Nannie Doss: navenek roztomilá babička byla sériová vražedkyně. Neušetřila ani vlastní vnoučata

Chichotající se babička, Zabiják osamělých srdcí, Černá vdova, Švestková Nannie, takové přezdívky vyfasovala od zděšených novinářů i občanů navenek milá a hodná postarší dáma, která nosila silné brýle a snila o lásce. Sériových vražedkyň mnoho není, ale když už se nějaká objeví, většinou to stojí za to. Nancy Hazel (Hazle), které se přezdívalo Nannie, vyvedla z míry naprosto všechny. Za uhlazenou fasádou milé sousedky, která peče vyhlášené švestkové koláče, se skrývala travička a „Maryša“, která nejen že trávila své blízké arzenem (který byl právě v oněch skvělých koláčích babičky Doss!), ale používala i špendlíky. Na co? Inu, na vnoučátka.

Pokud je vám znám postup „naší“ Marie Fikáčkové ze Sušice, je to již jasné. Co se vlastně stalo? Proč romantická Nannie zabila skoro všechny svoje partnery, děti, vnoučata? Ze zištnosti, nebo to byl obyčejný blázen? Na tom se neshodnou ani odborníci. A Nannie byla svého času takovou legendou, že dokonce z vězení poskytla rozhovor populárnímu časopisu Life. Popisovala v něm svou vražednou jízdu jako něco úplně normálního, co se stalo jen tak mimoděk. A ona to i tak brala.

Chichotající se Nancy, která při výsleších svým zvonivým smíchem přiváděla k šílenství vyšetřovatele i psychology, které považovala za své kamarády. Nannie Doss, temná legenda Alabamy.

Krásná a hornatá Alabama se stala domovem jedné strašidelné rodiny. V malé vesničce Blue Mountain se usídlil farmář James Hazle se svou manželkou Lou (Louise). Úplně chudí a primitivní lidé začali hospodařit, Lou rodila jedno dítě za druhým. Nancy se narodila 4. listopadu 1905, měla ještě dva bratry a dvě sestry. Dětství všech sourozenců bylo opravdu děsivé. James byl tyran a opilec, který mlátil ženu i děti. Navíc Nancy nenáviděl ještě víc než ostatní děti. O tom se dlouho spekulovalo, až při prohledávání genealogických záznamů vyšlo najevo, že Nancy nemusela být jeho.

Starostlivá matka chtěla děti bránit, ale neubránila, tak mávla rukou a nechala zlého manžela řádit. Bil všechny, zákaz stíhal zákaz, podle jeho nálad děti buď chodily - ale spíše nechodily - do školy. Všichni dřeli od rána do večera na maličké farmě. Nannie navíc potkalo neštěstí. Právě tato událost měla pošramotit její už tak narušenou psychiku. Zranění hlavy, které utrpěla, jí totiž způsobilo trvalé a urputné bolesti hlavy, s tím související deprese. Když jí bylo sedm let, rodina se poprvé (a naposledy) vydala na výlet do Jižní Alabamy. Vlakem. Všichni měli radost, James byl opilý jen málo, takže to vypadalo na „běžný“ rodinný výlet, dokud vlak prudce nezabrzdil, protože přes koleje stála bryčka.

Sedřený kůň nějakého jiného farmáře zrovna v tu chvíli usoudil, že bude nejlepší zdechnout, a natáhl se do cesty rozjetému kolosu. Nannie vyletěla ze sedátka a hlavou narazila na nějakou trčící tyč v kupé. Od té doby už Hazleovi nikdy nikam nejeli. James navíc dospívající dcery týral čím dál více. Prosákly i zvěsti o zneužívání. Svým „holčičkám“ zakazoval mejkap, hezké oblečení, účesy. Nannie, která byla vždy snílek, po úrazu a při dospívání snila daleko více, než její vrstevnice. Vyfantazírovala si svůj svět, ve kterém měla krásného a bohatého manžela, četla brakové milostné romány.

V novinách vyhledávala rubriku s názvem Osamělá srdce, kde si lidé podávali milostné inzeráty, večer vzdychala a poslouchala první sexuální zkušenosti svých sester. „Chtěla jsem vždy jen lásku. Co jsem měla dělat, když mi jí nedával?“ smála se pak při výslechu na vyšetřovatele, který se Nannie ptal na smrt jednoho z jejích manželů. Vše už bylo „v ní“. Čekalo to jen skrytě na nějaký impuls. A ten přišel, když v patnácti letech navázala svou první známost a z toxické rodiny utekla. Do prostředí neméně toxického.

V patnácti letech Nannie nastoupila do továrny, aby „koukala vydělat nějakej ten cent, darmožrouta živit nebudu!“, jak zavelel otec James. V Linen Thread Company pracovala jako dělnice, když v roce 1921 potkala Charlese Braggse. Vysoký, pohledný a kudrnatý muž ztělesňoval vše, o čem romantická Nancy kdy snila. Po čtyřech měsících už stáli před oltářem, protože docela normální Charles, který byl i poměrně inteligentní, byl nezdolnou dívkou úplně udolán. Zkrátka ho uhnala, jak říkáme u nás. Dokonce i otec James byl se zetěm spokojený. „Aspoň ubyde ten hloupý hladový krk,“ mnul si spokojeně ruce. Jenže zamilovaná Nannie, která si malovala růžovou budoucnost, vystřízlivěla poměrně drsně.

Charlie měl totiž matku. A ta matka byla něco jako James v sukních. Sekernice, která mladou snachu „buzerovala“ způsobem nevídaným, měla navíc na synka ohromný vliv. Charles maminku poslouchal na slovo a ani necekl, když se k nim jednoho krásného dne tchyně nastěhovala. „Ty moje nohy už mi neslouží, budu u vás a budu Nanynce pomáhat,“ děla sladce. A to byl začátek konce celého slavného manželství. Matička Braggs jim „kecala“ do všeho, dokonce spala s nimi v ložnici. Nannie okamžitě otěhotněla, takže musela ve vysokém stupni těhotenství posluhovat tchyni, vždy porodila, a už ji tchyně hnala do práce. Během celého manželství se narodily čtyři dcery. Nejstarší byla Melvina, o které ještě bude řeč. Ta totiž přežila. I když… No, o tom později. Pak následovaly další tři holčičky.

Jenže Nannie začala dělat strašné scény, chlastala, kouřila, doháněla Charlese k šílenství. Tak začal taky. Chodil po barech, kde „pil na žal“, aby zapomněl na neutěšené poměry doma. Sexuální život nestál za nic, neboť jim „k tomu svítila“ stará matička. Začal tedy vyhledávat prostitutky, Nannie byla schopná se vyspat s každým nádeníkem, který na ni jen kývl. Takhle to táhli ještě pár let, když se v roce 1927 narodila poslední dcera, Florine. A v ten rok se v Nannie něco zlomilo. Něco, co rozpoutalo její vražednou jízdu.

Sama pro časopis Life řekla, že: „Za všechno mohla Charlieho matka. Chtěla jsem jeho lásku, jenže ji dával matce. Musela jsem na sebe nějak upozornit!“ Upozornila na sebe velice zvláštním způsobem. Prostřední malé dcerky zemřely. Ráno u snídaně byly zdravé, čilé, jedly, odpoledne se natáhly a umřely. Jedna na začátku roku, druhá v polovině roku. Dětská úmrtnost byla vysoká, lékař konstatoval „nespecifickou otravu jídlem“, jenže Charles zpozorněl. Prý „viděl v jejích očích něco strašného“.

Od smrti druhé dcerky odmítl pozřít cokoliv, co jeho manželka připravila. Chodil si i do potoka pro vlastní vodu. Zakázal matce a Melvině jíst „od maminky“ a začal se bát tak moc, že jednoho dne sbalil Melvinu a utekl. Nejmladší Florine a matičku kupodivu nechal s Nannie doma. A když se vrátil, za ruku si vedl novou slečnu, navíc těhotnou. Kupodivu zastihl všechny naživu, i když matičku Braggs trápily „nespecifické bolesti v oblasti břicha“, zvláště po pozření švestkového koláče od své snachy. Nannie vzala Melvinu a Florine a vrátila se na rodnou farmu. A Charles Braggs byl později historiky označen jako: „Ten, který přežil“. Protože byl jediný z manželů Nannie Doss, kterému se dostalo té cti chodit ještě pár let po tomto světě.

Nannie se ze smrti svých dvou dětí oklepala poměrně rychle. Aby ne. Nevydařené manželství ji zasáhlo víc, ale začala zase hledat chlapa. Kde jinde, než v rubrice Osamělá srdce. Mezi mnoha inzeráty narazila na Roberta Franklina Harrlesona (Franka), který jí psal hotové milostné romány plné popisů sexuálních scén a plné pravopisných chyb. Nancy mu odpovídala, vyměnili si fotografie a za pár týdnů kráčela k oltáři podruhé. Jenže - opět tady je ono „jenže“ - Frank byl šílený alkoholik a násilník, který byl zadlužený do desátého kolena, pronásledovaný věřiteli. Hned o svatební noci ji znásilnil, což dělal neustále. Navíc pro ránu nešel daleko. I když by se zdálo, že ho Nancy buď okamžitě opustí, nebo okamžitě zabije, manželství trvalo dlouhých šestnáct let (!), než se odhodlala uskutečnit tu druhou variantu.

