Veřejná poprava slonice Topsy: bezbranné zvíře bylo bestiálně zabito elektřinou, jedem a udušením

Topsy, Mary, Tusk. Tři jména tří slonů, o kterých bude následující text, se krvavě vryla do dějin Spojených států. Veřejné popravy největších žijících suchozemských savců byly velice oblíbenou podívanou střední třídy. A pozor! Nejednalo se o nějaký dávný středověk, kdy by se něco podobného mohlo udát - tehdy neměl žádnou cenu život lidský, natož zvířecí. Kdepak. Topsy byla brutálně zavražděna roku 1903, Mary oběsili (!) v roce 1916 a Tusk byl naládován LSD v srpnu 1962.

Proč to lidé dělali? Co se mohlo v duších „diváků“ odehrávat, když jásali a křičeli, aby sloní kat „přidal“ ? Proč pomáhali stavět jeřáby, na které slony s drátěnou smyčkou kolem krku vytahovali nahoru, dokud se bezbranné zvíře neoběsilo? Je skutečně v lidech takové zlo, nebo šlo o nějakou davovou sugesci?

„Velké zvíře, největší na světě a člověk, který si ze svých nejnižších pudů vybral ten nejhorší. Ty jsi velký a já jsem malý. A já teď ukážu, že tě můžu zabít. Přemůžu tě, jsem vítěz. Tak si vysvětluji tu krutost davu. Je to Pandořina skříňka. Sotva něco takového v USA řeknete, lidé se odvrátí. To nemohli být naši předci, to není možné. A mlčte o tom! Tohle povídají. Nezměrné utrpení bezbranného zvířete je samo o sobě strašné. Ovšem slon, majestátní tvor, v porovnání s ním je člověk nicotný. A aby se necítil nicotný, zabil ho. Frustrace, chudoba, méněcennost. To bylo v lidech.“ konstatuje na téma poprav slonů v Americe psycholog z Tennessee, kde byla oběšena slonice Mary.

Nebyli všichni takoví. Občas se přece jen někdo našel a řekl: „Tak tohle ne. Ani za tisíc dolarů!“ Ale nebylo mu to nic platné. Popravu Topsy dokonce zaznamenala filmová kamera, záznam z krutého zabití slona je volně k dohledání, nicméně je tak strašlivý, že je lepší se na něj nedívat. A sloni své životy nedali nadarmo. Inteligentní zvířata vycítila, že jdou na smrt. Zfanatizovaný dav po nich házel vše možné, bil je, ale oni si zachovali důstojnost i v nejhorší chvíli svého života. Bránili se člověku, který je vytrhl z jejich přirozeného prostředí, mnohdy dlouhá léta týral. Nebo hůř - v případě Tuska byli lidé jeho kamarádi.

Zavražděných slonů bylo mnohem více a nejen v USA. Ale osudy Mary, Topsy a Tuska jsou nejznámější, byť je to Pandořina skříňka. Někdo ji ale musí otevřít. Příběhy poprav slonů.

Slonice Topsy se narodila ve volné přírodě kolem roku 1875. V jihovýchodní Asii byla odchycena obchodníky se slony a majitel cirkusu Adam Forepaugh ji nechal tajně propašovat do USA, aby pak ve svém stejnojmenném cirkuse tvrdil, že Topsy je první narozený slon na území USA. A tento Forepaugh byl vykutálený podvodník, který neustále bojoval s konkurenčním cirkusem Barnum & Bailey. Předháněli se v různých nesmyslech ohledně slonů, protože chobotnatci do manéže lákali spoustu diváků. Tak lhali, natírali slony na bílo, vydávali je za albíny, různě spolu soupeřili a přetahovali si diváky. A když už jim došly nápady a peníze, začali svá sloní stáda vybíjet. Přerostlo jim to přes hlavu.

Nebohou Topsy prodali do vznikajícího Luna Parku na Coney Islandu ve státě New York. Slona koupil Paul Boyton a spolu s Topsy přijal i jejího věčně opilého krotitele Williama Alta. Topsy měla strašnou pověst, ale to se právě Boytonovi líbilo. „Vražedné monstrum!“ rozdával plakáty. Lidé chtěli vidět na vlastní oči tvora, který zabíjí lidi. Přitom se jen bránila. Ještě v cirkusu totiž v roce 1902 zabila ožralého muže, který se vloudil do slonince a Topsy hodil písek do očí, spálil jí doutníkem špičku chobotu a zkusil zabodnout vidle do tvrdé kůže. Topsy se ohnala, povalila tyrana na zem, přimáčkla ho k hrazení a rozdrtila muži hlavu.

Když ji přiváželi k novému majiteli (jela vlakem na Coney Island), nastal další incident. Opilý krotitel Alto ji mlátil do nohou, ohnala se a omylem zasáhla přihlížejícího čumila. Lidé ji tehdy zasypali kamením. Na Coney Islandu při vystoupení ji týrali tak, že jednoho z mužů vzala chobotem kolem pasu a mrštila jím do hlediště. Krotitel Alto Topsy nezvládal, v opilosti na ní jezdil po ulicích a slonice byla nebezpečná svému okolí. Jenže za všechno mohl on, ne ona. Snažila se poslouchat jeho nesmyslné příkazy, ale okolí usoudilo, že je to slon zabiják.

„Co s ní?“ přemítal majitel se společníky. V tu chvíli vstupuje na scénu Thomas Edison, který byl dlouhé roky zcela neprávem nařčen z toho, že právě on Topsy popravil. Není to pravda. Pravdou je, že pomocí elektřiny zabil psy, telata i koně - aby demonstroval nebezpečí Teslova střídavého proudu. Topsy ale nezabil. Její smrt pouze zachytil jeho filmový štáb.

Krotitel byl propuštěn a Topsy byla označena za nebezpečnou. Majitelé se rozhodli, že ji veřejně popraví. Mnuli si ruce v předtuše ohromného výdělku, protože hodlali vybírat vstupné. Do novin dali inzeráty na „popravu slona oběšením“ - tak zněl původní rozsudek smrti nad Topsy. „Oběsit slona, to přece nejde!“ rozčilovali se lidé. „Ale ano, jde, přijďte se podívat dámy a pánové!“ kontrovali tyrani. Nově vzniklá Liga na ochranu zvířat začala bombardovat úřady v New Yorku: „To je přece nesmysl, to není lidské! Prosím vás, to nejde, zrušte to!“ Spolek dosáhl toho, že oběšení bylo zrušeno. Jenže lístky na popravu už byly prodány. Všechny. Je to neskutečné, ale „představení“ bylo vyprodáno během dvou hodin.

Úřady popravu povolily s tím, že slonice bude usmrcena co nejrychleji. „Když už to máte prodané,“ říkaly. Osud slonice byl zpečetěn. V neděli 4. ledna 1903 se na Coney Islandu uprostřed Luna Parku shromáždil bezmála dvoutisícový dav nadšených a jásajících lidí.

Novináři a fotografové měli první řadu a přítomen byl i Edisonův filmař. Mělo jít o kombinaci uškrcení slonice silnými lany připevněnými k navijákům poháněným parním strojem, otrávení a zabití elektrickým proudem. Elektrická věž, která byla zatím nedokončená, stála uprostřed areálu. Na ni byla namotána lana, která měla Topsy uškrtit. Do parku dorazil elektrikář, který si připravil „vercajk“, elektřina měla slonici „dorazit“.

Nastal čas. Topsy byla vyvedena z kotce, ale zcela jistě cítila svou blízkou smrt. Zastavila se před mostem, který přehrazoval lagunu, a ani se nepohnula. Nepomohlo nic. Stála a dívala se dopředu. „Byla jak zkamenělá,“ konstatoval šokovaný novinář. Ignorovala pamlsky, dívala se před sebe. Mezi přihlížejícími byl i Alto, kterého vyhledali majitelé parku. „Převeďte ji, na vás dá. Dostanete 25 dolarů.“ V bývalém krotiteli se asi hnulo svědomí, protože je sprostě poslal někam a zařval. „Ani za tisíc, vrazi mizerní!“ Jelikož jásání davu se měnilo v nadávky a lidé byli netrpěliví a nedočkaví krvavého divadla, padlo rozhodnutí: „Když nechce jít na smrt, přineseme smrt za ní.“ Tak se také stalo.

Parní stroj, lana i elektrické vedení bylo přeneseno na místo, kde Topsy pořád stála a snášela rány a příšerné týraní od opravdu zvrhlých lidí. „Topsy byla uvázána na lano, které bylo z jedné strany připevněno ke sloupu a z druhé připojeno k navijáku. Na nohy jí elektrikářský tým připevnil dřevěné sandály s měděnými elektrodami, od nichž vedl měděný drát k devět bloků vzdálené elektrické osvětlovací továrně, kde technici čekali na signál. K poslednímu žrádlu dostala slonice mrkev s kyanidem draselným.“ říká Jaroslav Krupka z webu Deník.cz. Topsy se začala třást, z huby jí šla pěna, jed v jejím těle účinkoval, ale nezabil ji. Bohužel.

Ve 14:40 přišel signál a v elektrárně byl sepnut spínač. 6600 voltů slonici srazilo na zem. Pád jejího těla doslova zatřásl zemí. Diváci jásali a řvali nadšením. Topsy troubila, zvedla hlavu. Popravčí rychle přiběhli a deset minut ji dusili pevnou smyčkou - na každé straně lana tahalo 10 silných mužů. Konečně utrpení slonice Topsy skončilo. Diváci se rozcházeli a kupodivu už nejásali. „To bylo příšerné, proč to udělali?“ říkala v rozhovoru zděšená žena, která si vstupenku koupila a jásala také. Přišlo vystřízlivění. Nechutná vražda bezbranného zvířete měla dohru v podobě onoho krátkého Edisonova filmu z popravy, který se vysílal v kinech před hlavním filmem.

74 vteřin trvající záznam byl uložen v Kongresové knihovně. Díky tomu se o této nechutné popravě veřejnost dozvěděla. Tělo Topsy bylo rozporcováno, z kůže se udělal potah na židle a z nohou se vyrobil stojan na deštníky. Hlavu zakopali zaměstnanci v areálu parku. O dva roky později přišla do slonince nová samice Fanny. Když ji vedli do nového domova, odmítla přejít most. Zastavila se na stejném místě jako Topsy a žalostně troubila. Vycítila snad příšerný osud své sloní kamarádky?

Poprava Topsy je nejlépe zdokumentovaná, proto je text o ní obsáhlejší. Ostatní případy jsou neméně strašné, ale ne tak podrobně popsané. Jako například umučení Mary. Pětitunová indická slonice cestovala v roce 1916 s cirkusem po Americe. Slavná, obdivovaná, obrovská a majestátní Mary měla mnoho fanoušků. Když se cirkus dostal do Tennessee, šla slonice spolu s průvodem ostatních zvířat do města Kingsport, a během pochodu si všimla odhozeného kousku melounu u cesty. Mary si chtěla laskominu podat chobotem. Jenže nově najatý (a opět ožralý) krotitel jí vrazil do těla ostrý kovový hák, který byl připevněný na pobízecí tyči. Mary, jindy klidná jako beránek, poskočila, otočila se, máchla po tyranovi a rozdrtila mu přední částí těla lebku.

Dav lidí, který lemoval cestu a pozoroval jdoucí cirkus, začal freneticky řvát. Lidí se zmocnila naprostá psychóza. Prostí venkované byli jako zběsilí. „Zabít!“ řvali všichni, muži, ženy i děti. Mary se vyděšeně rozhlížela kolem a ozbrojení venkované začali do zvířete střílet. Tlustá kůže slona nepustila kulky do těla. Mary stála a čekala. Byla velice poslušná a jen svou přirozeností odpovídala na bolest, kterou jí způsobil onen hák. Jenže lidé už propadli totálnímu šílenství. „Lynč! Soud!“ řvali podle dobových záznamů města Erwin, které byly nalezeny teprve nedávno. Město totiž tuto krvavou kapitolu svých dějin tajilo a vše putovalo do archivu. Slonice Mary byla postavena před tribunál a odsouzena k trestu smrti oběšením.

Představte si to. V roce 1916! Následujícího dne ráno byla převezena do Erwinu, kde v noci zbudovali místní šibenici pro slona. Lístky na popravu slonice Mary byly opět vyprodány během hodiny. „Nevídaná podívaná!“ hlásali prodejci vstupenek. Stotunový jeřáb stál na náměstí, smyčku pro oběšení slona lidé vyrobili z několika obrovských řetězů. Lidé stáli na střechách domů a tleskali, když nebohé slonici kati navlékli na krk smyčku. Mary žalostně troubila a nechápavě se rozhlížela. Jakmile byla vyzvednuta do vzduchu, zpanikařila. Obrovské tělo se začalo zmítat na všechny strany a rozhoupalo jeřáb, který se zřítil.

Mary spadla a s největší pravděpodobností si přerazila kyčle. Jen pololežela na zemi a „řvala, ona řvala!“ konstatoval muž, který utíkal pryč. Jenže to nebyl konec. Místo toho, aby slona lidé ušetřili dalšího trápení a nějakým způsobem Mary zabili na zemi, pokus o oběšení se opakoval. V mukách ležela a čekala, až se znovu postaví jeřáb, znovu dostala smyčku a znovu byla vytažena nahoru. Umí si tohle vůbec někdo představit? Existuje i fotografie, která slabší i silné povahy zcela jistě rozbrečí. Je to něco neskutečného. Krutost v lidech neznala mezí.

I když - při druhém (a už „naštěstí“ úspěšném) oběšení slonice Mary dav značně prořídl, kdo měl nějaké srdce v těle, utekl. Najednou bylo všude prázdno a bezvládné mohutné tělo sundávali z jeřábu jen zástupci naprosté lůzy městečka v Tennessee. Mary rychle narychlo zahrabali poblíž vlakového nádraží a dohodli se, že to nikdy nikdo nesmí vědět. Je zajímavé, jak vždy po takovém bezuzdném aktu násilí přijde jakési prozření a vystřízlivění. Bohužel pro slonici Mary už bylo pozdě.

Tusk byl z Oklahomy a má ho na svědomí CIA, respektive lékaři v jejích službách. Oblíbený samec byl hvězdou tamní ZOO. Zdravý, čilý a hravý slon miloval lidi, děti si pohazoval v chobotu, nechal se hladit a krmit. Asi pro jeho krotkost si ho vybrali vědci k nesmírně hnusnému experimentu. V šedesátých letech chtěli lékaři vědět co nejvíce o LSD, nové droze, která by se mohla dostat pod kontrolu a mohla by ji využívat i CIA. Tuto látku sledovali na všech možných drobných i větších zvířatech, chybělo ale něco grandiózního. Pokus, který tu ještě nebyl. Co takhle to zkusit vpravit do slona? Nápad byl realizován brzy.

Rozradostněný Tusk jel „na výlet“ - myslel si, že bude někde vozit děti a nechat se krmit mrkví. Byl to jeden z mála slonů, kteří byli opravdu mazlíčky. Za doprovodu svého dlouholetého ošetřovatele se dostavil do areálu univerzity. Výzkumníci neřekli, že půjde zřejmě o jeho poslední cestu. ZOO byla srozuměna s tím, že „dostane injekci a bude se sledovat jeho reakce.“ Nic se neutajilo, na půdu univerzity se dostavilo publikum, které bylo složené ze slovutných vědců té doby ze všech amerických států (o to je to horší). Třetího srpna 1962 dostal slon obrovskou dávku LSD. 3000krát větší dávku než množství, které bylo určeno pro člověka. Proč? Protože MOHLI.

Tusk už pět minut po injekci začal mít problémy s rovnováhou. Vědci se vzrušeně vykláněli přes hlavy svých kolegů a pozorovali umírajícího slona. Podlomily se mu nohy, padl na zem a přerývavě dýchal. Tyrani v bílém plášti ho ještě dorazili - zkusili mu podat injekci Thorazinu, jestli se „vzpamatuje“. Nevzpamatoval.

„Pět minut poté, co jsme mu vpravili drogu, začal slon troubit. Pak zkolaboval, těžce dopadl na pravý bok, samovolně se mu vyprázdnila střeva a začaly se u něj projevovat příznaky podobné epilepsii. Končetiny na pravé straně těla dostaly křeč a strnule trčely z těla, končetiny na levé straně se křečovitě zmítaly. Víčka měl zavřená, pod nimi se mu divoce pohybovaly oči. Tlamu měl rozevřenou, dýchal těžce a namáhavě. Zdálo se, že mu v dýchání brání křeč v hrdle. Prokousl si jazyk.“ píše cynicky ve zprávě jeden z nejhorších lidí ve službách CIA, nechvalně proslulý psycholog Louis West, který vedl i pokusy na lidech a dětech.

Smrt slona Tuska nebyl vědecký experiment, byla to jen prachobyčejná vražda bezbranného tvora - vědci tím vůbec nic nedokázali. Jen jaké množství LSD „porazí slona“. Bezduché a odporné.

Čím tohle zakončit? Snad jen citátem jednoročního dobrovolníka Marka z Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka: Člověk by chtěl být gigantem, a je hovno, kamaráde.

Zpracováno podle: Topsy, Deník: Usmcení slonice Topsy, Tiscali, iDNES, Tusk: Lifee, Mary: Historic Mysteries, Lifee, Tusk: Historic Mysteries