Článek
Na začátku všeho byl bohulibý úmysl adoptivní matky. Malá Candace (též Candice, Candy) byla problémové dítě, které pocházelo ze strašného prostředí. Když ji jako šestiletou adoptovala zdravotní sestra Jeane Elizabeth Newmaker, zprvu se zdálo, že se v klidném prostředí při láskyplné péči Candace uklidní. Jenže opak byl pravdou. Jeane se snažila dívce vyhledat pomoc, psychiatr ji odkázal na psychologa, ten na dalšího, který dal matce doporučení (!) na neakreditovanou psycholožku Connell Watkins, která „léčila“ malé pacienty z neuspořádaných poměrů. A to různě.
Věnovala se hlavně attachmentové terapii (která je určená k redukci hněvu a agresivních projevů), terapii pevného objetí (kontroverzní metoda, kterou u nás propagovala například Jiřina Prekopová). A hlavně prosazovala „rebirthing“ therapy. Znovuzrození, druhý porod, na jehož konci má být „novorozenec“ očištěn od všech traumat z „prvního“ života.
Jenže se to zvrtlo. Teprve desetiletá Candace byla trýznivě umučena k smrti během „porodu“. Prosila o život, plakala. Hodinu a deset minut.
Příběh Candace Newmaker, dívky, jejíž smrt změnila zákony.
Candace
Candy z Lincolntonu aneb moje rodina
Candace Tiara Elmore - tak znělo dívčino rodné jméno. Matka Angela měla sotva patnáct let, když ji do jiného stavu přivedl Todd Elmore. Sedmnáctiletý výrostek byl postrachem celého okolí, rváč, tyran a trýznitel si vybíral slabší „kusy“, šikanoval, kradl, bil staré lidi. Zkrátka naprostý šílenec. A když nepříliš chytrá Angela otěhotněla, tak si ji vzal. Postupně se narodily tři děti, Candace (19. listopad 1989), Michael a Chelsea. V Lincolntonu v Severní Karolíně, kde se rodina usídlila v nějakém vyřazeném karavanu, nastalo peklo.
Starostliví sousedé slýchali od Elmoreových neustálý řev, pláč, rány, Todda se báli úplně všichni, policie byla u nich denním hostem, ale Angela vždy manžela podržela, on mě nebije, nebojte… Ani děti nebije, to je jasné! Jak jinak. Děti se vždy choulily k sobě, měly plno modřin a ran, Todd je nenáviděl a dával jim to patřičně najevo. Nakonec konečně zasáhla sociálka a děti odebrala. Candace bylo pouhých pět let, když se dostala do pěstounské péče. Když z dívenky sociální pracovníci páčili, co se u nich dělo, dostali strašné odpovědi.
Chovala se jako její otec. Převzala vzor jeho chování. Oproti tomu mladší Chelsea se v pěstounské péči začala chovat submisivně, napodobovala chování matky. Skrývala se před každým, krčila se, když ji chtěl pěstoun pohladit po hlavě, čekala ránu, zakryla si hlavu, chránila si oči. Candace naopak vystupovala jako násilnický otec, dominantní tyran. Obě dívky nic jiného neznaly, pouze tyto dva extrémy chování. Jedna převzala matčin vzorec, druhá otcův…
Candace po svém „dětském“ způsobu za pomoci obrázků apod. vylíčila, jak bránila matku vlastním tělem, otci rvala nůž z ruky, když chtěl všechny pozabíjet, toxické prostředí natrvalo ovlivnilo celou její osobnost. Pěstounské rodiny totiž krásnou okatou holčičku začaly vždy po týdnech nebo měsících „vracet“. Byla agresivní, ubližovala ostatním dětem, napadala i pěstouny, měla záchvaty vzteku. Nikdo si s ní nevěděl rady. V roce 1996 se však Candy začalo blýskat na lepší časy. Dívenka padla do oka svobodné zdravotní sestře, která marně toužila po dítěti. A protože zákony státu umožňovaly adopci i svobodným, Candace se stala dcerou Jeane Newmaker.
Lincolnton
Candy z Durhamu aneb moje rybička
Ve velkém domě v Durhamu v Severní Karolíně čekal na holčičku ráj. Pět ložnic, vlastní pokoj s koupelnou, obrovská zahrada… Proti karavanu nebo přeplněným pěstounským příbytkům to byla pro Candace obrovská změna. Jeane navíc byla hodná. Snažila se, Candy opečovávala, zahrnovala láskou a péčí. Vše vypadalo růžově, Candace vzkvétala, Jeane ji zapsala do prestižní školy, sociální pracovnice si mnuly ruce, to se nám to podařilo!!! Jenže - nepodařilo. Po několika měsících, když Candy oslavila osmé narozeniny, si Jeane začala stěžovat, že se dívka chová strašně. Inu, hluboké jizvy z raného života si holčička prostě nesla dál. Nemohla za to.