Přišel rok 1945, kdy Nancy povolila pomyslnou uzdu svého řádění. Kdyby to jen odnesl dospělý manžel, ale kdepak. Musela si to ještě pro jistotu nacvičit. Bohužel pro svá dvě vnoučátka, právě na nich. Melvina se provdala, měla syna Roberta, otěhotněla znovu a v únoru 1945 začala rodit. I když měla s matkou vztah velice vlažný, protože prostě „věděla“, při strašném porodu prosila personál i svého manžela, aby maminku přivedli k ní. Tak to bývá, ve chvíli nejvyšší bolesti chce každý matku. I tu vražednou. Melvina si myslela, že když ji Nannie nechala na pokoji dosud, nechá ji naživu, což řekla doslova. A to se vyplnilo, Melvina naživu zůstala. O jejích dětech se to však říct nedá. Bohužel.

V porodním pokoji bylo peklo, drobounká Melvina rodila už druhou noc a stále nic. Manžel Mosie Haynes se staral o dvouletého synka Roberta, Nannie okamžitě energicky utírala dceři čelo, buzerovala personál, chovala se jako milující matička a rozechvělá nastávající babička. Konečně byla holčička na světě. Jenže dlouho si na něm nepobyla. Éterem omámená Melvina zahlédla, jak maminka láskyplně chová novorozence, když v tom do měkké hlavičky dítěte zabodla dlouhou jehlu na klobouky. Melvina vykřikla, omdlela, aby pak informovala personál. Ten na ní koukal jako na blázna. „Co tím myslíte, vaše maminka se chová tak krásně, miminko chová, vás opečovává… Jejda, miminko! Zavolejte lékaře!“ Samozřejmě, bylo pozdě, novorozenec byl mrtvý.

Melvina po propuštění z nemocnice informovala o svém „snu“ sestru Florine, která jí sdělila, že „maminku viděla, jak si s tou jehlicí hraje, přehazovala ji v rukou sem tam, když jsme čekali před nemocnicí…“ Podobně dopadl i vnuk Robert. Melvina sice matku opustila, ale její manžel nic netušil, takže dal synka babičce na hlídání. Dvouletý chlapeček v péči babičky skonal na „nespecifikovanou asfyxii“. Čili udušení. Nannie při jeho pohřbu dělala hotové scény, lamentovala, naříkala, rvala si vlasy a skákala do hrobu. Po pohřbu se vydala do pojišťovací kanceláře, která jí vyplatila na ruku pět set dolarů. Na tolik měla totiž babička pojištěn vnoučkův život.

V noci 15. září 1945 odešel Frank Harrelson do hospody, aby přivítal kamarády vojáky, kteří se vraceli ze zámoří. Na cestu Nannie opět znásilnil, takže usoudila, že je čas. Vzala jed na krysy a řízla mu whisky. Když se vrátil opilý z hospody, ještě si dal „šláftruňk“, který byl jeho poslední. Osmatřicetiletý muž se svíjel dlouhé hodiny v bolestech na zemi, zatímco Nannie „koukala na hodinky, trvalo to nějak dlouho, což jsem nečekala. Bylo to otravné.“ Krásná volba slov! Po jeho smrti si nechala vyplatit životní pojistku, za což si mohla koupit dům a pozemek poblíž Jacksonville. A bylo to.

Rozjetá Nannie Doss se seznámila s manželem číslo tři. Arlie Lanning byl také alkoholik, Nancy ho znala tři dny a už ho vlekla k oltáři. Nebohá vražedkyně, která stále romanticky snila o nekonečné lásce, neměla štěstí ani potřetí. S ironickou nadsázkou lze konstatovat, že musela sprovodit ze světa i Arlieho. A také to udělala. Manželství netrvalo ani rok, když byla najednou vdovou. Bydleli v Lexingtonu v Severní Karolíně, kde Nancy navázala blízké přátelství s mnoha sousedy, chodila do kostela, hrála si na „svíčkovou bábu“. Na pohřbu obligátně kvílela a skákala do hrobu.

