Nejvyšší voják na světě sloužil u Wehrmachtu. Jakob Nacken měřil 221 cm, musel pochodovat po kolenou

1. května 1939 se na Světové výstavě v New Yorku objevil jeden nevšední „exponát“ - Němec Jakob Nacken. Německo jako takové účast na výstavě odmítlo a nemělo svůj pavilon, nicméně na Jakoba Nackena se stály fronty. Newyorčané nevěřícně zírali na obrovského usměvavého muže, který vlastně ani nemusel dělat žádnou show - stačilo, aby se postavil! Jakob měřil dva metry a 21 centimetrů. Velice rád si ze své výšky dělal legraci.

Slavná fotografie Jakoba, který si povídá se spojeneckým vojákem po svém zajetí. Navzdory všem popiskům této fotky není na snímku Bob Roberts, ale Eddie Worth (170 cm). Roberts je ten, který ho zajal a prohledal.

Takže zvedal lidi z davu jednou rukou, nechával se fotit s dětmi, což vyvolávalo salvy smíchu, vystupoval pro kontrast s trpaslíky, žongloval s normálními kuželkami, které ale v jeho obřích „tlapách“ vypadaly jako miniatury. Až za ním přišel impresário a naléhavě mu šeptal, že „už to prasklo, je válka“. A ať v Americe zůstane! Jakob Nacken byl ale řádně vychovaný a poslušný Němec, vrátil se neprodleně z USA do vlasti, kde už na něj čekal povolávací rozkaz. Když se dostavil k lékařské prohlídce, vojenští doktoři jen zalapali po dechu.

„Člověče! Co s vámi! Kam s vámi! Vždyť vás trefí hned, jak vystrčíte hlavu! A co uniforma? A ty boty? Takové parníky! Vše na zakázku, že jste tam radši nezůstal!“ sdělil Nackenovi jen tak mezi řečí odvodový lékař.

Může nás napadnout zvolání milenky portýra z noční kavárny z filmového zpracování Švejka (i když tam šlo samozřejmě o první světovou válku): „Lojzíku, já tě nepustim! Dyť ty si jak hora, do tebe se trefěj ajn cvaj!“

Nicméně Nacken byl shledán schopným služby a rukoval do války. Dlužno dodat, že kolegové z Wehrmachtu svého vysokého spolubojovníka moc vřele nepřivítali! „A jsme víte kde! Teď nás najdou všude. Ty budeš pochodovat, ale po kolenou!“ mohli mu říkat. Jakob také po kolenou chodil. Měl neustále prošoupané kalhoty a na kolenou krvavé mozoly.

Jaký je příběh usměvavého Obra z Porýní, který se stal nejvyšším vojákem v druhé světové válce - a zřejmě i v historii ?

Jakob Nacken byl rodákem z Düsseldorfu (15. únor 1906). Rodiče byli také vyšší, ale nijak maximálně, i když v té době to asi mnoho bylo: měřili 188 a 183 cm. Jakob měl tři sourozence: Josepha (201 cm), Wilhelma (193 cm) a sestru Josephine (188 cm). Výška bratrů a sestry byla také výrazná, ale jen Jakob jaksi… nechtěl přestat růst. Už ve škole převyšoval učitele a matka bědovala, že kluka nemá do čeho obléct, protože Jakob si ráno oblékl košili a večer se vrátil domů s tím, že na něm praskla.

A tak to pokračovalo dále a dále. Chodil také celé dětství a mládí bos. Nebylo v silách chudých rodičů sehnat boty, do kterých by se vtěsnala obří chodidla! Jakob měl rozum a uznal, že nemůže rodiče takhle dřít. Nemohl za to, růst se prostě nedá ovlivnit, ale dobrosrdečný Nacken se rozhodl, že jim uleví. Chtěl pracovat, jenže všude dělal samé průšvihy. Z každé práce „to velký nemehlo“ vyhodili, protože rozbíjel věci, vrážel neohrabaně do lidí; všude šlapal jako pomyslný slon v porcelánu.

Nakonec zakotvil na pile, kde nosil na rameni fošny. To už měl přes dva metry a nemohl se v normálních domech a bytech vůbec pohybovat. Jak „přerostl futra“, měl obličej plný modřin a na hlavě obří boule. Když se zapomněl sklonit, praštil se do čela, měl i  přeražený nos a jednou se uhodil tak silně, že měl otřes mozku. „Vy se rád perete?“ oslovil „zmalovaného“ Jakoba na ulici mladý boxer, který hledal parťáka na žertovné zápasy. „Ne, já jsem jen pitomý. Zapomínám se sklonit. Ty dveře jsou jako pro trpaslíky,“ usmál se Jakob Nacken.

„Tak já vás představím jednomu chlápkovi. Má varieté. Občas tam boxuji. Ten bude nadšený!“ Boxer měl pravdu. Sotva Nackena ukázal majiteli kočovného cirkusu, ten doslova zajásal a nabídl Obrovi z Porýní trvalé angažmá. Jakob Nacken začal jezdit s cirkusem. „Nejvyšší člověk světa! Račte vstoupit! Muž, který nepřestal růst!“ hlásaly plakáty. Nacken byl uváděn jako týrané dítě, které matka natahovala za trest na skřipec - a podobné nesmysly. Ale dařilo se mu! Bylo pořád vyprodáno.

V roce 1922 dobromyslného „Urana z Düsseldorfu“, který měl neustále rozbitý obličej od všech možných dveří, oken a stropů určených pro jedince normálního vzrůstu, přetáhla Paříž. To už se Jakob Nacken zastavil na 221 cm. „Německý obr“ vystupoval v Luna Parku, proslaveném zábavním divadle ve francouzské metropoli. Tam se stal mezinárodní hvězdou a byl považován za nejvyššího muže světa své doby.

To byla asi pravda, protože Robert Pershing Wadlow (272 cm), budoucí nejvyšší muž světa, měl tehdy teprve čtyři roky. V Paříži se tehdy jedenadvacetiletý Nacken seznámil se svou manželkou: Marie byla rodačka z Rakouska, byla velice krásná a obr s laskavou tváří ji naprosto uchvátil. Vzali se 10. srpna 1927 a budili oprávněný rozruch: Jakob si svou 173 cm vysokou novomanželku nosil v náručí jako panenku, pohazoval si s ní a lidé si šuškali všemožné dvojsmysly. Ostatně jako vždy, když je spatřen tak nesourodý pár!

Marie ho následovala i do USA, kde bavil lidi na Světové výstavě. Když se vracel do Německa, Marie šla bez diskuse s ním, i když sám ženu od odjezdu zrazoval: „Zůstaň tady. Mě zastřelí, ale musím tam. Bude to hrůza, ale musím, tak jsem byl vychován. Ale ty se zachraň!“ Kdepak, Marie šmahem odmítla a následovala manžela rovnou do Hitlerem rozpoutaného pekla.

Nacken byl přidělen k dělostřelcům a válku „proklepával“ jak jen mohl. Když se pochodovalo, byl naprostou atrakcí, dívat se chodili i civilisté. Stal se maskotem své jednotky, ale nadávali mu: „Na kolena!“ Musel se chvílemi při pochodu doslova šoupat, aby nevyčníval. Místo kolen měl po pár měsících pevné a tvrdé obří strupy. Když nastaly boje, jeho zákop rozlohou připomínal vybagrovaný rybník - pak kopal zákopy i svým spolubojovníkům z jednotky. „Nejraději bych přeběhl,“ říkal neustále, když viděl všechen ten zmar a hrůzu - měl hodně problémů s veliteli kvůli kázni a „buřičství“.

Jakob Nacken na konci roku 1944 upadl do zajetí. 250 dělostřelců bylo obklíčeno jednotkou spojenců poblíž Calais ve Francii v pěti bunkrech, ze kterých ostřelovali okolí. Následně se Němci vzdali. Kanadský velitel Bob Roberts postupně prohledával německé vojáky, kteří leželi břichem k zemi s rukama za hlavou. Starý veterán Bob vzpomínal v roce 2010 pro Daily Mail na setkání s Nackenem jako na „neuvěřitelný okamžik, kdy se z nepřátel na chvíli stali kamarádi, na okamžik, kdy zuřivost přešla v humor, na chvíli, kdy šly všechny hrůzy, byť na krátký čas, stranou.“

160 cm vysoký desátník Roberts totiž přišel k dalšímu vojákovi, který ležel na svahu mírného kopce a pobídl ho, aby vyskočil na nohy. A pak jen civěl. „Rostl mi před očima. Chvíli jsem přemýšlel, jestli se vůbec zastaví, nebo hlavou přetrhne oblak!“ smál se Bob Roberts. Před malým vojákem se jako naprosté zjevení tyčil Jakob Nacken a rozpačitě se usmíval. Všichni okolo se začali smát také. Němci i Spojenci. Maličký Bob se nemohl smíchy ani hnout, nicméně dostál svého poslání, obřího vojáka prohledal - a tento okamžik pohotově zachytil přítomný fotograf.

„Pak jsme si říkali: mohl nám zlomit vaz jedním máchnutím té své ruky, ani mrknout bychom nestačili!“ vrtěl hlavou veterán. Nacken byl s ostatními odvezen do zajateckého tábora v Anglii, kde přežil válku. Když se vrátil do rozbombardovaného Německa, nic ho tam nedrželo. Manželka přežila válku u rodičů v Rakousku, chvíli se snažili žít na rozvalinách svých bývalých domovů, ale nešlo to. Jakob s Marií chtěli Německo opustit. Sestra Josephina utekla do USA během války a usadila se v Patersonu v New Jersey.

„Neváhejte a přijeďte. Mám tady pro vás byt i práci! Čekáme na vás!“ psala naléhavě bratrovi. Nackenovi odjeli do italského Janova, kde nastoupili na loď SS Atlantic. Do New Yorku dorazili 6. prosince 1949. I v USA (už podruhé) se Jakob stal naprostou senzací. Nemusel se ani o práci ucházet, lidé za ním chodili sami. Majitelé varieté, divadel či cirkusů ho přemlouvali, aby se dal k nim. Nacken vše pečlivě rozvažoval a nastupoval do show vždy jen na „dobu určitou“ - nechtěl se stát majetkem nějakého mazaného direktora, který by si na něm jen vydělával peníze!

Sám od sebe každé Vánoce dělal Santa Clause: „Nejvyšší Santa na světě!“ upozorňovaly poutače v amerických obchodech. Děti zůstávaly v šoku, ale mírný a laskavý Jakob to s nimi uměl. Měl i kuchařskou show, pózoval na reklamní plakáty a živil se svou výškou. Ku prospěchu všech! Pak si ho všimla televize: obsadili jej do pásma skečů, ve kterých vystupoval pod přezdívkou Dlouhý německý Jack. Občanem Spojených států se stal 16. prosince 1955, v roce 1959 se objevil dokonce na scéně slavné Broadwaye! Pak se stáhl do ústranní a užíval si vydělané peníze v malém městečku v Ohiu.

Jakob Nacken, nejvyšší voják druhé světové války, zemřel v rodném Německu ve věku 81 let. Prý chtěl umřít doma - tak mu jeho sen splnili. Místo jeho posledního odpočinku není známo.

Kdyby neexistovalo pár neuvěřitelných fotografií z války, na kterých se tyčí obr v německé uniformě, každý by zapomněl, že existoval nějaký „Trhač mraků“, který sloužil u Wehrmachtu a udělal kariéru v Americe. Jakob Nacken se stal historickou kuriozitou. A je to opravdu kupodivu, že ho někdo nezastřelil dříve, než byl zajat! Možná má pravdu uživatel Lucas z platformy Quora, který konstatoval:

„Jak mohl proplouvat válkou - a nic? Vždyť musel být terčem, který nepřehlédne vůbec žádný voják! Třeba měl štěstí. Třeba ho ale nechtěli zabít. Mohli si říct: Tak tebe, kamaráde, nechám jít, protože tohle se musí nechat naživu! Třeba ho právě ta nápadnost a výška zachránila!“

Zpracováno podle: Jakob Nacken, Reddit, Security Magazín, RHP.com, Veterans Foundation, Ohio History, Daily Mail, Find a Grave, Quora (1), Quora (2)