Článek
Zrovna teďko, dyž to bylo to! Von ji slíkal a já to neviděla! A ty už taky nechrápej, já bych do toho kopla, týýý!!!
Italský herec má pro naše diváky takové zvláštní místo. Jistě, Nicolas z Angeliky, krásný, svěží, něžný… Jenže když si ho vybavíme - a tento Angeličiny monolog též - co vidíme? Rozbordelenou světnici u Škopkových, kde starý Škopek chrápe v trenýrkách na gauči a dojatá Škopková s hlavou v dlaních štká nad Angelikou, nad svým mládím a nad svým manželem. Pro zajímavost, ta scéna „styku“, kterou sleduje rozněžnělá Škopková, je sestříhaná ze dvou filmů - do sena Angeliku pokládá Nicolas, jasně. A zbytek (nad kterým se Škopkové v šoku posune celá část hlavy a otevře doširoka ústa) je už Peyrac. Nicolas to přece „nestihl“, pokud si dobře vzpomínám…
Jako blonďák. Nevídané…
Giuliano Gemma samozřejmě nebyl jen Angeličin Nicolas. Má na svém kontě přes sto rolí, což ho řadí mezi nejobsazovanější herce té doby. Díky jeho nesporně velice pohledné tváři a atletické postavě byl pro režiséry výhrou. A také si to velice užíval, i na poli milostném. Je otcem známé herečky, v mládí utrpěl dost hrozné zranění a byl natolik dobrý sochař, že kdyby nebyl hercem, klidně by se tím uživil. A také se snažil být spořádaným manžel. Jenže! To by tu nesměly být kolegyně. A jeho manželka by si nesměla začít s Marlonem Brandem! Občas člověk nepřestává žasnout, jak je ten herecký svět vlastně malý. Všichni se se všemi znali - a spali. A velice krásný Giuliano měl v tomto (a nejen v tomto) oboru místo poměrně dominantní! Jaký byl jeho život a smrt?
Rodilý Říman Giuliano Gemma přišel na svět 2. září 1938 vlastně rovnou do války. Jeho táta Domenico byl tovární dělník, divoký Ital, naprosto typický - malý, snědý, temperamentní, s obsáhlou gestikulací. Matka Agher byla v domácnosti a opět ztělesňovala archetyp Italky - malá, krásná, uječená, rozšafná. Z Říma Giuliana „odklidili“ na venkov, kde žil u prarodičů (v Reggio Emilia, mezi Parmou a Modenou). Osm let tam kluk vyrůstal, chodil do školy, celé dny trávil v přírodě, toulal se s partou. Právě tyto toulky ho málem stály život - po válce při hře jednou objevili podivnou věc, která trčela ze země. Zvědaví kluci, namlsaní čokoládou a bonbóny, které dostávali od amerických vojáků z blízké provizorní základny, ji začali samozřejmě zkoumat.
Také andělé jedí fazole s Budem Spencerem
A Gemma musel být u všeho. Chlapci vyhrabali bombu a tloukli do ní, až vybuchla. Giuliano Gemma měl obrovské štěstí - v poslední chvíli otočil hlavu, takže to neschytal přímo do obličeje. Odnesla to jeho levá lícní kost, tvář měl roztrhanou a následky tohoto zranění byly viditelně znát i v dospělosti. A podle toho, jaký film točil, tak mu jizvu a okolní prohlubně buď maskovali, nebo nechávali. Milovník bez jizvy, bandita s jizvou.
Giuliano Gemma se v dospívání začal věnovat sportu. Nemusel ani moc dřít nebo trénovat, měl až ohromující fyzickou kondici, zčásti prý vrozenou, jak sám podotkl: „Jeden můj předek utíkal před manželem své milenky. Skákal přes potoky, houpal se na stromech, přesto po něm žárlivec střílel. Pak vyšplhal na nějakou stodolu, přeběhl střechu, skočil do sena, zase běžel… prý se zastavil až v Neapoli. Tak já to mám asi po něm. Myslím tu kondici. Nebo myslíte i něco jiného? Možná,“ smál se Gemma.
Po návratu do Říma se stal gymnastou, dosáhl významných úspěchů na nářadí - bradla, kůň, to byla jeho parketa. Byl opravdu mrštný, ohebný až nevídaně, stále na své postavě pracoval, až propadl boxu. A byl v něm skutečně dobrý. Chodil boxovat, spřátelil se se slavným boxerem Nino Benvenutim. A měl další zaměstnání, které prověřilo jeho kondici - sloužil jako hasič v římské čtvrti Capannelle.
ve své první roli - Venezia la luna
Krásný mladík s „nabušenou“ postavou neunikl ženám. Ženy se navíc chovaly úplně posedle. Giuliano vzpomínal na jednu svou fanynku, což není to pravé slovo - byla to spíše „bláznivka“. Tato dívka zapalovala různé ohníčky, aby přijel fešný hasič. Miloval také stříbrné plátno a jeho velkým vzorem se stal Burt Lancaster.
Když se ti dva v průběhu let potkali, byla to prý pro Gemmu „rána mezi oči“ - Burt ho velice chválil a záviděl mu jeho krásu. Ostatně Lancaster nebyl sám, kdo při spatření pohledného kolegy mávl rukou a řekl: „no, tak jestli budu točit s Gemmou, tak mám smůlu…“.
Giuliano se v osmnácti letech vzdal hasičů, aby se stal kaskadérem. A budiž řečeno, že v tom se našel. Nikdo před ním nebyl v Itálii tak dokonalý. Udělal všechno, oč byl požádán - padal z koní, vrhal se do ohně, hořel, skákal z vagonů jedoucího vlaku. Bez jediného zranění. Odtud byl krůček ke komparsu a od něj k prvním rolím. A že jich bylo. V malých rolích v začátcích kariéry byl naprosto nepřehlédnutelný, byl jednoduše tak hezký, že vždy vynikl. Mihl se například ve velkofilmu Ben Hur, v Šeherezádě, v komedii Nejkratší den. A všiml si ho Luchino Visconti. V jeho snímku Gepard se Giuliano Gemma potkal s hereckou elitou, Delon, Cardinale - a hlavně Burt Lancaster.
Ve westernech také zářil
Atletický mladík se režisérům hodil, protože přesně takový typ krasavce ve filmech chyběl. Stateční muži, kteří lámou dívčí srdce, to byla Gemmova škatulka. Slušely mu hlavně dobové kostýmy, které odhalovaly jeho tělo, takže hrál samé gladiátory nebo pretoriány, např. Vzpoura pretoriánů, Dva gladiátoři, zahrál si také Robina Hooda - Lučištník ze Sherwoodu. A byl na vrcholu popularity. Westerny byly další výzvou pro Giuliana Gemmu - Jeden stříbrný dolar, Wanted, ale hlavně ho proslavila pistolnická série o Ringovi - těch filmů vzniklo více, staly se pro Itálii naprosto kultovní a Giulianovi se říkalo jednoduše Ringo.
Působil pod pseudonymem Montgomery Wood, prý aby znělo jeho jméno „americky“, protože „spaghetti westerny“ měly v té době pověst zábavy poněkud pokleslé a Ringo měl být jiný - zadumaný a chladný střelec. Role se zhostil na jedničku. A přišla ta osudová - Nicolas. Dva filmy ze série o Angelice, ve kterých se Gemma objevil jako „…mladý, krásný, svěží a něžný…“ přítel krásné markýzy (Angelika, markýza andělů a Báječná Angelika), znamenal pro Gemmu skutečnou slávu. Pobláznil většinu žen a dívek té doby. A byl (to si přiznejme) opravdu krásný. Kdo by se Škopkové divil, že z něj byla v takovém „ajfru“, jak bychom mohli říct.
Tajná láska
Celosvětový úspěch korunovala nabídka z Hollywoodu, kterou však Gemma odmítl. Chtěl se zbavit škatulky krasavců a milovníků. To se mu povedlo ve filmech Zločin z lásky, Tatarská poušť, Železný šéf, Corleone - tam zahrál mafiána Vita Gargana a byl úžasný. Pro zajímavost, s Budem Spencerem si zahrál místo Terence Hilla ve filmu Také andělé jedí fazole. Během své kariéry točil například s Kirkem Douglasem, Ritou Hayworth, Henrym Fondou, Liv Ullman nebo Philippem Noiretem.
Od osmdesátých let už Giuliano Gemma netočil filmy, věnoval se spíše televizním projektům. Vznikly krásné televizní minisérie či kriminální inscenace. Získal Čestnou Stříbrnou stuhu, byl mnohokrát oceněn festivalovými cenami. U nás v Karlových Varech byl Giuliano Gemma jako host v roce 1978 - i zde získal cenu a korunoval to Zlatý glóbus za celoživotní herecký výkon v roce 2008. Tak populární byl. Dokonce až úsměvně - v Japonsku ho milovali natolik, že po krásném herci pojmenovali skútry. Suzuki Gemma.
Suzuki Gemma
Milostný život měl Giuliano velice pestrý. Aby ne. Hrál v době největších krásek a ikon celé kinematografie, mezi jeho dlouholeté milenky patřila Ursula Andress, poměr měl s Claudií Cardinale, Claudií Gerini, Marií Versini. A jistě jich bylo daleko více. Giuliano Gemma byl totiž nejen pohledný, byl to také velice vtipný sympaťák. A ohromně výmluvný, jak to ti divocí Italové umí. Není divu, že se stal skutečným milovníkem. Oženil se mladý, vzal si kaskadérku Natalii Roberti (v té době ženská kaskadérka, to bylo něco nevídaného!), se kterou měl dvě dcery - Giulianu a Veru. Právě Vera se stala slavnou herečkou - no, slavnou - úspěšnou, to je možná to pravé slovo. Vera je nesporně talentovaná, ale také hodně těží ze svého slavného jména.
Vera totiž občas, když její popularita trošku upadá (trošku více), „vystřelí“ nějaký šťavnatý drb o svých rodičích a rázem se o ní zase mluví. Jméno Gemma je totiž v Itálii pořád velkým pojmem. Nedávno Vera vypustila již zmiňovanou bombu v podobě románku její matky s Marlonem Brandem.
„Rodiče se hádali. Nechápala jsem to, otec mlátil dveřmi, matka ječela, že když může on, tak může ona. A řvala na něj, hádej, s kým jsem spala já! Táta řekl, že ho ty její špinavci nezajímají, takže máma vítězoslavně vykřikla ono jméno - Marlon Brando. V tu chvíli se táta zarazil, stál tam jako socha. A počítal. Protože v té době tady Brando opravdu něco natáčel. Jestli je tohle pravda, tak tě zabiju, zařval pak. Máma říkala, že to byl jen flirt! A táta se zeptal natrvdo, jestli s ním spala. Na to se ptal pořád dokola. A máma říkala, že ano, ale že za to může on! A začali si vyčítat páté přes deváté.“
Vera Gemma je často obviňována z toho, že špiní památku svého otce, na kterého se v Itálii prostě nesmí sáhnout. Budiž jí ale řečeno ke cti, že nikdy nepromluvila o smrti své matky Natalie. Zemřela v roce 1995, za záhadných okolností. Nikdo nic neví, spekulace tehdy zahrnovaly nemoc, sebevraždu, předávkování, vše možné. Giuliano Gemma se zahalil mlčením, obě dcery také. Nejčastější verzí je právě sebevražda. Ale jak to tak bývá, svou pověstnou polívčičku si přihřáli všichni, kdo se označovali jako „kamarádi“ - prý ji měl v hádce napadnout právě Giuliano, který proslul vášnivostí. Měl Natalii uhodit, až začala krvácet do mozku. Policie však nikdy nic takového nevyšetřovala.
Sella d´argento
Pravdu se asi nikdo nedozví. Pokud tedy Vera Gemma opět nezačne zápasit se svou popularitou a nevypustí zase onu příslovečnou bombu. Zatím to neudělala.
Gemma se po smrti své ženy stal zadumaným podivínem. Truchlil tak, až to mnohé překvapovalo. Celý život ji podváděl, pak vyvádí… Za tím musí něco být, říkali lidé. Tak to bývá. Z letargie ho vytrhla druhá manželka, novinářka Daniela „Baba“ Richerme, která Giulianovi vrátila chuť do života. A on v sobě objevil novou vášeň - sochařství.
Když mi bylo asi pět nebo šest let, velmi rád jsem chodil k řece. Potopil jsem ruce do vlhké země a vzal hrst, pak jsem začal formovat postavy, které pak na slunci uschly. Na Vánoce pak obohatily náš betlém. Byl jsem moc hrdý a pyšný na tyto sošky, i když to nebylo samozřejmě žádné dokonalé dílo, ale já jsem dělal sám. Tak začala moje vášeň pro sochy, nemluvě o tom, kolikrát jsem jako dítě vyřezal ze dřeva figurky, lodě či zbraně. I během herecké kariéry jsem pěstoval svou velkou lásku k umění a studoval sochařské mistry. Stručně řečeno, sochařství je dnes pro mě skutečnou vášní, která je na druhém místě po filmování
Jeho sochy jsou tak dobré, že v galeriích způsobily skutečný poprask. Baba ho donutila nějaké své výtvory nabídnout, ovšem pod cizím jménem. A v uměleckém světě vypukly spekulace, kdo to je? To bude určitě nějaký mladý talentovaný absolvent umělecké školy! Nastalo hledání onoho tajemného sochaře, až se Gemma přihlásil. Neuvěřitelné, křičeli Italové, náš Ringo má takový talent! Socha jeho boxerského idola Nino Benvenutiho dokonce získala cenu.
Milovník rychlých kol… A jeho život vyhasl v Toyotě
Giuliano Gemma měl roztočené projekty pro televizi, připravoval film s Kabirem Bedim, což znamenalo časté přejíždění mezi jeho bydlištěm v Cerveteri a Římem. 1. října 2013 jel na natáčení ve své Toyotě Yaris. Vždy říkal, že je pravý Ital, protože řídí jako blázen. No. Tak se bohužel naplnil jeho osud. Nedaleko Říma se vřítil do křižovatky, kde zřejmě přehlédl stopku. Čelně narazil do protijedoucího BMW, ve kterém jeli dva muži, otec a syn. Ti utrpěli lehké, resp. středně těžké zranění. Hůře na tom byl Gemma - z Toyoty nezbylo nic, jen hromada kouřícího plechu.
Herec byl převezen do nemocnice Civitavecchii, ale zřejmě zemřel již v sanitce. Utrpěl spoustu devastujících zranění. Jako oficiální příčina smrti se uvádí zástava srdce. Bylo mu 75 let.
Město Řím se o svého rodáka postaralo pompézně a vypravilo mu spolu s rodinou pohřeb hodný krále. Kapitol byl přebudován na smuteční síň s rakví, poté šel průvod přes celé město do kostela Santa Maria dei Miracoli. Špalír lemovaly davy diváků a uplakaných žen i mužů. Navíc to bylo nesmírně dojemné - Gemmovu rakev nesli hasiči z jeho „domovské“ základny, kde v mládí působil. Giuliano Gemma byl poté pohřben v rodinné hrobce na hřbitově Prima Porta v Římě.
I v sedmdesáti byl ještě opravdu pohledný
Život herce vyhasl vlastně úplně zbytečně - nebezpečná jízda vykonala své. Zůstává však nesmrtelný - vždy, když opět reprízují Slunce seno jahody, je tam Nicolas. Nejen v Angelice. „Film ve filmu“, jak by se dalo s úsměvem říct.
Ale jak bylo již řečeno, nebyl to jen Nicolas. Herec stovky rolí, který okouzlil naprosto každého, může být právem označován za skutečnou evropskou filmovou hvězdu. Giuliano Gemma.
použité zdroje:
