Snědli Rockefellera kanibalové? Z mladého miliardáře zbyly jen brýle, skončil prý v hrnci lidojedů

„V prosinci 1961 mi bylo sděleno, že Rockefellerovy ostatky a osobní věci (hlava, dlouhé kosti, žebra, kraťasy, brýle) byly rozděleny mezi 15 Asmatů.(…). Byl zabit, rozčtvrcen a sněden; mozek vyjeden z lebky, dlouhé kosti byly přeměněny na zbraně a rybářské vybavení.“ misionář Hubertus von Peij, místopřísežné prohlášení

„Pověsti a příběhy o tom, že Michael dorazil na břeh – že byl nalezen, zajat, zabit a zkonzumován Asmaty – přetrvávají více než čtyřicet let. Žádný z nich nebyl doložen žádnými konkrétními důkazy.“ Michaelova sestra-dvojče Mary Rockefeller Morgan, 2014

„Mám takovou touhu udělat něco dobrodružného. Hranice mizí, světy se stírají. Zažívám zde opravdu vyčerpávající, ale zároveň velice vzrušující chvíle. Asmaté jsou jako obrovská hádanka. Mé cesty a výzkum mi umožňují pochopit (byť jen povrchně a základně) povahu této nádherné kultury.“ Michael Rockefeller, z posledního dopisu rodičům

19. listopadu 1961 zmizel nadějný mladý etnograf Michael Rockefeller. Člen slavné americké miliardářské rodiny byl synem guvernéra státu New York a později amerického viceprezidenta Nelsona Rockefellera, vnukem amerického finančníka Johna D. Rockefellera mladšího a pravnukem spoluzakladatele Standard Oil Johna D. Rockefellera staršího. Třiadvacetiletý Michael mohl mít úplně všechno na světě - kontroverzní dynastie patřila mezi nejbohatší rodiny světa i historie - ale mladý muž propadl touze po dobrodružství.

Stal se etnografem, sběratelem domorodého umění, preferoval výpravy bez konkrétního cíle, až se zamiloval do Papuy Nové Guineje, která byla tehdy pod nizozemskou správou (Nizozemská Nová Guinea). Dobrosrdečný cestovatel se dostal k izolovanému kmenu Asmatů, o nichž se všeobecně vědělo, že jsou kanibalové.

Michael byl naposledy viděn v řece u jižního pobřeží Nové Guineje, když se s ním a jeho kamarádem René Wassingem chvíli předtím převrátil provizorně zhotovený katamarán. A pak? Spekulace střídala spekulaci. Utopil se? Mohl jej sežrat krokodýl? Mohl to také přežít - některé indicie tomu nasvědčovaly. Jenže pak se objevila verze skutečně syrová a drsná: Michael Rockefeller s největší pravděpodobností skončil uvařen v hrnci a rituálně zkonzumován Asmaty.

„Naposledy byl spatřen, jak se snaží doplavat na břeh. Následující desetiletí se různí nezávislí vyšetřovatelé i profesionální detektivové snažili najít pravdu. Mnoho zainteresovaných osob tvrdí, že byly odhaleny důkazy. Jenže úřady pohřbily pravdu o smrti Michaela Rockefellera, protože je tak strašná, obludná a děsivá, že se ji jednoduše veřejnost nesmí dozvědět. Byl zavražděn a sežrán kanibaly z kmene Asmatů,“ má zcela jasno Carl Hoffman, autor slavné knihy Savage Harvest (Temná sklizeň, 2014), který pátrání po Rockefellerově osudu zasvětil podstatnou část života.

Jaký je příběh krátkého života Michaela Rockefellera? Skutečně se stal protagonistou kanibalských hodů? Podaří se vyřešit „nejstrašidelnější záhadu 20. století“?

Michael Rockefeller se narodil 18. května 1938. A nebyl sám! Matka Mary přivedla na svět dvojčata a narozenou dívku pojmenovala po sobě. Mary i Michael se měli čile k světu, armáda chův hlídala každý jejich nádech - a ona obrazná lžička v miminkovských pusinkách nebyla stříbrná ani zlatá - byla snad rovnou diamantová! Někdo se umí narodit - v případě dětí rodiny Rockefellerů nezbývá než pokrčit rameny a mávnout rukou:

„No jo. Všude je něco. My jsme chudí, ale máme se rádi,“ povzdechne možná někdo se závistí. Jméno této rodiny evokuje miliardy dolarů, obří stavby, průmyslové podniky… A její příběh je tématem na samostatný text! Nás však zajímá Michael Rockefeller. Ten rostl, náležitě se vzdělával, absolvoval prestižní (velice, velice prestižní) školy, aby nakonec absolvoval Harvard s vyznamenáním a titulem z historie a ekonomie. Zlatý hoch, tak mu říkali.

Když si po promoci v roce 1960 odkroutil šest měsíců v armádě, otec Nelson Rockefeller si nechal nadějného dědice svého impéria zavolat a nabídl mu pár míst ve vedení rodinných podniků, které byly součástí průmyslového i obchodního impéria Rockefellerů. Jenže Michael se tátovi postavil: „Chtěl bych dělat něco jiného. Nechci sedět ve správních radách. Chci do světa. Poznávat jiné kraje, jiné lidi, jiné kultury,“ řekl Nelsonovi mladý syn plaše.

Michael dle vzpomínek nebyl žádný uťáplý intelektuál, naopak. Na univerzitě patřil mezi nejlepší zápasníky, byl to silný, fyzicky zdatný a přemýšlivý mladý muž, který se velice zajímal o umění. V tom se podobal otci - Nelson Rockefeller byl nesmírně plodný sběratel vzácných artefaktů. Tehdy bylo v kursu tzv. Primitivní umění (dnes už se to nesmí říkat) - šlo o africké, nigerijské, aztécké či mayské sbírky domorodých výtvorů. Nelson založil Muzeum primitivního umění a dosadil Michaela do jeho čela.

Mladého miliardáře to však táhlo do světa. Dle vzpomínek jeho spolupracovníka Karla Heidera byl Michael jako posedlý myšlenkou na cestu do neprobádaných krajů: „A co se mi tam může stát? Vždyť všude uvítají někoho, kdo přináší dary. Chci udělat něco bezprecedentního, co otec ocení. Chci pro New York shromáždit největší kulturní sbírku. Z oblasti, kde ještě nikdo nikdy nebyl!“ řečnil dle Karlových vzpomínek Michael Rockefeller nadšeně.

Vydal se do Venezuely, do Japonska - ale tam ho to neuspokojovalo. „Tam už není co objevovat. Já se musím podívat někam dál.“ přemítal pořád dokola, až zasáhl Nelson. Pozval si zástupce Nizozemského národního etnologického muzea. „Z té vaší Nové Guineje nemáme nic. V našem muzeu by se tamní kulturní artefakty vyjímaly. Já tam pošlu Michaela!“ oznámil Holanďanům Rockefeller - a nevědomky tím zpečetil synův osud.

Nizozemci se ho snažili varovat: „Jde o to, že tam pořád jsou divoké kmeny, které… Jaksi… Provozují pojídání svých nepřátel.“ řekli Nelsonovi natvrdo zaměstnanci muzea. „Ale to jsou povídačky!“ odmávl to prý Rockefeller, „V dnešní době se nic takového neděje. A i kdyby? Michael tam jede sbírat umění. Vyměňovat. Ukažte mi někoho, komu nezasvítí oči při pohledu na zlato, peníze, na bohatství! Proč by ho jedli?“ smál se miliardář, který vše v myšlenkách otáčel jen na mamon. Inu, asi se není co divit!

Nadšený Michael si dojednal cestu na území záhadného kmene Asmatů a vyrazil na svou první cestu. Z té se ještě vrátil domů. Plný dojmů a zcela fascinovaný podivuhodnou kulturou papuánských domorodců: „Fungují podle vlastních pravidel, norem a tradic. Ta oblast je divočejší než cokoliv, co jsem kdy viděl. Existují zde brutální konflikty. A ano, dozvěděl jsem se, že konzumují maso nepřítele. Já však nepřítelem nejsem,“ zapisoval si Michael do deníku.

Než se miliardář Michael Rockefeller na území rázovitého kmene dostal, nizozemské koloniální úřady jeho výpravu náležitě varovaly: „Někdy jednoduše useknou někomu hlavu - a pak sní jeho mozek a srdce. Mají tím rituálně nabýt jeho sílu. Z kostí si vyrábí oštěpy a pruty. Je to nebezpečné, je to svět sám pro sebe. A vy tam nemáte co dělat. Vraťte se do Ameriky!“ Ale Michael na to nedbal a dostal se do vesnice Otsjanep, jedné z hlavních Asmatských komunit na ostrově Nová Guinea.

