Článek
„Kde to vázne?“ sakrovala jsem tady u notebooku, protože jsem čekala potvrzení jedné životně, ale skutečně ŽIVOTNĚ důležité objednávky (mastička na beďary) od internetového obchodu, který svému produktu přikládal takový význam, že by se akné žen ve středním věku mohlo stát vymýcenou chorobou, něco jako pravé neštovice! „Za chvíli vám dorazí majl s potvrzujícíma informovacema,“ znělo doslova. Tak dobře. Kontroluji mailovou schránku, protože mi tam měly přijít platební údaje. Klepete si na čelo, že jo! Já už teď taky! Zřejmě slušný a solidní podnik, jasně!
„Pokut vám nepřišel majl, jukněte do spamu!“ znělo další upozornění na nyní již prapodivných stránkách. Pěkná čeština, taková lámaná, usmála jsem se v duchu. Tak to ani náhodou, vážení. Objednávku jsem „sjornovala“, jak jsem jim schválně napsala do okénka pro „zákasnické dozaty“, ale ten mail nikde. Že by fakt spadl do spamu? Tak se na to tedy juknu! Já ani nevím, jestli mám nastavený nějaký spam filtr, ale evidentně ano, když mi tam padají takto seriózní a velice kulantní firmy s dlouhou a zavedenou tradicí! Ehm…
Když jsem složku se spamy otevřela, vytřeštila jsem oči a po letmém přečtení všemožných nadpisů oné nevyžádané pošty mě mohutný záchvat smíchu doslova sestřelil ze židle. To bylo strašný! Samozřejmě jsem nehodlala vůbec nic otevírat, ale jen ty nadpisy, neboli tedy předměty… To byla síla. Já ani nevím, na jakém to funguje principu. Zřejmě to sbírá historii mého prohlížení nebo objednávek nebo… Dost, zarazila jsem se. Rozhodně, ale rozhodně nejsem na žádné seznamce! Tak proč tolik lákavých nabídek?
„Pavlickova, deset osob ve vašem okolí se chce seznámit!“ Jasně, tak ať se seznámí! Nejlépe mezi sebou! „Pavlickova, sex sex sex fotky holek v okolí! Jsou online!“ No nepovídejte! Že bych se nějaké zeptala, jestli jí pomáhá nějaká mastička na beďary? A tak to pokračovalo vesele dál. Nabídky na nahaté fotky. K vidění ihned, pokud: KLIKNI KLIKNI KLIKNI! blikala tam červená šipka na zelené políčko, aby byla zcela vyloučena jakákoliv mýlka. Tam, tam na tebe čekají, Petře! Protože mě sexuální poťouchlíci oslovovali v mužském rodě. Zkrátka Petr. Tak proto! No nic, jela jsem dál.
„Důležité upozornění!“ upozorňoval mě neznámý dobroděj, který se stal vyděračem. O tom jsem nedávno četla. Teď jsem to měla před očima a smála jsem se na celé kolo. „Natočil jsem tě při masturbaci. Video rozšířím mezi tvé kolegy z práce a rodinu, pokud nezaplatíš na účet ten a ten částku tu a tu. Není to vtip, nedělám si srandu! MYSLÍM TO VÁŽNĚ!“ zněla výhružka. Zadumaně jsem se zadívala na okénko své notebookové kamerky, kterou mi dcera přelepila už před lety samolepkou s prasátkem Peppou v plavkách. Taky jsem ji tehdy málem přerazila (dceru), ale uvědomila jsem si, že mě zachránila! Sakra. Takové blbosti!
Já ale věřím tomu, že pokud si to někdo přečte a má máslo (nebo něco jiného) na hlavě (nebo někde jinde), pěkně v něm zatrne, než si uvědomí, že jde o podvod jako vyšitý! Ještě chybí nigerijský princ, říkala jsem si v duchu. Byl tam, i když ne nigerijský a ne princ. Byl to americký milionář, který zemřel. A kupodivu, JÁ byla jeho jedinou dědičkou!!!
„Právní zástupkyňa Judith Brouwn (tady jim to pěkně ujelo, paní hnědá!), Mariland (tady taky!), USA. Dear Petra (správný rod!). Při kontrole pozůstalosti zumřelécho Roberta Houskousky (pěkný, takový americký!) bylo zjištěno, že se nacházíš mezi dědici. Cifra je přes milion úsd v závorce dolarů. Pokut o dědictví jevíš zájem (já se spíš celkově jevím!), obratem odepište na tento mail, abych podnikla kroky k předání dědictví po zumřelém Houskousky. Neváhejte! (ještě mohla napsat, že nabídka je časově omezená!). Štěstí vám spadlo.“
Zřejmě to mělo pokračovat - do klína, ale to už na ten automatický brk bylo zřejmě moc. Tak vida. Jsem Petra Houskouska, Mariland. Že se máma ani táta nikdy nepochlubili! Začala jsem zatrhávat ikonky ke smazání, protože to bylo čím dál výživnější. Kloubní výživa, pudr proti zápachu z úst (cože?), hubnoucí ponožky za 5 000 korun (jééé!), „Ohodnotíme vaši nemovitost. Je v ní stařec či stařena? Vyřešíme, vykoupíme!“ hlásal nadpis. Do toho jsem šla, ač žádnou stařenu v nemovitosti nemám, když nepočítám sebe. Zajímalo mě totiž, jestli bude text pokračovat „…zabijeme, rozsekáme, zahrabeme!“ Nepokračoval, jen tam blikala reklama na koupi bytu pro „rentijéry“ na Kanárských ostrovech. No to je čím dál lepší! Už vím, kam se vrtnu na důchod, do kanárského síbrťáku!
No nic, jela jsem dál. Už toho moc nezbývalo, něco se vůbec nedalo přečíst, protože to bylo snad čínsky nebo korejsky. Také jsem byla všude Petr. „Čůráte, Petře?“ zněl předmět zprávy sugestivně. To jsem neodolala a pronorovala se do mailu. „Časté čůrání zvětšenou prostatu značí!“ blikal tam zelený nápis a pod ním byl obrázek (nekecám!) jak z Dikobrazu. Namalovaný pán se tvářil více než zoufale, stál nad mísou, močil do ní (to jsem asi měla být já), měl vytřeštěné oči hrůzou a od úst mu šla bublina, ve které bylo vepsáno: „Pomozte mi! Už čůrám po padesáté!“
Za čůrajícím nešťastníkem stála ve dveřích namalovaná zdravotní sestřička s obrovskými… éééh… prsy… a nesla něco na tácku - to bylo zakryto tou monstrózní dvojicí ňader dmoucích. Byl to nějaký preparát na prostatu, ale já se smála tak strašně, že mi unikl název toho zázraku. „To muselo dát práce a přitom taková blbost,“ řehtala jsem se tu s hláškou z Pelíšků. Kdo takové blbiny vymýšlí? A ještě hůř - kdo je koupí? A ještě nejhůř - proč to chodí mně? Já to nevím!
Když skončila plejáda čůrajících Petrů, kterým ještě bylo nabízeno cosi na podporu erekce, stala jsem se opět Petrou. A v tom jsem uviděla ten líbezný mail, který byl nade vší pochybnost určen mým očím a týkal se orgánu, který nemám. Alespoň doufám! „Petro! Senzační nabídka! Prodloužíme tvůj penis až o dvacet centimetrů!“ To mě zaujalo (aby ne), kdo by nechtěl dvacet čísel na něčem, co nemá! Smála jsem se tak, že přišel manžel a otázal se, jestli mám všech pět pohromadě, protože je noc a „některý lidi v noci spěj!“ „Ne, pět ne, ale budu mít dvacet!“ řekla jsem mu maniakálně, načež mávl rukou a šel si zase lehnout.
To snad není možný! Byl to inzerát na nějakou vakuovou pumpu, ke které ZDARMA odborníci z jakéhosi kanadského institutu přidali zázračné prášky na prodloužení penisu. Byl u toho popisek: „Nedaří se? Malý? Utopí se? Má. To. Řešení je. Nebojíte! Slavný medicino radí jak to. Petro! Vy rázem king a mnoho žen! Sami do vrhají se náruč postel soulož dva tři!“ klopýtala umělá inteligence v gramatice jako slon v porcelánu ve snaze tvářit se ještě inteligentněji. Ale sugestivní to bylo, to musím uznat! Petro! Petro! Petro! opakovalo se pořád dokola výhružně s obrázkem PŘED. Tam nebylo vidět nic, jen něco, co vypadalo jako vlasová nudle do polévky (detailů vás ušetřím). Pak tam byl obrázek PO, na který jsem vytřeštila oči tak, že mi hrozil úraz očního pozadí.
Přátelé, já už viděla ledacos. Želvu bruslit, zajíce na saních, jak se u nás říká… ale tohle!? Pokud jsem měla být takto prodloužena, nemohu váhat ani vteřinu! Válec parního válce byl totiž proti tomuto pouhopouhou drobounkou hračičkou nevalných rozměrů, ani pod mikroskopem byste ji nenašli! A DOST! sklapla jsem notebook, až vyděšeně zakňoural: „Co blbneeeš?“ Šla jsem spát. To byla noc! Asi si kreativní povahy domyslí, co se mi zdálo! Od té doby jsem se tam nepodívala. Myslím tedy do spamové složky. Na jiné místo asi osmdesátkrát! Určitě se spletli!
Tak se občas do spamů jukněte, jak psal onen slovutný internetový obchod s mastí na beďary. Je to ohromná legrace. Hlavně je to taková sázka do loterie, nikdy nevíte, jakého pohlaví budete a kdo tam na vás čeká! Milionář, princ, vyděrač, penis… Kdyby byla nějaká soutěž o bizár roku, svoje spamy tam přihlásím! Jistě vyhraji vakuovou pumpu nebo hubnoucí ponožky!
Mimochodem, ty by se mi vlastně šikly, kam jsem ten mail založila, že bych ho smazala, to ne, přece jsem si…
Pěkný den!
