Článek
Byl velice vysoký, velice blonďatý, velice modrooký, velice okouzlující, velice pohledný, velice svalnatý a velice charismatický. Říkalo se mu Sexy Lexy. Není divu, že celý jeho život provázela náklonost něžného pohlaví - Lex Barker byl pětkrát rozvedený. Jeho náručí prošly i slavné hollywoodské herečky. V profesním životě zářil. Ale jak rychle se jeho hvězda vyhoupla nahoru, tak také brzy spadla - Lex Barker holdoval alkoholu a cigaretám a zemřel v pouhých 54 letech. Ale i 50 let po jeho smrti je jeho tvář známá a zapamatovatelná. Filmové role, ve kterých ztvárnil nejen slavného Old Shatterhanda, ale i Tarzana a jiné postavy, zůstávají legendární a diváci je milují doposud.
Vyděděný aristokrat
Lex Barker se narodil 8. května 1919 jako Alexander Crichlow Barker Jr. v pobřežním městě Rye v americkém státě New York do rodiny slavného burzovního makléře s pravděpodobně aristokratickým původem. Rodina otce Alexandera Crichlowa Barkera Sr. pocházela z Kanady a byla to velice zámožná a slavná rodina, ve které mělo několik členů šlechtické tituly. O aristokratickém původu rodiny Lexe Barkera se však vedou spory, zřejmě jde o vžité označení tzv. „novodobé americké šlechty“ .
Matka Marion Thorton Beals pocházela z USA, ale její zázemí bylo taktéž elitní - mezi její předky patřili guvernéři, naftoví magnáti a bohatí obchodníci. Mimo syna měli manželé Barkerovi ještě dceru Fredericu Amelii (1917-1980).
Otec chtěl, aby syn kráčel v jeho šlépějích a převzal rodinný podnik. Vybral pro Alexandera studium inženýra, stavitele. Od dětství byl Alexander vychováván jako příslušník elity a vyšší společnosti. Byl absolventem prestižní Fessenden School a akademie Philips Exeter. Vysoký svalovec (měřil 193 cm) vynikal zejména ve sportu, hlavně v americkém fotbalu. Otec na něj byl právem pyšný. Když se dostal na elitní Princetonskou univerzitu, myslel si, že jeho syn splní všechny naděje, které v něj vkládal.
Divadlo hrál potají a v roce 1938 si všimlo jeho talentu a pohledné, ostře řezané aristokratické tváře filmové studio Twentieth Century Fox. Nabídlo mu smlouvu, ale podle tehdejších zákonů nebyl ještě plnoletý a kontrakt by za něj museli podepsat rodiče. Rozzuřený otec odmítl a pohrozil synovi, že pokud s divadlem nepřestane, stane se něco strašného. Alexander byl zdrcený a vůči otci pociťoval už pouze vzdor. Ale otec si myslel, že ho náležitě vystrašil a byl klid. Ovšem pouze do doby, kdy Alexander ohromené rodině oznámil, že z univerzity odchází a bude se věnovat herectví. Pro despotického otce to byla taková rána, že syna okamžitě a bez milosti vydědil, zpřetrhal s ním veškeré styky a vyhodil ho z domu na ulici.
V kapse ani cent, v hlavě stříbrná destička
Z dítěte, které se narodilo se „stříbrnou lžičkou v puse“, se stal téměř žebrák. Ale povahou tvrdohlavý blonďák se nevzdal a nenechal se odradit. Začal se živit jako osvětlovač či kulisák. Nakonec se rozhodl vstoupit do armády a vydělat si naverbováním nějaké peníze, aby mohl poté do své kariéry sám zainvestovat. Deset měsíců poté Japonci zaútočili na Pearl Harbor a USA vstoupily do války.
Alexander bojoval v severní Africe a později na Sicílii, kde utrpěl zranění hlavy, kvůli kterému celý život trpěl úpornými migrénami. Byla mu do lebky nasazena stříbrná destička. Později ho další střepina z granátu zasáhla do nohy. Byl několikrát povýšen za statečnost v boji a dotáhl to na nejmladšího majora v celé jednotce. Když ho velitelé na čas pustili domů na zotavenou, hned zamířil do Los Angeles, změnil si jméno na Lex Barker a věnoval se už jen filmu.
Zařvi jako Tarzan a máš to v kapse!
Mimo podpisu smlouvy s Twentieth Century Fox získává kontrakt i se slavným studiem Warner Brothers. V roce 1946 už natáčí svoje první čtyři filmy, například komedii Two Guys from Milwaukee. Po dalších filmech nastává v roce 1949 zlom v kariéře, která mu zajistí neskutečnou popularitu napříč Spojenými státy. Filmaři hledali představitele Tarzana. Po Johnnym Weissmüllerovi, který pána džungle hrál předtím, měl být nový Tarzan jaksi hezčí, mužnější, svalnatější, zkrátka idol, který by přitáhl do kin i divačky.
Lex Barker se na roli pralesního muže nijak nepřipravoval. Nakráčel do studia, kde probíhal konkurs, zhoupl se polonahý na liáně a zařval tak, že doslova uchvátil celý štáb. Proslulé Tarzanovo volání je originál Lex Barker - divoké vytí nemuseli ani dabovat, jako u předchozích verzí s Weissmüllerem. Ideální představitel Tarzana se našel a v roli se našel i Lex Barker.
Kdyby mi moje svaly vydržely a měl bych pořád úzký pas, mohl bych hrát Tarzana klidně do padesáti.
O Tarzanovi natočil pět filmů v rozmezí let 1946-1953. Poté jeho kariéra v USA začala stagnovat a o čtyřicetiletého svalnatého krasavce přestal být zájem. Život mu ztrpčovalo jeho zranění z války a trpěl úpornou migrénou, kvůli které chodil na natáčení nepřipravený nebo nechodil vůbec. Navíc se bál, že kvůli roli Tarzana zůstane zaškatulkován jako „herec jedné role“. Jeho sláva v Americe začala upadat a stále častěji se uchyloval k alkoholu.
V roce 1960 si ho v Evropě všiml slavný režisér Federico Fellini a obsadil ho do svého neméně slavného snímku Sladký život (La dolce vita). Ve stejném roce si zahrál také zbojníka Robina Hooda ve filmu Robin Hood a piráti (Robin Hood e i pirati). Ale kariéra lamače ženských srdcí stagnovala a Lex Barker najednou nevěděl, jak pokračovat v životě dál.
Němci točí nějaké westerny v Jugoslávii, nechtěl bys to zkusit?
Je až úsměvné, jak se Barker bál, aby se nestal díky Tarzanovi „hercem jedné role“. Jeho hlavní role totiž měla teprve přijít. Na jednom z mnoha večírků, kterých se Barker pravidelně zúčastňoval, mu jakýsi producent nabídl, aby zkusil točit s německou produkcí. Barker, který mimo jiné plynně mluvil čtyřmi jazyky - francouzsky, španělsky, italsky a německy, neváhal ani minutu a podepsal smlouvu. Zrodil se slavný Old Shatterhand, „Drtící pěst“, pokrevní bratr Vinnetoua, ušlechtilý a nebojácný „bílý bratr“ všech Indiánů a věrný přítel a souputník náčelníka Apačů.
Českým divákům není třeba tyto westerny podle románů Karla Maye nikterak představovat, jsou populární dodnes a každoroční televizní reprízy jsou toho důkazem. V době vzniku však tyto filmy způsobily hotový poprask - kina v Evropě praskala ve švech a fanynky modrookého „Oldy Šetrnýho“ úplně šílely. Mayovky mají nostalgické kouzlo - nádherné lokace v Jugoslávii, mladí a pohlední herci, krásná výprava, jednoduché a dojemné příběhy, jímavou doprovodnou hudbu - „sedlo“ si v nich prostě všechno a diváci je milují doposud.
Na plátně byli Vinnetou a Old Shatterhand pokrevními bratry, v reálu se Pierre Brice a Lex Barker také přátelili. Oba se spolu bok po boku objevili v těchto filmech: Vinnetou (1963), Poklad na stříbrném jezeře (1962), Vinnetou rudý gentleman (1964), Old Shatterhand (1964), Vinnetou a míšenka Apanači (1966), Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti (1968), Vinnetou - Poslední výstřel (1965)
V roce 1966 se Lex Barker stal nejpopulárnějším zahraničním hercem v Německu. Jeho honorář za každý film o Old Shatterhandovi činil zhruba čtvrt milionu marek. Sláva mu do hlavy nestoupla, ale v osobním životě měl značné potíže, které řešil alkoholem. A pil čím dál víc.
V době, kdy bylo natáčení, to byl příkladný herec, alkoholu se ani nedotknul, uměl roli, byla legrace, opravdu byl inteligentní, chytrý, vzdělaný a vedli jsme spolu dlouhé rozhovory. Dalo by se říct, že jsme byli velcí přátelé - za ta léta, když s někým trávíte celé dny i noci ho buď začnete nenávidět, nebo milovat. Já ho měl rád. Jenže večer si to vynahrazoval a opíjel se do němoty. Někdy jsme ho nemohli ani najít, spal někde venku pod stromem s lahví v ruce. Pil hodně a měl strašnou životosprávu. Ale ve tváři se to na něm nepodepsalo, vypadal pořád stejně dobře. Ale chování se mu měnilo. Byl to takový postupný úpadek.
Dcera průmyslníka i kráska bez jiskry
Výčet manželek Lexe Barkera by při troše nadsázky mohl vypadat jako telefonní seznam. Jeho náklonost k ženám byla někdy až patologická a upřímně řečeno - ženy vysokému krasavci s pomněnkovýma očima situaci značně ulehčovaly a samy se mu vrhaly do náruče. Poprvé se oženil ještě za své služby v armádě v roce 1942. Jeho první manželka se jmenovala Constanze Thurlow, která byla jako dcera bohatého průmyslníka dobrou partií. Manželství skončilo rozvodem v roce 1950. Vzešla z něj dcera Lynn Thurlow Barker (1943-2010) a syn Alexander Crichlow Barker III (1947-2012).
Jen o necelý rok později se oženil znovu - se slavnou herečkou Arlene Dahl. Ale toto manželství nevydrželo ani jedenáct měsíců. Lex Barker krásku později označil za omyl a řekl o ní, že je sice krásná, ale nemá žádnou jiskru. V době rozvodu byl totiž až po uši zamilovaný do ženy, která jiskrou doslova sršela. Jeho novou vyvolenou byla slavná hollywoodská superstar Lana Turner.
Osudová žena Lana Turner a skandál, který v Hollywoodu neměl obdoby
Pro Lanu Turner bylo manželství s Lexem Barkerem již páté a také poslední. Celý tehdejší Hollywood slavný pár sledoval a na večírcích smetánky se nemluvilo o nikom jiném než o nejzářivější hvězdě Laně a jejím blonďatém rytíři. V roce 1953 se konala svatba a byla to akce opulentní, na kterou bylo pozváno přes 2000 lidí.
Jsem šťastný jen když miluji a jsem milován. Věřím, že láska a být milován je nejdůležitější věc v životě.
Lana byla ve své době nejobletovanější kráskou a nikdo páru nedával příliš šancí na nějaký trvalejší manželský svazek. Přes všechnu nedůvěru spolu Lex a Lana vydrželi čtyři roky. Lex se stal otčímem její dcery Cheryl. Vše vypadalo naprosto idylicky, ale pak Lana potratila. Pro oba to byla rána, o společné dítě se pokoušeli pořád. Jejich vztah ochladl a byl korunován skandálem, který dosud bezúhonného blondýna doslova zničil.
Lanina dcera Cheryl totiž obvinila Lexe Barkera ze sexuálního zneužívání. Podle některých pramenů se tehdy třináctiletá dívka do pohledného a milého manžela její matky sama bezhlavě zamilovala. Když Lex správně vyhodnotil její signály a odmítl ji, rozhodla se mu pomstít. Svěřila se matce s tím, že ji Lex v noci osahává a dělá jí milostné návrhy. Následovala scéna jako ze špatného filmu - když se Barker vrátil z natáčení domů, čekala na něj Lana s nabitou pistolí a hrozila, že ho zastřelí, pokud okamžitě neopustí jejich dům.
U rozvodového soudu, který tehdy sledovali novináři prestižních deníků, žádné obvinění ze zneužívání nezaznělo a Lex byl očištěn - alespoň v očích veřejnosti.
Děsivé probuzení vedle mrtvé manželky
V roce 1959 se Lex Barker žení počtvrté. V té době jeho americká kariéra stagnuje, po Tarzanovi je otrávený, rozervaný, rozvod s Lanou Turner se podepsal na jeho psychice a pije čím dál víc alkoholu. Od rána do večera si zapaluje jednu cigaretu za druhou. Jeho čtvrtá manželka Irene Labhart je ale veselá, milá a dává smutnému aristokratovi šanci na novou lásku. Lex po jejím boku pookřál a vrátil se do bývalé kondice. Cvičil, opaloval se, sportoval a brzy vypadal snad ještě lépe, než v době natáčení Tarzana. Byla to právě Irene, kdo Barkera přemluvil k natáčení westernů v německé produkci. Doslova stvořila Old Shatterhanda.
V roce 1960 se jim narodil syn Christopher. Po narození syna se Irene začala cítit špatně, měla zdravotní problémy, krvácela z nosu, prudce zhubla a po několika vyšetřeních jí byla diagnostikována leukémie. Na nasazenou agresivní léčbu její tělo nereagovalo a propadala se do čím dál větších depresí. Když Lex Barker natáčel Poklad na stříbrném jezeře, zažívala pocity osamělosti, protože byl pořád pryč. Rozhodla se k řešení nejkrajnějšímu. Bolestivý a osamělý život s rakovinou nezvládla a předávkovala se léky. Zdrcený Lex Barker zažíval snad nejhorší chvíle svého života a oporou mu byl opět - alkohol.
Jednou jsme ráno leželi v posteli, zazvonil telefon a já se zeptal, jestli ho vezme. Ona nereagovala, obrátil jsem se k ní a vzal jí za rameno. Zjistil jsem, že je mrtvá. Byla studená a modrá.
Pátou manželku mu záviděl i Pierre Brice, ale něco mu na ní vadilo…
Tři roky po skonu Irene se životem těžce zkoušený Barker rozhodl oženit popáté. Jeho vyvolenou se stala miss Španělska Carmen Cervera. Zamiloval se do mladičké brunetky natolik, že přehlížel všechny varovné signály. Navíc mu ji záviděl každý z celého štábu filmařů a vždy, když za ním do Jugoslávie přiletěla, muži se doslova prali o to, kdo bude Lexovi dělat doprovod při jejím vyzvednutí na letišti. Pierre Brice, který sám proslul svým velkým sexuálním apetitem, si z úcty k příteli ke Carmen nikdy nic nedovolil. A jak pak sám prohlásil - myslel si o ní své. Byla krásná, až přecházel zrak, ale Pierrovi na ní něco nesedělo a jeho pocit se ukázal být správným. Leč zamilovaný a omládlý Lex nechtěl o ničem ani slyšet.
Po skončení natáčení série slavných westernů se Lex Barker s Carmen na konci 60. let vrátili z Evropy zpět do USA. Barker si myslel, že naváže na svůj úspěch v Evropě a že se mu nabídky na filmování jen pohrnou. Opak byl však pravdou. Za roky, které strávil mimo Spojené státy, se na něj zapomnělo. Dostal sotva pár roliček v televizních inscenacích. Bylo to pro něj hořké probuzení a opět se začal utápět v alkoholu. V té době se projevila pravá povaha Carmen - dokud byl slavný a obletovaný, vyhřívala se v jeho záři, jakmile v Americe jeho hvězda zhasla, Carmen začala dělat manželovi peklo na zemi.
Aférka střídala aférku, nevěrami se nijak netajila a při jedné prudké hádce vmetla manželovi, že s ním celou dobu byla kvůli penězům a že s chudákem, na kterého si už nikdo nevzpomene, nebude ztrácet čas. V roce 1972 se k Barkerově velké úlevě rozvedli, ale alkoholismus už nemohl ukočírovat. Přesto si nemohl pomoci a zamiloval se znovu. Neuměl být sám a neuměl si představit život bez ženy po svém boku.
Být sám je jako být mrtvý.
Jeho poslední láskou se stala herečka Karen Kondazian. V době, kdy doslova zůstal úplně sám, po zradě Carmen a bez možnosti natáčet, působila Karen na utrápeného herce jako živá voda. Společně se věnovali procházkám, malování, tenisu a golfu. Jak už měl ve zvyku, požádal ji o ruku a ona nadšeně souhlasila. Své společné „ano“ si ale říct nestihli.
11. května 1973, tři dny po 54. narozeninách, si Lex Barker vykračuje centrem New Yorku. Má zapálenou cigaretu a míří na oběd za svou budoucí manželkou. Zničehonic se sesune na zem. Masivní infarkt ukončil pozemskou pouť obdivovaného krasavce, Tarzana, Old Shatterhanda, idola celé generace, aristokratického milovníka, chytrého a vzdělaného muže. Muže, který své deprese zapíjel alkoholem, a přesto zůstal noblesním. Muže, kterému ležely u nohou nejslavnější hvězdy své doby.
Skupinka lidí, která se k bezvládnému tělu seběhla, nepoznala, že jde o slavného herce. V Americe už prostě nebylo člověka, který by si mrtvolu muže spojil s proslulým Tarzanem, na kterého se v kinech stály fronty. Identifikován byl až podle hodinek, na kterých měl vyryté své jméno. Pohřeb se konal v New Yorku a na scéně se objevila jeho poslední žena, Carmen. Ta odvezla hercův popel do Španělska, kde ho nechala rozptýlit v moři.
Z televizních obrazovek se však Lex Barker nikdy neztratil a asi ani neztratí. Jeho tvář oslovuje další a další fanynky, které v době, kdy se proháněl po prérii po boku náčelníka Apačů, ještě ani zdaleka nebyly na světě. V dnešní éře herců tak trochu „zženštilého“ typu totiž působí jako zjevení - vysoký, krásný, blonďatý a nesmrtelný.
Lex Barker 8. květen 1919 - 11. květen 1973.
Prameny: