Stella Májová: princeznu Zpěvanku zdrtila tragická smrt první lásky. Štěstí nalezla v Americe

Talentovaná a krásná herečka a zpěvačka stála vždy tak trochu ve stínu svých kolegyň. Slávy Mandlové nebo Baarové zdaleka nedosáhla, ale ono to možná v porovnání s „kariérou“ oněch zmíněných dam bylo lepší. Stella Májová se totiž nikam necpala. Věřila, že její talent stačí k tomu, aby byla populární. A hlavně chtěla, aby ji „lidi měli rádi“. Nepotřebovala žádný skandál, žádné veřejně protřásané vztahy.

Okatá a usměvavá mladá zpěvačka okouzlila nejednoho režiséra a hereckého kolegu, ale u ní jim „pšenka nekvetla“. Sympatická Stella cíleně žádné vztahy nevyhledávala. Prý věřila na osud. A ten se v jejím případě skutečně vytáhl, ač si musela počkat bezmála padesát let.

Vybavíme si ji jako Zpěvanku (Pomóooc! Po po po po pomoc pomoc!), která (řečeno s trochou ironie) lezla v pohádce Byl jednou jeden král na nervy nejen svému otci, ale i divákům. Tohle se nedalo dlouho vydržet, ač zpívala opravdu krásně i v reálu a učila se od nejlepších. „Divím se, že vyhnal Marušku… Bejt králem, letěla by ta šílená Zpěvanka, ať si huláká u rybáře. Ráž by ji utopil!“ konstatuje na stránkách fandů českých pohádek jeden uživatel. A má asi pravdu, jak můžeme s úsměvem konstatovat. Stella postupem věku z rolí roztomilých a naivních dívek přešla na role dam neméně roztomilých, nicméně nesmírně otravných.

S cukerínovým úsměvem udílela nevyžádané rady, nervy dráždící dikcí a specifickým hlasem byla schopna přivést do blázince nejednoho filmového hrdinu. Třeba v Andělovi na horách sekýrovala jako sekretářka Mejzlíka (Filipovský): „Na rekreaci patří jen ti nejlepší, právě TI!!!“, v nádherné sci-fi komedii Pane, vy jste vdova! neustále omdlévala jako Gerti, přítelkyně další Stelly Zázvorkové, v Zítra to roztočíme, drahoušku! pro změnu vrčela jako vzteklý pes, když jí pan Novák dal pod sklo jablko, když mu předtím sdělila s povýšeným úsměvem, že shání „někoho ve fab-ri-ce!!!“

Ve druhém filmu o trampotách Novákových a Bartáčkových - Co je doma, to se počítá, pánové - ztělesnila doslova archetyp nesnesitelné starší dámy. Roztomilou (a zcela, ale zcela a naprosto otravnou) tetičku z Ameriky Rosu Barták (Its lávly! Hary, Kája, hary!) zahrála Stella Májová s ohromným gustem a nesmírně si ono „diblíkování“ užívala.

Jaký byl životní příběh dámy, která milovala své tělo tak, že skoro každý den fotila jednu nahou fotku, čistě pro své potěšení?

Rodačka z Havlíčkova Brodu (tehdy Německého) byla druhým dítětem v rodině drážního inspektora. Starší bratr se jmenoval Jiří, po jejím narození (19. července 1923) se rodiče nemohli shodnout na jméně pro dcerku. Děvčátko nakonec dostalo krásné jméno Stella. A příjmením byla Weingärtnerová. Brodu si rodina moc neužila, otec byl přeložen, takže dětství a dospívání Stella a bratr prožili v Mělníku a Kralupech nad Vltavou. A celé dětství prozpívala. Neustále a všude. Nesporně byla velice talentovaná, ale z rodiny nebyla sama - Jiří se stal slavným operním pěvcem, jehož mohutný tenor mohli slýchat diváci olomouckého divadla.

