Článek
Každý film o hrdinném náčelníkovi Apačů a jeho pokrevním bratrovi má svého hlavního padoucha. Kornel, Santer, Rollins… Ve filmu Vinnetou - Rudý gentleman (1964) to byl Fred (Bud) Forrester. V „gentlemanovi“ se vůbec sešla opravdová herecká elita té doby. Mimo ústředního dua tam okouzloval mladičký Terence Hill, ďábelský Klaus Kinski jako Luca byl zase pravou rukou bezohledného ropného magnáta, kterého ztělesnil slavný herec Anthony Steel.
Bratři, jak se patří…
Právě z role Freda Forrestera si ho evropští diváci nejvíce vybaví. A u nás navíc se skvělým dabingem Josefa Větrovce. Přitom jeho filmová kariéra byla naprosto ohromující. Jak pohledného chlapa v začátcích jeho kariéry popisovali nadšení filmoví kritici? Třeba takto:
Dokonalý imperiální herec, zrozený ze své doby, modrooký, s hranatou čelistí, krásným profilem. Požádejte o hrdinu, který pod tlakem bojuje ve válce nebo je zasmušilým lovcem - povolejte Steela. Ideální Angličan, ztělesnění prototypu veslaře své alma mater, hráče kriketu s klidem anglického gentlemana. Příroda ho stvořila vysokého, hezkého, s vynikajícím mluveným hlasem.
Až tak, jak by se dalo říct. Opravdu, Steel uchvátil naprosto všechny. Diváky, kolegy, režiséry, ženy, muže, divadelníky. Mimo herectví se věnoval také zpěvu, měl krásný a sytý baryton. Byl prý „ztělesněním mužnosti“, jak se nechala slyšet Bette Davis. Je proto docela hrozné vědět, co se mu všechno v životě stalo. Jak se říká - život je boj. A Anthony bojoval snad se vším. S depresí, chudobou, alkoholem - a hlavně s vlastní ženou. Právě u ní to všechno začalo. A skončilo.
Pierre Brice
Životní příběh válečného hrdiny, krásného chlapa i skvělého herce měl smutný konec. Ten glosoval i samotný Pierre Brice, který se se Steelem přátelil: „Byl to příjemný spolupracovník navzdory tvrdým bojům, které sváděl se svou bývalou ženou, navzdory novému manželství s mladou ženou a navzdory alkoholu, který mu zatemňoval rozum. A navzdory všemu dalšímu, o čem raději vůbec nemluvit. A vzít si příklad - tahle ne, Anthony, takhle to nemělo být!“
Tak jak to tedy bylo?
Fred Forrester
Z Indie do pekla druhé světové války
Anthony Maitland Steel se narodil 21. května 1920 v Chelsea v Británii, ale valnou část dětství strávil v Indii. Otec Anthonyho, Edward, byl totiž důstojník Britské indické armády a sloužil v Lahore. Vtipné je, že Edward se nechal degradovat, aby se stal hercem, manželka Kathleen byla také herečkou. Anthony Steel dostal vzdělání, které odpovídalo takovým těm vysokým kruhům, učil se na soukromých školách a po návratu do Anglie nastoupil na Cambridge. Kam také jinam.
Na proslavené univerzitě dokončil pouhý jeden rok, když musel narukovat do bojů druhé světové války. Začínal u granátnické gardy, v květnu 1940 byl jedním ze zachráněných z Dunkerque. Protože byl statečný a prokázal velké hrdinství v boji, byl převelen na Blízký východ. Těžké zranění ho na rok ze služby vyřadilo - byl prostřílen jako řešeto někde na hlídce, ale ani jedna kulka nezasáhla žádný důležitý orgán, Anthony to označoval jako zázrak zázraků, ale dostal kvůli špatné péči několikrát za sebou sepsi ze zhnisaných ran.
Zachránění britští vojáci na člunu z Dunkerque
Po zotavení šel k parašutistům, kde provedl devět operačních seskoků do týlu nepřítele, prokázal nebývalou odvahu a válku ukončil v hodnosti majora. Byl opravdu statečný mladý muž.
Po demobilizaci se Steel rozhodl, že se stane hercem. Jenže ho nikde nechtěli, tak kopal výkopy na stavbě kanalizace. Dostával šest liber týdně a pořád se dobýval do divadel a předváděl jim tam své monology. Naštěstí se povedlo, chodil v té době s neteří slavného producenta, která Anthonymu udělala menší „tlačenku“. Začal vystupovat v divadlech a záhy už všichni viděli, že má tento nevšední muž skutečný talent.
Začal se objevovat i na filmovém plátně, vesměs ve filmech, které v dnešní době už moc neřeknou, třeba Helter Skelter, Kryštof Kolumbus, Once Upon a Dream… Prorazil až ve válečném dramatu Dřevěný kůň, který je „koukatelný“ i dnes - příběh tří britských zajatců a jejich útěku z Anthonyho Steela udělal hvězdu. V té době se také poprvé oženil - jeho vyvolenou se stala mírná, tichá a klidná kráska Juanita Forbes. Byl to okouzlující pár. A Anthony začal spolu se vzrůstající slávou tak trochu blbnout. No, tak trochu více.
Anthony Steel a Julia London. S tou měl také poměr
Moje nemanželské děti
Juanitu totiž Steel neustále podváděl. Dokonce zplodil nemanželského syna se slavnou herečkou Patriciou Ross. Její muž nemohl mít děti, tak se podivný trojúhelník dohodl, že malý Michael bude vychováván jako vlastní syn manžela Patricie. Vlastně čtyřúhelník, protože tohle řešení jim poradila Juanita. Anthony byl slavný, působil v divadle, natočil filmy jako třeba Kam supi nelétají, Smích z ráje, Tísňové volání, The Master of Ballantrae, Malta Story. Byl zvolen čtvrtým, třetím, pak druhým nejlepším hercem Británie. A zpychl, rozhodl se, že bude nejlepší na všech frontách - hlavně na té milovnické.
V roce 1954 přivedl do jiného stavu svou osmnáctiletou sekretářku. No, sekretářku, prostě takové naivní děvče „pro všechno“. Poslal ji cynicky na potrat, tentokrát se nepřimlouvala ani Juanita, která už toho všeho měla plné zuby. Manžela i jeho nevěr. Ty tolerovala, ale když v tom bylo zase dítě - přitom společné neměli, neboť Anthony nechtěl (!), to bylo na mladou paní moc. Navíc Anne Hanson, jak se svedená a opuštěná telefonistka jmenovala, přišla Juanitu prosit na kolenou. Že si chce dítě nechat.
Dokonce bylo v plánu, že si po porodu převezme miminko do péče Juanita. Anthony Steel obě ženy poslal k čertu, protože poznal svůj „osud“, jak blouznil. Kdyby věděl… Osud byl ženského pohlaví a pocházel ze Švédska. S Juanitou se rozvedl, Anne porodila dceru Penelope, kterou velkoryse přijal za svou, takže to byla Penelope Steel. Ale nevychovával ji, protože už měl naprosto jiné starosti. Svou Anitu.
Se svou Anitou
Anita, alkohol a adieu!
Anthony začal být v Británii nespokojený. Považoval se za nedoceněného, i když byl nejlépe placeným hercem té doby (dostával 15 000 liber za film). Přesto natáčel, například West of Zanzibar, Passage Home, Za mlhou, Bouře nad Nilem nebo Černý stan, ale brblal, že v Americe jsou na to všichni lépe, mají velké domy, popularitu, fanoušky… No, neměl to ze své hlavy, protože už mu někdo našeptával. Anita Ekberg, femme fatale, která obrazně řečeno hledala ženicha jako Káča v Hrátkách s čertem - pokud možno populárního a bohatého muže, který udělá co chce ona. Tak ho našla.
Anthony Steel ztratil svou mužnou hlavu a zamiloval se jako úplný blázen. Anita byla skutečně krásná, nordická herečka a modelka, miss Švédsko, vysoká a blonďatá „bohyně“, jak jí říkal Federico Fellini. Hrála v jeho Sladkém životě (to je ta, co se koupala s Mastroiannim ve fontáně di Trevi), byla úchvatná - a také trošku zlá. Trošku víc.
Anita Ekberg
Anthony Steel a Anita Ekberg se vzali v roce 1956 za obrovského zájmu médií. Jejich popularita v Británii byla v té době nezměrná. A téměř okamžitě po svatbě Anita „odtáhla“ Steela do Ameriky. Usadili se v Hollywoodu a po Anthonym se chtělo, aby tedy začal dělat „ten svůj americký sen.“ Jenže mu to nešlo. V Anglii zůstali všichni strašně naštvaní, protože porušil podmínky smlouvy, hrozila mu vysoká pokuta, utekl z roztočeného filmu. Anita se ukázala být opravdovým „ďáblem našeptavačem“, manžela zcela ovládla. Ale zcela.
Steel v Americe naprosto propadl, natočil jeden film, který ani nestojí za řeč. Anita zjistila, že to asi nebude ten pravý a dávala mu to jasně najevo. Velice jasně. Dokonce, jak se u nás říká - „ručně a stručně“. Zkrátka, začali se řezat navzájem. Anthony začal pít - co pít, chlastat - a z distingovaného anglického gentlemana se stal opilec. Navíc měl takovou tu vzteklou opici, kdy zuřil, rozbíjel věci, byl několikrát americkou policií zatčen za řízení v opilosti.
V Americe.
Já chci pryč. Kam? To nevím. Třeba točit mayovky!
Anita Ekberg podávala neustále hlášení o tom, že ji manžel zbil, tvář měla plnou monoklů a modřin. Když tedy Steela policisté předvolali, nestačili se divit - i on byl pěkně zmlácený. Temperamentní a hlavně naštvaná a zhrzená Anita, které nic nevyšlo podle plánu, nešla pro ránu daleko.
Steel naprosto zpustl. Anitu zavolal Fellini, odletěla do Říma, Steel nejdřív rozbil vybavení bytu, pak se v nepopsatelném stavu dopotácel do letadla a v Římě nevěděl, proč tam je. Jeho monumentální alkoholické okno trvalo celý týden, kdy byl nezvěstný. Hledali ho úplně všichni, i britští přátelé, i těch pár lidí, co poznal v Americe. Mysleli si, že leží mrtvý někde ve škarpě, jezdilo se mezi Římem, Londýnem, Amerikou, hotové manévry.
Klaus Kinski - Luca
Steel se po týdnu vynořil ožralý v nějakém zablešeném motelu v Římě v hrozném stavu - ve společnosti hned tří prostitutek. Byl bez dokladů, peněz, oděvu a nevěděl nic.
Anita od něj utekla v roce 1959. Anthony Steel se z krátkého sňatku s Anitou nikdy nevzpamatoval. V Británii už ho nikdo nechtěl, protože pil, byl nespolehlivý, půjčoval si peníze. Něco natočil, ale bylo to zoufalé, protože byl opilý, byl dokonce veřejně označen za „ožralou hloupou sr…u“. Zoufalý Steel se raději přestěhoval do Říma, kde žil dalších deset let. V té době pár filmů natočil - jako v roce 1964 právě film Vinnetou - Rudý gentleman.
Ve stejném roce se také potřetí oženil. Vzal si mladičkou Johannu Melcher, která alespoň trošku dala zpustlého a stárnoucího herce „do pucu“. Ale jen maličko. Steel už zachránit nedal.
Fred Forrester vždycky dostane, co chce! Hlavně flašku!
Natáčení slavné mayovky bylo idylické, vznikaly při něm románky (Terence a Karin), své démony zaháněl alkoholem Klaus Kinski (marně), Lex Barker měl opět buď před svatbou či po svatbě - v jeho případě se v tom nikdo nevyzná, manželek měl pět. Anthony Steel se zprvu s nikým nebavil. Hrál si svého padoucha, ale jak padla klapka, nešel se ani producírovat před jugoslávskými fanynkami, které doslova „hřadovaly“ podél celého placu. Někam se uklidil s flaškou.
Pierre Brice, který se vždy tak trochu pasoval do role ochránce slabých (to měl z toho Vinnetoua, jak sám později přiznal), Steela vyhledával a oba muži se spřátelili. Jenže bylo to s ním těžké. Hrál dobře, to nemohu říct, jak by řekl klasik. Jenže byl strašně zatrpklý.
............................
Seděl celé dny v karavanu jako pavouk. Posílal si kluky od štábu i místní pro alkohol. Jakýkoliv. Jednou udělal strašnou pitku s Kinskim. Klaus byl blázen, vydržel chlastat třeba týden v kuse. Anthony mu zdatně sekundoval. Bylo to těžké, pozorovat ten úpadek. Pak jsme se museli smát, protože Steel a Kinski opili Brzesku (Tah - ša - tungu) a tancovali s ním někde u ohně, úhlavní nepřátelé. Lex řešil manželku, já se snažil řešit je, “ vzpomínal Pierre Brice na svém Facebooku, na kterém byl aktivní až do své smrti.
„Tohle je soukromé petrolejové pole, co tu chcete?“ „Petrolej.“ „Aha, petrolej… a smím vážené pány upozornit, že veškerý petrolej tady patří mně?“ „Ale já ho potřebuji jen trochu, sem do té lahvičky, ale prosil bych vrchovatě.“ „To má být vtip?“
Ikonický film vznikl a Fred Forrester byl padouchem úžasným. Méně úžasné bylo pokračování jeho života. Neustále plakal pro Anitu. Je až děsivé, jak mu tato žena převrátila život naruby. Nikdy na ni nezapomněl. A čím víc vzpomínal, tím víc pil. Postupný úpadek celé osobnosti Anthonyho Steela měl trvat ještě dlouho. Přes všechny jeho zlozvyky a strašnou životosprávu. V roce 1970 se vrátil do Británie, kde se objevil v televizních pořadech jako Bergerac, Profesionálové, Robin ze Sherwoodu a Crossroads.
Lex Barker
Několik let žil v malém bytě v Northoltu v západním Londýně. Byl chudý, chlastal, nezachránila ho ani žena. Posílal ji pryč, chtěl se rozvést, což Johanna odmítla. V roce 1995 se začal organizovat mezi přáteli jeho převoz do domova pro chudé herce, ale Anthony Steel to odmítl. Poslední rozhovor dal novináři, který se na něj dobouchal, až když mu mezi dveřmi ukázal lahev whisky.
Je to pro mě velmi těžké období. Můžete to vidět na tom, kde žiji. Vím, že spousta lidí se snaží zjistit, kde jsem, ale abych byl upřímný, tak já nikoho nechci vidět. Chci být sám. To před tím je starý život, naleješ mi? Zapálíš mi - jo aha, já mám zapáleno… Víš, v poslední době jsem nějaký nemocný. Je toho moc. Naleješ mi? Minulost nezměním, i když kdybych ji nepotkal - koho myslím, no koho asi. Kašlu, víš? Hrozně. Občas plivu krev. Neboj, zapálím si. Jo, já vlastně mám zapáleno. Ale mám plány, plány, velké plány. Naleješ mi?
Opravdu zoufalé. Typický opilecký rozhovor, ve kterém se Steel snažil posbírat ještě nějaké zbytky sebeúcty. Bohužel, plivání krve mělo samozřejmě svůj důvod, byl naprosto „prolezlý“ rakovinou, která začala v plicích. Nakonec se Anthonyho podařilo přestěhovat do Denville Hall, což je londýnský domov důchodců pro herce bez prostředků. Ještě nedlouho před smrtí se objevil v seriálové roli, kde vypadá poměrně „dobře“, není opilý. Byl už hodně nemocný a prý mu alkohol přestal chutnat.
Denville Hall - domov důchodců pro herce stále funguje
Do posledního výdechu vzpomínal a proklínal Anitu Ekberg. Zemřel 21. března 2001 ve věku 80 let, což je při jeho způsobu života věc nevídaná.
Forrester uběhne sotva pár kroků, když se mu do ramene zabodává šíp. Skalami se ozve výkřik. Sevře si zranění a rozhlédne se. Okolo něj stojí nespočet indiánů s luky. Forrester cítí, jak se mu do zad zabodává další šíp. Bolest se stupňuje a síly ubývají. Šípy nyní už snad prší. Na těle padoucha se ježí jako bodliny. Nakonec, již ztrátou krve bez sebe Forrester klesá k zemi a bezvládně se sesune do velké skalní prohlubně. Jeho smrtí je dovršena pomsta Assiniboinů a mír mezi rudými a bílými utvrzen
Možná by výše citovaný způsob smrti petrolejového bandity byl milosrdnější, než celé to dožívání a přežívání. A jestli skutečně platí ono cherchez la femme, v případě Anthonyho Steela se skutečně naplnilo. Beze zbytku.
zpracováno podle:
