžasné komedii Drž hubu! - ty máš voči jako kůň!

Právě pronikavý a všeříkající pohled Rena proslavil. Na rozdíl od „ukecaných“ hereckých kolegů nepotřebuje sáhodlouhé dialogy. Stačí mu výraz tváře a jeho role, jeho film, jeho postava je jasně daná. Jean Reno to prostě umí. Renova fyziognomie s výrazným profilem je naprosto rozpoznatelná v jakékoli roli od středověkého rytíře po bessonovského zabijáka. Svým úsporným projevem bývá přirovnáván k Lino Venturovi.

Nehraje jen vrahy, ale také muže na opačné straně zákona - komisaři, vyšetřovatelé, kriminalisté, kteří řeší často velice hnusné a obskurní vraždy, i to je Jeanova parketa.

Jeho náklonnost k něžnému pohlaví je již legendární. A budiž řečeno, že si za to ženy tak trochu mohou samy - kam přišel, tam nějakou potkal. Ochotnou, svolnou. Jenže Reno je tak trochu vybíravý. Potrpí si na slovanské typy žen, sám to přiznal. Nakonec se oženil třikrát a vlastní úctyhodný počet potomků. Proslul suchým, břitkým a ironickým černým humorem - i to značí jeho velkou inteligenci - málokdo si totiž umí udělat legraci sám ze sebe. On ano. Bývalý voják se živil všelijak, než ho objevil svět filmu.

Velký milovník a gurmán byl i hostem MFF v Karlových Varech, kde se choval skvěle, žádná primadona, jako například v případě Roberta Redforda, jehož ochranka srážela k zemi staré dámy. Reno dokonce poslal video s poděkováním českým záchranářům a zdravotníkům v době pandemie.

Osudové role, osudová setkání, osudové lásky sexy obra, kterému stačí pohled - životní příběh Jeana Rena.

Jean Reno se ve Francii objevil až v sedmnácti letech. I když ho někteří považují za rodilého Francouze, ve skutečnosti je jeho původ mnohem komplikovanější. Ale jak sám Jean říkal, že v životě je vždy něco za něco, ze své zmatené rodiny a neméně zmatených bydlišť a působišť si odnesl jazykovou výbavu hodnou polyglota. Umí totiž plynně nejen francouzsky, ale i španělsky, arabsky, italsky, anglicky a portugalsky.

Rodiče Jeana byli Španělé, otec byl tiskař, maminka švadlena. Oba pocházeli z Andalusie a ze Španělska uprchli před diktátorským režimem generála Franca. A rovnou do severní Afriky. Zabydleli se v Casablance, v tehdejším Francouzském Maroku. Tam se 30. července 1948 narodil Juan Moreno y Herrera-Jiménez, jak znělo pravé jméno budoucího herce. A později přibyla dcera, María Theresa, které Jean láskyplně přezdíval Maite.

Takže krví Španěl, který vyrůstal v Maroku, aby se z něj stal naturalizovaný Francouz - je to vše jasné? Namíchané geny daly vzniknout figuře, který svět filmu snad ještě nepamatoval. Ale Jean odmalička nikterak netoužil hrát. Chodil do škol, vzdělával se, válel se s kamarády po plážích, založil kapelu a před sebou měl budoucnost úplně jinou - měl být technickým kresličem. Už od mládí proháněl jednu sukni za druhou, což mu rodiče vyčítali. Vychovávali děti v přísné katolické víře. Reno byl vždy poslušný, myslel si své, mlčel - a konal, jak můžeme s úsměvem říct.

Pak objevil film - díval se na legendy jako John Wayne, Henry Fonda, James Stewart. Ale pořád nevěděl, co dělat. V Casablance hrál na kytaru v kapele a odtud měl kousek k divadelnímu spolku, kde tak trochu začal s hraním koketovat. Pak mu zemřela matka, což šestnáctiletého (už v té době 188 cm vysokého) kluka zdrtilo. V sedmnácti letech přesídlil se zbytkem své rodiny do Marseille. Ve Francii se mu líbilo, zvláště ženy, jak lakonicky konstatoval. A dále se vzdělával. Sám od sebe, nikdo ho do toho nenutil.

Rodina získala občanství, čímž mladíkovi vznikla povinnost absolvovat povinnou vojenskou službu. Sloužil v Marseille a v Německu. A chtěl u armády zůstat, byl totiž dokonalý voják. Mlčenlivého hromotluka měli rádi velitelé - byl fakt výborný. Jenže nějaký z důstojníků zjistil, že je umělecky založený a pověřil ho, aby vedl ve své jednotce obor umění a zábavy. Tak vedl, čímž se vyhnul většině vojenských povinností. To ho velice mrzelo, protože byl do zbraní tak trochu fanda.