Stella Májová vystudovala reálné gymnázium v Mělníku, přidala se k ochotníkům, měla velké pohybové nadání a ještě k tomu mistrně ovládala hru na klavír. Mladičká dívka začala navštěvovat taneční školu Valy Katzové v Praze, připravovala se na zkoušky na konzervatoř, kam se pod vedením Evy Prchlíkové, slavné herečky, samozřejmě dostala. Jenže to už měla za sebou svou filmovou prvotinu. Režisér Miroslav Cikán hledal nějaké nadané děvče pro roli Jarmilky ve filmu Příklady táhnou. Stella si zahrála po boku Nataši Gollové a padlo rozhodnutí - budu herečka.

Zatím byla ale hlavně studentka. Jenže byl tu také Miroslav Cikán, který ji opět obsadil, tentokráte do komedie Studujeme za školou. Kariéra Stelly Weingärtnerové vystřelila do oblak. A tehdy se také rozhodla změnit si jméno.

Psal se rok 1939, začínala válka, s typickým německým příjmením nechtěla mít nic společného. Omluvila se rodičům, dokonce se jich dovolila (což svědčí o opravdové „nenafoukanosti“ této herečky, mnohým by to bylo úplně jedno), a podle měsíce, který měla nejraději, se z ní stala Májová. Také nechala školy. Sice toho později litovala, ale jak sama řekla - byla mladá a naivní. V té době si myslela, že vlastně vzdělání nepotřebuje, když jde z role do role.

Mimo filmů se její parketou stalo hlavně divadlo. Začínala jako stepařka a tanečnice, následovalo angažmá v Divadle Oldřicha Nového. Když vypukla válka, byla Stella Májová nasazena v Modřanech, v továrně na léky, po osvobození jezdila na zájezdová představení, pak následovaly další štace. Pro skvělou zpěvačku se roce 1952 stalo přístavem Divadlo na Fidlovačce. První subreta s nádherným hlasem zde vytvořila spousty krásných rolí.

Pak měla ukázat svůj talent v Německu - jenže někdo ji udal, že se měla špatně vyjádřit o našem státním zřízení. Udání bylo doplněno o noticku „pravděpodobná emigrace“, tudíž nejela nikam. A také měla velký škraloup, i když za nic nemohla. Ujal se jí kdo jiný než Jan Werich. Stella Májová se po roli v kultovní pohádce dostala do Divadla ABC. Nakonec zakotvila v Městských divadlech pražských, kde hrála v letech 1962 až 1991. 

Májovou jsme mohli vidět například ve filmech Artur a Leontýna, Kníže Václav, Barbora Hlavsová, Žíznivé mládí, Stříbrný vítr, Byl jednou jeden král, Vzorný kinematograf Haška Jaroslava, Anděl na horách, Princezna se zlatou hvězdou, Netopýr, Zabil jsem Einsteina, pánové, Pane vy jste vdova, Starožitníkův krám, Zítra to roztočíme, drahoušku, Co je doma, to se počítá, pánové, V podstatě jsme normální, Samorost, O velkém nosu, O Popelákovi, v seriálu Bakaláři, Třicet případů majora Zeman (díl Mimikry), Malý pitaval z velkého města.

Kariéra vskutku pěkná. Ale v soukromém životě prožívala Stella Májová jednu facku za druhou. Všechny chvíle štěstí měla vykoupeny skutečně bolestně. První láska skončila příšernou tragédií, která ji natrvalo poznamenala. V první polovině čtyřicátých let se vášnivě zamilovala do Jana Čížka, což byl talentovaný pozounista, veselý muzikant, který rozevlátou mladičkou Stellu skvěle doplňoval. Zasnoubili se, plánovali svatbu, těšili se na společný život. Jenže Jan onemocněl tuberkulózou. Byl velice těžký případ, neléčitelný, Májová musela sledovat, jak její životní láska odchází, až Jan Čížek v roce 1944 v pouhých čtyřiadvaceti letech zemřel.

Stelle se zhroutil celý svět. Naplno se ponořila do zpívání a hraní, aby bolest nad odchodem svého snoubence nějak přehlušila. Dokonce uvažovala o tom, že se odstěhuje do Rakouska, spálí za sebou všechny mosty a do Čech se už nikdy nevrátí. Objevil se ale Vojtěch Egem, kterého si vzala. Prudká láska ale ani ne za rok vyprchala. Podle vzpomínek Stelly Májové za vše mohla „matička“, takto stará paní Egemová, která se synovi pletla nejen do života, ale i do manželství. Na to temperamentní Stella neměla „čas ani náladu“, hádka stíhala hádku, až bylo manželství raději k úlevě všech rozvedeno.

Stella Májová pak žila téměř 25 let s přítelem Jiřím, ale po rozchodu se rozhodla zůstat raději sama. A pak prožila román, který jakoby vypadl z červené knihovny. Jaroslav Mráz se mladičké herečce dvořil už po válce, kdy jezdila na zájezdová představení. Pohledný redaktor a novinář však udělal nějaký politický průšvih a emigroval do Ameriky. A v roce 1990 se Jaroslav do republiky na krátko vrátil. Stellu kontaktoval, sešli se a zcela ztratili hlavu. Zamilovali se do sebe znovu až po uši.

Rozhodla se pro radikální krok - Jaroslava si vzala a následovala ho do USA. Novomanželé se usídlili v kalifornském Fallbrooku, kde začala svůj „druhý nový život“. Užívala si, procházela se, navštěvovala kasina, kde vášnivě ráda hrála. Manželé projeli celé Spojené státy, Stella Májová byla v Americe nesmírně šťastná.

„Měli jsme naprosto stejné záliby, rádi jsme cestovali, milovali hudbu a zvířata a oba jsme měli velký smysl pro humor. A to všechno je v tomto vyšším věku úplný zázrak, tím větší, že hlavně Jerry, ale i já jsme žili několik let sami. Naštěstí se ani u jednoho u nás neprojevily žádné ‚stařecké návyky‘, kterými bychom šli jeden druhému na nervy. K tomu nedošlo a náš manželský život byl plný pohody a lásky,“ svěřila se ve svých pamětech herečka.

Devět let trvalo její štěstí, pak Jaroslav nečekaně zemřel. Stella Májová zůstala v Americe. Prý tam byla doma, všude viděla svého milovaného manžela, chtěla zůstat v jejich domě, starat se o psa Jetsyho. Dlouhé roky bylo možno tuto atraktivní dámu vidět v Kalifornii na procházkách, v automobilu, který řídila do vysokého věku, navštěvovala krajany a dívala se na své staré filmy. Pak ji začalo zrazovat zdraví a lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Nechtěla se léčit, raději si ordinovala marihuanu a různé bylinkové lektvary, ale chorobu samozřejmě neporazila.

Svého milovaného Jerryho přežila o 11 let. Zemřela smířená a v poklidu v roce 2009 ve věku 86 let. Pochována je ve Fallbrooku nejen po boku svého manžela, ale i onoho psa Jetsyho. Při vyřizování její pozůstalosti vyšly na světlo odvážné a krásné akty, které herečka fotila po celý svůj život. Na své tělo byla právem velice pyšná. To vše popisuje i ve svých memoárech s názvem Kam až mě osud zavál.

Tak až budou příště reprízovat některý z filmů, ve kterém zpívá, tancuje, „otravuje“, vrčí nebo omdlévá Stella Májová, můžeme díky tomuto vyprávění vědět o jejím osudu něco více.

Zpracováno podle: Stella Májová | ČSFD.cz (csfd.cz), Na své tělo byla velmi hrdá a ochotně ho ukazovala. Života si sice užívala, pravé lásky se ale dočkala až v sedmdesáti. Tajnosti slavných | Krajské listy.cz (krajskelisty.cz), Stella Májová nemoc léčila marihuanou. K pozůstalosti přidala akty - Prima Ženy (iprima.cz), Stella Májová neměla princeznovský život (super.cz), Stella Májová – Wikipedie (wikipedia.org), Smutný život Stelly Májové: Hvězdná kariéra byla vykoupena šíleným trápením | Kafe.cz