Malou Elsu brutálně týrali adoptivní rodiče. Po 19 letech mučení vypila nemrznoucí směs. A přežila

Říjen 1978, Baptistický dětský domov pro sirotky a odložené děti Laskavého srdce Páně, Valparaiso, Indiana. Manželský smíšený pár věřících baptistů, černoška Evangeline a pastor Joseph Combsovi stojí ve vestibulu a pečovatelka jim ukazuje miminka. „Tohle je chlapec, dva měsíce, matka se ho vzdala…“ „Nene,“ usměje se sladce Joseph a tichým hlasem dodává: „Bůh nám řekl, že máme adoptovat děvče. Chceme ho vysvobodit. Bude žít u nás, pracovat u nás…“

„Já vím,“ usmívá se zamilovaně sestra, protože pastor Joseph Combs je znám svými vytříbenými způsoby. A co teprve jeho kázání! Takový hodný a slušný muž! Jaké má jeho žena štěstí! Sestra se obrátí na Evangeline, matku pěti dětí. „Vy už jste jedno adoptovali, že?“ „Ano, Bůh nás požehnal čtyřmi vlastními a jednoho syna jsme adoptovali. A teď nám Bůh vyjevil své přání ohledně děvčete…“ usmívá se taktéž velice sladce Evangeline.

Combsovi se vůbec hodně často sladce usmívali a doslova klamali tělem. Spořádaná věřící rodina, proti které nikdo nemohl říct křivého slova… A přece. „Tuhle bereme, ta se nám líbí!“ ukázala Evangeline na růžolící čtyřměsíční Elsu Garcia. Biologická matka se dívenky musela vzdát, protože ji měla za svobodna a rodiče se dcery zřekli. „Ona sem za ní chodí, nebude to lehké, provést formální adopci,“ zarazila se sestra, která později vypovídala u ostře sledovaného soudu, při kterém vyplouvaly na povrch tak bestiální věci páchané na bezbranném dítěti, že to jednoduše nebylo možné lidským rozumem pobrat.

Joseph pokývl, sdělil pečovatelce, že už začal podnikat jistá opatření, a holčičku si ještě téhož dne odnesli do svého domova. Combsovi nikdy proces adopce nedokončili, ani to neměli v úmyslu. Chtěli jen jedno - dívku, kterou si doma ukryjí a která jim bude sloužit. Jako domácí otrokyně k ukájení všech násilnických choutek. Elsa byla dle zákona vlastně unesena. A jelikož byl pastor Combs tzv. cestující kazatel, stopa malé holčičky rychle zmizela. Z Indiany se rodina Combsových jednoduše „zdejchla“. Nastalo putování po všemožných církevních okrscích, kde oblíbeného Josepha a neméně oblíbenou Evangeline všichni vítali.

O holčičce, která byla nelidsky týrána, nikdo nevěděl. Zatím.

30. dubna 2017 usedla do křesla v redakci deníku The County Press tehdy devětatřicetiletá půvabná bruneta. Elsa Garcia se rozhodla po bezmála dvaceti letech konečně prolomit mlčení. Dala svůj první rozhovor o nelidském týrání, kterému byla vystavena dlouhých devatenáct let. Její tyrani už seděli za mřížemi a najevo vycházel naprosto zoufalý příběh dítěte, dívky a pak mladé slečny, která neviděla jiné východisko, než sebevraždu. Nikdo jí nepomohl, protože o ní nikdo nevěděl. Neviditelné dítě, tak jí říkali.

Sotva si čtyřměsíční Elsu odnesli Combsovi domů, přejmenovali ji na Esther. „Tohle je dítě. Říkejme mu Esther. Až povyroste, nikdy s ní nesmíte mluvit. Bude nám všem sloužit,“ děla sladce Evangeline k ostatním dětem. Rodina pak cestovala po celých Státech, nikde dlouho nepobyli. Že je s nimi malá holčička, to bylo pasé.

Sourozenci o Esther nesměli mluvit, nevšímali si jí. Týrání začalo ihned po příchodu miminka ke Combsovým. „Nevzpomínám ani na jednu chvíli, kdy se mnou bylo zacházeno dobře. Moje první vzpomínka je, jak mě matka fackuje a křičí, že jsem ošklivá a hnusná ďáblova děvka.“ říkala Elsa.

Jak holčička vyrůstala, byla okamžitě zapřažena do domácích prací. Evangeline ležela na gauči a maličká Esther musela tahat koše s prádlem nebo žehlit. Když něco udělala špatně, následovalo bití, řezání nebo pálení. Matka všechny děti učila doma, tudíž Elsa byla neviditelná i pro systém vzdělávání. Do dvaceti let neuměla číst ani psát. Oblíbený pastor Joseph vyváděl na veřejnost svých pět legitimních dětí, láskyplně se na ně usmíval, všichni ho milovali - sotva přišel domů, svlékl se a nechal Esther, aby mu „udělala dobře“. „Vůbec jsem to tehdy nechápala. Tehdy ještě ne.“ krčila rameny Elsa. Pak zvrhlí manželé zjistili, že mají v holčičce hračku, se kterou si mohou dělat naprosto cokoliv. A také dělali.

„Tento případ je velice zvláštní tím, že Elsa nic jiného neznala. Nikdy. Byly jí čtyři měsíce, když k těm zrůdám přišla. Tím pádem přejala všechny tyto příšernosti jako realitu, běžný život. Jenže tu byli sourozenci, kterým se to nedělo. Bránila se, ale tím v nich (Combsových) vzbudila ještě větší zuřivost. To, že o tom Elsa nyní mluví, je známkou neuvěřitelné duševní síly, kterou v sobě našla…“ popisuje svou dlouholetou klientku s jejím svolením klinická terapeutka a psychiatrička Lauren Broiha, která Elsu následuje po turné v amerických školách, kde Elsa vypráví o svém osudu. Jde jí jen o to, aby bylo zachráněno nějaké živořící dítě - a děti bývají velice všímavé, mnohdy více, než dospělí.

Klade studentům na srdce, že kdyby někde viděli evidentně týrané a zneužívané dítě, zamlklé, špatně oblečené, stranící se - aby se zajímali. Protože největší mučení Elsy začalo právě kolem jejích cca jedenácti let. Rodina se usadila v Bristolu ve státě Tennessee, kde se Combs stal pastorem baptistického sboru. Žili v zatuchlé tmavé církevní budově, kterou musela Esther celou uklízet, vymalovat, sama spala ve sklepě. Když něco nebylo podle gusta nechutné Evangeline, nastalo peklo.

„Pálila mě kulmou, vzala rozžhavené kleště a trhala mi kusy masa z rukou, nohou, prsou. Moje prsa obzvláště nenáviděla. Tehdy mi začaly růst, dostala jsem menstruaci. Řezala a pálila mi prsa jako by tím byla posedlá. Byla odporná, jí jsem se bála nejvíce. Zprvu jsem plakala a prosila, ale po „židli“ už jsem vždy mlčela.“ vzpomínala Elsa na příšernou událost. Když Elsa plakala, čapla ji Evangeline za ruku a přivázala k židli, kterou dostrkala na vrchol schodů a psychopaticky se usmívala.

„Cvrnk! Cvrnk! dloubala do mě prstem. Spadneš? Nespadneš? Sprosté nadávky. A pak se zasmála a prostě mě shodila. Tehdy jsem byla v bezvědomí. Když jsem se probrala, skláněl se nade mnou otec. Ale holčičko nešikovná! Esther! Maminku jsi rozzuřila! To se dělá! On vždy tak jemně šeptal, měl hladké a chladné ruce. A já jsem také rozčílený. Odvedl si mě dozadu, kde mi to dělal každý den. Divím se, že jsem neotěhotněla. Nezajímalo ho, že už menstruuji…“ Evangeline jí neustále opakovala, jak příšerně ošklivá je. „To jsem nemohla posoudit, protože jsem měla zakázaná zrcadla. Poprvé jsem se viděla až… No, až potom, co jsem to udělala,“ vzdychala Elsa v narážce na svůj pokus o sebevraždu.

V roce 1997, kdy bylo dívce devatenáct let, někde v jejím nitru praskla ona pomyslná struna. Ten večer byla znásilněna dokonce dvakrát, protože Joseph se potřeboval uvolnit a připravit na kázání a Evangeline ji pořezala ve tváři. „Vzpomněla jsem si, že den předtím matka ukazovala lahev nemrznoucí směsi s tím, že se přemnožily kočky. Tím je chtěla zabít. Varovala sourozence: hlavně to nevypijte, nebo umřete! Nalila jsem si večer šálek a na jeden zátah ho vypila. Já tak strašně moc chtěla umřít! Lehla jsem si do postele s tím, že se neprobudím. Ale probudila jsem se.“ říkala hořce Elsa. Bratr Roger, který už nebydlel doma, ale náhodou přišel na návštěvu, ji našel a zavolal pohotovost, kde jí vypumpovali žaludek.

„Je asi zázrak, že jsem to přežila. Prý to bylo naprosto jisté, nechápu, že jsem naživu.“ uvádí Elsa. Zbídačená dívka samozřejmě neunikla pozornosti nemocničního personálu. Uplakaní Combsovi lomili rukama a dělali scény, že „holčička“ se utrápila z nešťastné lásky, ale všem bylo jasné, že je to něco úplně jiného než nešťastná láska. Zavolali policii. Když se Elsa svlékla, všichni zalapali zděšením po dechu. Na těle bylo napočítáno neuvěřitelných 410 jizev, šrámů a řezných ran v různém stádiu hojení, i otevřené hnisavé boláky a spáleniny od kulmy. Vytrhané kusy masa, vyrvaný zub, vlasy, znetvořené genitálie i konečník.

Přesto u Elsy, které všichni pořád důsledně říkali Esther, propukl jakýsi stockholmský syndrom. Bála se. Tak řekla, že to rodiče nebyli. A vrátila se s nimi do domu hrůzy. Jenže policie už VĚDĚLA, detektivové se nehodlali vzdát. Bestiální manželský pár byl hlídán na každém kroku, přesto se jim povedlo Elsu odeslat k příbuzným. Jenže si vybrali velice špatnou rodinu. Bratr Roger toho měl právě dost. A právě Roger Elsu schoval a vše nahlásil. Spadla klec. Když odváděli oblíbeného pastora v klepetech, celá komunita ho chtěla bránit svým tělem. A Evangeline kvílela a vrhala se na zem, jak už to tyto povahy umí. Vše marné.

U soudu se všechno vyvalilo na povrch. Bylo ukázáno několik fotografií zohavené Elsy, které si zvrhlý pár pořizoval zřejmě pro potěšení po nějakém zvlášť brutálním zásahu - a to v průběhu celých devatenácti let! Joseph a Evangeline Combsovi byli v listopadu 1998 obviněni ze zneužívání dětí, napadení a únosu. Combs čelil dalšímu obviněním ze znásilnění. Byli odsouzeni dohromady ke 179 letům vězení. Joseph Combs, odsouzený na 106 let, zemřel ve vězení v roce 2015. V roce 2019 požádala Evangeline o podmínečné propuštění, které bylo naštěstí zamítnuto.

Odsouzením zrůdného páru to však neskončilo. Pro oběť, která si ihned změnila zpět jméno z Esther Combs na Elsu Garcia, to teprve začalo. A nebylo to vůbec hezké. Snažila se žít, opravdu snažila, ale po všech útrapách to prostě nešlo.

„Narodila se mi dcera, bylo mi 24 let. A já usoudila, že jí beze mě bude lépe. Sjela jsem autem z útesu. Opět jsem přežila. Já to vše dusila v sobě. Ty sny, ty můry, to si neumíte ani představit…“ Otec dcerky se velice snažil, ale sama ho odmítala: „Měla jsem problémy v sexuální oblasti. Byla jsem chvílemi až náruživá a vášnivá, pak jsem zase byla uplakaná a křičela NE NE NE. On je hodný, ale tohle by nesnesl nikdo. Zvlášť po tom, co mám za sebou. Tak teď nevím, líbilo se ti to s ním nebo ne? ptal se. Co na to říct? Já nic jiného neznala! To nebyl život!“

Opravdu srdceryvná zpověď, pro normálního člověka naprosto nepředstavitelná. Pak se ozvala biologická matka Elsy, což znamenalo zase otevření starých ran. Nyní již zesnulý bratr Roger a švagrová Susan Else domluvili pobyt v léčebně a intenzivní mnohaleté dlouhodobé terapie. Po nich se Elsa rozhodla, že musí se vším ven. Se vším všudy. „Sotva jsem ten příběh poprvé řekla celý, celý a bez tajemství, jako kdybych si vyřízla ránu, která dlouho hnisá a bobtná, ale nejde to. A nyní jsem cítila takovou úlevu… Mohu konečně normálně žít, být matkou, učit se, řídit auto, nakupovat. Zřejmě budu do smrti brát léky, ale to je mi jedno. Žiju!“ usmívala se ve studiu velice půvabná, štíhlá a usměvavá Elsa Garcia.

S dcerkou bydlí v Atticu ve státě Michigan a místní jí říkají NEZLOMENÁ. Na motivy děsuplného osudu Elsy Garcia byl také natočen film Moje noční můra.

Je naprosto otřesné, co může člověk člověku dělat. Navíc někomu tak bezbrannému, jako je malé dítě. Kolik takových holčiček je skryto u rodin, které hýří úsměvy a láskou - a ve skutečnosti jsou to stvůry z pekel. Tak jako Combsovi.

Elsin příběh, Tennessee Courts - rozsudek, Podcast True Crime - Elsa Garcia, Ester Combs - True Story, IMDB, Evangeline Combs, Temné stránky adopcí, Wikipedia, Dokument Youtube - Elsa or Esther?, The County Press, Pekelný kazatel