Po konci vojny si definitivně změnil jméno - z Juana se stal Jean a příjmení Morreno pokrátil na Reno. A začal studovat na velice proslulé divadelní škole Cours Simon School of Drama.

Renovi učarovalo divadlo. K filmu nechtěl, ten mu asocioval slávu, o které měl pocit, že může člověka zničit. Přesto ale u něj skončil - a to veleúspěšně. Cesta to měla být ještě trnitá. Neměl peníze, rodina živořila, takže se živil různě. Při studiu pracoval například jako bankéř. Jenže ho vyhodili, protože prý klienty banky spíše odrazoval - tvářil se při sjednávání půjček jako masový vrah. Což se dá jistě pochopit, že.

Pak byl celníkem nebo dokonce účetním. Představit si Jeana Rena, jak dělá daně, je jistě něco úžasného. Neméně úžasné bylo jeho další zaměstnání - prodejce parfémů. Nejprve prodával v parfumerii, kde zaskočené dámy nevěděly, jestli mají při spatření obrovského prodavače s pohledem nájemného vraha utéct nebo mu dát vše co mají v kabelce a zhroutit se, nebo… Fantazii se meze nekladou a představa je to velice vtipná. Pak parfémy raději rozvážel, ale ani to se nesetkalo s valným pochopením. Inu, když někdo vypadá jako mafiánský hrdlořez, těžko si od něj koupíte voňavku.

Jean Reno to zkoušel všude možně, nakonec nějaké peníze sehnal, s kamarádem založil malé divadlo a realizoval se. S tím, že k filmu nechce ani náhodou, jeho místo je v divadle. Jenže si zvláštního muže s obrovským kouzlem osobnosti a talentem všimli filmaři. Bylo by spíše divné, kdyby ne. Od konce sedmdesátých let se začal objevovat i ve filmech, které už nic moc neřeknou, například Světlo ženy, Poslední bitva, Miluji tě, Telefon zvoní vždycky dvakrát.

Pak ale Jean asi jako každý člověk v životě zažil to své osudové setkání - režisér Luc Besson, který už s Renem natáčel pár zapadlých filmů, ve kterých měl drobné role, si mlčenlivého drsňáka vyhlédl do filmu Magická hlubina. Příběh o dvou potápěčů a prostředí podmořských hlubin diváky nadchlo. A Bessona nadchl Reno. A naopak. Reno se nechal slyšet: „Nevím, čím bych bez Luca byl. Bez něj bych dneska asi hrál divadlo někde u Dunkirku,“

Ještě před rolí, která katapultovala Rena do Hollywoodu (Leon), vzniklo půvabné dílko, které zaznamenalo celosvětový úspěch a utvořilo nové komediální francouzské duo. Návštěvníci z roku 1993 zapsali herce do škatulky trošku jiné - vtipné, milé, příjemné. Hrdinný rytíř Godefroy Amaury de Malefète, hrabě z Montmirailu, Apremontu a Papincourtu, známý jako „Smělý“, kapitán Ludvíka VI. Tlustého - to byl Renův „majstrštyk“. Se svým sluhou Jacquouillem v podání Christiana Claviera se po vypití lektvaru od senilního kouzelníka ocitnou v našich časech.

Legendární komické scénky těží na absolutních protikladech obou světů a Reno v Návštěvnících opravdu okouzlil. Ukázal, že umí být postavou více než komediální, hrdý a něžný tragikomický hrdina má dodnes četný fanclub, byl nominován na Cézara a Návštěvníci se dočkali i několika pokračování. Druhý díl ještě jde, třetí díl se natáčel dokonce v ČR, další, který je přenesený a znovu natočený v Americe, to už zdaleka není ono.

Prý původní kouzlo francouzské verze Američané „nepochopili“ a produkce si žádala, aby to bylo znovu přetočeno „kvůli vyšším nárokům amerického publika na kvalitu snímku“. Aha. Takže volně řečeno - Američané byli na původní francouzskou komedii příliš chytří, takže ji nepochopili, chápete? (Ironie). Sám Jean Reno to patřičně uštěpačně okomentoval, ale remake natočil. Aby ne. Ženy a děti něco stojí!

Na využití Renovy tvrdě působící neoholené tváře a podmračeného výrazu konečně došlo v Brutální Nikitě, příběhu o ženě, která se znovu učí jak se oblékat, líčit, jak se chovat k lidem a jak cítit. Drsný Reno v malé, ale fakt nezapomenutelné roli „čističe“ Viktora úplně pozvedl celý závěr filmu. Bessonovi se mohutný nemluvný nájemný vrah zalíbil natolik, že začal psát scénář, který měl z Rena udělat mezinárodní hvězdu a otevřít oběma mužům cestu do Hollywoodu.

Vznikl Leon, zabiják, který pěstuje jediný možný vztah – s kytkou na okně - a v němž teprve mladičká dívka probudí lidské city. Původně ale chladnokrevného Leona neměl hrát Jean Reno. Besson propadl velikášství, protože scénář se skutečně povedl. A Besson najednou otočil a uvažoval, že Rena vymění za Mela Gibsona, Al Pacina nebo De Nira. Tehdy se ti dva strašně pohádali, protože Jean Reno měl připravenou smlouvu, na natáčení se chystal.

Naštvaný Reno byla kombinace natolik vražedná, že Luc Besson raději ucouvl, ale dal si podmínku: „Zamakáš na sobě, vypiluješ angličtinu, zhubneš a budeš mít svaly!“ Jean Reno nelenil, půl roku makal jako pověstný šroub a Leona si zahrál. Zahrál ho tak, že diváci šíleli. On ho nehrál, Leonem byl. A začala se psát kapitola kariéry charismatického herce - ta nejzářivější.

Pak už to šlo jako po másle. Hrál ve velkolepých amerických snímcích jako Francouzský polibek, Mission Impossible, Ronin nebo Godzilla. Reno se měl objevit i v Pátém elementu, jenže producenti trvali na tom, že si hlavní roli zahraje Bruce Willis. Kvůli snímku Godzilla zase pro jistotu Reno poslal někam producenty sám. Dal jí přednost před Matrixem a odmítl hrát agenta Smithe. Nejvíce ale vzpomínal na natáčení thrilleru Purpurové řeky, kde si zahrál již ikonického detektiva Niemanse.

Bylo mu už 52 let, kdy natáčel ve vysokých nadmořských výškách, na ledovci, fyzicky náročné scény zvládl s bravurou, ale prý to dle jeho slov bylo „na hranici nervového zhroucení. Když jsem viděl tu mrtvolu, neuměl jsem zachovat stoický klid, který se vyžadoval. Já se rozchechtal, měl jsem nějakou tu výškovou nemoc. Nemohl jsem se přestat smát. Dali mi kyslík, ale chechtal jsem se další dva dny. Niemans se uchechtal k smrti. Nebylo byl to krásné pokračování?“

A ještě nesmíme zapomenout na (opět) nájemného zabijáka Rubyho v neuvěřitelné komedii Drž hubu! Ať už Gérard Depardieu poslední roky dělá se svou kariérou a životem co chce, dlužno podotknout, že hrát vždy uměl. A jeho prosťáček Quentin, který dožene k šílenství naprosto každého: „Půlprdeláči, dyť ty žereš jako bagr!“ byl jeho snad nejlepší komediální rolí.

Zdálo by se, že dvojice Depardieu - Reno si přece nesedne, nemůže sednout, ti dva nemají nic společného?! Ale sedli si a měli. A vznikla z toho jedna z nejlepších francouzských komedií v dějinách kinematografie.

Můžeme jmenovat další filmy Jeana Rena, například 22 výstřelů, Šifra mistra Leonarda, komedii Wasabi, Jaguár, Hotel Rwanda, Spláchnutej, Odsun, nepovedené remake Růžového pantera, Den vran, Dobrodruzi (ten se natáčel u nás), Králové hor, Bratrstvo pěti, Drsný město, Oui, šéfe! nebo Příslib. Objevil se i v seriálu Zločiny nad Seinou. Filmů je moc a nedají se všechny vypsat. Každý si mezi nimi najde svůj oblíbený, pokud je jeho oblíbencem Jean Reno. Oblíbence měl i on. Spíše oblíbenkyně. Ženy a on, toť samostatná kapitola, která by vydala na román.

Jakmile přijde řeč na soukromí, Jean Reno zpravidla nastaví svou „poker face“. Jestli je něco, o čem se nerad baví, je to právě rodina. Možná to souvisí s tím, že má neustále pocit selhání - ne na poli milovnickém nebo erotickém (ještě to!), ale v manželském životě. Občas z něj ale něco „vyleze“ a většinou to stojí za to. Ženy ho pronásledovaly celý život, ještě v Africe platil za skutečného sukničkáře - to mu mohlo být tak patnáct let a už dráždil své katolické rodiče. „Já za to nemohl. Vždy jsem matce i otci z legrace říkal, že jejich španělská divoká krev mi způsobuje určité problémy. Táta na mě začal řvát, že pokud za to, že jsem děvkař, může on, tak si mám sbalit kufry,“ smál se.

A je zajímavé, že ač je to opravdu čistě jižanský, horkokrevný a snědý typ s temperamentem, který nemá obdoby (může celou noc a celý den a celou noc, nechala se slyšet jedna jeho herecká kolegyně, se kterou prožil vášnivý románek během natáčení, zbytek si jistě domyslíme…), přitahuje ho slovanský typ žen. Na Češky zavzpomínal poněkud tajnosnubně při své návštěvě ve Varech. „Umí vařit a mají nejkrásnější tvář na světě. Nejen tvář.“

Jeho vášní jsou ale Polky. Dokonce dvě pojal za manželky. Ale popořadě. Reno se poprvé oženil v roce 1977. Francouzská herečka Genevieve Reno byla překrásná, manželství vydrželo dlouhých 18 let. Dala mu dvě děti, Sandru (*1978) a Mickaela (*1980). Jenže natáčel Magickou hlubinu, nějak se to všechno zkomplikovalo a následovala dle vlastních slov Jeana: „Největší blbost, kterou jsem v životě udělal…“

Na týden se zavřel s nějakou členkou štábu do hotelu, kde rozjel naprosto nevídaný mimomanželský poměr, který skončil kolapsem z vyčerpání (milenčiným) a rozvodem (jeho). Ehm, až tak, jak bychom mohli říct. Genevieve mu naházela na hlavu jeho věci a bylo to.

Svoji druhou ženu, bývalou modelku Nathalii Dyszkiewicz, potkal na největší pařížské avenue Champs Elysées. Šla před ním sukně a v té sukni vězel nejhezčí zadek na světě. Opět Renova slova. Větší zadek. Při bližším ohledání zjistil, že žena je Polka, toho času ve Francii. Nenechal si ji utéct, ještě ten samý den si ji nastěhoval domů. Chvíli žili na hromádce, ale pak se vzali.

A narodil se Tom (*1996) a Serena (*1998). A následoval naprosto stejný problém jako v případě Genevieve - Nathalie po sérii nevěr a aférek svého manžela rezignovala, přestala se snažit, posbírala veškerý zbytek důstojnosti a notorického nevěrníka poslala v roce 2001 do… rozvodového řízení. V tu chvíli Jean Reno zřejmě pochopil, že takhle to dál nepůjde.

Stal se zasmušilým (což už snad více nešlo!) a dlouho byl sám. V roce 2006 však poznal manželku číslo tři - opět Polku. O čtyřiadvacet let mladší anglická herečka polského původu Zofia Borucka zklidnila i téměř nenapravitelného proutníka Rena. Na svatbě bylo veselo, pozvali šest set hostů a za svědka mu šel sám tehdejší prezident Sarkozy. Zofia porodila dva syny, Ciela a Deana. O dětech Jean Reno nemluví, respektuje jejich soukromý život, netahá je na žádné společenské akce. Pouze v jednom rozhovoru utrousil, že: „Jsou hodné, pracují. Slušní lidé. Ne jako já!“

A po sérii milostných krachů a afér se zdá, že je poučený. Řekl totiž: „Nejlepší je být k ženě maximálně upřímný a čestný, jen tak ji přesvědčíte. Mělo by vám to být vidět na očích, upřímnost musí být cítit z celého vašeho těla. Muž může pravdou jen získat. Abyste dobře lhal, na to už musíte být sakra dobrý herec, i tak je to těžké. A stejně vás to bude užírat zevnitř. Lež váš vztah postupně zahubí,“

Jean Reno je francouzskou filmovou kritikou označován za dinosaura. Možná je to pravda, je velkou osobností, kterou respektují všechny generace. A nejen na plátně. Respekt vzbuzuje už jen tím, že je. Mlčenlivý, drsný, barbarský i okouzlující Jean Reno oslaví 76. narozeniny.

Co možná nevíte:

zdroje:

Francouzský herec Jean Reno poslal pozdrav zdravotníkům i pacientům (youtube.com)

Jean Reno — Wikipédia (wikipedia.org)

JEAN RENO | Facebook

Jean Reno | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz)

Jean Reno ve Varech zhodnotil české ženy, jídlo a náturu - Novinky

Jean Reno - Wikipedia

Jean Reno: Muž s pokerovou tváří a ironickým humorem - Deník.cz (denik.cz)

Jean Reno: Maročan, který uhranul filmový svět charismatem i málomluvností - Prima Ženy (iprima.cz)