Článek
Obchodní řetězce ve velkých i malých amerických městech, stejně tak i drahé butiky se značkovým zbožím se v posledních letech staly terčem rabujících gangů. Applestore, Lululemon, Louis Vuitton, Nordstrom, Wallmart, Target, Whole Foods, CVS - tyto řetězce a firmy (a je jich daleko, daleko více) jsou nuceni zavírat své pobočky, nebo zcela ukončit činnost a zrušit svou značku i všechny své prodejny. Po nájezdu rabujících jim totiž zbyly pouze prázdné, vypleněné obchody. Cena ukradených věcí se v souhrnu odhaduje na 100 miliard dolarů a tento odhad je jen velmi přibližný.
Zloději systém propracovali do sofistikovaných detailů. Je to až kupodivu, jelikož většina členů těchto gangů je negramotná. Ale to samotné pro ně vůbec nic neznamená. Je to organizovaná skupina, ve které pěšáci kradou, další, tzv."čističi" odstraní bezpečnostní prvky, následují chytřejší členové loupeživých tlup, kteří zboží prodávají na černém trhu i na internetu, a mají i své specialisty na zmizení stop a účetní na „praní špinavých peněz“.
Za bílého dne během otevírací doby. A nikdo nesmí ani ceknout
Pokud by si někdo myslel, že se lupiči kořisti zmocní v noci a vloupáním, opak je pravdou. Gang rabujících přijede auty před vybraný obchod, zmocní se nákupních košíků a mezi zákazníky vletí dovnitř, kde podniknou doslova kobercový nálet na zboží všeho druhu. Někde berou naprosto vše, jiné skupiny si vybírají specifické zboží, jako elektroniku, smartphony či značkové oblečení, obuv či kabelky. Kde nestačí nákupní košíky, zboží rychlostí blesku cpou do přinesených plastových pytlů. Během pár minut je obchod prázdný - svléknou ze šatů i vystavené figuríny. Vypadá to jako kdyby obchody prolétlo hejno kobylek a zanechalo za sebou prostě jen spoušť.
Ochranka při rabování pouze stojí a hledí na hordu, která pustoší obchod. A neudělá vůbec nic. Stejně tak si nikdo nedovolí zavolat policii. A pokud tak někdo učiní, bezradná je i policie. Neudělají zkrátka vůbec nic. Nájezdníci se vůbec nemusí bát, že by se někdo jejich řádění alespoň pokusil udělat přítrž. Rabování se totiž stalo v USA kulantně řečeno legálním a celé pozadí tohoto problému nevzniklo ze dne na den.
ilustrační foto
Lepší vykradený obchod, než být označen za rasistu
Dana Rohanová Parker je od roku 2008 vdaná v USA. S manželem se seznámila v Česku a nyní žijí na předměstí Los Angeles. Původně idylické místo k životu a splněný sen se nyní pro Danu stal spíše místem neustálého napětí a strachu.
„Zažila jsem to dvakrát, jednou ještě před Floydem.“ (George Floyd byl Afroameričan, který v roce 2020 zemřel kvůli zákroku policisty Dereka Chauvina poté, co Floyd v obchodě zaplatil svůj nákup padělanou bankovkou. Po jeho smrti se v USA rozpoutaly nepokoje mezi černošským a bělošským obyvatelem a do popředí se dostalo černošské hnutí Black Lives Matter) „Byli jsme s mužem a jeho matkou nakupovat v dragstoru a najednou tam vběhli. Smáli se nám do očí, muže odstrčili, já se raději schovala. Projeli celý obchod, naskládali vše, co jim přišlo pod ruku a s vítězným pokřikem šli ven, nakradené zboží naložili do aut, naskákali do nich a prostě odjeli.“ vzpomíná Dana Rohan Parker.
„Po Floydovi to bylo stokrát horší a pořád je. Člověk se regulérně bojí o život, bojíme se cokoli říct, abychom nebyli označeni za rasisty. Těžko se o tom mluví a náš život je úplně … Přemýšlíme o návratu do ČR. Vše se tady změnilo. Oni za bílého dne vyrabují obchod a nikdo nic neřekne. Ta atmosféra strachu je nesnesitelná. Nemůžeme se podívat ani žádnému černochovi na ulici do očí - radši - protože nevím, jestli to nevezme jako rasové napadení. Fakt, stačí pohled a může být zle. Všichni si teď dávají pozor a nakupovat chodí jen v případě nouze - vše si radši necháváme posílat. Pracujeme oba z domova a jsme tu jak ve vězení. Přitom jsme vůbec nic neudělali. Jen jsme bílí. A když je to teď tak, že za krádeže se do vězení nechodí, tak mají prostě volné ruce.“ dokončuje Dana
Aby totiž americké státy omezily počet lidí v přeplněných věznicích, posunula se hranice mezi krádeží a pouhým přestupkem. Finanční limit, kdy je to přestupek, je 1500 dolarů. Když toto schválili zákonodárci, tak netušili, co to spustí.
Tak trochu „legální“ rabování
Po smrti George Floyda došlo k úplné explozi, kdy se protesty zvrhly v rabování doslova masové. Nebylo vyjímkou po vyrabování obchody i zapálit, nepokoje se zvrhly i ve vypalování domů a aut a krádeže byly na denním pořádku. Jenže - nikdo s tím nic nedělal. A nedělá. Naopak. Velká část Ameriky se tváří, že to nevidí, aby někdo nemohl být nařčen ze „systémového rasismu“. Naprosto se změnil žebříček hodnot, snad ze strachu a krádeže v obchodech se berou jako neškodné, protože prý škodí jen bohatým firmám.
ilustrační foto
Dokonce vyšly i knihy, které obhajovaly novodobé nájezdníky jako nové hrdiny, které bojují za lepší zítřky afroamerické komunity. Kniha s názvem Na obranu rabování lobovala za to, že rabování je vlastně přerozdělování a reparací za rasovou diskriminaci. Pokrytecká vyjádření politiků na sebe nenechala dlouho čekat a rabující gangy doslova omlouvali tím, že jejich děti i oni mají hlad a dělají to vlastně proto, že jsou chudáci a ostatní jim to mají dovolit.
Ti lidé to dělají, protože potřebují chléb, jinak půjdou spát o hladu
Opovaž se na ně zavolat policii, nebo tě vyhodím
Nastala situace naprosto paradoxní. Majitelé obchodů raději nechají tyto nájezdníky vybílit celý obchod a rozbít vše, co jim přijde pod ruku, jen aby nedostali nálepku „rasista“. V mnohých případech dochází ke zcela absurdním situacím, kdy jsou naopak propuštěni prodavači nebo členové ochranky, kteří se rabujícím gangům snažili v plenění zabránit.
Například v Georgii byla vyhozena prodavačka za to, že se snažila lupiče zastavit. Stejně tak v San Franciscu byla propuštěna pokladní, která si chtěla rabující natočit na video. A právě v Los Angeles byla vyhozena na ulici dlouholetá zaměstnankyně pobočky slavného řetězce Wallmart, neboť si „dovolila“ zavolat policii.
Nájezdníci na obchody již pochopili, že jim nikdo nic neudělá. Sice se občas snaží alespoň trošku „vzbudit hrůzu“ tím, že při odjezdu s kradeným zbožím nastříkají do vybrakovaného obchodu pepřový sprej, ale to je jen tak na oko. V jednom přepadeném obchodě byl redaktor listu New York Post a posléze popsal dialog mezi lupičem a ochrankou, který náležitě ilustruje vlastně všeobecnou atmosféru a situaci v současné Americe.
Člen ochranky se přiblížil k černochovi, který zrovna rval značkové oblečení z figurín. Opatrně se na něj díval, bylo vidět, jak strašně se bojí, ale přesto řekl: „Ale no tak, co to děláš, člověče…“ Rabující lupič na něj vyštěkl: Vy mě neuznáváte! Žádám respekt!"
Odpověď zloděje zcela ilustruje současnou situaci v Americe. Je to postavené na hlavu a obrácené naruby. A nikdo s tím nic neudělá, protože se všichni bojí té osudné nálepky „rasista“. Pokud zloděj žádá respekt a dostane se mu ho, nikdy se nic nezmění. A člověk se může jen ptát: „Kam kráčíš, Ameriko?“ A jen se dohadovat, jak tohle všechno může skončit.
zdroje:
rozhovor s Danou Rohan Parker