Jeane si to obrazně řečeno malovala až moc růžově. Při prvních problémech se úplně zhroutila. Candace byla vzpurná, mlátila do věcí, neposlouchala, nevycházela se spolužáky, matku posílala „někam“, chovala se opět jako její otec. Jeane se obrátila na psychiatra, ke kterému Candy doslova přivlekla. Starý a zkušený odborník předepsal dívce uklidňující léky, což bylo naprosto v pořádku, na tom se shodli odborníci, kteří tento šílený případ vyšetřovali. Léky odmítala brát, Jeane jí je musela dávat do jídla, takže chvíli to působilo, chvíli ne. V jedné ze svých „epizod“ amorálního chování Candace vytáhla z akvária zlatou rybičku, kterou od matky dostala k narozeninám. A propíchla ji jehlou.
Zakladatel metody „znovuzrození“, biolog Nikolaas Tinbergen
Jeane byla naprosto zděšená, zabití rybičky bylo poslední kapkou. Jeane totiž sice velice toužila po dítěti, ale když dostala dítě „porouchané“, problémové, projevila se i u ní jistá nervová labilnost. Byla vzteklá, trestala Candace mlčením, takovým tím chladným přístupem. Toho Candace využívala, aby matku trápila dál. Všichni se však shodují na jednom - Candace za to nemohla. Byla ještě moc malá na to, aby něco dělala cíleně. Vše bylo způsobeno jejím hrozným dětstvím. Jeane chodila s dívkou od jednoho psychologa k druhému, až se dozvěděla zajímavou diagnózu, kterou měla Candy trpět - reaktivní porucha příchylnosti. Tato poměrně nová věc se stala psychologickým mezníkem, v té době se na ni svalovaly všechny poruchy dětského chování. Jednoduše - dítě není schopno navázat pouto s člověkem, který o ně pečuje, kvůli zneužívání nebo týrání v raných letech vývoje.
...psychologický koncept zaměřený na vztah mezi malým dítětem a jeho pečující osobou. Pokud je všechno v pořádku a nejbližší osoba dítěte se o kojence pečlivě a láskyplně stará, dojde k vytvoření tzv. jisté vazby, jež člověku v dalším životě umožňuje prožívání otevřených a smysluplných mezilidských vztahů. Jestliže se však vyskytnou problémy a potřeby dítěte nejsou adekvátně naplňovány, utváří se vazba nejistá; ta se dělí na několik podtypů, obecně však platí, že z dětí s nejistou vazbou následně vyrostou dospělí s problémy v oblasti regulace emocí a chování či zvládání vztahů
S Candace to navíc bylo čím dál horší. Navenek zdvořilá a milá holčička se doma měnila v démona. Založila požár, na řemeslném kroužku, kam docházela (a byla velice manuálně zručná a kreativní) donutila dvě spolužačky, aby předstíraly sexuální styk. Prostě to měla „pořád v hlavě“, vše co viděla v dětství. Todd s Angelou běžně souložili před dětmi. Na počátku roku 2000 licencovaný psycholog William Goble poslal Jeane a Candace za svou známou, terapeutkou Connell Watkins. Ta prý „vše vyřeší“, jak řekl nadšené Jeane. Za sedm tisíc dolarů dá Candace nový život. Jeane souhlasila. Jenže za sedm tisíc dolarů dostala místo nového života pro svou dceru něco úplně jiného. Její smrt.
Kniha o celém případu, na obálce je fotka Jeane s čerstvě adoptovanou Candace
Candy z Evergreenu aneb můj konec
V dubnu roku 2000 se matka s dcerou vydaly do Colorada, kde ve městě Evergreen působila ona „slovutná odbornice na léčení poruch dětského chování“. Desetiletá Candy podstoupila dvoutýdenní intenzivní terapii, která zahrnovala behaviorální redukci hněvu a agresivních projevů, terapii pevným objetím, metody attachmentu - odpírání jídla a vody, „na míru“ ušité léčebné tresty, lechtání, sprchování ledovou vodou. První týden léčby probíhal dle plánu. Zdálo se, že u ní behaviorální terapie funguje.
Během tohoto krátkého časového úseku byly Candace měněny léky. Connell Watkins si zapsala do poznámek: „Candace měla v očích výraz, který říkal - nikdo není doma! Pusto, prázdno!“ Dívka byla z koktejlu prášků prostě sjetá. Uvědomme si, že jí bylo deset let! Přesto se Watkins rozhodla, že přistoupí ke „zlatému hřebu“ své terapie, což byl Rebirthing, čili znovuzrození.
Evergreen v Coloradu
Laicky řečeno - je to simulovaný zážitek, kdy se daný jedinec má znovu narodit, cítit se zranitelný jako kojenec a znovu navázat vztah s člověkem, který o něho pečuje. Aby se dosáhlo efektu „vynoření se z dělohy“, pacient je pevně zabalen do prostěradel a zatížen polštáři a váhou těl terapeutů. Nyní se musí z tohoto lůna vykroutit, znovuzrodit a vrhnout se do náruče milujících rodičů. Tímto druhým porodem se má pacient zbavit všeho, co si nese z života před znovuzrozením. Narodit se znovu jako čistý a neposkvrněný list.
Jistě, převratné a revoluční. Ovšem velice nebezpečné. A navíc pěkná blbost, pokud to tak máme říct.
Přítomni tomuto „zázraku“ byli Watkins, matka Jeane, nelicencovaný psycholog Jack McDaniel, Julie Ponder a Brita St. Claire, což byli „terapeutičtí pěstouni“ desetileté holčičky. Vše snímala kamera, takže umučení Candace je zaznamenáno. Promítáno bylo však pouze u soudu, existují ale sestřihy a různé záběry na youtube.
Dívka byla zabalena do prostěradla a pokryta vrstvou polštářů, což mělo simulovat pobyt v děloze. Dostala instrukci, aby se probojovala na povrch, což by v ideálním případě mělo vést k vytvoření vazby s její novou adoptivní matkou. Nastalo hotové peklo. Čtyři dospělí „zaklekli“ tělo svázané dívenky, použili své ruce a nohy, aby tlačili na její hlavu a hrudník. Po devíti minutách se Candace poprvé ozvala, že se jí to nedaří, „Nemůžu, nemůžu ven!“ volala. „Pokračuj! Zemři, zemři, zemři! Doopravdy, teď, zemři!“ řvala na ni Julie Ponder.
Candace začala prosit, křičet, volat, aby ji pustili ven. Nerovný zápas pokračoval dlouhých čtyřicet minut, ve kterých Candace jedenáctkrát řekla, že umírá. Na to jí bylo řečeno: „Skonči to, tak je to správně, skonči to! Vzdej to! Už to bude, ona to vzdává!“
Candace se uvnitř svého zámotku pozvracela, pomočila a pokálela. Dospělí ji neustále slovně týrali, celou dobu, ač je zoufale prosila, aby mohla ven. Uplynulo 41 minut, když se jí zeptali: „Chceš se znova narodit?“ Candace hlesla jen slůvko NE, což bylo její poslední slovo vůbec.
Dítě nemělo nejmenší šanci
Watkins poslala všechny pryč, nechala si u sebe jen Julii. Pět minut si povídaly mezi sebou. Po pěti minutách ženy rozbalily polštáře a prostěradla. „No kde jsi, tady! Ježiši, podívej, v čem to leží, fuj, ona v tom spí. Zvratky, h…a…!“ posmívaly se. Candace už byla nehybná. Měla modrou tvář, rty, prsty, nedýchala.
Matka Jeane vběhla do místnosti a začala dceru oživovat, záchranáři dorazili za deset minut. Zmatená Watkins koktala, že „při porodu byla pět minut sama, pět minut, fakt…!“ Záchranáři nevěřili svým očím, na utýranou Candace byl pohled neuvěřitelně zoufalý. Vrtulníkem byla přepravena do Denveru, protože se jim podařilo obnovit puls, ale druhý den, 19. dubna 2000,byla prohlášena za mrtvou v důsledku udušení. Sedmdesát minut trvalo její utrpení. Sedmdesát minut Candace, zabalená v prostěradle a týrána vahou a posměšky dospělých lidí, umírala. Desetiletá holčička.
Naprosto zbytečná tragédie
Candy z Colorada a Karolíny aneb můj odkaz
Společnost byla tímto případem znechucena a šokována. Okamžitě se začalo spekulovat, kdo za tuhle děsivou záležitost může. Viníci byli jasní, šlo spíše o všeobecný nesouhlas s praktikami různých šarlatánů a pochybných léčitelů. Při ostře sledovaném soudu bylo promítáno nesestříhané video, které bylo při umučení Candace natočeno. Tím i dosud nerozhodnutá porota zůstala naprosto neoblomná - Watkins a Ponder vyfasovaly šestnáct let za mřížemi. Další dva asistenti dostali deset let a tisíc hodin veřejně prospěšných prací. Jeane byla odsouzena k čtyřleté podmínce a musela odpracovat sto hodin v psychiatrické léčebně.
Praktika znovuzrození byla samozřejmě postavena mimo zákon - v Coloradu a Severní Karolíně vznikl „Candacein zákon“, který tvrdě pronásleduje a stíhá podobné nesmyslné „léčebné“ procedury. A hlavně zcela zakazuje rekonstrukce porodní zkušenosti. Navíc byla vydána rezoluce ke stíhání podobných obskurních praktik i v ostatních státech USA.
Candace by už dnes byla dospělá žena, mohla mít svoje vlastní děti, mohla je vidět vyrůstat, odcházet na vysokou. A možná ne, třeba by její psychický stav nedovolil, aby nějaké měla. Třeba by byla v léčebně. Nebo jinde. Ale žila by. Neskončila by v deseti letech udušená čtyřmi dospělými lidmi v kokonu plném výkalů. Pro jejich dobrý pocit z toho, že jí pomáhají.
Jednoduchá a radikální řešení jsou v oblasti složitých psychických jevů sice lákavá, ovšem málokdy přinesou efekt. Někdy mohou dopadnout zcela tragicky - jako v případě malé Candace.
..................................
Zpracováno podle:
