Sbírka zvadlejch růží: nejsvůdnější český ploužák složil Kodym pro sestru, Češi u něj plodili děti

Snad každý, kdo vyrůstal v devadesátkách, si vybaví notoricky známý úvod nádherného ploužáku kapely Wanastowi Vjecy Sbírka zvadlejch růží. „Právě! Čaroděj týhle noci, jeho vina! To potvrzuji. Když jsem se tehdy s Luďkem plížila k němu domů, vůbec by mě nenapadlo, že v jeho pokojíčku zplodíme našeho prvního syna. Bylo mi sedmnáct! A znáte to. Tak to chodilo. Já mám nový kazety, něco ti pustím, vaši ti snad hodinu dovolí… Dovolili a potom se nestačili divit, jak rychle se musela chystat svatba!“ usmívá se paní Jana z Kolína.

Jana je přesvědčená, že nebýt Sbírky zvadlejch růží, její život by se pravděpodobně ubíral úplně jiným směrem: „Chodily jsme s holkama na diskotéky, tam to v jednu chvíli hrálo pořád. Ta písnička je úžasná. Vždy jsme si na ni chtěly zatancovat pěkně přimáčknuté ke svému klukovi. A když mi pak Luděk pošeptal, že ji má doma na kazetě, to bylo něco! Tak jsem šla, on mi to pustil… No. A jak to dopadlo! To jsem pak měla slaný hnědý oči, to jo! Zkrátka - stalo se. Maturovala jsem už s miminkem. A jsem přesvědčená, že ani zdaleka nejsem sama!“ dodává Jana.

A má asi pravdu. Sbírka zvadlejch růží - v nadsázce řečeno - pomohla zplodit valnou část porevoluční generace! V jedné z diskusí na Facebooku se přesně tohle téma - čili Vliv kapely Wanastowi Vjecy na zvýšení porodnosti v nově vzniklé České republice - propíralo s notnou dávkou ironie, sarkasmu a typického českého humoru pořád dokola. Například pan Jiří se svěřil se svou zkušeností:

„Sbírka zvadlejch růží tehdy způsobila poprask. Já si to pamatuju jako dnes. Museli jsme tuhle líbací písničku hrát u táboráků nebo jen tak na lavičkách v parku a zpívat ji holkám. A musím uznat, že v sobě má nějaké čarovné kouzlo, protože na slečny působila jako afrodisiakum. Babolap, tak jsme jí říkali s klukama. Zahraj babolap!“ zubil se pomocí písmenek Jiří z Tábora. Ozvala se také spousta vojáků, kteří tehdy rukovali a vzpomněli si, že Sbírka zvadlejch růží jim hrála při „postelovém“ rozloučení s jejich dívkou.

„Když to pak kluci na světnici začali jen tak drnkat, řval jsem na ně, ať drží pusu! A ďábel se vkrádá, svý tělo neovládáš… Chtěla's na pár chvil, vzít do nebe a dál. No. To jsem ji vzal do nebe a dál. A víte, co udělala? Dostal jsem opušťák, chtěl jsem ji překvapit, přijel jsem domů a měla v posteli jinýho. Asi to byl zlodějů koní král! Ty vzpomínky, víte? Ona ta písnička v sobě drží vzpomínky. Je tajemná. Kodym má tak vemlouvavý hlas. Text je zvláštní, musíte o něm přemýšlet, dlouho vám z hlavy nejde ani melodie, která je nesmírně propracovaná,“ říká Lukáš, který po návratu z hrůzostrašného opušťáku ke své rotě ve Strašicích nemohl Sbírku zvadlejch růží už ani slyšet. Nikdy!

V roce 2006 zveřejnil portál iDNES velký žebříček 100 nejlepších českých písniček, který sestavili (prý po třech dnech velkých hádek) autoři Radek Bureš a Honza Vedral a Sbírka zvadlejch růží byla druhá za Hodinovým hotelem od kapely Mňága a Žďorp: „Sbírka zvadlejch růží je majstrštyk. Lepší stadiónovku v análech české pop music nenajdete. Je napěchovaná hned několika nosnými motivy, které by fungovaly i zvlášť. Místo čtyř dobrých hitů ale vznikl jeden megahit, který nijak neposkvrnily ani Kodymovy trochu patetické obrazy s nočními duchy a netopýry,“ narážejí autoři článku na poněkud svérázné slovní obraty, které v písničce zazní.

Zvláštní, jímavý a tklivý text proslaveného hitu devadesátých let má na svědomí Robert Kodym (20. února 1967, Praha), který zřejmě nezamýšlel složit píseň s tak sexuálním a erotickým podtónem, nicméně se mu to podařilo. „Kouzlo nechtěného,“ směje se hudební fanoušek a kritik Václav Leníček. Když Wanastowky po úspěšném debutovém albu s názvem Tak mi to teda nandey připravovaly další desku, Kodymova sestra Monika bratrovi poradila, aby zkusil zkomponovat také něco úplně jiného.

„Nějako melodickou baladu. Něco pomalého, táhlého. Ploužák, co chytí za srdce,“ říkala sestra Roberta Kodyma, kterému se podařilo do Sbírky zvadlejch růží „zamontovat“ naprosto vše vyjmenované - a ještě něco navíc: „Píseň má v sobě zvláštní a nepopsatelnou melancholii. Text je plný hříček, nutí lidi přemýšlet. Lidé v tom vidí romantiku, ale myslím, že Kodyma hodně ovlivnil například Dracula od Stokera. Odtud pramení ta temná a gotická atmosféra a slova o nočním duchovi a netopýrovi,“ myslí si Leníček.

Druhou zásadní inspirací mohl být dle mnoha lidí slavný citát z Malého prince od Saint-Exupéryho: A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá… Lidé zapomněli na tuto pravdu, ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži. „Přímo se to nabízí, to je pravda. Ale když si text pořádně poslechnete (nebo pročtete), zjistíte, že je tam toho daleko víc. Kodym je v tomto textařský mistr. Napíše něco, co na první poslech nedává smysl, ale vzápětí zjistíte, že to dokonale sedí se zbytkem - a vlastně ani nepotřebujete žádná další vysvětlení,“ popisuje Václav.

Kapela Wanastowi Vjecy (hlavně baskytarista P.B.CH.) píseň nejdříve odmítala. Viděli se spíše jako divoká punk-rocková skupina a pomalá romantická balada se jim zdála moc jemná. Do jejich repertoáru zkrátka nezapadala. Nakonec Sbírku zvadlejch růží na desku Lži, sex a prachy (1992) zařadili spíše jako experiment, ze kterého se nečekaně stal největší hit jejich kariéry. Sbírka zvadlejch růží se dostala do rádií, oběhla celou naši zemi a natrvalo se zaryla do srdcí tisíců lidí, kteří na ni mají výše zmíněné vzpomínky. A netýkají se samozřejmě jen sexu!

„To hrálo, když jsem šla na první rande. Nikdo už nepochopí, jak krásná je ta první láska. Když se těšíte, čekáte, srdce vám mlátí, máte v břiše motýlky… Do toho začne Kodym broukat vlasy od vína, kouzlo zhasíná ve sbírce zvadlejch růží, bože zastav čas, ráno začíná se mi smát… A já si přála - ano, bože, zastav ten čas, zastav tuhle chvíli. Teď žiju! Nepopsatelný pocit, který už jsem nikdy nezažila. Ta moje první láska je dávno v propadlišti dějin, ale tu ránu na solar, ten nádherný pocit touhy a nedočkavosti, si pamatuji dodnes naprosto živě! Vždy, když Sbírku slyším, vrátí se mi to…“ popisuje Romana na Facebooku.

Mimo zmiňovaných motýlků v břiše a nevšedního textu nesmíme zapomenout na videoklip ke Sbírce zvadlejch růží, který je nad poměry „luxusní“ a  svou stopáží i zpracováním bezesporu unikátní: „Je až filmový. Opravdu velice povedený. Pamatuji si, že vždy, když se objevil v televizi v nějaké hitparádě, všichni se posadili a dívali se až do konce. Je lyrický, barevný a dojemný,“ říká Václav Leníček, který dlouho pátral po identitě starého pána hrajícího v klipu hlavní roli. Stařeček sedí uprostřed nějaké polorozbořené stavby, všude kolem má růže a svíčky, dívá se na fotku své zřejmě dávno mrtvé lásky…

Víme, kdo to byl? Víme. Jeho identitu se podařilo zjistit magazínu Ireport.cz: „Jmenoval se Jiří Patočka. Rodák z Prahy (2. června 1919) pracoval od konce 30. let ve filmových továrnách AB na Barrandově. Nebyl však hercem, i když film miloval. Působil na různých postech ve výrobních štábech. Přes pomocné funkce se po roce 1945 vypracoval až na zástupce vedoucího produkce na Barrandově. Pan Patočka spolupracoval i s rozhlasem a ve vysokém věku se konečně objevil v několika televizních inscenacích, čímž si splnil sen o herectví. Zemřel 12. srpna 2003 ve věku 84 let,“ představil Ireport.cz identitu tajemného pána.

Sbírka zvadlejch růží pro jednu generaci zůstala „plodící písní“. Vzpomínky pamětníků se shodují na tom, že „to šlo jak po másle“. Zvláštní věc, to musíme uznat! Ať je to jak chce, tklivá rocková balada si právem vydobyla místo jedné z nejkrásnějších skladeb v dějinách naší hudební scény.

Tak si ji vychutnejte (ne poprvé a naposledy, že?) také:

Zdroje:

prokliky v textu, Václav Leníček rozhovor, facebookové diskuse, osobní názor kamarádů a známých