Článek
Napětí mezi indiány a bílými osadníky rostlo dlouho před tragickým vyvrcholením u Wounded Knee. Od chvíle, kdy „Velké pláně“ začal okupovat příval přistěhovalců, zlatokopů a prospektorů, začalo vytlačování původních obyvatel z jejich severoamerických lovišť do rezervací. Poslední kapkou do pomyslného poháru trpělivosti indiánů bylo vyhubení hlavního zdroje jejich potravy - bizonů.
Hrdý kmen Siouxů
Siouxský národ se dělil na několik skupin. Na východě v okolí řeky Minnesota žili Dakotové (Spojenci), západněji u řeky Missouri pak Yanktoni a v rozlehlých prériích na západě žila nejbojovnější a nejpočetnější siouxská skupina - Lakotové. Právě Lakotové, kteří se stěhovali za bizoními stády, byli spolu s Čejeny považováni za nejstatečnější a nejhrdější indiánský kmen.
V druhé polovině 19. století, kdy se na jejich území začali objevovat bělošští osadníci a vojáci, žilo na prériích mezi řekou Missouri a pohořím Bighorn asi 20 000 Lakotů. Střety mezi indiány a osadníky byly nevyhnutelné. Siouxové byli vytlačováni ze svých území, ozbrojené potyčky byly na denním pořádku. Za jeden z prvních větších konfliktů lze označit takzvané Siouxské povstání, které vypuklo v srpnu 1862. Indiáni se vzbouřili, protože bílí osadníci bezmyšlenkovitě vyhladili bizoní stáda a porušili tím podmínky pro tradiční obživu indiánů. Povstání bylo krvavě potlačeno.
Osadníci také porušili závaznou smlouvu, která garantovala indiánům vlastnictví rozsáhlého území na západ od řeky Missouri. Noví osadníci potřebovali půdu. Úřady otevřely část posvátných Černých hor (Black Hills) osadníkům a zlatokopům a nařídily indiánům, aby se z této oblasti stáhli.
Došlo na slavnou bitvu u Little Big Hornu, kde spojené kmeny Čejenů a Siouxů rozdrtily oddíl sedmé kavalerie pod vedením generála George Custera. Legendární náčelník Sedící býk po této bitvě našel s přibližně 3000 věrnými bojovníky azyl v Kanadě, kde se k indiánům chovali podstatně lépe než v rezervacích ve Spojených státech. Ovšem Sedící býk se rozhodl vrátit a byl uvězněn v rezervaci Standing Rock.
Legendární náčelník Siouxů Sedící býk
Tanec duchů
Little Big Horn běloši rudým nikdy nezapomněli. Indiáni byli pronásledováni jako nikdy a zavíráni do rezervací. Státní příděly potravin nestačily a v rezervacích byl hlad. Také zima a nemoci, „ohnivá voda“, jak říkali indiáni alkoholu - to vše zbytek hrdých původních obyvatel zcela decimovalo. Naději jim přinesl samozvaný prorok Wovoka, který byl svými stoupenci pokládán za mesiáše. Hlavním obřadem jeho náboženství byl tanec duchů, který měl přivolat příchod Velkého ducha. Ten měl pak odvést indiány do hor a bělochy zničit potopou a zasypat je hlínou. Indiáni začali v rezervacích tančit tanec duchů. Vláda a vojáci považovali tanec za rituál k vyhlášení války a začalo hromadné potlačování tančících. Pro výstrahu vždy zastřelili vůdce rezervace. A v rezervaci Standing Rock zabili Sedícího býka. Začátek konce Siouxů se blížil a první dějství masakru u Wounded Knee začalo.
Marný pokus o útěk
Po smrti Sedícího býka uprchli z rezervace Standing Rock zbylí Siouxové, přeživší bojovníci, ale hlavně ženy a děti. Vedl je náčelník Velká stopa. Všichni doufali, že je tento statečný a moudrý muž dovede do jiné rezervace, kde budou mít lepší podmínky k životu. Siouxové, zoufalí ze smrti svého vůdce Sedícího býka, se snažili zachránit si holé životy. Den před masakrem skupinu obklíčila jednotka sedmé kavalerie, která Siouxy zahnala ke břehu potoka Wounded Knee. Indiáni si v zátoce postavili tábor. Vojáci jim sdělili, že budou transportováni do Oklahomy, což vyvolalo mezi indiány zděšení, protože tato rezervace byla vyhlášená otřesnými podmínkami. Ještě večer byla jednotka sedmé kavalerie posílena o další muže. Na jedné straně tak stálo 500 těžce ozbrojených vojáků, na straně druhé 350 znavených indiánů, mezi nimi bezmála 150 žen a malých dětí.
Vojáci sedmé kavalerie pózují s děly Hotchkiss. Takzvané „horské pušky“ byly vražednou zbraní u Wounded Knee.
Třicet pušek a Černý kojot
29. prosince 1890 vstoupili vojáci do tábora Siouxů. Pobídli zbylé bojovníky, aby odevzdali veškeré zbraně a střelivo a připravili se na transport do Oklahomy. S nevolí a neochotou se již unavení a zbídačení indiáni vzdali všech svých zbraní, podle dostupných záznamů mělo být zabaveno až třicet pušek. Bezprostřední příčinou masakru byl pravděpodobně konflikt mezi Siouxem Černým kojotem (uvádí se též Hluchý kojot), který byl hluchý a neporozuměl příkazům vojáků. Když sáhli po jeho winchesterovce, Černý kojot se odmítl zbraně vzdát a vyšel výstřel. Okamžitě se strhla přestřelka a sedmá kavalerie měla záminku k rozpoutání střelby. Osud Siouxů byl zpečetěn, proti čtyřem dělům neměli indiáni sebemenší šanci.
Palba z děl zasáhla tábor a stany, ve kterých se schovávaly ženy a děti. Indiánští bojovníci s holýma rukama proti puškám a dělům vojáků padali mrtví do vod potoka Wounded Knee, jehož voda se zbarvila do ruda. Příslušníci sedmé kavalerie, z nichž ani po čtrnácti letech nevyprchala zloba a vztek, křičeli: „To máte za Little Big Horn!“ a bezhlavě pálili do žen i dětí. Pozdější vyšetřování ukázalo, že zběsilí vojáci pálili i „do vlastních řad“ a téměř všechny oběti z řad vojáků mají na svědomí jejich spolubojovníci.
Mrtvý šaman kmene Siouxů Žlutý pták
Ani nebe se na to nemohlo dívat…
Bezhlavá palba na stany a do lidí připravila o život nejméně sto padesát indiánů. Dle oficiálních zdrojů však bylo mrtvých na tři sta. Po zmasakrování Siouxů se totiž rozpoutala obrovská sněhová bouře, která trvala tři dny a jakou nikdo v tomto místě nepamatoval. Spousta těl uplavala ve vodách Wounded Knee a zbytek zcela zapadal obřím nánosem sněhu. Zároveň se sněhem udeřil silný mráz, který naprosto znemožnil jakékoli počítání mrtvých. Kavaleristé měli „pouhých“ 25 obětí. Zjistilo se, že 23 padlých vojáků zemřelo rukou svých spolubojovníků.
Generál Miles označil celou událost za masakr, ostatní vysocí armádní činitelé ji považovali za pouhou „bitvu u Wounded Knee“.
Plukovník James Forsyth, který kavaleristům velel, byl nejprve zbaven všech pravomocí, ale po vyšetřování byl omilostněn.
Náčelník Velká stopa byl nalezen až po třech dnech zcela zmrzlý
Medaile cti
Pro mrtvé byl vykopán masový hrob a za pomoci jakýchsi pohřebních komand bylo ze sněhu vyhrabáno na tři sta těl mrtvých Siouxů včetně statečného náčelníka Velké stopy a šamana a medicinmana Žlutého ptáka.
Autentický snímek masového hrobu Siouxů
V roce 2001 byla americkým vojákům posmrtně udělena Medaile cti, což je nejvyšší armádní vyznamenání udělované těm, kteří riskovali své životy v akcích proti nepřátelům USA. Mezi potomky původních obyvatel a nejen mezi nimi to vyvolalo obrovskou vlnu nevole. Nic se však jejich protesty nezměnilo, za postřílení bezbranných žen a dětí a odzbrojených Siouxů nepadl nikdy jediný trest.
Masakr u Wounded Knee znamenal konec severoamerických indiánů - konec jejich volnosti. Zbytek zdecimovaných původních obyvatel byl nahnán do rezervací a velice hořký konec hrdého a pyšného kmene Siouxů - Lakotů byl pro všechny ostatní případné vzbouřence jasným varováním. Už se nikdy nikdo o odpor nebo vzpouru nepokusil. Vláda dala alespoň oplotit místo masového hrobu a zřídila důstojnější pietní místo.
Návrší z mohylou na místě masového hrobu povražděných indiánů
Smutný příběh konce Siouxů lze zakončit slovy Černého jelena, přeživšího šamana kmene.
Když se ohlédnu z vysokého kopce svého stáří, stále ještě vidím povražděné muže, ženy a děti, ležící na hromadách roztroušených podél klikaté rokle, a vidím je tak jasně, jako jsem je tehdy viděl svýma mladýma očima. A vím, že tehdy v tom zakrvaveném blátě zemřelo a sněhovou vánicí bylo pohřbeno ještě něco jiného. Zemřel tam sen jednoho národa. Byl to krásný sen.
Masakr u Wounded Knee pronikl do americké a nejen americké kultury, bezpočet písní pojednává právě o něm. Knih a textů vyšlo nesčetně, stejně tak se dočkal nejednoho zfilmování v podobě westernu či dokumentu. V roce 2007 byl natočen asi nejpovedenější a nejvíce realitu respektující film Mé srdce pohřběte u Wounded Knee (Bury My Heart at Wounded Knee, 2007)
zdroje:
Wikipedia.org: Wounded Knee massacre
kniha Wounded Knee
časopis Epocha
časopis 1000 + 1
dokumentární pořad Putování s Robertem Redfordem - Prima Zoom