Pak popisovala sousedům skon milovaného Arlieho: „Do té doby, proč bych vám to neřekla, on vypadal v dobrém stavu. O dva dny později… zemřel. Pečovala jsem o něj. Věřte mi, že jsem ho ošetřovala, ale selhala jsem. Ubohý, můj ubohý Arlie. Víte, co řekl naposledy? Nannie, Nannie - TO MUSELA BÝT TA KÁVA!“ Maryša z Karolíny manželovi pro změnu řízla ranní kafe, tentokráte arzenikem. A lékaři nic neřešili, byl to těžký alkoholik, jako příčinu smrti tudíž určili těžký průběh chřipky, doprovázený zažívacími potížemi. Nějaká pitva, podezření, nad tím každý jen mávl rukou.

Nannie se těšila, jak zdědí dům, ale při schůzce s právníkem Arlieho Lanninga zůstala zcela bez sebe. Ten podrazák totiž krásnou budovu neodkázal své úžasné ženě, ale své sestře! Nancy nemohla dělat nic jiného, než se nastěhovat ke tchyni. Paní Lanning si potrpěla na švestkové koláče své snachy, takže není divu, že za pár týdnů poklidně - vlastně až moc poklidně - zesnula ve spánku. Taková krásná smrt, konstatovaly přítelkyně staré paní. To bezesporu. A Nannie kula pikle dál. Dům, který tak moc chtěla, jedné temné noci zcela vyhořel, švagrová si tak tak zachránila holý život. A kdo shrábl peníze z pojistky? Kdo jiný.

Nannie, která ještě byla cítit benzínem, vyinkasovala v pojišťovně tučnou částku, protože pojistku na dům zřejmě na sestru Arlie přepsat nestihl. A utekla za sestrou Dovie, která byla těžce nemocná. I ona velice milovala švestkové koláče od své pečující mladší sestry. Tak moc dobré. A když po její smrti lidé kondolovali do hrobu skákající Nannie (opět), obdivovali ji, kterak se postarala o sestru. Z Gadsenu si odvezla vybavení domu a hlavně sestřinu televizi. Často se prý hádaly, na co se budou dívat, nemocná Dovie vždy vyhrála, takže Nannie upekla koláč na usmířenou… Zatím docela solidní „jízda“, nemyslíte? A to nebyl zdaleka konec. Ale mračna se pomalu (a konečně!) stahovala i nad smějící se vražednou babičkou.

Nannie bylo již 47 let, když se objevil manžel číslo čtyři. Vražedkyně totiž zjistila, že přestává být pro muže přitažlivá. Ztloustla, měla dvojitou bradu, nohy jako sloupy. Už na ni nikdo nehvízdal, na fotkách vypadala jako stará bába, takže si nepodávala ani inzeráty. Rozhodla se tedy, že na to půjde cestou solidnosti. Začala se oblékat do usedlých kostýmků, nosila silné brýle, nízké podpatky. A působila dojmem intelektuálky, která hledá jen teplo rodinného krbu. Na to se nachytal podnikatel v důchodu Richard Morton. Zralý zajištěný muž z Emporia v Kansasu usměvavou (vždy usměvavou, Nancy se chichotala neustále!) ženušku odvedl k oltáři, načež se vrátil ke své největší zálibě - ženám. Notorický sukničkář chtěl mít prostě jen navařeno a uklizeno. To si však neměl brát Nannie.

Jeho konec se oddálil jen díky dalším dvěma koncům, které měla Nannie v plánu. Zavolala si ji matka, která v roce 1953 upadla a zlomila si krček. Nancy tedy vyrazila „postarat se“ o Lou. Ta v péči své dcery za několik týdnů zemřela, prý na embolii. A ještě se k tomu všemu přichomýtla další „přirozená smrt“ - Nanniina sestra, které se matčin náhlý skon (a hlavně vybílený matčin dům) nezdál, skonala na „náhlou akutní gastritidu“. Když se Nannie Doss vrátila domů ze své vražedné mise, jejímž cílem bylo zřejmě vyvraždění celé rodiny, sousedky jí hlásily, že se jí spustil manžel. Tahal si domů prostitutky, šeptaly. 19. května 1953 si Richard zakousl švestkového koláče a do rána byl na márách. Náhlá příhoda břišní, jak jinak. Nannie nelenila (zde už nezbývá, než nevěřícně vrtět hlavou!) a opatřila si manžela číslo pět.

Samuel Dosse nebyl násilník, nebyl alkoholik, nebyl sukničkář. Byl to velice hodný člověk. O tom, že manželka je ve skutečnosti sériový vrah, neměl v té době ponětí nikdo, Nancy vše procházelo během dvou desetiletí v různých amerických státech. Jediný, kdo něco věděl, byla Melvina. Proč nic neřekla, to se neví. Samuel si opravdu myslel, že má doma hodnou ženu, která mu uvaří, je čistotná a s radostí s ním chodí do postele. To jí ale trošku vyčítal, byl to totiž bigotně věřící duchovní, který přišel o rodinu při tornádu, takže si tak trochu diktoval, jaká jeho nynější žena bude. Zakazoval Nannie pokleslou četbu, kterou tolik milovala, v televizi jí vypínal programy, ve kterých byla erotická scéna, vyhazoval milostné romány a do postele chodil pouze jednou měsíčně.

Co s ním, usoudila Nannie s úsměvem. Donutila ho, aby na sebe uzavřel dvě životní pojistky a pak mu jako obvykle podala jed v jídle. Jenže asi jak už to pro ni bylo rutinou, nějak to špatně odhadla. V bezvědomí ho převezli do nemocnice, kde zdrcené manželce lékař řekl, že bohužel, nemá nejmenší šanci, zřejmě se jedná o závažnou infekci celého trávicího traktu, špatné to bude, špatné, připravte se na nejhorší… Jak asi muselo Nannie být, když se za dva týdny ozval klíč v zámku a manžel se vrátil domů? Jako pravá Maryša zachovala stoický klid, „zmrtvýchvstalému“ manželovi udělala kávu a dorazila ho. Jenže tohle bylo divné lékaři, který Samuela Dosse propouštěl. Nařídil pitvu. A konečně, KONEČNĚ po více než dvou desetiletích spadla klec. Samuel měl v těle neuvěřitelné množství arseniku. A Nannie Doss byla okamžitě zatčena.

Nastaly výslechy, při kterých Nannie flirtovala s vyšetřovateli. Neustále se chichotala, neustále všude zněl její zvonivý smích. Když začali prošetřovat její „kariéru“, nestačili se divit. Podezřelá úmrtí všech možných členů rodiny se za Nancy táhla jako červená nit. Když se jí policista zeptal, jestli zabila tu a tu a toho a toho, odpovídala smíchem a laškovně hrozila ukazováčkem. Vyšetřovatelé raději zavolali psychology. Ti posléze psychiatry, protože u Nancy selhávala jakákoliv věda. „Na tu ženskou žádná diagnóza není,“ otřel si čelo slovutný odborník z blízkého blázince. Když s chechotem konečně přiznala, že vraždila, sváděla to opět na svůj úraz ve vlaku. Prý jí po tom přeskočilo.

Vyšetřovatelé nakonec změnili taktiku a skutečně začali s vražedkyní flirtovat. Vyplatilo se to. Fešný detektiv z romantické Nancy vytáhl skoro všechno. Přiznala se postupně k zabití čtyř manželů, matky, jedné sestry, vnuka a tchyně. Ostatní, tedy své dvě malé dcery, druhou sestru, novorozenou vnučku - na to odpovídala pouze smíchem. Detektivovi to stačilo, stejně tak státu Oklahoma. Nannie byla souzena pouze za zabití posledního manžela. Všechna další úmrtí už nebylo možné dokázat, jisté je, že mohla mít na svědomí lidí daleko více. Při soudu se také smála. A když se jí guvernér Edmondson ptal na motiv, odpověděla, že hledala pravou lásku. Asi opravdu hledala. Peníze z pojistek se jí také velice hodily. A ty malé děti překážely.

Nannie Doss byla odsouzena na doživotí. Trest smrti v Oklahomě tehdy neplatil pro ženy, tudíž ji zavřeli a stala se tak trochu celebritou. Novináře milovala, chichotala se při dávání rozhovorů, natáčela si vlasy, pudrovala se. Pak onemocněla leukémií a zemřela v roce 1965. Po trýznivých měsících umírání v bolestech ve vězeňské nemocnici bez adekvátní péče a podávání léků na bolest. Alespoň si mohla prožít muka svých obětí. A smích ji také přešel.

Dodnes však na ni vzpomínají, píší se o ní knihy a dokumenty. Dokonce má své vlastní fanouškovské stránky. A vévodí jim recept na její slavný švestkový koláč. Bez arzeniku, naštěstí!

zpracováno podle:

Nannie Doss | Murderpedia, the encyclopedia of murderers, Nannie Doss - Wikipedia, Nannie Doss vyvraždila část své rodiny, u soudu se smála | REFRESHER.cz