Článek
„Ještě spí a spí a spí zámek šípkový, žádný princ tam v lesích ptáky neloví…“ Evergreen tehdejších (i dnešních) diskoték, ploužák, při kterém vznikaly krátké i dlouhé lásky. V nezaměnitelném podání Jiřího Schelingera si Šípkovou Růženku zabrouká snad každý. Ve své době byl jedním z nejznámějších rockových zpěváků. Ve své nedlouhé kariéře umně balancoval mezi obyčejným tuctovým popem a velice slušným hardrockem.
Říkalo se mu prý Sluníčko, pro jeho bezprostřední, milou a nekomplikovanou povahu. Na počátku doby tuhé normalizace to však rozhodně neměl lehké. Vlasatý rozčepýřený rocker, který přitahoval davy fanynek a dovolil si na desku Nemám hlas jako zvon zařadit skladby Black Sabbath či Status Quo, byl dlouhodobě v hledáčku bdělých stranických orgánů. Tehdejší recenzenti o Schelingerovi psali jako o zpěvákovi, který má „cit pro slovní a hudební napětí“.
Posluchačům a fanynkám se líbil, ale soudruhům na něm vadilo naprosto všechno. Hlas, oblečení, vlasy, koncerty, pobuřující názory. Byl dvakrát ženatý a měl dceru Andreu. Jeho záhadná smrt ve vodách Dunaje nepřestává ani po dvaačtyřiceti letech zajímat veřejnost i blízké osoby. Verzí toho, co se tehdy na bratislavském Starém mostě doopravdy odehrálo, existuje více a jedna je podivnější než druhá. Jiří Schelinger byl mezi 1972-1981 na vrcholu tvůrčích sil a chrlil jeden hit za druhým. Byl obdivovaný a měl pověst lamače dívčích srdcí. Právě v roce 1981, v plné tvůrčí síle a slávě, jeho život skončil. Snad proto, že zemřel tak prapodivně a v pouhých 30 letech, nepřestává jeho osoba přitahovat další fanoušky a posluchače.
Jiří Schelinger na koncertě. Tehdejším soudruhům vadilo na zpěvákovi vše, i jeho vlasy a oděv.
Citlivý kluk s hudebním nadáním
Jiří Schelinger se narodil 6. března 1951 ve vesničce Bousov nedaleko Čáslavi. Otec Josef byl velice známým kytaristou, koncertoval a vyučoval hru na kytaru na různých hudebních školách v Praze. Mezi jeho žáky patřil například Jiří Korn nebo Radek Tomášek. Maminka Miloslava byla květinářka. Měl bratra Milana, který držel bratrův odkaz a také nikdy nepřestal pátrat po tom, co se Jiřímu vlastně stalo.
Brzy bylo jasné, že Jiří zdědil hudební talent, začal hrát na klavír a později ho otec učil na kytaru. Poslouchal tehdy zakázané Radio Luxembourg a okouzlili ho Beatles, Elvis Presley, Rolling Stones i Black Sabbath. Zamiloval se do rokenrolu a už se kytary nepustil - nosil ji sebou i do školy, kde hrál spolužákům naposlouchané písně od slavných skupin. Rodina se přestěhovala do Prahy - Nuslí, do Čestmírovy ulice a Jiří začal navštěvovat osmiletou základní školu v Táborské ulici. Do té doby spadá založení jeho první kapely - Nothing But Nothing. Byla to spíše parta spolužáků, která po večerech zkoušela ve staré garáži, ale už tehdy se u Jiřího objevil talent nejen ve hře na hudební nástroje, ale také talent pěvecký.
Zpívající instalatér s modrou knížkou
Po základní škole začal navštěvovat střední odborné učiliště, obor instalatér. Hudba ho zcela pohltila. Nakonec učení přerušil a nevyučil se, některé zdroje ovšem uvádějí, že nakonec výuční list v oboru instalatér získal. Ať už ano či ne, jedno bylo jisté - chtěl se živit pouze hudbou a stejně by se řemeslu nikdy nevěnoval. V srpnu 1968 byl zadržen SNB kvůli podezření z účasti na protistátní činnosti - se spolužáky lepili po Nuslích protirežimní plakáty - a byl umístěn do zadržovací vazby. Tam se pokusil o demonstrativní sebevraždu, aby se dostal dříve ven. Dostal se však do psychiatrické léčebny a na základě posudku vyšetřujících lékařů byl zproštěn vojenské služby a stal se držitelem tzv. modré knížky.
Jiří s bratrem Milanem v Bánské Bystrici
Po neslavném výstupu v zadržovací vazbě nastoupil jako kulisák v pražském Divadle Jiřího Wolkera (dnešní divadlo v Dlouhé) a po celou dobu hrál a zpíval po barech, kavárnách i amatérských improvizovaných koncertech. Během vystupování se seznámil se svou první manželkou Alenou, se kterou má jedinou dceru Andreu. Manželství se ale nevydařilo a skončilo rozvodem.
Zrodila se hvězda
Barová skupina Ivo Trojana Smaragd byla první profesionální spolupráce Jiřího Schelingera s kapelou. Charismatický bouřlivák s nezaměnitelným hlasem v ní však dlouho nevydržel a záhy nastoupil na místo kytaristy a zpěváka v bluesové kapele The Happy Five, která hrávala v pražské kavárně Valdek. Tato kapela však bez vědomí Jiřího Schelingera odjela na angažmá do Finska a oklamaný zpěvák se ocitl opět na sólo dráze. Dlouho to však netrvalo a konečně se mu podařilo prosadit se na tuzemské pop - rockové scéně. Spolupráce s Karlem Šípem a jeho skupinou Faraon katapultovala Schelingera mezi hvězdy tehdejší hudební scény - slavný hit Holubí dům od skladatele Jaroslava Uhlíře, opatřený textem Zdeňka Svěráka byl první opravdový velký hit vlasatého mladíka. Z této písně se oprávněně stala klasika. Všechno v ní do sebe dokonale zapadá - jednoduchá, ale silná melodie, hořký a smutný text a působivý, melancholický a krásně vyladěný chraplák tehdy dvaadvacetiletého zpěváka.
Se skupinou Faraon jsou spjaté další hity jako Boty děravý. Schelingerova hvězda stoupala a jeho koncerty přitahovaly stále větší zástupy posluchačů a fanynek. Byl mladý, bezprostřední, plný elánu a energie a dokázal nejen zpívat, ale i diváky a posluchače bavit. Jenže kapela Faraon přestala Jiřímu stačit - nelíbila se mu její vize - a využil nabídky Františka Ringo Čecha a přestoupil do jeho skupiny. Ten propustil Viktora Sodomu a rozhodl se angažovat Schelingera, protože prý chtěl přitvrdil.
Ukázalo se to být geniálním tahem a slavný recesista nemohl udělat lépe. Vydávají album Nemám hlas jako zvon, kam propašoval skladby Black Sabbath a Status Quo. Rock byl Schelingerovi zcela vlastní a přirozený, ale aby občas ustoupili tlaku kontrolních stranických orgánů, vydali pár písní, které byly spíše líbivě popové - a právě proto se staly velkými hity. Švihák lázeňský, Jahody mražený, René, já a Rudolf nebo Vivat Tonda Schelinger nazpíval pro široké masy a právě popové písně mu zajistily publikum, popularitu, umístění ve Zlatém slavíkovi a relativní klid od soudruhů.
Jiří Schelinger po koncertě podepisuje fanynkám památníky
Anticharta, fáma o Black Sabbath a Hrrr na ně
V roce 1977 se podle seznamu, které zveřejnilo Rudé právo, ocitl podpis Jiřího Schelingera pod Antichartou. Navzdory obavám ze zásahu cenzury vydává s Ringo Čechem album Hrrr na ně, které se dá označit za první českou hardrockovou desku. Obsahuje písně jako například Siréna, Kartágo nebo Lucrezia Borgia. V té době se mezi fanoušky začíná šířit fáma, že Black Sabbath chtějí Jiřího Schelingera angažovat jako náhradu za Ozzyho Osbourna. Nikdy se to samozřejmě nepotvrdilo, ale svědčí to o obrovské popularitě, kterou tehdy Jiří Schelinger mezi domácím publikem prožíval.
Celá kapela tehdy měla opravdu velice slušně našlápnuto. V Polsku dělala předskokana slavné skupině Smokie a vydává další album Nám se líbí. Přes všechny úspěchy se Jiří Schelinger s Františkem Ringo Čechem velmi často hádal a nakonec od něj odchází na sólovou dráhu. Rozhodne se natočit novou sólovou desku Zemětřesení, která ale nebyla kvůli jeho předčasné smrti dokončena. V roce 1993 Zemětřesení nakonec vzniklo a dokončil ho Aleš Brichta spolu s triem Doležal, Henych a Smetáček.
Výčet diskografie Jiřího Schelingera je velice dlouhý a jen vyjmenování všech písní, které jsou bez výjimky všechny slavné a zapamatovatelné, by vydal na samostatný článek. Jiří Schelinger měl velmi široký talent, líbivý zjev, chraplavý hlas, charisma a uměl být showmanem. Jeho předčasná smrt znamenala pro tehdy československý šoubyznys nenahraditelnou ztrátu jedné z nejvýraznějších postav tehdejší rockové a popové scény.
Druhé manželství, milostné aférky a osudná cesta na Slovensko
Jiří Schelinger měl spoustu fanynek a postupem doby se z nesmělého, citlivého a plachého mladíka stal lamač dívčích srdcí. Vystupoval i ve filmech, například v Trháku nebo v Romanci za korunu, kde hrál sám sebe, a jeho popularita u něžného pohlaví byla na vrcholu. Schelinger postupně ztrácel svou plachost a ženám podléhal čím dál více. Měl románky s fanynkami, spoustu různých náhodných známostí i „muzikantských Lidušek“. Velmi rád také pořádal dlouhé flámy a tahy noční Prahou, při kterých tekl alkohol proudem.
Druhá svatba Jiřího Schelingera s Jitkou Poledňákovou
Jeho druhé manželství s Jitkou Poledňákovou Schelingerovou připomínalo spíše „Itálii“, zpěvák vůbec nebyl doma, buď koncertoval, nebo flámoval a rodinný život se s jeho životním stylem zřejmě skloubit nedal. Manželství zůstalo bezdětné.
Byl to bezprizorní rocker, který prochrchlá na jevišti dvě hodiny, pak se opije nebo zfetuje a jde si lehnout. Spí zase až do večera a tak dokola, to vše za hodně slušné peníze.
Dne 13. dubna 1981 odjel Schelinger na základě pozvání bratislavského studia Československé televize do Bratislavy, kde měl nazpívat svůj hit Což takhle dát si špenát na playback. Původně s ním měla jet manželka Jitka, ale na poslední chvíli onemocněla chřipkou, Jiří jel tedy sám, bez kapely, kterou při playbacku nepotřeboval. A tam za dosud nevyjasněných okolností skočil z bratislavského Starého mostu do Dunaje.
Verzí, proč a jak se tak stalo, existuje několik. Oficiální verze je ta, že byl vyhecován neznámými muži, když předtím pobýval ve vinárně U Františkánů, kde se opil a měl marihuanu. Potkal svou bývalou přítelkyni a jejího přítele, se kterými se vydal na tah Bratislavou. Muži se k trojici měli přidat na Hviezdoslavově náměstí a navzájem se měli všichni začít pod vlivem alkoholu různě popichovat a provokovat. Po chvíli někdo mimochodem navrhl skok do Dunaje.
Zpěvák i jeho bývalá to brali jako žert a pokračovali dál v cestě. Uprostřed Starého mostu mezi druhým a třetím pilířem však nabraly události rychlý spád - jeden z mužů se svlékl do slipů a skočil do noční řeky. Schelinger se nenechal zahanbit a skočil také - podal přítelkyni tašku s doklady a skočil oblečený. Muž se měl zachránit zachycením za bóji, Schelinger však nevyplaval. Jeho mrtvé tělo bylo nalezeno 7. května u osady Bodíky, kde bylo vyloveno z vody. Protože se neprokázalo cizí zavinění, byl případ uzavřen jako nešťastná náhoda. Jenže se vynořila spousta otazníků a otázek bez odpovědí.
Starý most v Bratislavě
Marian Husák, najatý vrah, cizí tělo či zásah STB?
Když zpěvák skočil do vody a nenalezli ho, měla tuto informaci zavolat slovenská produkční Františku Ringo Čechovi, který hned v pondělí ráno volal do redakce měsíčníku Melodie. Manželka Jitka se vše dozvěděla až v pondělí odpoledne a ihned kontaktovala bratra Milana, který sdělil zprávu rodičům. V tu chvíli věřili, že Jiří může být naživu. Hned po objevení těla se vyrojila spousta spekulací a teorií o smrti Jiřího Schelingera. Objevila se verze, kde byl přímo jmenovaný člověk, který skočil do Dunaje a v této verzi nefiguruje žádný druhý neznámý muž, jen jeden, který se měl jmenovat Marián Husák. Chlubil se prý, že má přezdívku „ten skokan do Dunaje“ a později se o něm hojně spekulovalo jako o najatém vrahovi, který měl Schelingera odstranit na příkaz tehdejšího režimu.
V jedné verzi našli tělo ve velkém stádiu rozkladu, v druhé naopak v relativně dobrém stavu. Další spekulací, která už hraničí s konspirací, je, že vylovená mrtvola muže nebyl Jiří Schelinger, ale cizí muž a Schelinger toho využil a žil někde pod falešnou identitou. Jelikož nikdy nedošlo k přímé identifikaci, i tato teorie mezi lidmi žila. Manželce Jitce byla například ukázána pouze jedna fotografie mrtvého manžela, a to fotografie kousku hlavy, která spočívala na zemi. Jitka nicméně tehdy manžela identifikovala.
Neseděla ani pitevní zpráva, kterou si až po revoluci vyžádal bratr Milan. „Délka těla se lišila o osm centimetrů, ta mrtvola měla dle pitevní zprávy nezvětšené krční mandle, ačkoliv brácha je měl od deseti let vyndané, barva očí naprosto odlišná a příčina smrti byla určená jako infarkt. Ne utonutí… to nebyl on. Nevím, kdo leží v našem hrobě na Olšanech, ale brácha to není,“ řekl tehdy v rozhovoru bratr Milan.
Jiří Schelinger ve svém bytě v Nuslích
V roce 2016 dostal Milan Schelinger do rukou tajnou složku, která byla dle slov bývalého federálního ministra vnitra Jána Langoše již skartována a zničena. Byla mu poslána anonymně. V pořadu České televize Třináctá komnata Milan Schelinger prozrazuje: „Už víme, že to byl on. Byl tam výslech všech lidí, kteří tu nehodu nahlásili, viděli, pitevní zpráva, fotky z mostu, z místa nalezení, fotky jeho oblečení a fotky bráchy na pitevním stole. No strašný. Jak se do vody dostal, to už se nikdy nedozvíme, ale že je to on už víme - měl klíčky od svého auta v kapse džínů,“ povzdechl si Milan.
Rodinný hrob v Praze na Olšanských hřbitovech
Milan Schelinger zemřel 10.února 2023. Snad se mu podařilo před smrtí odhalit tajemství skonu svého bratra a v rodinném hrobě nyní odpočívají společně.
Jiří Schelinger se přes svůj krátký život stal legendou českého bigbítu. Jeho hlas je dodnes jedním z nejlepších a nejcharakterističtějších hlasů v české rockové historii a je považován za jednoho z největších českých rockových zpěváků. Jeho hity jsou stále nesmírně populární i přes čtyřicet let po skonu talentovaného muže, jehož život i podivný způsob smrti dodnes fascinuje nejen hudební veřejnost.
Zdroje:
archiv ČT - Třináctá komnata
