René z Haló, haló!: Gorden Kaye v dětství téměř oslepl, přežil hrůznou autonehodu a miloval muže

Seriál Haló, haló! ('Allo 'Allo!) by si bezesporu zasloužil vlastní článek. Je skutečnou legendou mezi seriály a jeho děj je tak zamotaný, a tak nabitý hláškami, že se na něj člověk musí podívat vícekrát - a stejně si tam vždy něco nového najde. Natáčel se mezi lety 1982-1992, má 9 sérií a celkem 85 dílů. Tvůrci Jeremy Lloyd a David Croft původně ani nezamýšleli, že bude toto dílko tak dlouhé a obsáhlé. Šlo o parodii na válečné drama BBC Tajná armáda. Jenže příhody obyvatel francouzského Nouvionu, kteří jsou proti své vůli zataženi do odboje, se tak líbily, že se přidávaly epizody, pak celé série, až nikdo nevěděl, jak a kdy to vlastně skončí.

Poslední díl Haló, haló! se stal nejsledovanější britskou seriálovou epizodou vůbec. Seriál, kde si Britové dělají legraci z Francouzů, z Němců, z celé války, a i sami ze sebe, se stal kultem i u nás, zvláště zásluhou skvělého českého dabingu (Postránecký, Jirák, Janžurová, Klapka, Lipský, Gajerová, Jagelka, Hruška, Skopal, Trávníček, Zounar atd.), a překladu jako takového - což bylo obzvláště patrné v osobě „polucisty a lingvisty“ Crabtreeho, jehož komolená mluva je někdy neskutečná. Bodré podoledne a hřeji vám buněčný den!

Rozmanitý svět postaviček a postav v kavárně René je až neuvěřitelně propracovaný. Plukovník Von Strohm, dvojice gestapáků Herr Flick a Von Smallhausen, zuřivá žena vamp vojín Helga, falešně zpívající madam Edith, protivná madam Fany, LeClerk, dvojice zoufalých a neustále schovaných anglických letců, teplý poručík Gruber a jeho tančík, Generál Von Klinkerhoffen, Hans Geering, Monsieur Alfonse, servírky Yvette, Marie a Mimi, partyzánka Michelle, Bertorelli… Jak bylo zmíněno, je to námět na samostatný text (tak možná někdy příště!)

René Artois je ústřední postavou, kolem které se točí celý děj příběhu. René je obyčejným plešatějícím Francouzem v době okupování Francie a vlastní kavárnu, která je u Němců velmi oblíbená. Nezbývá než s nimi vycházet. Jeho podnik se stane centrem odboje a do všeho se přimotá gestapo, které pátrá po obraze Padlé madony s velkými… balonky od von Clompa. A nastává Reného anabáze, kdy i herec samotný chvílemi nevěděl, co se s jeho rolí děje:

„Byla to ohromná legrace. Dostal jsem scénář, kde jsem mrtvý, stal jsem se vlastním dvojčetem, ale živým, pak svým vlastním bratrem, svým vlastním synem, měl jsem asi padesát dvojníků, byl jsem neustále sváděn ženami i muži, byl jsem přestrojen za krávy, za cikány, někdy jsme všichni seděli u sklenky vína a řehtali se tomu, co bude dál. Byly to krásné časy!“ vzpomínal Gorden Kaye. René musí kličkovat a improvizovat, aby se z toho všeho vymotal, ale je to čím dál zamotanější. Navíc mu nedají pokoj ženy, neustále je všude zavřen se servírkami, při tom ho nachytává jeho nerudná žena Edith (Ty ženská jedna hloupá, copak nevidíš, že to nebohé děvče… omdlelo?).

Renému se navíc ještě k tomu všemu dvoří poručík Gruber, má v kavárně ukryté dva anglické letce, v první sérii ho zastřelí, stane se svým vlastním bratrem… Ono se to čte jako totální chaos, ale ve finále si jedno sedne ke druhému a zjistíte, že Haló, haló! je seriál vymakaný do detailu. Gorden Kaye ale do detailu vymakaný nebyl, jak se tak říká. Tento nevšední herec měl také nevšední soukromý život. Pohnutý a plný osudových zvratů. Jaký je příběh skutečného Reného Artoise?

Manželství Harolda a Gracie Kayeových bylo dlouho bezdětné. Letecký inženýr Harold po vypuknutí druhé světové války narukoval, ale místo aby navrhoval motory, stal se řidičem vojenského náklaďáku. Bydleli s Gracie v Hudersfieldu ve West Riddin v Yorkshiru. A během válečných zmatků si nikdo ani nevšiml, že je dvaačtyřicetiletá Gracie v jiném stavu. „Táta ji pozoroval, jak někde zvrací, a ještě si z toho dělal legraci. Že něco špatného snědla. Pak prý koukal jako - nemohu říct ani jako co!“ smál se Gorden Kaye. Gracie porodila syna Gordona Irvinga 7. dubna 1941. A jeho křestní jméno skutečně znělo klasicky, Gordon.

Ono Gorden se objevilo o mnoho let později. Kaye tehdy ležel v nemocnici s ledvinovými kameny a zdravotní sestra mu do nohou postele na chorobopis napsala Gorden - tak zněl totiž oficiální zápis jeho křestního jména od herecké asociace Equity, která udělala chybu. Tak se mu to líbilo, že to přejal jako svoje rodné křestní jméno. Zatím to byl ale malý Gordon a rodiče nevěřili svým očím. „Pořád mi říkali, že jsem jejich malý zázrak. Nemohli to pochopit. Já byl navíc tak ošklivé dítě, že jsem si říkal: to mi určitě jen tak vykládají. Víte, ale mít starší rodiče, bylo to hrozné v tom, že jsem měl v dětství a dospívání obavy přijít vůbec domů. Jednoduše jsem byl přesvědčen, že je najdu mrtvé.“ uvedl Gorden Kaye ve svých autorizovaných memoárech.

V nich také zmínil a uvedl na pravou míru politováníhodné zranění, které utrpěl coby tříletý chlapeček. Jednalo se o jeho oko. Dlouhé roky se spekulovalo, že má Kaye skleněnou oční protézu, na toto téma se hojně mluvilo právě při vysílání Haló, haló!, kdy je hercovo oko viditelně jiné - jaksi „kouká nahoru šejdrem“, jak to popsal jeden fanoušek. Gorden Kaye to vysvětlil až za mnoho let, protože se styděl a chránil památku své matky. Ona vlastně za nic nemohla, ale až do své smrti si Gracie neblahou událost vyčítala tak, že musela brát antidepresiva.

Byly válečné Vánoce, tříletý Gorden se vyplížil ze svého pokoje a šel se podívat na dospělé, kteří dole měli večírek. Pozoroval mámu, jak sedí, směje se a kouří. Když odložila doutnající cigaretu do popelníku a šla tančit, co napadlo malého chlapce? Půjde se na tu hořící věc podívat. Zvedl oharek a potáhl. „Nikdy jsem si ale nebyl jistý, jestli jsem se píchl tím hořícím koncem do oka, jestli vyletěl hořící popel. Nevím. Možná to byl dým samotný. Jisté je, že si pamatuji pouze na mučivou bolest v oku a hlavě. Válel jsem se na podlaze a křičel. Druhý den ráno mi oko vylezlo z důlku, doslova vylezlo, oteklo. Cestu k lékaři si nepamatuji, nevím nic. Jen slyším mámin pláč. Nikdy se už cigarety ani nedotkla.“ uvedl Gorden k fatálnímu incidentu, po kterém se mu zrak v oku obnovil na pouhých 20 procent.

Oko si po úraze „žilo svůj život“, koulelo se v důlku, nejčastěji měl Gorden specificky upřený pohled do strany. Toto zranění mu ale nezabránilo ve sportovní kariéře, konkrétně v ragby. Jako mladík byl velký, mohutný a silný. A také plachý, protože už tehdy si uvědomoval, že je s ním něco jinak. Ale nepředbíhejme. Gorden Kaye vystudoval King James's Grammar School a nastoupil do rozhlasu jako spíkr. Dělal například rozhovor s Beatles v roce 1963, což komentoval: „Já se tak třásl trémou, že mě musel Lennon utěšovat!“

Jenže rádio nevynášelo, Gorden musel jít makat. Pracoval v textilce, v továrně na traktory (tam nakonec skončil jako hlavní inženýr i jeho tatínek Harold), později pracoval jako „stáčeč“ vína do sudů. V rozhlase pokračoval dál a posluchačům se jeho ironický a jízlivý humor líbil. Pak se účastnil konkurzů na divadelní hry, což se povedlo, hrál ve Višňovém sadu a zvláštního herce si všimla BBC. Ta v té době rozjížděla jeden seriál za druhým, kde se Gorden Kaye vždy mihl v malé, ale zapamatovatelné roli.

Konečně byl v roce 1969 obsazen do role Bernarda Butlera v telenovele Coronation Street, která je v Anglii velice proslavená. Návrat domů, Imaginární invalida, Luther, Oidipus a Kyklop, Žvahlav, Mnoho povyku pro nic, Brazil, Zlatí hoši, Všechny velké a malé bytosti, Občan Smith… To je jen malý výběr z několika desítek filmů a seriálů, ve kterých Gorden Kaye ztvárnil většinou pouze epizodní role. V roce 1982 poslal David Croft Kayeovi scénář k pilotní epizodě 'Allo ‚Allo!‘ a pozval ho, aby hrál ústřední postavu Reného Artoise. Přijal a objevil se ve všech 85 epizodách. Hrál i ve všech 1200 reprízách divadelní verze.

A zatímco jako René Artois sváděl všechny ženy, které před ním obrazně řečeno neutekly na strom, v soukromém životě Gordena Kaye bylo vše obrácené. Navíc velice zoufalé a utrápené. Herec to měl opravdu těžké. Že je sexuálně orientován na muže prý zjistil vlastně už v dětství. Jenže doba tomuto opravdu nepřála. A Gorden miloval své stárnoucí rodiče natolik, že se prostě a jednoduše bál, že jim zlomí srdce. „Kdy mi dáš vnouče?“ ptala se syna neustále Gracie. Gorden Kaye nechtěl matku zklamat, tak se zasnoubil se svou kamarádkou.

Bylo mu 22 let, byl mladý a blbý, jak sám řekl: „Nechápal jsem ještě plně, jak moc jsem tím ublížil nejen sám sobě, rodině, ale hlavně té slečně. Pořád se jí v duchu omlouvám, i když jsem to řekl jí osobně už stokrát. Bohužel. Dával jsem plané naděje nejen jim, ale sám sobě, což na tom bylo to nejhorší.“ svěřil se. Když ze svatby samozřejmě sešlo, zkusil to herec přes inzeráty - právě tak se gayové v době jeho mládí seznamovali a hledali. „Nechtěl jsem být sám, ale byl jsem přesvědčen o tom, že jsem tak ošklivý, že je nemožné mě milovat,“ zní opravdu zoufalá slova nešťastného muže. Usmálo se na něj štěstí v podobě námořníka Peteho, který mu odpověděl a mezi muži vznikl intenzivní a vášnivý vztah.

Gorden Kaye si dovolil být šťastný, představil Petera jako svého kamaráda rodičům, jenže matce to začalo být naprosto jasné: „Jestli se to dozví otec, zblázní se a zabije ho to. Musíš toho okamžitě nechat,“ řekla stárnoucí a dominantní Gracie. Gorden poslechl. Pete se nevzdal a prý spolu měli kontakt po celá desetiletí. Je to asi už jedno, netřeba o tom mluvit, tyto popsané vztahové peripetie slouží spíše k vykreslení toho, jak těžké to tehdy tito muži měli. V roce 1989, když byl varován, že se nedělní bulvár chystá odhalit jeho sexualitu, se Gorden rozhodl přiznat: „Narodil jsem se tak a nikdy jsem nepředstíral, že jsem něco jiného, než co jsem.“

Když se tato zpráva objevila, zrovna hrál v londýnském Palladiu a dostalo se mu potlesku ve stoje. Dojatý Gorden neměl slov. Naopak hodně slov měl poslanec Geoffrey Dickens, který požadoval, aby Gordena BBC vyhodila. „V hlavním vysílacím čase se dívat na muže, který to dělá s muži a přitom hraje, že to dělá se ženami?“ zveřejnila BBC doslovný přepis telefonátu poslance Dickense a postarala se mu o pěkný skandál.

Ledy tehdy povolovaly a lidé měli Gordena Kaye rádi. Herec nad tím jen kroutil hlavou: „Bylo to trochu jako norimberský proces. Je mi jedno, co dělá můj zelinář v posteli. Nebo můj poslanec v posteli. Ze všech dopisů, které jsem dostal od veřejnosti, byly jen dva ošklivé!“ řekl s jemnou narážkou na škrobeného poslance Gorden.

Gorden Kaye se stáhl do sebe, točil si svého Reného, při natáčení navázal celoživotní kamarádství se všemi kolegy: „Milovali jsme se všichni. Nikdo nebyl jaksi stranou. Nikdo. Byli jsme (a jsme pořád) parta lidí, co se mají rádi. Jsme přátelé. Ten seriál mi mnoho dal - ale nejvíce si cením právě všech těch lidí. Herců, štábu - jsou to moji osobní přátelé. Nebýt Reného, jsem opravdu úplně sám,“ uvedl na premiéře posledního dílu Haló, haló! Gorden. A dodal: „Vždyť mi zachránili život!“ A měl pravdu.

Bouře Burns' Day (také známá jako cyklón Daria) byla extrémně prudká větrná bouře, která se odehrála ve dnech 25. až 26. ledna 1990 nad severozápadní Evropou. Přímo do „oka“ jedné z nejsilnějších zaznamenaných evropských vichřic, která způsobila mnoho úmrtí v Británii i Evropě, vjel Gorden Kaye se svou Hondou CRX. Jel z natáčení, když prudký poryv větru ulomil dřevěný reklamní poutač a plnou silou ho vmetl do čelního skla jeho vozu. Gorden Kaye měl v čele zapíchnutý obrovský kus dřeva, byl v bezvědomí na pokraji smrti. Byl zachráněn policií a převezen do nemocnice Charing Cross.

Nepamatoval si vůbec nic - ani kdo je. Amnézie vypadala zle, kolegové z Haló, haló! za ním však neustále chodili a pouštěli mu v nemocničním pokoji díly seriálu. Gorden se díval a pomaličku si uvědomoval, že je René. „Opravdu, já byl chvíli v Nouvionu, žil jsem v hlavě ten Reného život. Střípek po střípku se mi to skládalo, až jsem najednou poznal, že jsem Gorden. Zrovna u mě byla Vicki (Yvette) a Kim (Helga). Když poznali, že VÍM, rozplakaly se.“

Na čele mu zůstala obrovská jizva a jisté problémy s motorikou. Byl jako slon v porcelánu, do všeho vrážel, neudržel věci v ruce. „Když se pokusím rozbalit sušenky, upadnou mi na zem, já je rozšlapu a křičím na ně. A pak do toho všeho bordelu ještě upadnu,“ rozčiloval se v rozhovoru. Nicméně Haló, haló! dotočil s jizvou, s poškozenou hybností, s výpadky paměti, ale se ctí - nebylo to vlastně vůbec znát. Štáb mu vyšel vstříc a přepsal pár scén, aby vyhovovaly jeho postižení.

„Nechci se dožít vysokého věku,“ uváděl Gorden Kaye ve svých pamětech, „Ale nelituji jediného dne. Pokud byla moje schopnost rozesmát lidi darem od Boha, pak mu děkuji. I když nevěřím, že nějaký je. Miloval jsem hraní Reného. Dělali jsme to deset let - vidíte, dokonce i ten Hitler jich zvládl jen šest!“ smál se ironicky.

Po dotočení seriálu se na veřejnosti objevoval jen sporadicky. Stárnul, následky autonehody byly čím dál horší. Začal bohužel trpět demencí, kterou se jeho blízcí snažili zvládnout v pohodlí domova. Gorden Kaye měl v posledních letech života po boku jednoho blízkého přítele - prý to byl onen novozélandský námořník Pete z inzerátu. Jenže se vše zhoršovalo a zhoršovalo, až byl nebezpečný sám sobě i okolí. Zákeřná a zoufalá nemoc porazila na kolena i Gordena, ze kterého se stalo velké a nevyzpytatelné dítě.

Byl nakonec umístěn do pečovatelského domu v Knaresborough, kde 23. ledna 2017 ve věku 75 let zemřel. Zbylí kolegové z Haló, haló! udělali rakvi s jeho tělem čestný špalír, davy lidí svého Reného provázely i na cestu do krematoria. Jeho popel byl předán onomu příteli, protože rodinu už Gorden Kaye žádnou neměl. Na stránkách o vyhledávání hrobů slavných lidí se dočteme, že by měl být jeho popel rozptýlen v okolí farního kostela svatého Petra v Huddersfieldu, Západní Yorkshire.

Spletitý a svým způsobem velice smutný příběh talentovaného herce, který se prosadil jen jednou rolí - ale za to pořádnou. Gorden Kaye alias René Artois.

CHRISTOPHER STEVENS pays tribute to Gordon Kaye | Daily Mail Online, 'Allo 'Allo! | Allo Allo Wiki | Fandom, Gorden Kaye – Wikipedie, Gorden Kaye (1941-2017) - Find a Grave Memorial, Gorden Kaye | Biografie | ČSFD.cz, Haló, haló! – Wikipedie