Zkamenělé dítě: zvláštní a děsivý fenomén jménem lithopedion. Plod zůstane v těle matky a „zkamení“

Zní to jako z nějakého hororového filmu nevalné kvality. Kamenné dítě! Co si ti lidé nevymyslí, mohou se rozčilovat mnozí. A je to naprosto pochopitelné. A přece. Lidské tělo je opravdu zázračné a občas vyvede kousek, nad kterým zůstává rozum stát. Nejen prostým lidem, ale i odborníkům. Zdokumentovaných případů lithopediona je k dnešnímu dni přes 330 - a pozor, jeden se stal i na našem území! Na začátku neuvěřitelného vyprávění o zkamenělých dětech (ve skutečnosti „kalcifikovaných“, samozřejmě!) si můžeme povědět příběh ženy z Maroka, který v roce 2001 obletěl celý svět.

V roce 1955 otěhotněla Maročanka Zahra Aboutalib. Když „to“ na chudou ženu přišlo, trpěla doma v krutých bolestech 48 hodin. Nikdy nebyla u lékaře, nevěděla, jestli už je v termínu, nechápala nic. Mladý manžel už to nevydržel a dovezl Zahru do nemocnice. Tam lékaři indikovali nepostupující porod plodu a rozhodli se, že udělají císařský řez. Podali trpící ženě nějaké „oblbováky“ a začali připravovat sál. Jenže Zahra byla svědkem smrti jiné ženy: spolupacientka na předporodním pokoji vykrvácela. Primitivní vybavení nemocnice, nedostatek personálu a jistá lhostejnost všech okolo - to Zahra Aboutalib vnímala jako osud, sebrala se a odešla domů. Nikdy neporodila.

Bolesti ustaly, zůstalo jí břicho, ale podle marocké kultury věřila, že to tak má být. Že dítě uvnitř matky „spí“. Od té doby nikdy neotěhotněla, tři děti adoptovala, a ve svých 75 letech začala pociťovat příšerné bolesti. Nemohla močit, každý pohyb nesnesitelně bolel, syn tedy starou matku odvezl do nemocnice, kde se za těch 46 let podmínky rozhodně zlepšily. Sotva trpící Zahře udělali lékaři ultrazvuk, našli uvnitř břišní dutiny obrovský útvar, který měl jaksi „ostré“ hrany. „Nádor vaječníků,“ zněl verdikt. Další testy odhalily, že výrůstek jsou zvápenatělé ostatky jejího dítěte – toho, které zemřelo v jejím těle téměř před pěti desetiletími.

Žena podstoupila rizikovou operaci, při které byl operační sál doslova narvaný k prasknutí - tohle všichni museli vidět! Lékaři Zahře při zákroku (trval asi pět hodin) vyjmuli z břicha lithopediona, který vážil neuvěřitelných 3,175 kg a měřil 42 centimetrů. Zahra Aboutalib se zotavila nadmíru dobře a fotografie a videa jejího zkamenělého dítěte s úžasem pozorovali odborníci i laici. „Podobné příběhy známe z historie medicíny, ale dosud o nich veřejnost příliš nevěděla. V poslední době však média přicházejí s podobným příběhem každý rok. Je to patrně dáno dostupnější a modernější diagnostikou. Od prvního zdokumentovaného lithopedionu před zhruba 400 lety lékaři popsali necelých 300 dalších,“ uvádí ve svém článku o lithopedionech Tomáš Cikrt.

Co je to za hrůzu a jak se vůbec může něco takového v těle matky stát? Inu, mechanismus vzniku kamenného dítěte je vlastně velice jednoduchý a svým způsobem zázračný.

Pojem lithopedion (též litopédion) vznikl z řeckých slov litho=kámen a pedion=dítě. Tento velice zvláštní a vzácný jev označuje plod, který zemřel PŘI MIMODĚLOŽNÍM TĚHOTENSTVÍ. Zkamenělé dítě tedy vznikne, pokud se plod ocitne v oblasti břišní dutiny nebohé ženy, která často pochází z chudých a zaostalých poměrů s nedostupnou lékařskou péčí a mizivou možností diagnostických zobrazovacích metod: ultrazvuku nebo rentgenu. Pokud se plod vyvíjí a zemře v břiše těhotné ženy, která si ho nenechá vyjmout, zalarmuje se v těle spousta obranných reakcí. Cizorodé těleso (čímž mrtvý plod je) bývá už velké, takže ho tělo nedokáže vstřebat.

Organismus matky se tudíž musí bránit před infekcí z mrtvé tkáně plodu, který se začíná rozkládat. Je ale jasné, že zdaleka ne všechna tato nešťastná těhotenství končí lithopedionem. Musí nastat souhra všech možných okolností, roli hraje věk i zdravotní stav ženy. Ve většině případů končí samozřejmě otravou celého organismu těhotné kvůli infekci z mrtvého miminka - a následnou smrtí ženy. „Statistika říká, že na 11 tisíc těhotenství připadá jedno v břišní dutině a z toho lithopedion vznikne 1,5 až 1,8 procentech případů. Tato vzácná událost se vyskytuje u 0,0054 % všech těhotenství,“ pokračuje Cikrt.

Pokud jsou ale okolnosti příznivé, nastartuje se imunitní reakce matčina organismu, která se urputně snaží infekci zabránit. Tato obranná reakce zahrnuje i tzv. kalcifikaci: proces, při kterém se do tkáně cizorodého předmětu ukládají vápenaté soli. Po smrti plodu tkáň vysychá, což ukládání vápníku usnadňuje. Plod se obalí jakousi „zdí“, zkamení, jak se říká. Nepropustný obal postupem doby ztvrdne, vnitřní část odumřelého plodu je dehydratována a doslova mumifikována. Uvnitř těla matky.

Zní to skutečně šíleně, ale ruku na srdce: není to lidské tělo opravdu zázrak přírody, když něco takového dokáže? Výsledný „produkt“ letitého úsilí imunitního systému o přežití matky je bezesporu děsivý. Skutečně. Lithopedion je buď jen jakousi ztvrdlou hromadou „čehosi“, nedá se v něm rozeznat žádný důkaz toho, že to bylo kdysi vyvíjející se dítě. A nebo má tvář, kosti, zuby, vlasy. Jsou to skutečně hororové výjevy, ale vše je to jen příroda, která tedy v tomto případě skutečně „zaválela“.

Chudé stařenky, které trpí někde v Indii nebo Africe šílenou bolestí močových cest a vnitřních ženských orgánů - ty si ani mnohdy nespojí, že kdysi před padesáti lety byly těhotné a někam to zmizelo.

Pak se nestačí divit, že to nezmizelo. „Celou dobu jsem tohle měla v sobě?“ tázala se šokovaně Číňanka Huang Yijun, která se v roce 2013 dostavila do nemocnice s hroznou bolestí v zádech, močových cestách a masivním krvácením. „Asi kolem roku 1948 jsem byla těhotná, ale neměla jsem žádné peníze ani možnosti, jsme z vesnice v horách. Přestalo to, tak jsem si říkala, že je to dobré,“ rozpomínala se stará Číňanka, když jí po úspěšné operaci ukázali po pětašedesáti letech její „dítě“.

Tento lithopedion byl ženského pohlaví, měl znatelný obličej a dlouhé černé vlásky. Mumifikovaný plod byl „rozbalen“, vypreparován na kostru a ukázalo se, že byl plně vyvinutý. Jen byla tato holčička „ve špatnou chvíli na špatném místě“ - mimo dělohu. Neskutečné případy zkamenělých dětí najdeme napříč světovou historií ve všech zemích, dokonce v Indii byla zaznamenána i dvojčata.

Lithopedion byl poprvé popsán v pojednání španělského muslimského lékaře Abú al-Qásima (Abulcasis) v 10. století. V polovině 18. století byla zdokumentována řada případů u lidí, ovcí a zajíců ve Francii a Německu. Zkamenělé dítě bylo kolem sedmnáctého a osmnáctého století tak časté, že se tyto dětské mumifikované plody, vyjmuté často po smrti rodičky, která zemřela při porodu dalšího dítěte (ano, i to se stávalo - žena prostě otěhotněla i přes to, že v ní „přebýval“ lithopedion), staly součástí argumentů pro zavedení císařského řezu!

Nejstarší známý případ zkamenělého dítěte byl objeven při archeologických vykopávkách v Texasu. Nalezená žena (či spíše její kostra s kamenným dítětem v oblasti břišní dutiny) byla těhotná kolem roku 1 100 před naším letopočtem! Další nebožačka byla pohřbena na galských nalezištích ve Francii; o kamenných dětech existují záznamy už od čtvrtého století - z Pyrenejí, Itálie, Německa, Španělska.

V roce 1582 otěhotněla po mnoha letech snažení čtyřicetiletá Colombe Chatri z Portugalska. V přibližném termínu se dostavily bolesti, odtekla plodová voda - a nic. Colombe neporodila. Nikdo nevěděl co má dělat, zoufalá žena zůstala na lůžku, tři roky si stěžovala na úporné bolesti břicha, když náhle vstala s tím, že „už je jí dobře“. Pak paní Chatri žila ještě 28 let. Už neotěhotněla, jen občas si stěžovala na malátnost a jisté „pobolívání“. Zní to opravdu divně, to uznejme - dítě se nedostavilo, zůstalo v ní - no ale co mohla dělat? V roce 1582 asi skutečně nic.

Když zemřela, panu Chatri to nedalo. Požádal své dva známé lékaře, aby otevřeli její tělo. „Někde přece musí to dítě být…“ vrtěl hlavou, i když doktoři to zprvu nechtěli udělat v obavách z rouhačství či znesvěcení těla a božího trestu, umíme si to představit. Ale neodolali. Colombe bylo rozříznuto břicho a šokovaní lékaři vyjmuli kamenné dítě. Byla to dívenka, donošená, plně zformovaná, dokonce se zbytky vlásků. Nebo případ z Nizozemí roku 1694, kdy byl ženě lékaře úspěšně (!) odstraněn kalcifikovaný plod z vejcovodu. Paní přežila.

Můžeme zmínit neskutečný příběh Marguerite Mathieu z Toulouse z roku 1678 - ve 37 letech byla pojedenácté těhotná. Když jí praskla voda, neporodila. Lékaři se snažili, ale dítě v ní prostě zůstalo. Dva měsíce trpěla akutními bolestmi a vaginálním krvácením, což se zmírnilo, když si lehla. Takto přežívala asi 15 let. Před smrtí podepsala Marguerite výslovný souhlas s veřejnou pitvou, která trvala tři dny za přítomnosti publika. Lékaři a chirurgové tělo paní Mathieu otevřeli a našli uvnitř zvápenatělou pupeční šňůru, placentu a plně vyvinutého chlapečka.

Vážil bezmála čtyři kila. Lithopedion plaval v bílé tekutině, což vysvětlovalo tvrzení nebohé ženy, že celé dlouhé roky „cítí pohyby miminka“. Toto kamenné dítě bylo rozsáhle popsáno v pamětech Françoise Baylea, přítomného chirurga, který se z této pitvy do smrti nevzpamatoval. Aby ne!

A tak to pokračuje dál a dál přes všechny státy Evropy - na našem území se v osmnáctém století objevil lithopedion v zaniklých Libkovicích. Nalezen byl v ostatcích ženy na pohřebišti u kostela sv. Michaela (Mikuláše). Případy se objevily i v USA. Zatímco zaznamenané zkamenělé děti z hluboké historie byly spíše na starém kontinentu, od roku 1900 se hojně vyskytují hlavně v rozvojových zemích Afriky, v Indii, Číně, Japonsku…

Je to dáno bezesporu velmi špatnou dostupností lékařské péče a metod v odlehlých oblastech chudých zemí i světadílů. Operace (vyjmutí) nově objevených kamenných dětí je u pacientek vesměs úspěšná - tento útvar nikam neprorůstá, nešíří se… Jen věkem začne tlačit na různé orgány.

Jak uvádí Tomáš Cikrt: „Nejužitečnějším pomocníkem při diagnostice lithopedionu je rentgen. Je třeba přitom odlišit lithopedion od jiných kalcifikovaných útvarů jako jsou nádory vaječníků nebo močového měchýře. Protože ke komplikacím může dojít až po mnoha letech, doporučuje se lithopedion chirurgicky odstranit. Operace je většinou jednoduchá, nebylo v souvislosti s ní zaznamenáno žádné úmrtí, dokonce, i když zákrok podstupovaly i starší ženy.“

Jak vidno, fenomén kamenných dětí je skutečně bizarní, ale ne tak vzácný, jak by se mohlo předpokládat. I když se možná někdo pohorší nad fotkami: „To je ale hnus!“, není spíše pravdou pravý opak? Neuvěřitelné zkamenělé dítě alias lithopedion podle názoru mnoha odborníků dosvědčuje to, že lidské tělo je nástrojem vskutku zázračným.

Zpracováno podle: Zdravotnický deník: Lithopedion, Sciencedirect.com, ABC News, Baby Aboutalib: Fandom, Listverse.com, TV Nova, časopis Epocha, The 46-year pregnancy, Lithopedion-popsané případy Wikipedia.org, Velký lékařský slovník