Článek
Roku 1284 se v dolnosaském Hamelnu objeví tajemný, pestře oblečený muž s kápí na hlavě. V ruce třímá stříbrnou píšťalu. Vejde na radnici, kde hamelnským radním nabídne své služby. Je krysař a umí zbavit město přemnožených krys. Radní města jsou nadšeni - obtížní hlodavci trápí Hameln už roky a nikdo neví, jak od nich město vyčistit. Nabídnou tajemnému muži tučnou odměnu, pokud se podaří krysy z Hamelnu vymýtit. Krysař vezme píšťalu a začne pískat táhlou melodii. Krysy vylézají z městských stok jako omámené, shlukují se kolem nohou pištce a následují ho. Krysař obrovské hejno hlodavců vyvede na břeh řeky Vesery a krysy se v ní utopí. Tajemný flétnista svůj úkol splnil.
Ne tak radní. Místo slíbené tučné odměny se začnou vykrucovat a obviní krysaře z podvodu a čarodějnictví - přece není možné, aby pouhá hra na flétnu zbavila Hameln krys nadobro. Muži pohrozí šatlavou a vyženou ho z města. Mnou si ruce, jak se jim to povedlo a jak jim zlatky zůstanou v městské kase, když se zanedlouho poté tajemný krysař objeví znovu. A tentokrát si vezme více, než jen slíbené peníze, které nedostal. Něco daleko cennějšího, než všechny peníze světa. Vezme si hamelnské děti.
Tolik říká legenda. Jak to však bylo doopravdy?
Fontána v Hameln
Důležité datum 26. června 1284
Samotná postava krysaře bývá v uměleckých dílech zobrazována a vnímána jako alegorie smrti. Pestrobarevně oblečený muž láká hrou na svou píšťalu oběti, kterým „dohořívá svíce“. Z toho pramení názor, že děti mohly zahynout při nějaké tragické události. Motiv krys a hlodavců obecně zase evokuje nemoci, zejména mor. Ale tzv. „Černá smrt“ se dostala z Asie do Evropy až v polovině 14. století. Krysy a hlodavci se v původních verzích této legendy nevyskytují. Pravděpodobně je to již autorská licence dalších a dalších vypravěčů.
Legenda o krysaři z Hameln překvapovala mnohé badatele především tím, že se v ní uvádělo přesné datum. Což naznačovalo, že za vyprávěním se může skrývat skutečná událost. Verzí legendy je více, ale všechny se shodují na těchto věcech: Krysař 26. 6. 1284 odvedl 130 dětí východní městskou bránou. Muž má pestrý krásný oděv a hraje veselou melodii na stříbrnou píšťalu. Děti ho obdivně a dobrovolně následují.
Reliéf na motivy dnes již neexistující mozaiky z hamelnského kostela
Poté se verze rozdělují - v jedné je zoufalé matky hledají na místě zvaném „Kalvárie“, kde stávalo hamelnské popraviště, ale děti nenacházejí - jakoby se do země propadly i s krysařem. V druhé verzi všechny matky zmizelých dětí z Hamelnu objíždějí v povozech okolní města a děti opět hledají - a obyvatelé měst je varují, aby za nimi nechodily a nehledaly je. Nakonec matky nacházejí poslední stopu svých dětí před pohořím Harz, kde se před průvodem měla otevřít hora a děti i s pištcem, který je vedl, pohltila do svých útrob a zavřela se za nimi.
Ačkoliv se tento příběh může zdát zcela smyšlený, z Hamelnu skutečně zmizelo 130 dětí. Dokazují to záznamy v psaných rukopisech, ve kterých však není přesně uvedeno co se s dětmi stalo - v té době se totiž ještě žádná městská kronika nepsala. Existuje však záznam z roku 1384, kde stojí: „Dnes je to sto let, co naše děti odešly.“. Dalším důkazem o věrohodnosti legendy může být dnes již zničená skleněná mozaika z hamelnského kostela, která zobrazovala muže v pestrobarevném oděvu hrajícím na píšťalu, kolem kterého v kruhu stojí děti v bílém. I když dnes již mozaika neexistuje, existují její přesné popisy i kopie. Pověst tak měla dle všeho reálný základ.
Krysař odvádějící děti z Hameln na dobové ilustraci
Wolfgang Wann a jeho šokující zjištění - stopy dětí vedou na Moravu
Německý historik, archivář a spisovatel Wolfgang Wann (1903 - 1976) zasvětil celý svůj život pátrání po tom, co se dětem z Hamelnu stalo a kam mohly dojít. Posmrtně, roku 1984, mu vyšla v Mnichově útlá knížka s názvem Krysař z Hameln, která shrnuje autorovo celoživotní studium této legendy. Z obsáhlého listinného materiálu k moravským dějinám 13. století vyhledal všechna dostupná jména a utřídil je. Jeho mravenčí práce, které zasvětil doslova celý život, nakonec přinesla ovoce v podobě zjištění, které se dle všeho skutečně zakládá na pravdě.
Wann odkazuje do období středověku, kdy země střední a východní Evropy zažívaly kolonizaci z tehdy přelidněných území na západě Německa a Francie. Kdo chtěl osídlit nějaké území, musel se podrobit tehdejšímu zákonu a řádu - musel si k tomuto účelu najmout člověka. Tomu se říkalo Lokátor. Ten měl za úkol získat dostatečný počet kolonistů mladého věku a dovést je na místo určení. Na vybraném místě byl vymýcen les, postavena provizorní vesnice a začalo se hospodařit.
Byl krysař z Hameln skutečný lokátor, který přiváděl nové osadníky do neobydlených území v Evropě?
Lokátor byl pečlivě vybraný zástupce nižší šlechty, který byl inteligentní a dovedl nabídnout mladým lidem nové možnosti a přesvědčit je k osídlení nových území. Šlechtický původ lokátora vysvětluje i jeho pestrý a obdivovaný oděv („spanilý, dobře oblečený mladý muž ve věku třiceti let, jehož postavu i oděv obdivovali všichni, kdo ho viděli”). A další skládačka na své místo zapadla - pestrý oděv „krysaře“ museli hamelnští vnímat jako podivínský a tajemný, protože šlo o úbor šlechtice ze zcela jiného prostředí i země.
Jazykovědci zjistili, že původně vykládaný pojem Kind (dítě) v legendě o odvedených dětech se neshoduje s původním významem středohornoněmeckého pojmu kint - význam pojmu kint znamenal ve své době dívku nebo mladíka. Wann usoudil, že zmizení 130 dětí z Hamelnu ve významu „mladých lidí“ tím dostalo zcela prozaické vysvětlení - šlo o početnou skupinu mladých lidí, kteří se vydali zakládat nové vesnice v dosud pustých východních končinách.
Hamlíkov - „země zaslíbená“ pro kolonisty z Hamelnu
Dnes již neexistující obec Hamlíkov na Vyškovsku objevil na Drahanské vrchovině profesor Ervín Černý Křetínský. Spolu s historikem Jaroslavem Bránským zjistil, že pověst o krysaři má reálný základ. Po pátrání v archivech vyšlo najevo, že lokátor, vyslaný na Vyškovsko, působil ve službách olomouckého biskupa Bruna, který si osídlení Drahanské vysočiny vyžádal. Dokonce známe krysařovo jméno - Body. Byla po něm pojmenována i jedna vesnice: Boden, dnešní Podomí na Drahanské vysočině na Vyškovsku.
Vyvýšený terén v území dnes již zaniklé obce Hamlíkov
Už jméno obce „Hamlíkov“ přímo odkazuje na dolnosaský Hameln. Podle záznamů v archivech a kronikách se obec jmenovala také Hamakov, nebo Hamlínkov, původně německy Hämlingen, což znamená přímo: Hamelští. I přjímení lidí, dokonce i v dnešní době, mají připomínat dávné osídlení z Hamelnu - jsou to například příjmení Hamel, Hamal, Hamelius, Haemler.
Sto třicet mladých lidí dle názoru profesora Křetínského však nemohlo osídlit jen maličkou obec Hamlíkov - domníval se, že postupem doby byli tito mladí lidé roztroušeni do různých vesnic a vesniček v sousedství, aby pak zcela splynuli se svými sousedy, začlenili se do obyvatel vesnice a založili vlastní rodiny.
Informační cedule v místech, kde stávala obec Hamlíkov
Jejich rodiče a ostatní příbuzní mladé kolonisty již nikdy neviděli a ani nikdy nedostali zprávu o jejich osudu. Při tehdejších mizivých schopnostech překonávat větší vzdálenosti nebo vyslat posla se vzkazem, se zmizení mladých lidí z Hamelnu předávalo z generace na generaci, každý si k tomu něco přibájil, až z toho vznikla legenda doslova pohádková.
Legenda o muži, který píšťalou odlákal děti jako pomstu za nevyplacení odměny. Přitom řešení bylo jednoduché. Jen čekalo na objevení přes dlouhých 700 let.
Zdroje:
časopis Enigma
časopis Epocha
Archiv České televize: Záhady Toma Wizarda
Wikipedia. org