Někteří domorodci ještě neviděli bílého muže, i když na Papui bylo mnoho misionářů, katolických duchovních i nizozemských vojáků. Pověrčiví válečníci měli s okolním světem omezený kontakt a mnozí věřili, že země za ostrovem je obývána zlými duchy. Když běloši připlouvali přes moře na břeh, vnímali je jako nadpřirozené bytosti! Michael se lačně vrhl na fotografování, které místní sice snášeli, ale nechápali to. Tvářili se zarputile, odmítali obchodovat a celkově se jim obrýlený běloch nelíbil.

Existují fotky nadšeného Rockefellera s fotoaparátem na krku, jak se usmívá na podmračené domorodce, z jejichž výrazů jde opravdový strach! Asmaté měli (a mají) vůbec zvláštní návyky. V komunitě hrdých členů kmene neměl nikdo žádné soukromí - všichni žili pospolu v obřích chýších. Žili v polygamii, ale běžný byl i homosexuální pohlavní styk - ten byl posvátný a praktikoval se před lovem a bojem k načerpání síly! Členové kmene si mezi sebou vyměňovali manželky, pili svou vlastní moč a praktikovali velice zvláštní náboženství:

„Jejich víra spočívala ve složitých vztazích mezi dušemi mrtvých a jejich cestou do říše zesnulých. Asmaté se domnívali, že duše zesnulých páchají kmeni vše zlé, včetně nemocí, narození postižených dětí či špatného počasí. V jejich realitě fungování světa i jejich vlastní život zcela závisel na rituálech, které šokují dodnes. Kanibalismus nevyjímaje. Asmaté dokonce věřili, že na počátku všeho bylo useknutí hlavy, které dalo vzniknout hvězdám a vesmíru.“ píše o těchto vskutku svérázných obyvatelích Nové Guineje Dotyk.cz.

Asmaté praktikovali kanibalismus, který byl brutální v tom nejhorším slova smyslu. Chladnokrevně a bez slitování vyráželi na lovy lebek; kdo se jim znelíbil, ihned byl připraven o hlavu. Mozek nepřítele pak rituálně snědli, za nadšeného povykování a obřadního zažehnávání zla si tělo nebožáka naporcovali, povařili, následovala hostina… Asmaté zužitkovali celé ostatky - hlavně dlouhé kosti, zuby, lebky. Z kostí byly zbraně, z žeber hrubé jehly a vidlice, z lebek poháry a rituální předměty. No. Detaily raději vynecháme!

A mezi tuto vybranou společnost (bez urážky!) se vydal idealistický miliardář Rockefeller z New Yorku. Michael se nenechal odradit. Doma každému vykládal, jak jej Asmaté fascinují, jak jsou zvláštní; byl přesvědčen o tom, že je dokáže zkulturnit a udělat si mezi nimi přátele. Vzpomínal, jak dal Asmatům úplatky: tabák (kterému divoši z kmene naprosto propadli), sekery, háčky, oděvy - a výměnou za „západní zboží“ mu neochotně dávali různé řezby, sošky nebo náramky.

Mladý Rockefeller umístil nashromážděné artefakty do muzea a energicky se vrhl na organizaci druhé výpravy do neposkvrněné divočiny Papuy Nové Guineje. Otci Nelsonovi nastínil svůj plán na vytvoření antropologické studie kmene Asmatů a vystavení sbírky jejich domorodého umění v otcově muzeu. A vyrazil. Se svým přítelem René Wassingem odletěli do Agatsu, odkud se vydali na cestu po vesnicích kmene Asmatů. Chtěli ale ještě dál - do naprosto neprobádaných končin, kam noha bělocha skutečně ještě nevstoupila.

Asmaté jim na plavbu po řece Betsj půjčili primitivní katamarán - dvě kánoe spojili prkny. Cestovatelé si vzali zásoby a vyfasovali jako doprovod dva domorodé chlapce Simona a Lea. Asi tři kilometry od břehu se však jejich člun převrátil v náhlém poryvu větru. Zatímco chlapci bez problémů doplavali pro pomoc, René i Michael zůstali na obráceném plavidle. Nechali se unášet proudem a čekali na záchranu. Mladého Rockefellera to ale brzy přestalo bavit. 19. listopadu 1961 se rozhodl, že ke břehu doplave.

„Kamaráde, já myslím, že to zvládnu,“ vyřkl svá poslední známá slova, zahleděl se ke břehu - a opásán prázdnými kanystry skočil do vody. „Já mu to zkoušel rozmlouvat. Ale on říkal, že je atlet, že je dobrý plavec. Vůbec nevím. Já ho viděl ve vodě. V přímé linii ke břehu. Viděl jsem jeho kanystry a jeho hlavu. Pak mi zmizel z očí,“ vykládal vyděšený René Wassing, který byl 20. listopadu 1961 zachráněn průzkumným letadlem holandské armády. Michael Rockefeller však zmizel.

Zpráva o trosečnících se brzy rozkřikla po celém ostrově; po nalezení Reného byla zalarmována i rodina Rockefellerů a Michaelova sestra Mary spolu s otcem Nelsonem přicestovali na Novou Guineu. Pronajali si letadlo a pomáhali pátrat. „Určitě doplaval. To zvládl. Ten terén na břehu je členitý a nepřehledný!“ utěšovala členy miliardářského klanu nizozemská správa. Naproti tomu přítomní reportéři po vyzpovídání několika domorodců došli k závěru, že je to bez šance.

„Rockefeller zmizel v džungli lidojedů!“ hlásaly mezitím palcové titulky ve všech světových novinách. Sestra Mary vzpomínala: „Bylo to zprávou dne. Ale věřili jsme, že žije. Že doplaval. A jen ho nemohou najít, vypadalo to tam strašně. Bahno, hmyz, džungle. Pak nějaký blbeček volal do Timesů, že se Michael utopil. Takže to všichni věděli - ale my ještě měli s otcem naději,“ popisovala zoufalé hledání Mary Rockefeller Morgan, která vždy hlásala jen verzi, které se drží celá rodina: Utopil se. Hotovo. Žádní kanibalové. Tečka.

28. listopadu se Mary a Nelson vrátili domů, o dva týdny později bylo ukončeno pátrání a Michael Rockefeller byl úředně prohlášen za mrtvého - aniž by se kdy našlo jeho tělo. A ihned se vyrojily divoké teorie. Pokud se neutopil, mohl ho roztrhat krokodýl či napadnout žralok. Mohl dosáhnout břehu, kde ho zlikvidoval nějaký predátor. Nebo? Mohl padnout do rukou lidojedům. „Rockefeller byl zabit a sežrán obyvateli asmatské vesnice Otsjanep!“ přišla první spekulace záhy po Michaelově zmizení! A už to obrazně řečeno jelo.

Během následujících desetiletí se po stopách zmizelého Rockefellera vydalo nesmírné množství lidí. Amatérských badatelů, kteří pročesávali nebezpečnou oblast na vlastní pěst - i profesionálních detektivů, kriminalistů a filmařů. A všude se doslechli to samé: „My nic nevíme, nechte to být!“ Domorodí obyvatelé byli vyděšeni, ukazovali směrem k oblasti kmene Asmat a dávali si výmluvně prst na ústa. „Jsou věci, o kterých nemluvíme!“

V roce 1969 oběhly svět záběry z amatérského filmu Malcolma Kirka, který natáčel kmen Asmatů. Při promítání se lidé zarazili: „Co to je? To je běloch! Aby to tak byl Rockefeller! To je on, ne?“ Na filmu byla náhodně zachycena šokující scenérie - v pozadí na řece mezi domorodci na kánoích vesluje robustní běloch s hustým rezavým plnovousem. Mohl zůstat Rockefeller „v době kamenné“ - a dobrovolně zmizet? Není to pravděpodobné. Navíc bílý veslař neměl brýle - bez těch se silně krátkozraký Michael neobešel.

Na ostrov vyrazilo pátrat i mnoho spisovatelů: „To by byl trhák! Kdybych zrovna já něco objevil a napsal o tom knihu!“ mysleli si reportéři a novináři. Jeden z nich se dostal nejdál - americký spisovatel Carl Hoffman byl hledáním pravdy o konci Michaela Rockefellera tak posedlý, že mu dokonce museli domlouvat i příslušníci klanu Rockefellerů: „Nechte to být! My víme, že se Michael utopil!“ naléhala Michaelova sestra Mary (87).

Ale marně. Hoffman mnohokrát osobně navštívil kmen Asmatů, naučil se domorodou řeč a pomocí různých úplatků si od válečníků vysloužil titul „přítele našeho kmene“. Při svých cestách vyzpovídal i mnoho misionářů, bývalých členů koloniální správy i domorodce. A konečně po mnoha letech prorazil bariéru mlčení vyděšených lidí. A zjistil prý neuvěřitelné věci. Brutální a děsivé věci, o kterých se i v Nové Guineji jen šeptalo. A z jeho knihy Savage Harvest je skutečně trhák.

Hoffman v ní přišel s třaskavým tvrzením, které ale pro lidi nebylo tak šokující: „Že mladého Rockefellera sežrali kanibalové - to se v USA i ve světě tvrdilo vždy. Nikdo to nevyvracel. Protože je to velice pravděpodobné. A přiznejme si: i natolik osudové a senzační, že se s tím lidé ztotožnili. Ze zlaté klece do hrnce lidojedů - na takový příběh lidé čekali,“ domnívá se autor článku o Michaelově zmizení na webu RHP.com.

Co tedy Hofmann zjistil? Že za tragickým koncem Michaela Rockefellera zřejmě nestála náhoda, ale zákon odplaty. Vše začalo v roce 1957, kdy nizozemský správce Max Lapré nechal při brutální razii v osadě Otsjanep zastřelit pět domorodých náčelníků. Kmen Asmatů se bělochům rozhodl pomstít. A pomstu si chtěli vychutnat „za studena“, jak se tak říká. Počkat si. Neunáhlovat se - jako praví lovci a válečníci!

„Čekali na příležitost. Chtěli rituálně pomstít své mrtvé a obnovit dle své víry duchovní rovnováhu světa. Michael, který se o čtyři roky později vydrápal z bahna na břeh asmatského území, jim spadl rovnou do klína. Vzdálenější osady ho neznali, pro ně to byl prostě duch, bílý duch, ztělesnění bílého nepřítele, na kterého tak dlouho čekali,“ domnívá se Hoffman.

Podle vyšetřování Carla Hoffmana a svědectví bývalého kněze Huberta von Peije se osudná scéna odehrála u břehu řeky. Vyčerpaný běloch v brýlích a šortkách neměl šanci. Asmaté s ním neměli nejmenší slitování a rituálně ho zavraždili. Jeho tělo posloužilo jako základ děsivé hostiny, při které se hodovalo, tančilo, zpívalo… A po kanibalských orgiích si patnáct předních válečníků mělo rozdělit jeho kosti jako posvátné trofeje.

Stehenní kosti se změnily ve zbraně a z žeber si domorodci vyrobili nástroje, čímž symbolicky přebrali sílu mrtvého miliardáře. A tohle se údajně vědělo už v roce 1962! Jenže pravda byla příliš děsivá, aby byla zveřejněna. A našel se další svědek. Carl Hoffman vyhledal důstojníka jménem Wim van der Waal, který tehdy oblast prozkoumával a zakresloval do mapy. Ten v roce 2014 vypověděl, že ho domorodci zavedli hluboko do džungle.

Tam z dutiny stromu vyjmuli vyvařenou lebku, které chyběla čelist a v jejímž spánku byl patrný otvor – jasný důkaz toho, že její obsah byl rituálně vyjeden. Ačkoliv vše nasvědčovalo tomu, že jde o pozůstatky zmizelého Rockefellera, vyšetřování bylo náhle ukončeno. Podle Huberta von Peije se v asmatských vesnicích dlouhá léta předávala mezi náčelníky cenná rituální relikvie - silné brýle s želvovinovou obroučkou!

A Hoffman jde ještě dál - dle jeho teorie obdržela rodina Rockefellerů tajný telegram od tehdejšího nizozemského guvernéra Nové Guineje. Měl v něm doporučit, aby tisku ani lidem nic neříkali - čili dle spisovatele rodina o všem ví. A důkazy leží někde v tajných archivech. „Nejslavnější záhada 20. století tak nebyla nevyřešená – byla pouze záměrně pohřbená.“ domnívá se spisovatel, který byl prý dost drsně varován - a tímto varováním náš příběh o miliardářovi, co (možná) skončil v hrnci, zakončíme.

Ale musíme se podivit: „Tohle mi někdo říct, tak mlčím! Proč nemlčel?“ No ano, proč? Že by to byla skutečně pravda? Nebo se jen nebojí kletby domorodého válečníka?

Rozsáhlou fotogalerii s Michaelem a domorodci najdete například zde

Zpracováno podle: Michael Rockefeller, Asmaté, 100+1, RHP.com, ATI.com, The Smithsonian, Rockefeller Family, Asmat People, Town and Country, Pacific Affair, Carl Hoffman, People.com, René Wassing, Papuaefgoed.com, Otsjanep, Max Lapré