Josepha z Četníků: plavovlasou krásku Claude Gensac tajně miloval Louis de Funès

Vzdělaná, charismatická a velice krásná žena oplývala takovým tím pravým francouzským šarmem. Herečtí kolegové ji milovali. Opravdu všichni. Samozřejmě na bázi platonické. Přezdívku laňka získala již během studií. Zlomila srdce i Louisi de Funèsovi, cholerický herec s povahou mírně řečeno komplikovanou se však ze svých citů nikdy nevyznal.

Claude Gensac milovala hlavně divadelní prkna, filmové role si dávala „za odměnu“, jak sama vzpomínala. Nabídek na filmování měla více než dost, ale vybírala si. A mohla si to dovolit.

V soukromém životě byla velice šťastná. Jejím manželem byl slavný francouzský herec Pierre Mondy, známý ze série o Sedmé rotě. Ač se rozvedli, nezatrpkla. Zamiloval se do ní dokonce princ a klidný přístav nalezla po boku automobilového závodníka. Mimochodem, ten Mustang, ve kterém se jako Josepha prohání křivolakými silničkami u Saint-Tropez, ten byl její. Z automobilové stáje jejího manžela.

Stala se matkou, později dvojnásobnou babičkou a dožila se velice požehnaného věku. V těchto dnech by oslavila sedmadevadesáté narozeniny.

Nádherná Claude Gensac.

V malém městečku Acy-En-Multien, které leží asi 50 kilometrů od Paříže, se Claude Gensac narodila 1. března 1927. Umělecká rodina se měla stát domovem novorozené holčičky - otec André Jean Eugene byl známý operní pěvec s mohutným barytonem, maminka se jmenovala Rosa. Tahle Rosa byla Rumunka, přímo rodačka z Bukurešti, která se odmalička toužila stát herečkou. A to přímo vášnivě.

Neměla k tomu žádné předpoklady, pár konkursů, na kterých byla, skončilo spíše průšvihem. A manžel byl z uměleckého světa, takže byla spokojená i s málem. A když se narodila vytoužená dcerka, Rosa upnula veškerou svou naději k ní.

Claude byla krásné dítě a bylo jasné, že vyroste v úchvatnou ženu. Byla pohybově nadaná, zamilovala si balet a k úžasu všech vytáčela ještě jako opravdu malá holčička jednu piruetu za druhou. Zřejmě by bylo o její kariéře rozhodnuto. Jenže - její tatínek se, jak se to tak říká, spustil. Když bylo Claude pět let, zamiloval se do jiné ženy.

Rosa to dlouho nevěděla, jenže pak už nebylo zbytí a operní bard musel s pravdou ven. Kolegyně z opery, pěvkyně Éliette Schenneberg, odvedla otce od rodiny. Oženil se s ní a měli spolu dceru, Éliette. Tato nevlastní sestra Claude Gensac se stala také herečkou - pro zajímavost, se svou slavnější příbuznou hrála například v komedii Hibernatus pod jménem Eliette Demay.

Rosa odchod manžela nesla strašně. Nejvíce se jí zajídalo, že nová manželka Andrého je umělkyní. Záviděla a veškerý svůj zájem upnula na dceru. Celá dlouhá léta Claude nutila k tomu, aby se stala herečkou. Přesídlily do Paříže. Matka nutila a nutila, hučela a hučela, až poslušná dcera rezignovala na balet a začala chodit do hereckých kurzů. Mimo jiné také navštěvovala ve Francii velice proslulou instituci - Dramatický kurs René - Simon, který „vychoval“ velkou řadu slavných francouzských herců.

Krásná dospívající dívka vystudovala střední školu Lycée Racine s nejlepším prospěchem a dostala se na slavnou pařížskou konzervatoř. Matka Rosa mohla být spokojená, dosáhla svého. Okouzlující Claude měla velkým talent. Začala studovat herectví a stala se múzou a idolem všech svých spolužáků. A jeden se rozhodl, že si ji vezme za ženu.

Claude Gensac nebyla jen krásná. Měla fluidum, za kterým se muži táhli doslova jak vosy za bonbonem. Jenže tenhle bonbonek měl sice krásný obal, ale byl tak trochu trpký. Claude oplývala nejen velkou inteligencí, ale jejím poznávacím znamením se stal břitký a jízlivý smysl pro humor. Velmi černý humor. Je málo lidí, kteří si umí dělat legraci sami ze sebe, což Claude zvládala na výbornou. A ještě raději si dělala legraci z ostatních.

Omámeným ctitelům odpovídala se svým krásným úsměvem tak úsečně, suše a zároveň vtipně, že někteří „pomalejší“ muži jen mlčeli a zírali na ní. K přezdívce laňka se přidala také přezdívka vévodkyně. Od mužů prostě vyžadovala totéž - aby měli smysl pro humor. Smysl pro legraci i v těch nejhorších chvílích. To milovala. A také takového člověka poznala. Pierre Mondy se zamiloval hned, ona se nechala chvíli obletovat, jak to tak bývá, ale pak si „toho ošklivýho syčáka“ zamilovala také. Chodili spolu celou dobu studií.

Claude Gensac absolvovala na výbornou v roce 1947 a okamžitě ji angažovalo několik evropských divadel. Hrála v Bruselu, kde dostala hned hlavní role, například Johanku z Arku. Charismatická žena s osobním kouzlem, které by „porazilo vola“ šla z role do role. A v roce 1951 se stihla vdát.

Pierre Mondy ji prostě udolal, protože se vdávat nechtěla. Jejich svatba byla velkou událostí, pozvali spoustu lidí, spolužáků i začínajících herců. I když někteří kolegové říkali, že jde spíše o sňatek z rozumu - od Mondyho.

Ten se dle zlých jazyků chtěl po talentované Claude tak trochu vyšplhat k výšinám. Není však bez zajímavosti, že ač manželství Mondyho a Gensac skončilo po čtyřech letech rozvodem, Mondy pak zůstal dalších pětatřicet let sám a podruhé se oženil až v šestašedesáti. Prý na ni nemohl zapomenout. Doslova svou femme fatale proklínal, že „žádná lepší“ neexistuje. Tak vysokou laťku laňka nastavovala. Nejen v soukromí, ale všude.

I když byla veskrze divadelní herečkou, brzy si Claude Gensac všiml i film. Bylo by spíše divné, kdyby ne. Vysoká, jemná, elegantní herečka v té době již měla svůj ikonický účes - takové to podtočené blond mikádo, které se stalo jejím poznávacím znamením. Filmový debut si odbyla v komedii Život poctivého člověka (1952), kde hrála služebnou Evelyn. A tam potkala maličkého plešatého zakrslého hyperaktivního a cholerického chlapíka, který měl livrej, nadával, práskal dveřmi.

To měl v roli, ale tohle dělal i v zákulisí. O třináct let starší herecký kolega nebyl nikdo jiný než Louis de Funès. Jejich zvláštního souladu (vlastně spíše nesouladu) si všiml Mondy. Protože takové protiklady se hned tak neviděly. Mondy neváhal a obsadil je do své divadelní hry. Jenže po rozvodu spolupráce ihned skončila a Claude se dostala na sólovou dráhu.

S Louisem de Funèsem se neviděla řadu let. Velké možnosti se jí otevřely v televizi - hrála v tehdy populárních televizních seriálech a filmech, které však už divákovi nic neřeknou, jsou uvedené jen v její filmografii. Kvůli svému proslavenému smyslu pro suchý humor a jistou jízlivost, chlad a zdrženlivost ji v divadle obsazovali do stále stejných rolí:

Claude Gensac měla také velice sexy hlas - hluboký a krásně posazený, občas i chraplavý. Dostala příležitost v dabingu. Ale stejně jako v divadle dabovala role šílených ženštin, prostitutek, traviček a vražedkyň. A když to byl film dětský, například klasický kreslený film Sněhurka a sedm trpaslíků, svůj hlas propůjčila - komu jinému - zlé královně.

V polovině padesátých let se do Claude Gensac zamiloval princ. A ne ledajaký. Pákistánský princ Ali Khan byl bývalý manžel superhvězdy Rity Hayworth. Úspěšný žokej a diplomat to dotáhl až na viceprezidenta Valného shromáždění OSN. V roce 1960 se zabil v autě. To už ale s Claude nechodil - ta se v roce 1958 zamilovala až po uši. Až prý se tak silného citu sama zalekla.

O šest let mladší automobilový závodník Henri Chemin pracoval jako šéf marketingu ve francouzské pobočce automobilky Ford. A ve své době byl ve Francii nesmírně populární osobností. Závodil, vyhrával - a také se mu povedlo trefit jackpot v podobě svatby s krásnou Claude. Henri byl velice známou personou také ve filmovém světě - jeho automobily Ford Mustang se často objevovaly ve filmech z šedesátých let.

V prvním díle četnické série je například auto, které „ukradla“ Nicole - nádherný rudý Mustang. Ten byl také Henriho Chemina. I vůz, se kterým přijede Josepha poprvé na četnickou stanici. V civilu byla velice dobrou a zkušenou řidičkou a manžel ji nechal řídit i skutečné skvosty ze svého „harému“. Páru se narodil syn Frédéric, velice úspěšný hudební skladatel. Působí pod jmény Fred Gensac nebo Frédéric Chemin.

Bouřlivák Henri se postupem doby více zajímal nejen o svá auta, ale také o jiné ženy. S manželkou vlastnil nemovitosti v překrásném kraji Normandie, které zakoupil „na stáří“, ale jak to tak v životě bývá, už ne s Claude Gensac. Pár se rozvedl, ale proběhlo to vše v dobrém. Vrozená noblesa nedovolovala Claude dělat nějaké scény nebo chtít udržet manžela u sebe za každou cenu. Neměla to prostě zapotřebí.

Rozešli se jako dobří přátelé v roce 1977 a starali se společně o syna. Mimochodem, Henri ještě žije. Je mu 91 let.

Kariéra Claude Gensac stagnovala. Hrála pořád to samé, v divadle ty své zlé ženštiny - a už ji to nebavilo. Přemýšlela, že se vším sekne a bude v Normandii chovat ovce. Občas s trošku trpkým úsměvem pozorovala, jak hvězda maličkého cholerika Louise letí vzhůru a po Četníkovi ze Saint-Tropez bylo jasné, že francouzský film má nového hrdinu. Byť velice rozporuplného.

O jeho povaze a hádkách s herci bylo napsáno mnoho, bylo jasné, že je to sice neuvěřitelný talent, ale vycházet s ním - to uměl jen Bourvil a Michel Galabru. A Claude Gensac.

Legendární jsou dnes konflikty Louise de Funèse s Jeanem Lefebvrem (četník Fougasse), který mu udělal scénu na premiéře a nenáviděl rtuťovitého cholerika z hloubi duše. Jean Gabin ho dokonce tak trochu inzultoval, když nemohl snášet jeho rozčilování. Prostě ho popadl a zahodil do dáli. Claude Gensac se však na něj dívala v kinech velice ráda. A v roce 1967 jí zazvonil telefon.

Nabídka na role ve filmech Senzační prázdniny a Oscar přišla doslova za pět dvanáct. Jinak by už chovala ovce. A začala se psát historie jednoho z nejslavnějších filmových manželství v celé kinematografii. Úžasný komediální talent a neuvěřitelný kontrast jen umocňovaly mimořádný úspěch jejich společných scén. Před kamerou byla tak přesvědčivá, že ji spousta fanoušků považovala za skutečnou manželku legendárního francouzského komika.

Štíhlá, elegantní, zdrženlivá Claude Gensac a drobný cholerický mužík, který předváděl výkony skoro až neuvěřitelné - byla to dvojice nesourodá, ale zároveň se skvěle doplňovali. A nejslavnější „manželka“ měla teprve následovat - v komedii Četník se žení Claude i Louis naprosto excelovali. A skvěle jim sekundoval Michel Galabru jako pan velitel.

Perličkou je, že když hledali představitelku manželky strážmistra Ludovica Cruchota, nesáhli po Claude automaticky, jak by se dalo předpokládat.

Upozornila na ni manželka Louise de Funèse - Jeanne. Kdyby tak věděla, že se její muž do Claude opravdu hluboce zamiluje, zřejmě by to fakt neudělala. Komedie měla ohromný úspěch a znovu přišla ke slovu přezdívka laňka, kterou svou filmovou ženu rozněžnělý strážmistr častoval.

Dvojice spolu postupem doby natočila další filmy, Četník ve výslužbě, Jo, Hibernatus, Křidýlko nebo stehýnko (tam hrála jeho sekretářku, takže ji scénáristé „zohavili“ šedivou parukou), Zelňačka (v ní měla nádherou roli bláznivé bezdomovkyně). Posledním filmem, kde se potkala se svým maličkým parťákem, byl Četník a četnice. Louis de Funès po jeho dotočení zemřel.

Smrtí Louise de Funèse tak trochu skončila i filmová kariéra Claude Gensac. Prý ji to bez plešatého kolegy nebavilo. A mělo dojít ještě k něčemu. Verze se trošku rozcházejí, ale výsledek je stejný. O tom, že Louis de Funès opravdu hluboce miloval Claude Gensac, jí měl říci ještě za života herce jeho přítel Michel Galabru. Omylem to měl „propálit“ a Louis se měl na svého filmového parťáka strašlivě naštvat.

Ovšem z jiných pramenů vyplývá, že to byl opravdu Galabru, ale říct to Claude měl až po smrti slavného herce. Sama Claude ve svých pamětech Ma biche - c'est vite dit! (Moje laňko… to se snadno řekne!) říká, že jí bylo vždy divné, že ač spolu vycházeli velice dobře, jakoby se jí Louis záměrně vyhýbal. Nechápala to tehdy. Louis de Funès byl co se týče vztahů k ženám velice ostýchavý a plachý. Velice.

Ale Claude měl milovat skutečně celým srdcem. Byla prý si vědoma jeho pohledů, které na ni mimo natáčení nenápadně vrhal, ale nepřisuzovala tomu moc význam. Jednoduše - Louis de Funès a vášnivá láska - to byla kombinace tak nereálná, že ji to ani nenapadlo. Když se Galabru svěřil, zůstala nesmírně zaskočena. Nikdy Louisovi v nejmenším nenaznačila, že by k němu chovala jiné city než přátelské.

V tom měla zcela čisté svědomí. Ale Louis se prý měl trápit celé roky.

Na natáčení s ní se těšil tak, že nemohl spát. Byl jako zamilovaný puberťák. A pak se snažil své city nedávat najevo. Muselo to být pro něj frustrující a vyčerpávající. A Claude Gensac tomu nasadila korunu - byť v dobrém. Dlouho po smrti slavného komika dala rozhovor časopisu France Dimanche. A tam se tak trochu vyznala z toho, jak by to celé mohlo být, kdyby…

Na úspěch filmové kariéry už Claude Gensac nenavázala. Všichni ji měli tak trochu zafixovanou jako manželku toho cholerika - a nechtěli dávat další role. V 80. a 90. letech se naplno vrátila k divadlu, několik příležitostí jí přichystala televize. Stala se dvojnásobnou hrdou a pyšnou babičkou - vnuk Gabriel a vnučka Olivie s ní často pobývali na jejím sídle v Glos-sur-Risle v milované Normandii, kde kupodivu nechovala ovce, ale měla spousty psů a koček.

Když bylo Claude Gensac téměř osmdesát let, vrátila se k filmování. Což nikoho nenapadlo ani ve snu, jak sama řekla. A byla to poměrně - jak bychom řekli - hustá jízda. S Jeanem Renem si zahrála v thrilleru 22 výstřelů, v dramatu Vlastní cestou se potkala s hvězdami jako Catherine Deneuve a Mylène Demonget, v roce 2013 vyvrcholila její „jízda“ skvělým komediálním dramatem Lulu sama sebou.

Tam hrála skvělou roli znuděné stařenky, která jí vynesla nominaci na Cézara za vedlejší roli. Sice ho získala Kristen Stewart, ale to nebylo podstatné. Podstatné bylo, že když se shrbená stará paní o hůlce opírala o svůj doprovod a šourala se do hlediště, aby čekala na vyhlášení, dostalo se jí potlesku vestoje.

Claude Gensac byla tak dojatá, že se rozplakala a publikum s ní. Nebyla skoro k poznání, ale přesto byla. Vrásky, šediny, vše bylo najednou pryč a stála tam laňka, vévodkyně, blondýna, která uhranula nejen svého filmového kolegu Louise de Funèse. Byl to krásný epilog její kariéry.

Claude Gensac zemřela ve spánku 27. prosince 2016 ve věku 89 let. Je pohřbena na zahradě svého panství.

Nezapomenutelná, osudová a okouzlující Claude Gensac.

zpracováno podle:

Claude Gensac | Zajímavosti | ČSFD.cz (csfd.cz)

Claude Gensac — Wikipédia (wikipedia.org)

Četník se žení – Wikipedie (wikipedia.org)

Bláznivě ji miloval, nikdy se ale neodvážil vyslovit. Byl totiž ženatý. Až po letech jeho filmová manželka přiznala, že by u ní určitě šanci měl. Tajnosti slavných | Krajské listy.cz (krajskelisty.cz)

Claude Gensac: Louis de Funés ji tajně miloval – eXtra.cz

Zbožňovaná laňka Claude Gensacová. Francouzská herečka zářila po boku Funese - iDNES.cz