Nová postava seriálu Ulice dráždí diváky. Nesnášenlivá Soňa je prototypem toxických lidí

Přiznám se, na Ulici se dívám od prvního dílu. Nestydím se, nejsem z těch, co říkají: „Joo, to je ta kravina, jak se na to můžeš dívat… to my se díváme pouze na přírodopisné dokumenty a záznamy divadelních her“. A pak z nich při nějakém náhodném rozhovoru vyletí: „Ten Franta je tak blbej, proč se k té Skyler vracel!!!“ Tito diváci intelektuálové mě opravdu baví. Já se dívám. A vidím, jak jde celá Ulice posledních pár let pěkně do kopru.

Bohužel, scénáristům a kreativním producentům nějak dochází dech. S pár kamarády z netového prostoru máme dokonce takové fórum, kam chodíme nadávat, jak se na to nedá dívat a co vše zase zkazili. A pozor, více než polovinu našeho fóra o tomto seriálu tvoří muži! Tak si tam tak nadáváme, jak scénáristé zapomínají na to, co se stalo před lety, někdy doslova vaří z vody, dějové linky jsou přitažené za vlasy a vrtíme hlavou nad tím, co se stalo z té původní, „staré dobré“ Ulice.

Občas s velkou slávou kreativní producentka oznámí příchod nové postavy. Má to znamenat jakési oživení. To ano, ovšem někdy je to spíše než oživení - umrtvení. Než si na novou postavu či rodinu divák zvykne, dře to a někdy se zvyknout nedá. Asi nejhorší nová postava byla tehdy hamižná statkářka Marie v excelentním podání Jitky Smutné. To se nedalo. A bylo jich daleko více. Postupem doby a děje si divák chtě nechtě zvykne, byť má seriál jako kulisu k přípravě večeře a podobně.

Nyní se do děje vřítila skvělá Lucie Vondráčková. A divácký národ se svorně semkl - příšernější postava v Ulici ještě nebyla. Zástupkyně ředitelky té „uliční“ obskurní školy, kde jsou všichni natěsnaní v jednom malém kabinetu, kde se hádají a nehádají a usmiřují, Soňa Čechová, měla přinést dle slov kreativní producentky „vysvobození a spásu“.

Absolutně nevím, co těmito dvěma slovy bylo myšleno. Zatím přinesla jen „aféru stopky“, které v plné míře odhalila její myšlenkové pochody. Paní zástupkyně nepřinesla ani spásu, ani vysvobození, přinesla vztek, zmar, hnus a odporný charakter.

Fakt, to je osoba tak příšerná, že se kupodivu semklo i diváctvo seriálu Ulice a svorně napříč diskusemi tvrdí, že pokud se objeví na obrazovce, přetáčejí. Ale nepřetáčejí. Dívají se. Protože takovéto Soničky nalezneme všude kolem nás. Scénáristům se povedlo přenést na obrazovku postavu tak nenáviděnou, že ač je tam snad pouhé tři týdny, už stačila znechutit naprosto všechny.

A já vím proč. Protože konečně dějem zamává někdo, koho potkáváme i v realitě. A setkání s těmito „Soničkami“ jsou vždy vyčerpávající, hnusná, plná antipatie a doslova vysávající.

Kariéristky, které šplhají po zádech svých kolegů, někdy doslova přes mrtvoly - najdeme je v každém kolektivu. V každém. V pracovním, osobním, náhodném, na jaký jiný si vzpomenete. Do očí se tyto Soničky vždy staví jako nejlepší kamarádky, které to s vámi myslí nejlépe.

Přitom jen čekají na jakoukoli příležitost k podrazu a šup - o stupínek výše. Rýpají se v každém slově, v každém gestu, hledají vždy jen to, z čeho by mohly mít prospěch. Dlouho sbírají „podklady“ ke všem prohřeškům svých kolegů a kamarádů a pak to „spustí“ se vším všudy a s velkou slávou. A podvedenému zbydou jen oči pro pláč.

Dělají aféry doslova z ničeho. Podrývají autoritu všech nadřízených a dělají to chytře - nenápadně a vždy s psíma očima typu: „Já to s tebou myslím tak dobře, opravdu, mě jde jen o to, abys neměla průšvih/trápení/slzičky…“ A pak? Bod, kudla do zad. Je to určitá forma „energetických upírů“ - doslova vysávají všechny kolem a čekají jen na svou příležitost.

Měla jsem s několika takovými Soničkami pochybnou čest a mohu říci, že postava Soni Čechové se scénáristům povedla. Reflektuje totiž zcela realitu, byť hnusnou a zákeřnou. Ale realitu. Diváci si to uvědomují a podvědomě ji v seriálu nechtějí, nenávidí, protože pár takových Soniček podrazaček za život potkal opravdu každý. Lucie Vondráčková Soničku Čechovou hraje bravurně. Hlavně, aby nezačala dostávat i reálné výhružky. Protože jak je v našem národě zvykem, někteří opravdu nerozlišují seriálové role od reality.

Jen namátkou - Ladislava Chudíka zastavovali lidé a chtěli po něm totální endoprotézu. Roman Hájek, který hrál mazáka Hasmana v seriálu Chlapci a chlapi, dostal přes držku, když jel tehdy po odvysílání seriálu v tramvaji. „To máš za to, žes šikanoval Kyslíka, vole!“ děl mu pán, který ho napadl, než vystoupil a ponechal konsternovaného Hájka svému osudu.

Další divák, který přijal fikci seriálu za realitu, inzultoval Jiřího Štrébla, který právě v Ulici hraje Miloše Knoblocha. Tehdy nevycházel s nevlastní dcerou Emou a jistý divák, zřejmě v nějakém bludu, že se jedná o skutečnost, Štrébla napadl. Chodily mu dokonce výhružky smrtí. Moniku Zoubkovou - Terezu z Ordinace - zase v obchodě přetáhl starší pán holí, protože: „Jsi blbá doktorka a nemáš co léčit lidi!!“ Zoubková jen konsternovaně zírala.

Ano, i to je realita. Realita zblblých diváků, kteří nerozlišují skutečnost od fikce. Snad Lucii Vondráčkovou nenapadne nějaký praštěný divák, který neví, že je to jen role. Ale role natolik dobře zahraná a dobře napsaná, že je tak odporná, že má člověk chuť si před ní odplivnout. Protože takových Soniček potkáme v životě hodně. Snad to zase scénáristé Ulice nezkazí a neudělají charakterový veletoč, který proběhl u ostatních postav.

Z mafiána, násilníka, zloděje a hnusáka Lumíra je bodrý a hodný strejc, který by neublížil mouše. Například. Tak snad ze Soničky nebude matka Tereza, která si „uvědomí“ svou špatnou povahu a půjde například meditovat na cestu za svým osvícením.

I to už tam bylo. Snad Soničku ponechají Soničkou. Protože tito zlí lidé jsou všude kolem nás. A někdy je potřeba si to připomenout, že ne každá hodná kolegyně je hodnou kolegyní a ne každá kamarádka, co vám říká pravdu do očí, není ve skutečnosti kamarádka, ale kariéristická svině.