Herec Christian Berkel se proslavil rolemi nacistů. Jeho matka byla Židovka, otec voják wehrmachtu

Německý seriál Kriminalista (Der Kriminalist) se natáčel do roku 2020. Přinesl na televizní obrazovku úplně novou postavu - klidného, sympatického a poněkud tajemného vrchního komisaře Bruna Schumanna. Ten se prezentuje jako představitel viktimologie (odvětví kriminalistiky, které se zabývá typologií obětí trestných činů, a hlavně jejich předpokladem stát se obětí trestných činů).

„Seriál si drží dlouhodobě svůj standard a charismatický Christian Berkel v roli komisaře Schumanna je jedním slovem vynikající a velmi autentický. Až donedávna jsem si vlastně ani vůbec neuvědomil, že Christian Berkel je skutečně velmi populární a četně obsazovaný filmový herec, který se zúčastnil i takových projektů jako byl Pád Třetí říše, Valkýra anebo Hanební pancharti…“ zdůrazňuje při svém hodnocení seriálu uživatel ČSFD s nickem Majky19. A je to pravda.

Christian Berkel je populární po celém světě, často spolupracuje s režiséry hvězdných jmen a jeho blízcí přátelé jsou i slavné hollywoodské hvězdy. Rodák z Berlína se ale považuje za „kovaného“ Němce, i když je schopen natáčet vlastně cokoliv a kdekoliv. Je polyglot, hovoří plynně anglicky, francouzsky, rusky; částečně italsky a španělsky. Má obrovskou fanouškovskou základnu a (nejen) německé ženy se nemohou shodnout na tom, jaký vlastně Christian typologicky je.

„Já nevím, jestli je hezký, ale je tak strašně sexy!“ rozplývají se některé, další kontrují: „Nemám ráda ušaté plešouny, viděli jste ty jeho uši? Jak netopýr!“ „Charisma z něj jen tryská, on je prostě Němec každým coulem. Uniforma mu sedí!“ čteme poněkud úsměvné „výkřiky“ různých ženštin, které Christiana bombardují na jeho sociálních sítích.

„Dostal jsem i nabídku k sňatku. Musel jsem říct, že děkuji, ale jsem šťastně ženatý. A ona mi napsala, že to nevadí! Fanynky jsou něco, s čím jsem rozhodně nepočítal,“ usmíval se v rozhovoru Berkel.

Skromný a všestranně talentovaný muž si nikdy na nic nehrál. „Uvědomuji si, že moje herectví je civilní. Většinou jen stojím a hledím a tvářím se zděšeně. A ano, vesměs mám na sobě onu uniformu…“ přitakal. Christian Berkel je rozhodně jedním z nejzvláštnějších německých herců současnosti. Nedá se zařadit do žádné škatulky, je svůj; někdy usměvavý sympaťák, někdy tajemný a chladný. Má naprosto specifickou vizáž - rozhodně si ho v žádné roli nespletete.

Jeho životní příběh, a hlavně dětství a osud jeho rodičů je opravdu námětem na román. Tak si řekl, že to sepíše. A sepsal. Kniha s názvem Jabloň je částečnou autobiografií rodiny Christiana Berkela, on sám to však označuje za „volné zpracování jednoho příběhu“, který je ale příběhem jeho rodičů. Na Jabloň navazuje další velice čtivý román Ada. Christianův původ je opravdu velice komplikovaný. Však posuďte sami.

Berkel se narodil v roce 1957 v Berlíně. Byl pokřtěn a vychován jako katolík, chodil do kostela, ale jen s otcem. Když začal Christian vyrůstat, jako každé německé dítě se začal ptát, co dělali rodiče za války. „Následovalo velké mlčení a pohledy stranou.“ říkal Berkel. Jeho děda z matčiny strany byl slavný spisovatel Johannes Nohl, prateta byla Polka, která se prosadila v Paříži - Lola Prusac mimo jiné navrhla slavné šátky Hermès - ale o mládí svých rodičů nevěděl nic. A bylo mu to divné.

Pak se rodina Berkelových stěhovala do jiné berlínské čtvrti a při balení věcí si tehdy sedmiletý chlapec všiml krabice s fotkami, které ještě nikdy neviděl. Sedl si do kouta už vyklizeného bytu a začal si je prohlížet. A ustrnul. Fotky jeho překrásné matky Ursully (Saly) Nohl v pruhovaném mundůru, pak mladá a vyhublá Sala v malém a divném městečku. Otočil fotku, kde byl popisek: „Argentina, 1948“. Poté vzal do ruky další podobenku, na které byl doktor Otto Berkel, jeho otec, v uniformě wehrmachtu.

„Srdce se mi zastavilo. Já nevěděl, že byl taková šarže. Myslel jsem, že za války prostě vykonával lékařskou praxi…“ kýval hlavou Christian. „Vůbec nic jsem nechápal. Tak jsem na rodiče uhodil. A začali vyprávět. Kdo jsem? Jsem syn esesáka? A co máma? Bylo to těžké…“ Dozvěděl se, že Sala a Otto se setkali ještě před válkou a zamilovali se do sebe. Sala byla Židovka, v její rodině se víra tvrdě dodržovala, a Otto byl katolík. Přes to nejel vlak, jak se u nás říká.

Na vzestupu už byl národní socialismus, případný sňatek nepřicházel v úvahu, Sala navíc musela z Německa uprchnout, zatímco Otto vstoupil do wehrmachtu. Válka je oba zastihla ještě zamilované, ale Sala si musela zachránit holý život. V roce 1938 se pokusila emigrovat do Francie, ale někdo ji udal. Mladá žena byla internována v příšerném táboře Camp de Gurs, odkud ji odboj zachránil dva roky před koncem války a ukryl ji v Lipsku na půdě domu jednoho statkáře.

Mezitím Otto Berkel dělal kariéru v armádě. Stal se štábním lékařem wehrmachtu a ke konci války prý vstoupil do SS. V dalších výzkumech, které Christian dělal pro svou knihu, v záznamech SS jméno svého otce nenašel.

Když válka končila, byl Otto Berkel zajat a nelidsky mučen, zatímco znechucená Sala jako mnoho jiných Židů emigrovala do Argentiny. Otto Berkel se v roce 1950 ze zajetí dostal a svou první lásku hledal v troskách zbořeného Berlína. „Rozjel pátrání, jenže všichni byli mrtví. Navíc to bylo tak divné - ono vyrovnání se s minulostí, jak se vždy v Německu hlásalo, v případě mých rodičů přerostlo únosnou mez. Ona Židovka, on šarže u Wehrmachtu, možná u SS, ona v táboře, on zajat, ona v Argentině, on ji hledá…“ vrtěl hlavou Christian Berkel v rozhovoru pro magazín Zeit.

Otto Berkel hledání Saly vzdal a oženil se. Poválečný zmar a bída byla všude, lidé se ženili a vdávali, aby nebyli na vše sami. Tak to udělal i Otto Berkel. A co se nestalo? Sala se vrátila. „Stýskalo se jí. Byla to Němka, tělem i duší. Už to v Argentině nemohla vydržet, psal se rok 1955, když přistála v rozděleném Berlíně. Hledala své přátele, ale už bylo na vše pozdě, bylo deset let po válce, lidé byli roztroušeni po Německu, za zdí - nebo jednoduše mrtví.“ uvádí Berkel.

Ursulla se po Berlíně často procházela a navštěvovala rozbitá místa svého mládí, kde plakala. „Je to tak divné. Tak moc. Otce prý v ten den vedla nějaká síla, prostě se sebral a šel se taky projít. A potkal ji. Mou matku. Prý se na sebe jen dívali a pak se rozeběhla a skočila mu do náruče.“

Prapodivné jsou lidské osudy, které přeruší víra, válka, vyznání nebo doba. Berkelovi se našli. „Odpustili si, i když nebylo co odpouštět,“ zní věta z díla Christiana Berkela. Otto se rozvedl a svou lásku z dětství si ještě v den rozvodu vzal. „Považovali to za osud. Pak jsem se narodil já a oni se rozhodli, že mě budou chránit před tím vším.“ řekl Berkel. V hlavě měl obrovský zmatek. „Když mi to řekli, nevěděl jsem, na čí straně vlastně jsem. Kdo jsem. Moji kamarádi to měli lehké. Táta byl dobrej - táta byl špatnej. Nic mezi tím. Jenže do mojí situace se přimotalo ještě židovství, lágr, mámin útěk…“

Asi si už nikdo plně neumí představit, co ony poválečné německé děti musely samy v sobě řešit. Christian Berkel si celý tento dechberoucí a zvláštní příběh lásky svých rodičů nesl celý život v sobě, až se rozhodl, že ho literárně zpracuje. „Vyrovnal jsem se s tím.“ zní závěr celého rozhovoru.

Musí být pro něj poměrně divné, když ho režiséři neustále obsazují do filmů z druhé světové války. Nebylo tomu ale tak vždy, Christian Berkel se ve čtrnácti letech odstěhoval do Francie, kde žil s rodiči, otec tam léčil a Berkel: „Nasával Francii jako houbu,“ jak s úsměvem konstatoval. Paříž, kultura, divadla, šantány, Berkel byl všude. Setkal se s dílem Marcela Marceaua, propadl pantomimě a začal chodit na hodiny herectví. V Paříži vystudoval střední školu, vrátil se do Německa a dostal se na Německou filmovou a televizní akademii v Berlíně. Pak už byl všude.

Jeho první role byly epizodní, objevil se v různých kriminálních seriálech jako Místo činu, Derrick, Specialisté na vraždy nebo ve filmu Hadí vejce. Christian Berkel se raději věnoval divadlu. Velice dobrý herec zaujal nejen projevem, ale i hlasem (u nás ho dabuje Jiří Dvořák a v originále jsou si hlasy obou pánů velice „sametově“ podobné). Po úspěšném angažmá ve velkých divadlech se herec s nevšední vizáží konečně dostal do filmů a televize. A stálo to za to, i když Berkel kvůli své specifické fyziognomii hrál samé psychopaty, vrahy a zloděje.

Kdo s kým spal, Muži jako my, Experiment, Propustka, Laissez-Passer - jedny z prvních opravdových filmů Christiana Berkela. Pak přišel Pád Třetí říše, kde byl za roli lékaře Prof. Dr. Schencka oceněn cenou Bambi. V roce 2005 ztělesnil Berkel v režii Paula Verhoevena postavu generála Käutnera v mezinárodně úspěšném filmu Černá kniha, následoval Leningrad a Berkel dostal podruhé nabídku z Hollywoodu: Valkýra s Tomem Cruisem v hlavní roli, kde Berkel ztvárnil Albrechta Mertze von Quirnheim. A po zvláštním Němci sáhl i sám Quentin Tarantino, když ho obsadil do kultovního filmu Hanebný pancharti.

Zmiňovaný seriál Kriminalista znamenal pro Christiana Berkela obrovskou popularitu po celé Evropě. Když z projektu vystoupil, chtěl dělat něco jiného. Tak začal spolupracovat s Netflixem, psát knihy a namlouvat audioknihy. Christian Berkel natáčí jeden film za druhým a už si vybírá role, které jsou mu šité na míru. Může si to dovolit. Stal se jedním z nejznámějších a nejlepších německých herců současnosti.

Se svou druhou manželkou Andreou Sawatzki, také herečkou, má dva syny, které před zvědavým bulvárem úzkostlivě tají, ví se jen, že se narodili v letech 1999 a 2002. Christian Berkel žije ve svém milovaném Berlíně - Schlachtensee, kde má s manželkou dům. Rád vaří a zve přátele, kterých moc nemá.

Mlčenlivý, tajemný a nesmírně charismatický Christian Berkel oslaví 28. října už osmašedesáté narozeniny.

Christian Berkel | Inglourious Basterds Wiki | Fandom, Interview: So wohnt Christian Berkel, Christian Berkel - Wikipedie, otevřená encyklopedie, Christian Berkel | Zajímavosti | ČSFD.cz, Interview mit Christian Berkel | ZEITmagazin, Christian Berkel, Actor – DW – 06/25/2013, Category:Christian Berkel | WW2 Movie Characters Wiki | Fandom