Padouch z Columba spal s Marilyn Monroe a nesnášel McQueena. Martin Landau měl předky na Ukrajině

Jméno Martin Landau divákům často vůbec nic neřekne. To až fotografie nebo filmový záběr. „Aha! To je ten s tou divnou pusou.“ plácnou se lidé do čela a hned si jej vybaví v mnoha rolích, kde Martin Landau exceloval. Jeho fyziognomie ho předurčila pro role ledově chladných vrahů, prazvláštních existencí, padouchů, vojáků či westernových hrdinů.

„Narodil jsem se do špatné doby. Říkali mi, že bych se s touhle tváří nejvíce uplatnil v éře němého filmu. Můj obličej je tak výrazný, že vlastně ani hrát nemusím. Vše dovedu vyjádřit jen pár emocemi. Někdy jsem měl chuť se vším praštit. Gumový ksicht, tak mi říkali. A rty jako dvě tlusté žížalky. Šlo to do extrémů: Typicky židovský obličej!“ vrtěl hlavou Martin Landau v rozhovoru, který dal po svém comebacku v roce 1994. Období stagnace jeho kariéry a hraní v „béčkových“ filmech totiž vystřídal Oscar za mrazivě dokonalé ztvárnění hollywoodské legendy Bély Lugosiho ve filmu Ed Wood.

Naši diváci si Landaua nejvíce pamatují jako protagonistu jednoho z dílů slavného seriálu Columbo. Landau ztělesnil zlá dvojčata Dextera a Normana. Epizoda se jmenuje Dvojitý šok a z Landaua tam skutečně běhá mráz po zádech. Režisér využil jeho specifické tváře a přibližoval záběry na kamenné výrazy obou bratrů tak moc, že se z nich divákům dělalo nevolno! „A to jsem byl jen jeden,“ smál se Martin.

Jeho život provázela řada skandálů. Milostný román prožil s Marilyn Monroe. Popisoval ji jako úžasnou, křehkou bytost - o vztahu „krásky a zvířete“ se tehdy v Hollywoodu hodně mluvilo. Mladý, vysoký a temně vyhlížející Landau s ledovým pohledem a kamenným výrazem vypadal vedle roztomilé Marilyn jako nějaký predátor!

Nerozuměl si se Stevem McQueenem (to ostatně nikdo, legendární chlapák Steve měl velice svárlivou povahu), naopak obdivoval Jacka Nicholsona. Hluboce ale nenáviděl Leonarda Nimoye, i když byli zprvu velcí přátelé. Jenže pak přišel velký třesk, který způsobil, že i Nimoy nemohl Landauovi přijít na jméno. A začalo to tím, že Martin odmítl roli Spocka:

„Nechtěl jsem hrát bezvýrazného panáka, jehož jediným vyjádřením citů je pozvednuté obočí!“ nechal se slyšet, aby pak s hrůzou pozoroval, že právě ono pozvednuté obočí udělalo z Nimoye celosvětovou hvězdu, zatímco Landau se pak roky trápil v rolích, kde sice mohl projevovat emocí, kolik chtěl, ale nikdo se na ně nedíval! Leonard Nimoy se pak postaral se o velký skandál kvůli vyhazovu Martina a jeho manželky Barbary Bain ze seriálu Mission: Imposible.

Toto manželství bylo také hojně propírané: po 36 letech spokojeného vztahu - bum! A Landau odešel. Velký kamarád Jamese Deana si nesl v duši šrámy z dětství, kdy se jeho otec marně snažil zachránit z Evropy své příbuzné před koncentrákem; trápilo ho nezvladatelné ego, arogance, smrt blízkých kamarádů, mezi kterými byli velice slavní herci - a již zmiňované rty. Martin Landau dokonce přemýšlel o plastické operaci!

Jaký byl životní příběh nevšedního muže, který je stále připomínán jako jeden z posledních velikánů klasické éry hollywoodských filmů?

Martin James Landau se narodil 20. června 1928 v newyorském Brooklynu. Jeho táta měl velice pohnutý život. Meir (Majer) Joel „Morris“ Landau se narodil v roce 1888 v Ternopilu na Ukrajině v tehdejším Rakousko-Uhersku do židovské rodiny. Historický region Halič se zmítal v bídě, Židé byli neustále pronásledováni, až se Meir rozhodl, že odtud uteče „za lepším“. Početná rodina se tímto rozhodnutím rozdělila napůl - mladší šli s Meirem do Rakouska, kde se usadili ve Vídni; starší příbuzní zůstali v Ternopilu.

A sotva třeskly výstřely v Sarajevu, Meir na nic nečekal, sbalil se a na poslední chvíli odplul před první světovou válkou do USA. „Vyčítal si to. Zpanikařil. Byl to jemný muž, živil jako strojník, hodinář, byl na precizní práci, neustále nosil na očích malou lupu a v něčem se hrabal.“ říkal Martin Landau. V USA si Meir poameričtil jméno na Morris, vzal si za ženu židovskou Němku Selmu Buchman a založili rodinu. Martin měl ještě dvě sestry, Elinor a Constance.

Morris byl se svou evropskou rodinou pořád v kontaktu. A když vypukla druhá světová válka, bylo mu jasné, že je zle. „Chtěl všechny dostat do Ameriky. Měl výčitky svědomí. Seděl doma v Brooklynu u rádia a poslouchal ty šílené zprávy. Bezmocně sledoval, jak Rusové a nacisté požírají jeho starý domov. Po vstupu Němců do Ternopilu dostal zprávy, že je tam všechny zabijí. Židy a tak. Neustále telefonoval, neustále.“ vzpomínal Martin Landau. Popisoval, jak jeho táta plakal:

„A vždy, když už něco na dálku naplánoval a chystali jsme se, že přijedou ti moji neznámí příbuzní z Vídně nebo z Ternopilské oblasti, nepodařilo se to. Brečel. Bylo mi to tak líto, ale byl jsem mladý kluk. Plně jsem vše nechápal.“ Až když v Evropě zemřeli v koncentrácích všichni příbuzní Morrise Landaua, Selma s manželem třásla, aby se vzpamatoval. „Zkusil jsi to! Teď se soustřeď na děti!“ domlouvala mu. Morris to uznal, ale šrám v duši si nosil až do své smrti v roce 1970.

Landau mezitím úspěšně absolvoval univerzitu. Jako nesmírně talentovaný kreslíř a karikaturista dostal práci ve slavných NY Daily News, kde se živil jako ilustrátor komiksů. „A karikoval jsem sám sebe. Vždy říkali: hej, Martine, ta tvoje pusa se ti na skicák ani nevejde! Chtěl jsem jít za plastickým chirurgem. Jenže jsem se bál.“ smál se. Jeho vizáž byla skutečně zvláštní. Měl velkou masivní čelist, široké rty, velké zuby. K tomu ledově modré pronikavé oči a úctyhodnou výšku 190 cm. Martin Landau budil rozruch už jen tím, že šel po ulici. Až došel do herecké školy.

Aby ne! Měl pro herectví všechny předpoklady. Ukecal ho k tomu James Dean. Rebel bez příčiny, který se tragicky zabil ve svém „Malém Bastardovi“ ve věku pouhých 24 let, byl nejbližší přítel Martina Landaua. „Miloval jsem ho. Ne tak, jak si myslíte. Bylo mezi námi pouto, které dodnes neumím popsat. Byla to svoboda, láska, dívky, vůně oleje, zvuk motoru, vítr ve vlasech, chuť whisky, zválená tráva, déšť v očích…“ rozpovídal se Martin Landau poněkud víceznačně v rozhovoru pro The Times.

Vznikaly docela bizarní situace, o kterých se milovníkům herců z éry starého Hollywoodu bude dobře číst: „Jeli jsme s Jimmym Deanem na motorce. Svištěli jsme po NY, jenže v mašině se něco porouchalo. Dean se v tom vrtal, já neměl ani páru, co tomu je. Zavezli jsme ji do garáže na 10. Avenue. Jeden z mechaniků byl mladej hezkej kluk. Takovej pořízek. Deanovi se líbil. Už zase začínáš, Jimmy! okřikl jsem ho. No jasně, byl to Steve McQueen! Tehdy jsem ho viděl poprvé.“ říkal Martin v podcastu Marca Marona.

Pak ho viděl podruhé, když šel na konkurs do slavné školy Lee Strasberga. Actors Studio v roce 1955 obdrželo přes 2 000 přihlášek od uchazečů, ale přijati byli pouze dva: Martin Landau a Steve McQueen! Rázem se dostali do okruhu „vyvolených“ - jejich partu doplnil Marlon Brando. Asi si nikdo pořádně neumí představit, jaké tahy mohla tato čtveřice Landau, Dean, McQueen a Brando pořádat, ale muselo to být legendární. Steve se ale potom už kamarádit nechtěl. Byl známý svou svárlivou povahou. A navíc se do něj James Dean zamiloval.

Dean psal Stevovi dlouhé milostné dopisy, chtěl ho dostat do postele. S Brandem se mu to povedlo, McQueen byl ale z bisexuálního rebela bez příčiny v takových rozpacích, že se od celé povedené partičky odtrhl. James Dean našel útěchu u někoho jiného a Steve usoudil, že celý tenhle propletenec může Landau: „Já tě obdivoval, ve škole jsi skvělý, ale jako chlap nestojíš za nic.“ vmetl mu Steve do očí! Od té doby se nesnášeli. „Respektoval jsem ho jako jednoho z největších herců všech dob. Ale byl to cvok. Každý mu šel raději z cesty.“ říkal Landau.

Ten mezitím na škole exceloval - pod vedení Elii Kazana začal točit své první role. A randit. To hlavně. Martin Landau propadl kouzlu Marilyn Monroe. Mladá herečka si ho hrdě vodila do společnosti, muži mu záviděli, pomluva stíhala pomluvu… „Byly to krásné měsíce,“ vzpomínal pro The New York Times v roce 1988, „Byla úžasná, ale nejistá. Nevěřila si, přivádělo mě to k šílenství. Byla křehká, milá, hodná. Bystrá, intuitivní. Ale s nulovým sebevědomím.“

„Marilyn se třeba osmkrát převlékla, než jsme někam šli. Ptala se mě, jestli v tom může jít. Vidíte, navenek taková fantastická sexbomba, v posteli dominantní a… to si neumíte představit. Ale jinak měla tak složitou povahu, že jsem to nezvládl. A pokud narážíte na to, jestli se zabila sama? Ano, vím, o tom se neustále mluví. Že ji mohl někdo… Takhle. S Marilyn byly stálé problémy, ale v žádném případě by si nesáhla na život. Nikdy!“ měl jasno Landau.

V době, kdy se Landau a Monroe rozešli, chystal se James Dean na závody do Salinas. „Pojedeš se mnou, ne? Máš zlomený srdce. Musím projet Bastarda!“ zval kamaráda. Landau měl práci, odmítl. Místo něj vedle Deana do Porsche usedl mechanik Rolf Wütherich. 30. září 1955 se James Dean ve svém Malém Bastardovi zabil. Bylo mu 24 let. „Byl jsem zlomený. Všichni jsme byli úplně mimo. A nejvíc McQueen. Musel jsem ho utěšovat. On měl opravdu zvláštní povahu. Truchlil po Deanovi. Já truchlím dodnes. Nikdy nezapomenu.“ svěřil se Martin Landau.

Po tragické smrti nejlepšího přítele hledal Landau útěchu v herectví. Byl nezaměnitelný, brzy si jeho neokoukaného obličeje všimli slavní režiséři - mezi nimi byl Alfred Hitchcock. Obsadil Martina Landaua do svého snímku Na sever severozápadní linkou - a bylo vymalováno. Landau v roli padoucha Leonarda střihl tak skvělý herecký výkon, že z něj byli všichni na větvi.

Stačí si jen přečíst oslavné dobové kritiky a je jasné, že Landau měl našlápnuto ke hvězdám: „Každý režisér jej musí milovat pro jeho absolutní kontrolu nad tváří. Jiní přehrávají, jemu stačí neznatelná grimasa. Vysoká postava, ledový klid, nemluvnost, to jsou atributy herce nové generace. Martin Landau nadchl diváky svým minimalistickým projevem. Z jeho ledově modrých očí jde větší strach než z nabité pistole!“ Pak už natáčel jeden film za druhým.

Můžeme jmenovat ty nejslavnější, například: Altánek, Kleopatra, Největší příběh všech dob, Cesta spásy, Nevada Smith, Město bastardů, Savage, Meteor, Sladká pomsta, Zločiny a poklesky, Křižovatka, oscarový Ed Wood, kde Landau skutečně zazářil a restartoval si kariéru, Bible, Hráči, Ospalá díra, Akta X, Majestic, Číslo 9, Vzpomeň si; objevil se v mnoha seriálech: Rawhide, Krajní meze, Columbo, Spiderman, Beze stopy, Ochrana svědků… nesmíme zapomenout na nejslavnější seriál, kde Landau hrál: Mission: Imposible. Tam vznikl onen skandál s Nimoyem.

Landau měl pocit, že jako hlavní hvězda seriálu není dostatečně honorovaný. Tehdy už pěkně arogantní a nafoukaný herec usoudil, že nejlepší bude dát producentům nůž na krk: „Zvýšíte mi honorář. Nebo se seberu a odejdu i s Barbarou,“ vzal si jako rukojmí svou vlastní manželku Barbaru Bain, která v Mission: Imposible hrála také. No a producenti ho poslali někam i s Barbarou. Vyhodili ho. A Landaua nahradili Leonardem Nimoyem. Martin Landau nestačil zírat: vždyť tenhle panák hraje Spocka! Jeho Spocka! Co na tom, že jsem tu roli odmítl. Vždyť to byl můj kamarád!

Kamarád to byl, ale nabubřelé ego Martina Landaua nedokázalo připustit, že Leonard Nimoy má právo vzít jakoukoliv roli. Bývalí přátelé, kteří si byli i fyzicky velice podobní, si najednou jen nadávali. „Kradeš role, koženej ksichte! Ty máš co mluvit, podívej se na sebe, gumová hlavo!“ A podobně! Fantazii se meze nekladou. Jednou se dokonce do sebe Nimoy a Landau pustili na nějakém večírku. Martin Landau se po vyhazovu z Mission: Imposible na celý slavný blbý Hollywood nesmírně naštval:

„Chtěli jsme začít někde jinde a jinak. Co by mi asi řekl Jimmy Dean?“ filozofoval nad otázkou jeho největšího životního propadáku, kterým byl seriál Space: 1999. Toto přiblblé dílko mělo ukázat, že Landau je největší hvězda na světě - uražený herec s manželkou natáčeli své veledílo v Británii, kde rázem získali pověst naprosto úděsných primadon z USA. Měli obrovské platy (zatímco zbytek štábu bral drobné) a Landau se choval jako král, který všem dával najevo, že jsou póvl.

Seriál je dodnes známý tím, že Barbara tam byla vždy dokonale učesaná a nalíčená, i když zrovna vybuchoval měsíc. Jejímu nehybnému výrazu se přezdívalo „Frozen Face“ (Zmrzlý obličej). Přestože to byl tehdy nejdražší seriál na světě, v USA ho velké stanice odmítly vysílat v hlavních časech. Landauova kariéra v USA na dlouhou dobu v podstatě skončila. Vrhl se raději na učení - a kupodivu, pedagog byl skvělý. Oblíbený učitel herectví měl vždy plnou třídu a jeho velkým vzorem i přítelem se stal Jack Nicholson.

A celý Martinův život byl úzce spjat s jednou jedinou ženou - zmiňovanou Barbarou Bain. Landau si užíval života hlavně v začátcích své kariéry, pak sám přiznal, že po smrti Deana už to jednoduše nešlo: „Já o tom pořád mluvím, víte. Ale když vám zemře nejlepší přítel, milovaný James Dean, změní vás to. Ty řeči o tom, že život jde dál - jde, ale bez něj! Znali jsme se ve srovnání s lidským životem opravdu jen okamžik, ale pro mě to bylo sto let. Potřeboval jsem se někde ukotvit, najít lano. A tím byla Barbara,“ přiznával Martin Landau.

Skoro to zní, že ti dva spolu opravdu něco měli - to už se ale nikdo nedozví. Co ale víme jistě je, že manželství Martina a Barbary bylo považováno za nejtrvalejší v Hollywoodu (snad mimo Paula Newmana a jeho Joanne). Seznámili se v Actors Studiu. Barbara ale Martina nemohla ani vidět. „Arogantní blbec. Neotesaný hrubián, je mi z něj špatně! A dát mu pusu, fuj. Nedotknu se ho!“ vykřikovala, když spolu měli zkoušet nějakou hru. Landau na tom byl podobně: „Je hezká, ale dutá. Jako bambus. Hloupá husa,“ ucedil znechuceně.

Ale jak se říká: Co se škádlívá… Už 31. ledna 1957 se konala velká svatba. Landau i Bain zářili štěstím a stala se z nich „siamská dvojčata Hollywoodu“. 36 let bez sebe neudělali ani krok. Byli v podstatě jednou obchodní značkou. Landau si ve smlouvách vynucoval klauzule, které zaručovaly, že pokud nehraje Barbara, nehraje ani on - čímž si proti sobě všechny poštval a zničil si kariéru. Barbara porodila dvě dcery: Susan a Juliet (známe ji z role upírky Drusilly v seriálu Buffy, přemožitelka upírů). Rodina navenek působila dokonale.

Jenže Landau se v roce 1993 ze dne na den odstěhoval. Po šestatřiceti letech. Zrovna natáčel svůj majstrštyk, roli Bély Lugosiho v trháku Ed Wood - a zlé jazyky naznačují, že se rozhodl odříznout se od všeho, co mu kariéru brzdilo - včetně své dlouholeté partnerky, manželky a matky svých dětí. „Zpychl. Právem dostal Oscara, ale byl jako pomatený. Teď, teď to konečně přišlo, ale musím se toho zbavit, opakoval. Pak se rozvedl.“ říkal o něm kolega Jeffrey Jones.

Oficiálně šlo o ony nesmiřitelné rozdíly (po 36 letech to vyzní hodně ironicky), ale sama Barbara Bain řekla: „Myslel si, že ho táhnu ke dnu. Tak šel. Ať si jde!“ A nic jiného. Už o Martinovi neřekla ani slovo. Obě dcery tátu, který se odstěhoval od stolu i lože do svého bytu, navštěvovaly, ale Barbara ho nechtěla ani vidět. Mimochodem, ještě žije, je jí 94 let a podle všeho se těší dobrému zdraví.

Landau se po restartu své kariéry rozhodl i k restartu svého milostného života. Šarmantní stárnoucí herec se nechával fotit s mladičkými dívkami po svém boku, hrdě je vodil do společnosti, až se novináři ironicky rozplývali: „To je krásná vnučka. Nebo je to neteř?“ Martin Landau, který proslul vzteklou povahou a pyšným vystupováním, je vždy poslal někam.

A navázal vztah s herečkou Gretchen Becker, která byla o 35 let mladší. Byli spolu velice dlouho, Gretchen o Martina pečovala, ve společnosti se od něj nehnula - bylo na tom něco až nezdravého a divného, jak podotýkali jeho přátelé. Martin a Gretchen mávli rukou a sestěhovali se. Vztah nesourodé dvojice vydržel dlouhých dvacet let a přervala jej až smrt Martina Landaua.

Ten byl do vysokého věku velice čilý, až začátkem roku 2017 ulehl s blíže nespecifikovanou slabostí. Tlouklo mu srdce, měl návaly, potil se… Gretchen jej odvezla do Ronald Reagan UCLA Medical Center v Los Angeles. Tam ještě vtipkoval, že to už dobré. Že jeho srdce nezvládlo takový příval lásky. No asi měl pravdu, protože 15. července 2017 zemřel na tzv. hypovolemický šok způsobený vnitřním krvácením a srdečním onemocněním. Bylo mu úctyhodných 89 let.

Martin Landau je pochován v New Yorku na hřbitově Beth David. „S jeho odchodem odešel starý Hollywood,“ řekl řečník na pohřbu. Možná je to pravda. Protože už nikdo nemůže vyprávět, že osobně chlastal v baru s Jamesem Deanem a Stevem McQueenem!

Naštěstí nám dobu, kdy byl chlap ještě chlapem a herectví bylo opravdovým řemeslem, uměním a talentem, mohou vrátit filmy, které nestárnou.

Zpracováno podle: Martin Landau, ČSFD, Vanity Fair, Fandom, Facebook, BBC, The Week, Catacombs Library; citace Martina Landaua pocházejí z jeho životopisu ve Vanity Fair a Film Thread, NPR.org, Film Comment, prokliky v textu, Barbara Bain, Gretchen Becker