Malý bastard: smrtící Porsche Jamese Deana je prý prokleté. Vrak zavinil spoustu nehod a neštěstí

30. září 1955 zastavuje policejní hlídka v kalifornském Mettleru auto, které se v zóně s povolenou rychlostí 55 mil za hodinu (cca 85 km/h) řítilo rychlostí 65 mil (cca 104 km/h). Za volantem stříbrného placatého roadsteru s přezdívkou „Little Bastard“ sedí mladý herec a hollywoodská superstar James Dean. Dostává pokutu za rychlou jízdu a policista Deana pouští dál. O dvě hodiny později na křižovatce Route 466 (dnes State Route 46) a State Route 41 poblíž Paso Robles odbočuje vlevo na vedlejší silnici Ford Tudor. Řídí ho třiadvacetiletý Donald Turnupseed. Na poslední chvíli uvidí v ostrém slunci nízký, stěží viditelný šedý automobil, který se rychlostí cca 137 km/h přibližuje v protisměru.

Turnupseed vidí Deana na poslední chvíli a třebaže brzdí jako šílenec, střetu nemůže zabránit. I Dean se snaží vyhnout, ale nepodaři se mu to a do Fordu narazí. Auta se střetnou levými předními rohy. Z Porsche po prudkém nárazu vyletí mechanik Rolf Wütherich, který s Jamesem Deanem cestoval na závody do kalifornského Salinasu. Ten havárii přežije, stejně jako řidič Fordu. Porsche se ještě přetočí přes kabinu a zastaví se na okraji silnice. Mezi pedály a palubní deskou je zaklíněný čtyřiadvacetiletý James Dean, idol své generace. Talentovaný rebel ještě žije, když k vraku stříbrného Malého bastarda přibíhají první svědci.

Mezi nimi je i zdravotní sestra, která smrtelně zraněnému herci nahmatá puls. Později při výpovědi do policejního protokolu žena uvede: „Tep byl slabý, vynechával. Bylo zcela zřejmé, že smrt nastane téměř okamžitě.“ Měla pravdu. Řidiči, kteří u nehody zastavili, dostali Deana z vozu ven a naložili ho do rychle přistavené sanitky. Cestou do 45 km vzdálené nemocnice v Paso Robles James Dean přes veškerou snahu záchranářů zemřel.

Zůstaly po něm tři filmy - Na východ od ráje, Rebel bez příčiny a Obr. Měl podepsanou smlouvu na film Někdo tam nahoře mě má rád, ale smrt překazila veškeré plány a hlavní roli získal Paul Newman. Po tragické smrti mladého herce zbyl hotový kult jeho osobnosti, revoltu a rebelství převzala celá generace. A také zbyl Malý bastard. A věty slavných kolegů, které v součtu zněly úplně stejně: „No neříkal jsem, že se v tom autě zabije?“

Smrtí Jamese Deana to však celé neskončilo. Teprve to začalo.

Legendy o prokletých předmětech provázejí lidstvo od nepaměti. Diamanty, obrazy, dokonce židle nebo křesla. Také auta. Kupříkladu kniha mistra hororů Stephena Kinga o prokletém Plymouthu Fury - Christina - je čtením úžasným a strašidelným. Porsche Jamese Deana prý patří také k takovýmto mýty opředeným věcem, jejichž majitelé si nemohou být jistí zdravím, ba ani životem. Plejáda smůly, kterou toto auto přineslo, byla totiž neuvěřitelná. Pouť Malého bastarda končí jeho zmizením, které se nepodařilo dodnes vysvětlit. Jeho majitel, James Dean, patřil mezi milovníky automobilů, žil rychle, zběsile, závodil, jezdil jako blázen. A pak si oblíbil vozy Porsche.

Za první velký honorář si okamžitě jedno pořídil - Porsche 356 Speedster. Zarytí fanoušci kultu Jamese Deana a aut všeobecně dokonce vědí i výrobní číslo prvního Porsche, které herec získal v roce 1955 na závodech v Hollywoodu: „Speciálně upravený originál se čtyřválcovým motorem o objemu 1,5 litru a výkonem 51 kW (69 koní) byl označený výrobním číslem P-41014. Tato kombinace odpovídá vůbec prvnímu kusu 356 s tímto pohonem!“ mají jasno fandové. Osud tohoto vozu je také nesmírně zajímavý, také se na dlouhá léta ztratil ze světa a v roce 2018 byl údajně objeven ve Francii.

Ale Dean chtěl něco víc. Pořád pošilhával po jiných modelech, až se skutečně zamiloval. Na první pohled.

„Jako by si ho to auto našlo samo,“ čteme ve zmíněné Kingově Christině. Je to sice volná parafráze z knihy, ale zcela sedí na Jamese Deana. Vysněné Porsche 550 Spyder koupil Dean 21. září 1955. Pohledný, placatý, stříbrný a lehoučký roadster začal okamžitě vylepšovat. „Vymazlil“ si ho za pomoci Deana Jeffriese (americký návrhář a výrobce automobilů na zakázku, kaskadér a koordinátor filmových kaskadérů), který na jeho přání nalepil číslo 130 na dveře, kapotu a víko motoru. Na záď umístil nápis „Little Bastard“, jak zněla „něžná“ přezdívka krásného Porsche. Uchvácený James Dean začal zkoušet jeho jízdní vlastnosti. Jezdil jako šílenec.

23. září se přijel pochlubit do ateliérů, kde zabrzdil přímo před hercem Alecem Guinnessem, který na něj řval: „Ty debile jeden! Když budeš jezdit takhle, do týdne jsi na prkně, pamatuj si to!!“ James se jen smál. Nabídl svezení Ursule Andress, která ho odpálkovala: „Chci být ještě chvíli naživu, dej mi pokoj!“ Pak Deanovi nejen kolegové, ale hlavně kamarádi mechanici a řidiči říkali, že placatý stříbrný vůz nebude na silnici vůbec vidět. V klimatických podmínkách Kalifornie, kde na prašných cestách svítí slunce, tak nízké auto v barvě silnice snadno všichni přehlédnou a reálně hrozí, že do něj někdo vletí.

„Ale nepřehlédnou!“ smál se herec a obcházel svého mazlíčka kolem dokola. Všichni vrtěli hlavou, všichni mu to říkali, včetně mechanika Rolfa Wüthericha, který Deana doprovázel na ony osudové automobilové závody v Salinasu a který fatální nehodu přežil. Dean totiž vůbec neměl v ten den Bastarda řídit. Porsche mělo jet na přívěsu. Wütherich ale navrhl, aby ho Dean na závod řídil po vlastní ose, čímž si měl pořádně osahat řízení. Jak to dopadlo, to už bohužel víme. Pro zajímavost, Rolf byl bývalý pilot Luftwaffe a zahynul také při dopravní nehodě, kdy byl pod vlivem drog.

Malý bastard byl v majetku Jamese Deana pouhých devět dní, než v něm vyhasl jeho život. A zničený stříbrný roadster začal žít svůj vlastní život. Život po životě. Plný krve a zmaru, záhad a mýtů. Vrak Malého bastarda odkoupil od pojišťovny podnikatel a automechanik George Barris, který se později proslavil jako konstruktér filmových vozů, včetně slavného batmobilu. Spolumajitelem rozbitého auta se stal závodník a podnikatel William Eschrich. A nyní to vše začalo - Eschrich nepoškozený motor zabudouval do svého Lotusu, převodovku Malého bastarda prodal Troyi McHenrymu, což byl jeho kamarád, lékař a amatérský závodník.

A 21. října 1956, třináct měsíců od chvíle, kdy se majitelem vozu stal James Dean, spolu tito dva kamarádi vjeli na závodní trať. „Vůbec nejsem pověrčivý ohledně Malého bastarda, vždyť je to blbost,“ smál se při zápisu do startovní listiny v Pomoně McHenry. Oba muži havarovali, Eschrich vyvázl s těžkým zraněním, McHenry se na místě zabil.

Barris po smrti Eschricha koupil celý zbytek vozu. Za nekompletní vrak zaplatil 2500 dolarů, což byla třetina původní ceny Malého bastarda. Začal se v něm vrtat, aby zjistil, že se nedá dělat vůbec nic. Vše bylo úplně zničené. Prodal tedy alespoň dvě kola, která nový majitel namontoval na svůj vůz. Při první jízdě došlo k explozi obou pneumatik a auto skončilo v příkopu. U Barrise mezitím řádili zloději - samozřejmě se všude rozneslo, kdo Malého bastarda vlastní a každý si chtěl uloupnout nějaký kus, aby ho mohl zpeněžit. Jeden z lupičů (chtěl odmontovat volant) skončil s příšernou řeznou ráno na ruce, málem vykrvácel a když ho odváželi do nemocnice, drmolil: „To auto mě kouslo!“

Druhý lupič se pro změnu chtěl zmocnit sedadla s krví nebohého Jamese Deana, byl to nějaký jeho bláznivý fanoušek. A také to nedopadlo dobře, jak jinak. Byl těžce zraněn na hlavě, protože uklouzl a prudce narazil do zmačkané kapoty. A bizarních nehod přibývalo. Barris chtěl vrak raději někam schovat, ale kalifornská dálniční policie za ním neustále chodila a přesvědčovala ho, aby Malého bastarda zapůjčil na putovní výstavu o bezpečnosti silničního provozu. Co jiného by mohlo mladé a začínající řidiče odradit od zběsilé rychlosti, než reálný důkaz, hmatatelný předmět, ve kterém se zabil James Dean? Bylo to logické a zcela se to nabízelo, takový artefakt skutečně nikdy nikdo neměl.

George Barris nakonec kývl a Bastarda nechal odtáhnout do policejní garáže, kde Porsche čekalo na svých (dalších) pět minut slávy. A co se nestalo? Garáž lehla popelem. Co zůstalo plameny nedotčené? Malý bastard. „Ďábla nelze zabít ohněm!“ začali se křižovat i ostřílení dopraváci, když viděli tu spoušť. Nicméně putovní výstava začala. Malý bastard byl naložen na návěs, obrovská cedule s nápisem Této nehodě se dalo zabránit instalována ze všech stran vraku vozu Jamese Deana a jezdilo se po univerzitách a středních školách.

A záhrobní jízda Porsche 550 Spyder s číslem 130 pokračovala: na jedné střední škole se vrak uvolnil z podstavce a spadl na studenta, kterému zlomil kyčel. Hoch byl doživotně zmrzačený. Řidič George Barhuis, který Malého bastarda vozil mezi univerzitami, ztratil nad přívěsem kontrolu a bizarním způsobem vypadl z kabiny na kámen. Rozbil si hlavu a zemřel. Vrak se uvolnil a sjel z plošiny na jiného řidiče, který zastavil na pomoc. Také ho zabil. A projíždějící rodina byla při spatření této šílené scenérie těžce zraněna - otec, řidič, prudce přibrzdil a vlétl do stromu. S Malým bastardem došla trpělivost i samotnému Barrisovi. Nebo to bylo celé trochu jinak?

Vůz jezdil po výstavách napříč Státy až do roku 1960. „Životní“ pouť Malého bastarda se uzavřela na Floridě. A jak jinak, než záhadně. Vrak byl naložený do vlaku, před kterým se tvořil dav nadšených obdivovatelů Jamese Deana. Na naléhání vlakvedoucího byl celý vagón raději policí zapečetěn a souprava vyrazila na cestu z Floridy zpět do L.A. Když tam vlak dorazil, byla sejmuta neporušená pečeť - a hádejte! Malý bastard nikde. Vypařil se ze zaletovaného vagonu, aby už ho nikdy nikdo nespatřil. Mohutné policejní pátrání nikam nevedlo, případ byl odložen, ač Barris vyskakoval jako onen pomyslný šašek na pérku. Najal si dokonce soukromou detektivní agenturu, ale všechny stopy vedly do… nikam.

Z dnešního pohledu se nabízí nejpravděpodobnější verze celého prokletí Malého bastarda - George Barris si měl tak trochu vybudovat tento mýtus sám. Po první smrtelné nehodě na závodním okruhu mohl zbystřit a říct si: „Aha, tak to trošku přikrášlím, udělám z toho prokleté auto, které nosí smůlu, vysypu pár historek o mrtvých řidičích, a penízky se jen posypou!“ Mohlo to tak být, skutečně mohlo. Jenže George Barris už to nikdy nepotvrdí, zemřel v roce 2015. Zvláštní událost se ale odehrála rok před jeho smrtí, v roce 2014, kdy se objevil nový svědek. Shawn Reilly.

Od dětství měl na prstu velkou jizvu a nevěděl, od čeho je. Psycholog z něj při jedné terapii za pomoci hypnózy dostal neuvěřitelnou historku - jako šestiletý byl Shawn s otcem na nějaké schůzce obchodníků s vraky závodních aut. Tam měl vidět Porsche Jamese Deana, které ho kouslo, když přejel prstem po kapotě. Popsal i budovu, prošel detektorem lži, ale zasáhl Barris - na nalezení Malého bastarda byla už od roku 2005 vypsána muzeem v Illinois odměna milion dolarů.

Pokud by se auto skutečně našlo, nedostal by Barris nic, protože pojistka už mu byla vyplacena v šedesátých letech, a ředitel muzea mu v tom případě odmítl odměnu vyplatit. Spletitá situace skončila patem - svědek se odmlčel (nebo byl umlčen nějakou finanční částkou) a Barris mezitím zemřel.

Až v roce 2021 se na aukčním serveru zničehonic objevila převodovka z Malého bastarda - ta, kterou měl ve svém autě namontovanou Troy McHenry, který při nehodě zemřel. Ta se spolu s obrovskou krabicí dokumentace potvrzující autentičnost součástky prodala za neuvěřitelných 382 000 dolarů, tedy asi za osm milionů korun. A to šlo jen o převodovku. Co by vypuklo, kdyby se objevil celý vrak, to je přímo nepředstavitelná věc.

Legenda o prokletém autě tedy žije dál. Stejně tak žije dál i kult předčasně zesnulého rebela bez příčiny Jamese Deana.

Zpracováno podle: Ve Francii objevili dekády ztracené Porsche Jamese Deana. Majitel prý netušil, co má | Autoforum.cz, Pravda o Porsche, ve kterém zemřel James Dean: skutečně zabíjelo dál? | Autoforum.cz, Krátký život Jamese Deana: Rebel bez příčiny žil rychle, zemřel mladý a miloval muže i ženy - Médium.cz (seznam.cz), Nezvratný osud prokletého Porsche Jamese Deana. Vozidlo přivodilo smrt a neštěstí i dalším majitelům – Muži v Česku (muzivcesku.cz), Malý bastard | Paranormální Strange Wiki | Fandom