Článek
Exteriér Karla Dobrého je stvořen pro role padouchů všeho druhu. Záporáci, kteří oblékají uniformu (je jedno jakou, světlou výjimkou byl velitel v seriálu Četníci z Luhačovic), nebo jen chtějí někoho zabít (nejlépe co nejvíce lidí naráz), případně patří mezi bytosti mystické (čerti, upíři, strašidla, od každého něco). Pak je tu Hastrman. Ten se vymyká, protože je romantický, ironický, sice trochu strašidelný, ale baron de Caus má i lidské city. I když má žábry.
A doménou Karla Dobrého jsou esesáci. V Pramenu života byl tak dokonale „nordicky“ namaskovaný, až to (což si přiznejme) bralo dech. Pronikavé modré oči, ostré rysy, vysoká postava - kdo jiný by měl být Odillo, onen „árijskej polobůh, co se na nic nezmohl“, jak konstatovala Grétka?
Karel Dobrý patří k nejobsazovanějším českým hercům v zahraničních filmech. Dívka tvých snů po boku Penélope Cruz (celou roli „odmluvil“ v ruštině, kterou perfektně ovládá), Plunkett a Macleane, Příběh rytíře (s Heathem Ledgerem), Duna, Děti planety Duna, Devátý den, Mission Impossible I (s Tomem Cruisem), Komisař Maigret, nebo seriály Pohřešovaný, Mladý Indiana Jones, Labutí ráj či Borgia, tam všude Dobrý zazářil.
Těch rolí je tolik, že se nedají všechny vyjmenovat. Ale i když je to role třeba malá, Dobrý má tu výhodu, že je v každé zcela zapamatovatelný a často si ukradne celý film jen pro sebe. A jeho největší parketou je divadlo -ztvárnil tolik postav, že ono „šílenství“, které v nich nechal, ho málem sežralo a musel toho na pár let nechat. Křehkosti, tvé jméno je žena, Othello, Tartuffe, Strakonický dudák, Tři sestry. A hlavně Den opričníka, za který dostal Cenu Alfréda Radoka.
Jaký je soukromý život tohoto záhadného chlapa, který vzbuzuje respekt, občas hrůzu, ale hlavně obdiv, protože do svých postav dává vše a jeho hlas je zcela nezaměnitelný?
Na divadle často nechal i duši…
Rodák z Karlových Varů (2. května 1969) měl dětství velice pestré. A zároveň neutěšené. Otec totiž vůbec nechtěl, aby se Karel narodil. Potrat byl pro všechny nemyslitelný, chlapec se narodil se do atmosféry plné hádek, agrese, aby posléze otec, který byl vážený lékař, od rodiny odešel. Dobrý otce viděl jen jednou, ale setkání nedopadlo vůbec dobře. Tak zůstali s mámou sami a ona to nezvládala. Karel Dobrý proto začal žít s babičkou a dědou. Střídavě na pražském Proseku, na chalupě u Kutné Hory, a také v exotické Sýrii.
Děda byl stavař a do ciziny byl poslán, aby vystavěl továrnu na pneumatiky. Karel Dobrý se tedy s prarodiči ocitl v Hammá. Chodil do ruské školy, kde byly poměry minimálně zvláštní: „Šoupli mě tam a já rusky uměl jen děkuji a dobrý den. Učitelka řekla, abychom si otevřeli sešity, jenže já nerozuměl a tak jsem koukal z okna. Přiletěla strašlivá facka. A tak to šlo den po dni. Nejedl jsem, do půl roku jsem zhubnul o deset kilo, klepal jsem se, měl průjem. Hrozně jsem se bál Rusů. Ale nakonec to přešlo.“ vzpomínal pro deník Metro. Ale naučil se plynně rusky, anglicky, částečně arabsky, v dospělosti pak německy.
Dokonce jsem musel jednou přísahat i na Alláha. To když nás s Alešem Budínem, klukem z Brna, se kterým jsme tam byli přes dva roky, jednou arabský kluci chytili a řekli, že nás zabijou, jestli nebudeme přísahat. Jeden měl kámen, druhý tyč, třetí vzduchovku. Tak jsme přísahali. Jeden z nich mě pak vzal domů na oběd a stali se z nás nejlepší kamarádi. Mimochodem - dodnes si tu přísahu nazpaměť pamatuji. Umím arabsky i počítat nebo nadávat.
Při pobytu v Sýrii byl také několikrát v ohrožení. Byl nejenom svědkem brutality Syřanů, kteří si vyřizovali účty „na nože“, pronásledovala ho i šikana od spolužáků. Jednou se setkal s pedofilem, tak tak utekl před zneužitím. A hlavně se tam udály ony únosy, na které Karel Dobrý vždy vzpomíná s nadsázkou, ale pro malého kluka to muselo být děsivé. Modrooký blonďáček vyčníval mezi Syřany, takže se stal takovou atrakcí, že si ho jednou odnesl na ramenou ženich do mešity, kde Karla dal jako dárek nevěstě. Kdyby babička nezalarmovala policii, mohlo to dopadnout všelijak, takto se vše vysvětlilo a nechtěný svatební dar byl vrácen prarodičům bez újmy.
Duna
Druhý únos byl horší a mohl mít fatální konec. V nebezpečném hraničním pásmu u Libanonu si šla babička koupit nějaký kuchyňský robot a Karel Dobrý byl najednou odtažen z ulice pryč. Pět beduínek chlapce všelijak štípalo do tváří, tahalo za vlasy. Teprve dlouho poté se dozvěděl, že je to místní prastará tradice - únos slovanských, čili bílých, blonďatých dětí, které se už nikdy nevrátí domů. Naštěstí ho opět našli. Přesto na Sýrii vždy vzpomíná jako na nádhernou zemi, kde měl spoustu kamarádů.
Po návratu do vlasti dospíval a dělal jeden průšvih za druhým. Když mu bylo 14 let, zemřel děda a Karel Dobrý ztratil mužský vzor. A nikdy se s tím nevyrovnal. Babička ho dokonce vyhodila z domu, tak moc vzdoroval: „Později mi babička přes OPBH zařídila 1+1 na Smíchově. Tam jsem byl skoro dvacet let. Byl jsem spíš squater než spořádaný mladík, ten prostor jsem postupně vybydlel. Jako velký pankáč jsem měl v zimě otevřená okna, abych se otužoval. Pak mi kvůli tomu praskla voda v kuchyni. Byl jsem prostě pako,“ glosoval svá divoká léta Karel Dobrý.
Se Simonou Zmrzlou na projekci Hastrmana
Po gymnáziu pobyl na Vysoké škole ekonomické, později studoval herectví na pražské DAMU. Ve čtrnácti letech byl přihlášen do komparzního rejstříku České televize. A pak nastala plejáda všech možných divadel a divadelních rolí. Jen namátkou Divadlo Jiřího Wolkera, Městská divadla pražská, Divadelní spolek Kašpar, Divadlo Na zábradlí, Nordic Black Theatre v Oslu, Divadlo Komedie, Studio Hrdinů, Letní shakespearovské slavnosti, Divadlo Archa, Státní opera, Ta Fantastika, La Fabrika, Broadway, od prosince 2012 hostoval v Národním divadle, o dva roky později se stal jeho stálým členem (z ND odešel v roce 2017). Výčet rolí by vydal na samostatný článek, stejně jako projekty televizní a filmové - jen filmů, českých i zahraničních, je přes 70.
Po geniální České sodě, kde vystupoval jako moderátor nebo herec v oněch „reklamách“, za které by dnes pravděpodobně (bohužel) hrozil kriminál, začal točit jeden film a seriál za druhým. Již zmiňované zahraniční projekty střídal českými. A rozhodně je na co koukat. Elektro, má lásko, UŽ, Jak si zasloužit princeznu, Pramen života, Kytice, Krysař, Jánošík, Krev zmizelého, Bathory, Ocas ještěrky, Jménem krále, Jan Hus, Trosečníci, Nezvěstný, Černí andělé, Četnické humoresky, Strážce duší, Vyprávěj, Znamení koně, Příběh rytíře, Deník Anne Frank, Lída Baarová, Doktor Živago, Napola: Hitlerova elita, Edith Piaf, Ve stínu, Milada, Hastrman, Bod obnovy…
Petr Lébl
Dalo by se říct, že Karel Dobrý je prostě a jednoduše jedním z nejobsazovanějších českých herců. Který má také svoje démony.
Nesnáším nespravedlnost. Rozčílím se i při řízení auta. Ale není to vlastně nebezpečná agrese, protože mě to částečně paralyzuje.(…) Jinak já asi vím, z čeho ta moje agrese pramení – nejsem schopen smířit se s konečností, vyrovnat se se ztrátami nejbližších a nejmilovanějších.
Emocionální a přemýšlivý muž bojuje celý život s alkoholem. Sám to ve všech rozhovorech přiznává. Když dohrál Opričnika, musel se jít ožrat (jeho slova). A když je opilý, je jízlivý, čemuž říká „tanečky jízlivosti“. Znepřátelil si tím spoustu lidí. Pral se, dělal neskutečné blbosti, aby se druhý den s hrůzou probral a uvědomil si, co kde zase udělal. Přišel například o malíček na pravé ruce, protože skočil do nějaké vody (kašny), rozsekl si hlavu. Po sebevraždě svého velkého přítele Petra Lébla (český režisér, scénograf, herec, výtvarník a umělecký šéf Divadla Na zábradlí, který se v prosinci 1999 oběsil v orchestřišti divadla) „hráblo“ i Dobrému.
Jedno sedlo ke druhému, až si ve finále Dobrý ve vaně přeřezal žíly na zápěstí: „To byl akt feťáka a ožraly. To nebyl regulérní pokus o sebevraždu (…) Měl jsem v sobě hrst lysohlávek, které jsem zapíjel kořalkou. Tři dny jsem byl na podivném tripu a třetí den už jsem neměl mozek. Ani krev ze mě netekla, tak jsem si šel lehnout do postele, ráno jsem se probudil přischlý k prostěradlu. Volal jsem kámošovi, ten mě dovezl na šití a pak rovnou do blázince, protože na to je protokol. Lékař vás musí poslat na psychiatrii, kde vás musí hospitalizovat, aby se ujistili, že nejste nebezpečný sobě ani okolí.“
Eva Turnová, matka dcery Johany
Karel Dobrý se ocitl v léčebně, kde vydržel deset dní, protože jinak by se opravdu zbláznil. Zažil tam šílené věci. A bohužel, hodně rychle se z toho oklepal, zapomněl, dělal další blbosti. Ale natáčel a hrál, jenže každá divadelní role byla více a více „na hlavu“. Do všeho dával kus sebe, až byl úplně vyprázdněný. Z Národního musel odejít, protože ho drtil Othello. Opričník, ztělesnění zla, Karla Dobrého vyčerpal natolik, že se vždy musel po vystoupení opít.
(…) podobných rolí, těch psychotiků, přibývalo. Už se to pár let nehraje, ale ta únava z toho se ve mně nakumulovala a bude tam asi navždy. Už to hrát nechci, ale režiséři mě do podobných rolí pořád obsazují, protože mi to takzvaně jde, jsem pro to zavedená firma. Chci hrát s větším odstupem.
Dle vlastních slov se ze závislosti vyléčil. Dostal se do Vídně k divadlu, kde může naplno uplatnit svou znalost němčiny. A stále natáčí. Na chalupě, kam utíká, kdy jen může, chová koně. Je velice vášnivý jezdec a koním opravdu rozumí. Má tři děti. S překladatelkou Evou Turnovou dceru Johanu a s kostýmní výtvarnicí a dlouholetou partnerkou Terezou Hrzánovou (sestrou Barbory Hrzánové) syny Cyrila, dnes velice úspěšného herce, a Diviše. Oba synové jsou mu neuvěřitelně podobní.
Karel Dobrý, charismatický herec s démonickým projevem, nedávno oslavil pětapadesáté narozeniny.
Co možná nevíte:
- Často vystupuje v reklamách, na obleky BANDI nebo na plzeňské pivo
- Kvůli natáčení Hastrmana podstoupil základní potápěčské školení a „instalace“ nehtů, které měla jeho postava, trvala téměř hodinu.
- Děda Karla Dobrého byl za války velkým hrdinou. Zpočátku velký pacifista, který prováděl odboj pomocí letáků a zbraně odmítal, při povstání bojoval na barikádách, pancéřovou pěstí trefil německý tank. Přišel při tom k úrazu oka, na které neviděl. Zemřel v pouhých 55 letech.
- Inklinuje k buddhismu.
- Vztah s Petrem Léblem byl dle slov Karla Dobrého opravdovou láskou. Prý kdyby nebyl „kovaným“ heterosexuálem, možná by došlo i na fyzický vztah.
- V Sýrii zažil mimo všeho ještě jeden zlomový moment. Nějaký Arab se rozčiloval, že jeho babička jde v krátké sukni a povalil ji na zem. Stačila zařvat na vnuka, aby utekl. Jenže Karel se rozčílil: „Nevím, co do mě vjelo, vzal jsem velkej kámen a vší silou křísl Araba přes hlavu. Svalil se, utekli jsme, dodneška nevím, jestli jsem ho nezabil.“
- Za svou poslední roli Kafky v představení Malý stvořitel / Der kleine Fratz (spolek JEDL) dostal Cenu divadelní kritiky.
Zpracováno podle: Karel Dobrý | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz), Karel Dobrý: Mám špatnou minulost a přijatelnou přítomnost - Novinky, Karel Dobrý – Wikipedie (wikipedia.org), V Sýrii mě dvakrát unesli, prozradil herec Karel Dobrý - iDNES.cz, Hraní mě ničí, ale miluju to | Karel Dobrý (kareldobry.cz), Karel Dobrý | Dune Wiki | Fandom, Karel Dobrý: Zažil jsem už delší dobu bez hraní, než je tato - iDNES.cz
