Článek
Je to jeden z nejsilnějších vánočních příběhů vůbec. O této nečekané, dojemné a již nikdy neopakované události ví snad každý. Na přelomu válečných let 1914/1915 se zmínky o nečekaném spojení nesmiřitelných rivalů objevily v dobových novinách a lidé, kteří pořád věřili, že válka co nevidět skončí, to považovali za dobré znamení a předpoklad brzkého skončení bojů.
Nebylo tomu tak, jak všichni víme. Ale samotné příměří bylo (a je) něco tak neskutečného, že si o tom lidé povídají dodnes. Probíhají i rekonstrukce nadšených skupin amatérských vojáků, kteří v klubech přehrávají bitvy první světové války. Stejně tak se přehrává i „Vánoční příměří“. A staví se sochy, památníky a točí se o tomto nenadálém přívalu svátečního dojetí a lidskosti filmy.
Rekonstrukce „Vánočního zázraku“
Jak to tehdy bylo a co se vůbec stalo? A hlavně, jak se to mohlo stát? Opravdu vojáky, kteří si mysleli, že „do Vánoc budou doma“, strhlo vánoční kouzlo? Těsně před Štědrým dnem tato událost opravdu stojí za připomenutí. Už jen proto, jak nesmírně silné může být kouzlo vánočních tradic. Dokonce tak, že zastaví boje. Byť jen na chvíli.
Do zimy jsme doma! Přesněji za 42 dní.
Třesknutím výstřelů atentátu v Sarajevu (28. června 1914) byla rozpoutána první světová válka. Tehdy se nazývala Velká válka. 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Tehdy nikdo netušil, že se z války vyvine jeden z nejkrvavějších konfliktů v lidských dějinách. Jenže události se nabalovaly jedna za druhou a do války vstupovalo více a více států.
Zákopy byly smrtící pastí
Rusko vyhlásilo mobilizaci, tím se začalo cítit ohroženo Německo, které mobilizovalo o den později. Prvního srpna se přidala i Francie, tentýž den vyhlásilo Německo válku Rusku, poté Němci zaútočili na Lucembursko a vyhlásili válku Francii.
Britové chtěli po Němcích záruku neutrality pro Belgii, ale té se jim nedostalo, naopak, Němci vpochodovali i do Belgie a v tu chvíli vyhlásila Německu válku Británie. Lavina událostí se dala do pohybu a již se nedala zastavit. Všichni věděli, že tohle bude opravdu „velká“ válka. Ale kupodivu, rukovalo se s poměrným klidem - doba sklizně skončila, obilí bylo pod střechou, sýpky plné.
Peklo zákopů první světové války
Ani civilisté neměli velké obavy (samozřejmě, nelze toto aplikovat a paušalizovat na všechny) a kupříkladu němečtí vojáci jeli na frontu s písničkou na rtech - proslulá německá „akurátnost“ spočítala, že válka bude trvat 42 dní, takže vojáci pevně věřili, že do Vánoc budou doma.
Jsme lidské bytosti. Jděte do háje s celou válkou!
Jenže nic nemohlo být dále od pravdy. Manévrová válka se nekonala a velmi rychle se změnila na válku poziční. V kulometné a dělostřelecké palbě stáli proti sobě bezradní vojáci, kteří nemohli ani pohřbít své mrtvé, padlé v „zemi nikoho“, která oddělovala zákopy obou válčících stran. Ani jedna z armád nedokázala žádný průlom, natož nějaký dílčí úspěch.
Na podzim 1914 ztuhly boje v dlouhé zákopové linii, která se na západní frontě táhla od Severního moře až k hranicím Švýcarska. Vojákům začalo být jasné, že se z promrzlých zákopů do Vánoc ke svým rodinám nedostanou. Začala vleklá zákopová válka. Vojáci Dohody i vojáci Centrálních mocností měli strach, smrt byla všudypřítomná a všem bylo jasné, že tohle potrvá dlouho. A budou to jatka.
Zákopy na Sommě
Červený kříž i papež Benedikt XV. vyzval v prvním roce Velké války bojující strany na západní frontě, aby ve dnech mezi 24. až 26. prosincem uctily Vánoce jako svátky dobré vůle, pokoje, míru, soucitu, naděje, lásky a víry v rodinu.
Protože se fronta nehýbala, vojáci na obou stranách se dobře znali. Postupem doby poznali muže z druhé strany po hlase, viděli známé postavy. Vznikal jistý pocit sounáležitosti a pochopení, přestože vojáci věděli, že jednou zahynou či budou muset zabít „toho, co známe“. Na některých úsecích fronty dokonce existovala jistá nepsaná pravidla, která umožňovala vojákům obou stran se alespoň v klidu najíst.
Pro zajímavost - kus prkna, který vystrčil voják ze zákopu, znamenal, že „zrovna jíme… nestřílejte“. Nebo látka na klacku, zaražená před zákopem mohla znamenat, že „zkoušíme spát“. A většinou bylo toto respektováno. Po stažení těchto signálů však zabíjení pokračovalo dále. Ale i v těchto maličkostech je vidět malý záblesk lidskosti.
Bylo vidět, jak se těch šest důstojníků setkává mezi dvěma liniemi, potřásají si rukama a kouří cigarety. Všichni chlapci jásali a byli z toho nadšení. Po chvíli se naši důstojníci vrátili a přinesli s sebou suvenýry od Němců…
Německý „polní“ vánoční stromeček. Němci skutečně mysleli na všechno…
Když nebudete střílet vy, nebudeme ani my!
Je předvečer Štědrého dne roku 1914. Nad částí západní fronty začalo drobně sněžit. Nekonečná kulometná palba u belgického města Ypry (Ypres) v úseku St. Yves-Neuve Chappelle, dlouhém asi čtyři kilometry, najednou utichla. Nad zákopy obou znepřátelených stran se rozhostilo úplné ticho a vojáci mohli v bídných podmínkách alespoň chvíli odpočívat.
Stalo se však něco úplně jiného. Dodnes tato událost nepřestává fascinovat a dojímat snad všechny lidi, kteří o ní slyšeli či četli.
Zpívali jsme si. Němce to rozveselilo, i oni začali zpívat a křičet na nás: „Veselé Vánoce.“ Celou noc nepadl jediný výstřel a zdálo se, že válka téměř skončila.
Začalo to velice opatrně a podle vzpomínek pamětníků byli iniciátory celé neuvěřitelné události hlavně Němci. Podél zasněžené ztichlé frontové linie se zemí nikoho uprostřed, která byla plná zmrzlých mrtvol padlých vojáků z obou stran z předchozích bojů (největší střet se odehrál 18. prosince), se najednou začal linout opatrný zpěv.
Ilustrace z London News k reportáži o vánočním příměří
Němečtí vojáci začali zpívat koledu Stille Nacht, heilige Nacht a opatrně vysouvat ze zákopů světélka svíček. Ručně vyrobené stromečky, i „polní vánoční stromečky“, které Němci, kteří mysleli opravdu na všechno, dokonce fasovali, zapichovali první odvážlivci do sněhu před zákopy.
Vzdálenost mezi nimi byla často jen několik desítek metrů a vojáci na sebe začali ve svých řečech pokřikovat přání veselých Vánoc. Začalo se mávat a dokonce začala opatrně vyhrávat britská vojenská kapela, ke které se přidala i německá. To pokračovalo celou noc. A pak nastal Štědrý den roku 1914.
Vojáci z mého saského pluku pak začali pískat na dva prsty. Angličané okamžitě pískání opětovali. Vojín Mockel z mé jednotky, který žil dlouhá léta v Anglii, zavolal na Brity anglicky a brzo se mezi námi vyvinul živý rozhovor.
Společné setkání
Jsou Vánoce. Tak co s tím uděláme?
Na Štědrý den ráno se rozhostilo hrobové ticho. Nikdo nevěděl, jestli včerejší zpívánky nebudou mít dohru v podobě palby a dalšího zabíjení. Nepřátelé na obou stranách zákopů chvíli čekali, ale ani jedna strana nezačala střílet. Potom ze zákopů opatrně a pomalu začaly vylézat postavy. První odvážlivci to prostě zkusili.
Beze zbraní se zvednutýma rukama postávali na obou stranách linie a čekali, co bude. Kdo udělal ten první krok a vyšel dopředu do země nikoho, naproti nepříteli, to už se nikdo nedozví.
První setkání byla opatrná. Vojáci i důstojníci, nepřátelé, kteří se měli navzájem zabít, na sebe podezřívavě hleděli a nevěděli co dělat. Ale pak už někdo prolomil ledy a první muži si potřásli rukama. A najednou se popíjelo, vyměňovali se různé drobnosti, Němci, co uměli anglicky, si povídali s nepřítelem, jako by šlo o nejlepší kamarády. Došlo k naprostému uvolnění celé situace.
Důstojníci - Němci a Britové bok po boku
Vím, že to zní jako pohádka, ale ujišťuji vás, že je to naprostá pravda. Kdybych se toho nezúčastnil, měl bych spíše sklon tomu nevěřit, protože jsem byl svědkem některých velmi zrádných činů ze strany Němců. Ale myslím, že tato vůle dokazuje, že existují čestní Němci,
Vzpomínalo se na domov, nadávalo se na „zk.rvenou válku“, bylo možno vidět výjevy naprosto neuvěřitelné - německý zubař trhal anglickému vojákovi zub, britský holič si rozbil svůj stolek u zákopu a stříhal frontu německých vojáků, důstojníci si tiskli ruce a pokuřovali cigarety a svorně nadávali na velení i celou válku. Vojáci si ukazovali fotografie svých rodin, plakalo se, vzpomínalo na holky, ženy, děti.
Pohřbívání padlých
Pohřeb padlých i fotbálek
Důstojníci se chovali opatrně, báli se vzpoury vojáků a také museli dodržovat subordinaci i během tohoto vánočního zázraku. Na masové tresty sice po skončení příměří nedošlo, ale důstojníkům bylo nařízeno zvýšit rotaci jednotek, aby podobné „bratříčkování“ s nepřítelem nepřesáhlo onu mez, kdy se za delší čas strávený naproti sobě mohou poznat.
Důstojníci pokuřovali a pokukovali po hromadě mrtvých v zemi nikoho, až padl návrh, že by se měli padlí vojáci z obou stran pohřbít. Zvedl se les rukou a vojáci dobrovolně kopali ve zmrzlé zemi hrob. Nikdo nemusel nikomu nic nařizovat.
Šel jsem podél těch strašlivých řad a prohlížel si tváře a bál se každého kroku, abych nenašel někoho, koho jsem znal. Byl to příšerný pohled. Leželi strnule ve zkroucených postojích, špinaví od zmrzlého bláta a poprášení jinovatkou. Kopáči už měli plné ruce práce na dvou velkých společných hrobech. Země byla tvrdá a práce pomalá a namáhavá.
Kolorovaná fotografie z vánočního zázraku
Potom někdo přinesl míč a muži, kteří se předtím snažili zabít jeden druhého, si spolu začali kopat. Právě tyto fotbalové zápasy se staly hlavním symbolem události známé jako „Vánoční příměří“, která byla uprostřed krvavé válečné vřavy malým zábleskem naděje. Britové prohráli s Němci 2:3.
Na obou stranách nás mohlo být kolem 50. Hrál jsem, protože mě fotbal hodně bavil. Nevím, jak dlouho to trvalo – snad kolem půl hodiny,
Vojáci se po celý Štědrý den neplánovaně bratřili i na dalších úsecích fronty – podobné zprávy přicházely od Belgičanů, Francouzů, a dokonce i z východních bojišť, kde rakouskouherští vojáci nabídli vánoční příměří Rusům. Ti přesto, že pravoslavné Vánoce jsou o dva týdny později, nabídku přijali.
V žádném případě nic takového jako příměří nebude!
Tuto spontánní vánoční sílu lidskosti však není možné si nikterak idealizovat, nebo si myslet, že k tomuto docházelo všude po dobu celých Vánoc roku 1914. Zmiňované události se odehrály na frontě v okolí Ypres. Na jiných úsecích se dočasné příměří omezilo na oboustrannou možnost evakuace raněných ze země nikoho, dohledání a pohřbení padlých, případně na společné mše za jejich duše.
Slavení Vánoc v zemi nikoho mezi dráty
Někde vojáci neopustili vlastní zákopy a klid zbraní využili k oddechu, případně k provedení běžných civilních činností, na které nebyl v průběhu bojů čas. Někteří nadřízení důstojníci malou revoluci v zákopech využili k „čištění“ od nepřátel. Britové dostali přísný zákaz příměří přijmout s tím, že Němci to budou určitě zkoušet.
Zkusili to na nás, vyšli směrem k nám a zpívali. Spustili jsme na ně palbu, to je jediné příměří, které si Němci zaslouží.
Někteří Britové i Němci využili návštěvy sousedních zákopů ke špionáži. Detailně si mohli prohlédnout jejich vybavení, rozložení, munici, stav zásob. Přesto vojáci na něco přišli - přestali o nepříteli uvažovat jako o tom největším zlu. Viděli je totiž jako lidské bytosti z masa a kostí. Surrealistické výjevy, ke kterým o Vánocích roku 1914 došlo, donutily vojáky přemýšlet a začít se ptát, kdo za celou situaci může.
Oni ne, jsou jen pěšáci. Zlo, o kterém neustále mluvili politici, prostí vojáci nenalezli v zákopech, ale jejich nenávist se namířila právě proti politikům, kteří neustále jeli na vlně štvavé propagandy. Britský premiér v každém rozhovoru nabádal, aby byl nepřítel bit do úplného rozdrcení. Někteří vojáci to však začali vidět úplně jinak.
Pomníček ve tvaru kříže vznikl spontánně
Na obou stranách namířené pušky jsou ti stejní lidé. Angličanovi, který žije doma v pohodlí, se to mluví, ale když jste tady, začnete chápat, že trvale nenávidět nejde. Ono zlo je v politicích, co neposlouchají ty, o nichž tvrdí, že je zastupují.
Rád jsem tě poznal, hodně štěstí a teď už jdi, musím tě zastřelit.
Jak spontánně příměří začalo, tak i skončilo. Zbraně se ozvaly mnohde hned druhého dne, jinde až mezi svátky, někde se vojákům podivuhodné příměří podařilo prodloužit až do Nového roku. Před veřejností se ale vánoční událost musela tajit. Rozkládalo to morálku nejen u vojáků, ale i u civilistů.
Přesto dopisy prostých vojáků rodičům pronikly do denního tisku, kde se začaly objevovat celé reportáže o tom, co se na frontě o Vánocích vlastně stalo. A lidé se začali ptát, jestli celá tato válka není jeden velký nesmysl. A to neměli politici a vojenští velitelé zapotřebí. Snaha o utajení však ztroskotala a povídání o vánočním zázraku už žila vlastním životem.
Autentický článek o improvizovaném fotbalovém utkání nepřátel
Reakce hlavně německého velení byla krutá - ti, co se příměří zúčastnili, byli často postaveni před polní soud či přeloženi na východní frontu. A bylo po všem. Válka postupně nabrala na intenzitě, počty mrtvých rostly a po nasazení zbraní hromadného ničení - plynu - v roce 1915 již nikdo na bratříčkování s nepřítelem neměl příliš náladu.
Mám již o Němcích jiné mínění. Teď ale obě strany začaly střílet a jsou opět smrtelnými nepřáteli. Velmi zvláštní, ne?
Pokusy zopakovat něco podobného na Velikonoce 1915 vesměs selhaly. V následujících letech se ojedinělé případy zastavení palby na Vánoce objevily, ale již nikdy nedosáhly takového rozsahu jako v roce 1914.
Přesto se „Vánoční příměří“ stalo událostí doslova bájnou. Je to pochopitelné, lidé mají tendenci vidět ve všem vždy jen to dobré a tento záblesk lidskosti podnítil ve všech jejich soucit a obnovil víru v mír. Bohužel marně, první světová válka byla šílená a skončila až v roce 1918.
Památník vánočního příměří
Najdou se lidé, kteří dokazují, že se nic takového nikdy nestalo a vše je vymyšlené. Co si o tom myslet, nevím. Existují však fotografie, dopisy, články z dobových novin, dokumenty.
Ale do dnešních dob je tato událost vnímána jako spontánní projev lidství v nejkrutějších podmínkách.
zdroje:
Film Šťastné a Veselé
