Muž s tváří Heydricha: německý herec Detlef Bothe hrál protektora několikrát, z jejich podoby mrazí

V Německu existuje volně přístupný registr všech herců, databáze pro případné vyhledání a kontaktování toho pravého představitele jakékoliv role. Zajímavá věc. Detlef Bothe má také svou stránku a je až neuvěřitelné, jak velice všestranný vlastně je. Tak ve zkratce posuďte sami: Má modré oči, výšku 187 cm a basový tón hlasu. Nebrání se úplné nahotě a explicitním sexuálním scénám při natáčení. Nemá tetování, piercing ani jizvy. Dovedně ovládá standardní tance, společenské tance a částečně balet (!). Sportovní a jiné využití Detlefa Bothe je kupříkladu box, fotbal, plavání, gymnastika, jízda na motocyklu, jízda na koni, kickbox, karate, bruslení, šerm, střelba, surfování, horolezectví, krasobruslení (!). Zajímavý herec.

Ale ono je ve finále divákům jedno, co umí a ovládá. Pro ně je ten divný plešatý kolohnát, co hraje samé padouchy. Jeho fyziognomie je totiž mírně řečeno velice zvláštní. Protáhlá hlava, malé oči, dle deníku Süddeutsche Zeitung je Detlef jednou z nejvýraznějších plešatých hlav na této straně Alp! A hlavně vypadá jako Reinhard Heydrich. Říká se mu Heydrichovo dvojče nebo To hodné dvojče Heydricha.

Podoba je to neuvěřitelná. Také si ho párkrát zahrál, pro české diváky tudíž není neznámý tak, jak by se zdálo. Když režisér Petr Nikolaev hledal vhodného představitele kata českého národa do svých filmových Lidic, zkoušel to nejprve u nás. Jenže kdo by si Heydricha zahrál? Typově odpovídá hodně našich herců, ale on chtěl autentickou podobu. Lidé navrhovali Vladimíra Javorského, který má velice podobnou fyziognomii, ale nakonec to vyšumělo. Jenže Reinhard Heydrich, to je tak trochu oříšek - pokud má být film autentický, měl by autenticky vypadat i jeden z hlavních představitelů. A zastupující říšský protektor vypadal zcela specificky.

Ve slavném filmovém Atentátu Jiřího Sequense z roku 1964 řešili stejný problém, aby nakonec objevili německého herce Siegfrieda Loydu, který budil hrůzu, do filmu jistě patřil, ovšem Heydrichovi se podobal jen vzdáleně. Navíc to byl velice hodný člověk, kterému dělalo problémy onu bestii hrát. Nikolaev zabrousil do německých registrů a najednou ho měl. Detlef Bothe práci na Lidicích přijal, přicestoval do Čech, velký sympaťák se všemi přátelsky žertoval, v zákulisí dělal samé vtípky, až ho oblékli do uniformy - a bylo po vtipkování. „Tohle přece není možné…“ šeptali si komparsisté a Nikolaev se smál: „Maskérky jsou úplně bez práce!“ A skutečně. Před nimi stál Reinhard Heydrich jako živý. „Jako kdyby vystoupil z nějaké fotky!“ neslo se zděšené šeptání.

A zděšený byl i sám Detlef. „Věděl jsem, že tak vypadám, jednou už jsem Heydricha i hrál, v dokumentu, ale v Německu to není nic divného, prostě se najdou lidé, kteří vypadají jako on. Nebo jiní. Věřte, já potkal tolik „esesáků“, můj soused v Braunschweigu pro změnu vypadal jako Himmler, a víte, on dokonce i ty slepice choval. Ale když jsem se viděl v té uniformě přímo v Čechách, bylo mi zle!“ řekl Detlef Bothe po německé premiéře Lidic, kde se ho samozřejmě ptali, jak se cítil jako dvojník Reinharda Heydricha. „To je otázka. Blbě jsem se cítil. Byl jsem vyděšený. A všiml jsem si, že Češi kolem mě také. Stál jsem tam jak v panoptiku, obcházeli mě obloukem a prohlíželi. V životě jsem nic takového nezažil…“

Při natáčení Lidic si Bothe užil své. Například neuměl na housle, což Heydrich mistrně ovládal. Když se natáčelo na Pražském hradě, kde „hrál“ dělníkům, držel housle jako „prase kost“. Nikolaev mu musel sehnat soukromého učitele, aby to alespoň vypadalo, že umí hrát, což se nakonec podařilo. Právě natáčení ve Španělském sále bylo pro Detlefa skutečným očistcem. Čím dál více si uvědomoval, jak moc je mu podobný. O pauzách nervózně pokuřoval, když se natáčela scéna samotného atentátu (v Podolí, protože „Heydrichova zatáčka“ už neexistuje), tak exceloval, ale sotva padlo ono „stop“, nervózně přešlapoval opodál. Chtěl to mít za sebou.

Jenže ohromující podoby s neblaze proslulým generálem si samozřejmě všimli i další filmaři a následoval Anthropoid z roku 2016, kde se Bothe „vrátil v čase“. Inu, co mu zbývalo. Tento film nesahá „našemu“ černobílému snímku Atentát ani po ony pomyslné kotníky, ale Heydricha má jako skutečného. A do třetice byl Bothe obsazen do role „svého“ SS-Obergruppenführera ve dvoudílném českém snímku Anatomie zrady z roku 2020. Prý se Detlef skutečně těšil, až uniformu ze sebe svleče a Heydricha hrát nebude. Po dotočení posledního projektu u nás měl dle svých slov asi „půlroční paranoiu“, kdy kontroloval hovory a maily, jestli nejsou z naší republiky. Nebo odjinud, ale opět s nabídkou role protektora.

Ono to asi není jednoduché, obličej si člověk nevybírá a podobat se Heydrichovi jako jednovaječné dvojče musí být pro herce velice zvláštní. Detlef Bothe ale nijak nežehrá, proč by to dělal. „Alespoň si zapamatují moje jméno, nejen ten můj heydrichovský ksicht,“ uvedl pro Der Spiegel po premiéře Lidic. Je to škoda. Tento herec má totiž na kontě přes šedesát (vesměs záporných) rolí, spoustu divadelních i televizních projektů a mihl se v bondovce Spectre. A svého úplně prvního Heydricha si střihl ve skvěle zpracovaném dokumentárním cyklu Osvětim: nacisté a konečné řešení.

Detlef Bothe je rodák z Braunschweigu v Dolním Sasku (*24. červenec 1965). Vytáhlý kluk se moc dobře neučil, ale vynikal v různých opravách, byl velice manuálně zručný, takže ho rodiče přihlásili do učení na automechanika. A byl opravdu dobrý. Zaměstnavatelé si šikovného dlouhána přetahovali mezi sebou, až se Detlef Bothe vypracoval na prodejce automobilů. Jak se dostal k herectví, to ani on sám neví. V roce 1989 ho nějaká slečna přemluvila, aby se s ní odstěhoval do Mnichova (kde bydlí dosud), takže zamilovaný Bothe nechal vše být, následoval ji do bavorské metropole a zkusil pár hereckých hodin ve slavném Zinner Studiu. A už to obrazně řečeno jelo.

Jeho herecký výraz byl skvělý, Německo získalo nového filmového padoucha. Bez legrace, jeho fyziognomie byla až strašidelná. Také si budoval image nepřístupného a chladného člověka, protože ostatní hereckou konkurencí byl Bothe často velice dehonestován, shazován a užil si opravdu svoje. V tom negativním smyslu. Pod touto agresivní slupkou se však skrývá velice sympatický člověk, který začal mít i tvůrčí sklony, a hlavně exceloval v divadle. Hannover, Augsburg, Göttingen, Berlín, Mnichov - v divadlech v těchto městech hrál velké role a chodilo se jen na něj. „Je jako z jiného světa, jako mimozemšťan… Má krásné ladné pohyby, k tomu obličej, který si zapamatujete, zvučný hlas, talent…“ dočteme se na stránkách mnichovského divadla Kammerspiele.

Detlef Bothe se začal objevovat také v televizi, zpočátku v seriálech jako Místo činu, Komisař Rex, Případ pro dva, Wolfův revír, Kobra 11, kde hrál klasicky odporné ničemy (čest výjimkám). Jenže měl takové krátké pauzy, ve kterých ho nikdo neangažoval, tak se živil různě. Barman, hudební promotér, vrátil se na chvíli i k spravování aut. Po několika filmech nevalné kvality konečně prorazil. Nic než pravdu, Uctívači temnot, Zkáza lodi Estonia, Enfant Terrible, Max Schmeling, jen pár rolí z bohaté kariéry Detlefa Bothe. Pak začal také sám tvořit a produkovat. Jeho vlastní hra Pornostars mit Liebeskummer měla světovou premiéru v roce 2003 ve Staatstheater Hannover.

Se svými přáteli natočil roku 2001 film Freitag, který získal roku 2002 zvláštní cenu na filmovém festivalu v Mnichově. Následovaly filmy Meine Frau, meine Freunde und ich, Neben der Spur a Mein, na nichž se podílel jako autor, režisér a producent. Pak se mihl v bondovce Spectre v roli záporáka (na lanovce).

Velkou roli dostal v seriálu My děti ze stanice ZOO a v již zmiňované „Heydrichovské trojici“. V brakovém zombie horroru Sky Sharks oblékl opět uniformu SS a uváděl německou verzi X-Factoru, pořadu o tajemnu, kam se opravdu typově velice hodil, řečeno s úsměvem. O jeho soukromém životě se mnoho neví. Působí velice tajemně, ale jak zjistil při přátelském rozhovoru redaktor Süddeutsche Zeitung Franz Wagner: „Ztělesněné zlo tu sedí u stolečku, pije kafe, směje se na celé kolo, zručně si balí cigaretu, aby pak rychle šlukoval před vchodem do kavárny. Po dvou hodinách klábosení si nasadí na holou lebku čepici, udělá žraločí úsměv, kterého se člověk až lekne a odkráčí, protože doprovází dceru na hodinu plavání!“ Dcera Detlefa Bothe se jmenuje Rosa Mathilde. Teď jí je kolem osmnácti let, o její matce však herec jako pravý gentleman mlčí.

A je to až kupodivu - Detlef Bothe vlastní úctyhodný fanklub dívek a žen, které ho sledují, milují a jeden čas měl v patách i pár stalkerek. Charismatický herec s nesporným (i když trošku strašidelným) kouzlem osobnosti miluje potápění, je neustále na cestách a sám sebe nazývá: „Multifunkční a ošklivý obchod se smíšeným zbožím, kde najdete všechno. To jsem já. Padouch na částečný úvazek. Jsem schopen zahrát cokoliv a kohokoliv.“

Jen asi už ne Reinharda Heydricha, můžeme doplnit s úsměvem! I když se tomu pravděpodobně nevyhne, dokud se budou točit válečné filmy. Protože tak dechberoucí podobu mezi dvěma muži, kteří nemají geneticky nic společného, stěží najdete.

Zpracováno podle:

Reinhard Heydrich (Anatomy of Betrayal) | WW2 Movie Characters Wiki | Fandom, Detlef Bothe - Infos und Filme (prisma.de), Detlef Bothe | X-Factor: Das Unfassbare Wiki | Fandom, Schauspieler Detlef Bothe - Der Teilzeitböse - München - SZ.de (sueddeutsche.de), REPORTÁŽ: Vajíčkové chlebíčky na Hradě nesnědl Klaus, ale Heydrich - iDNES.cz, Detlef Bothe - Filmmakers, Detlef Bothe - Herec, Režisér - CASTFORWARD | e-TALENTA, Detlef Bothe s dcerou Rosou Mathildou | Béčkové filmy (b-filme.com)