Článek
Vypočítavý výraz, drsná tvář, mastné tmavé a kudrnaté vlasy - a tak trochu „středomořský vzhled“ - to vše z Maria Adorfa dělalo archetyp ideálního zloducha. Evropské westerny nebo mafiánské a špionážní filmy byly jeho parketou. Výraz měl vždy tak trochu vychytralý a mazaný. A když mu byla nabídnuta role v adaptaci románu Karla Maye, neváhal ani vteřinu.
Vůdce bandy bezohledných hrdlořezů, který se snaží vyždímat za jakoukoliv cenu peníze ze železniční společnosti Great Western, to byla role, která mu sedla jako ulitá.
Už jen úvodní scéna filmu Vinnetou, kde Adorf jako Santer střílí do stáda bizonů, vyvolala obrovskou vlnu pobouření. Při promítání v kinech se rozhořčení lidé pídili po tom, zdali je skutečně zabíjel a kdo mu to vůbec mohl povolit. Santera ztvárnil tak skvěle, že mu ještě desetiletí po premiéře chodily anonymní dopisy s nadávkami. A na ulici mu lidé spílali, že zabil Nšo-či.
Že jste zabil Nšo-či, to jsem Vám nemohl odpustit mnoho let. Moc jsem Vás za to nenáviděl". To byla věta, stále stejná, kterou jsem slýchával tisíckrát. Marně jsem mohl vymlouvat, že jsem ji nezabil. Neposlouchali mě. Tak se lidé s mou rolí Santera vyrovnávali. Na tom je ale vidět jedno - toho šmejda se mi povedlo zahrát dokonale!
Mario Adorf v roce 2011
Ale nebyl to jen Santer, i když v roce 2016 se objevil v německém remake Vinnetoua, kde opět ztvárnil postavu Santera, nikoliv však toho, který usiluje o život náčelníka Apačů, nýbrž padouchova otce. Mohli jsme ho zahlédnout také v nám dobře známém mafiánském seriálu Chobotnice.
Mario za svou dlouholetou kariéru ztvárnil řadu krásných rolí ve výjimečných projektech. Chvíli působil i v Hollywoodu. A je velice vzdělaný a nadaný. Autor několika knih je známým zpěvákem šansonů. Dětství měl poznamenané svým nemanželským původem a otce viděl jen jednou v životě. Valnou část mladého věku strávil dokonce v dětském domově.
Mario Adorf - nestor nejen německých filmů.
Hvězda na chodníku slávy. Ne v Hollywoodu, ale v Německu…
Na vizáži a celkové fyziognomii Maria Adorfa se velice podepsal jeho původ - respektive národnost jeho otce. Budoucí herec byl, jak se tak říká, plodem zakázané lásky. Otec byl Ital, pocházel z Kalábrie, a byl velice úspěšný lékař, chirurg. A tento Matteo Menniti se zamiloval do zdravotní sestry, Němky Alice Adorf. Tato asistentka, která obsluhovala rentgen v nemocnici v Sidernu v jižní Itálii, s šéflékařem otěhotněla. Matteo byl samozřejmě ženatý a po zprávě, že se stane otcem, přerušil s Alicí veškeré styky.
Alice poměrně dobrodružně uprchla ve vysokém stupni těhotenství z Itálie do Švýcarska - jednoduše proto, aby nemusela nemanželské dítě ponechat ve státní péči, jak to bohužel tehdy v Itálii chodilo. Otce viděl Mario pouze jednou v životě. Prý mu ho matka ukázala na nějaké konferenci. Pár minut s otcem hovořil, ale toto setkání v něm vyvolalo spíše rozpaky a deziluzi. Menniti se choval jako naprosto cizí člověk - kým ostatně byl.
Mario v roce 1971
Mario Adorf se tedy narodil v Curychu, 8. září 1930. Jenže Alice byla vyhoštěna i ze Švýcarska. S malým synkem proto absolvovala další strastiplnou cestu, tentokrát do Německa, kde se usadila v oblasti Eifel v Německu, ve městě Mayen. Tam měla Alice kořeny a příbuzné. Jenže ti jí neustále zazlívali, že zahodila v té době (na ženu) poměrně zářnou kariéru, „spustila se“ a vrátila se s nemanželským synem. Alice prožívala strašné časy, byla chudá, živit se musela jako švadlena, v oboru práci nedostala, protože… Protože tu byl malý Mario. Neměla peníze na bydlení ani na jídlo.
Ve třech letech dala Maria do dětského domova, protože mu skutečně nemohla opatřit ani tu nejzákladnější stravu a potřeby. Chlapeček tedy vyrůstal u sester Boromejek, které domov vedly. Snědý kudrnatý a silný chlapec se brzy prosazoval jako vůdce stejně starých kluků, říkali mu „Ital“ a měli z něj přirozený respekt. Mario Adorf byl navíc velice chytrý a bystrý. Učil se skvěle a prahl po dalším vzdělávání. A zpíval, to byla další jeho budoucí životní vášeň. V kostelním sboru, při dětských vystoupeních, všude. Po vypuknutí druhé světové války byl domov uzavřen a Mario Adorf se vrátil ke své matce.
Typická vizáž Maria Adorfa v šedesátých letech
V Mayenu vychodil střední školu a po konci světové války se dostal na slavnou univerzitu Johannese Guttenberga v Mohuči. Bylo to až v roce 1950, do té doby zničené Německo vstávalo z trosek válečného zmaru. Mario Adorf měl jednu velkou touhu - stát se učitelem. Byl opravdu velice chytrým mladým mužem s jasným cílem, za kterým si šel.
Studium humanitních oborů bral velice vážně a stal se premiantem. Germanistika, filozofie, divadelní vědy, muzikologie, kriminologie, psychologie, literatura - to vše (kromě germanistiky a filozofie) také vystudoval a obhájil. Na univerzitě vedl boxerský kroužek, kde uplatnil svou podsaditou, ale silnou postavu. A také se dostal do divadelního kroužku.
A jak to tak bývá, po odehrání pár amatérských představení přestala Adorfa kariéra kantora lákat. Úplně propadl světu herectví.
V roce 1961
V roce 1953 se Mario Adorf přestěhoval zpátky do svého rodného města. V Curychu pokračoval ve studiích, ale už byl ztracený ve světě filmu. Pracoval chvíli jako komparsista a asistent režie. A pak mu osud do cesty zavál proslavenou filmovou školu Otto Falckenberga v Mnichově. A to do Mnichova jel jen na rande, jak později vzpomínal. Místo schůzky s dívkou zkusil vejít do školy - a bylo to. Od roku 1955 do roku 1962 měl stálé angažmá v divadle v Mnichově.
Už v roce 1954 získal svou první roli, konkrétně ve filmu 08/15. První cena na sebe nenechala dlouho čekat a již v roce 1957 se mu dostalo náležitého uznání za film Noc, ve které přišel ďábel, kde ztvárnil postavu psychopatické masového vraha žen Bruna Lüdkeho. Mistrovsky rozehraný part narušeného zabijáka ukázal všechny aspekty Adorfova herectví. Ti, co ho měli zafixovaného jako „Itala, co vypadá jako mafián,“ při sledování filmu jen zírali.
Film je inspirován skutečnými událostmi. Bruno Lüdke byl uznán vinným z vraždy 51 lidí, zejména žen, dodnes se však nad touto kauzou vznáší řada pochybností a v Německu je tento případ velice známý. Adorf se tím dostal do širokého povědomí nejen diváků, ale i producentů, kteří zavětřili. A větřili i za oceánem.
rok 1971
Jenže jak se říká - všecka sláva, polní tráva. Mario Adorf se začal vytahovat, byl svou slávou okouzlený a kývl na nabídku Hollywoodu. Odstěhoval se do Ameriky a myslel, že tam prorazí. Jenže spíše narazil. Dlouho tam nevydržel a již v 60. letech se stěhoval do Itálie. Než se stal Frederickem Santerem, natočil spoustu zajímavých filmů, můžeme jmenovat Lékař od Stalingradu, Dívka Rosemarie, Můj spolužák, Kdo jste, doktore Sorge a jiné. Mezinárodní kinematografie po zmíněné roli padoucha Santera po něm sahala čím dál častěji.
Jeho herecký repertoár se zčásti omezoval hlavně na drsné policisty nebo podvodníky, mafiány a různé gangstery. Ale měl i zajímavější role - Major Dundee nebo britská adaptace románu Agathy Christie Deset malých černoušků opět ukázala, že se Adorf umí zhostit i daleko vážnějších a zajímavějších rolí. A nejen rolí. Proslavená je jeho „posedlost“ italskou kulturou, dějinami a Itálií všeobecně, přece jen, geny nelze zapřít. Zahrál si Mussoliniho v italském filmu Atentát na Matteottiho.
Jako mafián…
Ve filmu Die Blechtrommel byl děsivý jako neotesaný hokynář, který se zblázní do nacismu. Objevil se ve westernech Specialista nebo Mrtvý bod, ve velice slavném Plechovém bubínku, v roli doslova životní - film Ztracená čest Kateřiny Blumové je skvělé drama, byť poněkud nedoceněné. Seriály Marco Polo nebo Chobotnice jsou třešničkou na dortu a znají je i naši diváci. A jeden seriál ze všeho vybočuje - Via Mala, který v roce 1985 natočil Tom Toelle podle románu Johna Knittela.
V temném a dramatickém příběhu odehrávajícím se v hornatém prostředí Alp Adorf naplno rozvinul svou schopnost ztvárnit záporné postavy – v tomto případě despotického a alkoholismem zatíženého otce rodiny. Úspěšně mu sekundovali Juraj Kukura a Pavel Landovský. Zajímavostí je, že hudbu k seriálu složil slavný Ennio Morricone.
Fedora, Lev pouště, Lola, Král posledních dnů, Čtyři kovbojové, Kamkoliv půjdeš, Poslední spravedlivý - další a další a další filmy Maria Adorfra. Spolupracoval s mnoha velikány světové režie, stejně tak hrál i ve velkých divadelních kusech. Adorfova kariéra a filmografie je prostě - velká.
s manželkou Monique
Proslavil se také jako šansoniér - a to skutečně fenomenální. Jeho písně jsou populárnější, než by kdo čekal. Napsal pět částečně autobiografických knih, které se dočkaly v Německu mnoha dotisků.
V soukromém životě to bylo jako na horské dráze. Byl neustále pronásledován fanynkami, které na jeho tvrďácký, už zmiňovaný „středomořský“ vzhled prostě slyšely. Tak si užíval. Jeho velký kamarád Pierre Brice kdysi vzpomínal na natáčení Vinnetoua. Vždy bylo všude plno krásných jugoslávských dívek a žen, které se chodily dívat na natáčení. Pierre Brice a krásný chlapák Lex Barker se ale po pár dnech museli začít smát:
Lex se nakrucoval, já jsem házel očkem, kdybyste ty holky viděli - to byla taková nádhera, každá jiná a všechny tak překrásné, až zrak přecházel. Ne, že bychom chtěli dostaveníčka, Lex měl v soukromém životě problémy, ale byli jsme marniví a žádoucí ohromených pohledů. Mužská ješitnost. Jenže jsme měli smůlu. Kdo si myslíte, že měl největší úspěchy - Adorf. Kam vešel, tam blýskl očima a kdyby chtěl, mohl si užít jako ještě nikdo. Byl ale čerstvě ženatý. Má takové charisma, že já i Lex jsme zhrzeně seděli na nějakém sudu a dívali se, jak nás Adorf poráží na celé čáře..
Mario Adorf se poprvé oženil v roce 1961. Jeho ženou byla Lis Verhoeven. Známé jméno, řeknete si - byla dcerou proslulého režiséra Paula Verhoevena, který přivedl do Hollywoodu například nizozemského herce Rutgera Hauera. Měli spolu dceru Stellu Adorf, která se potatila, je docela známou herečkou. Pro zajímavost, Stella je také takové skoro nemanželské dítě - Mario a Lis už měli téměř hotový rozvod, když tu náhle otěhotněla po nějaké vášnivé hádce, která skončila neméně vášnivou nocí s budoucí bývalou manželkou, jak by se dalo říct.
Gangster, mafián nebo policista - klasické role
Rozvod byl nicméně dokonán, ale Stella se stihla narodit v manželství. Adorf byl dlouho sám, až na nesčetné přítelkyně. Ale v roce 1985 se oženil s Monique Faye. S krásnou rodilou Pařížankou je dodnes, jejich manželství je bezdětné.
Mario Adorf žije střídavě v Římě, Paříži a Mnichově. V letovisku Saint-Tropez mají s manželkou letní vilku. Stále se účastní všech možných projektů, angažuje se v politice, je zakladatelem organizace na podporu sluchově postižených a zpívá. To hlavně.
Mario Adorf
V září oslaví již 94. narozeniny. Pro většinu diváků však zůstane padouchem z Vinnetoua, který se stal legendou. Protože zabil Nšo-či, protože spadl na kopí. Protože přece: „…ani Santer nestřílí na bezbranné!“ (Ale střílí!). A protože je to prostě žijící ikona (nejen) německého filmu. Mario Adorf.
zdroje:
