Vzpomínáte na Lorenu Bobbitt? Z pomsty uřízla manželovi přirození, dnes je z ní celebrita

Byl to akt zhrzené hysterky, která si svou frustraci vybila na tom „nejcennějším“, co muž vlastní, nebo byla Lorena Bobbitt obětí dlouhodobého týrání a domácího násilí a odřezání penisu svého muže bylo posledním zoufalým voláním o pomoc? Na tom se neshodnou ani odborníci. Jisté je, že případ Bobbittová versus Bobbitt se stal snad nejsledovanějším procesem, který v sobě měl prvek jisté tragikomické a úsměvné (i když je to strašné) nadsázky. Ono není divu. John Bobbitt musel popisovat, jak se probral bez penisu, jak to bolelo, jak mu to přišili, jak se mu „to“ obnovilo, jak hrál v pornu, jak mu to nešlo, jak mu to pak šlo…

Docela bizarní výpovědi vyvolávaly salvy smíchu a John se doslova smažil ve vlastní šťávě. Lorena naopak vypovídala zcela jinak. To už k smíchu nebylo. Opakované a dlouhodobé týraní a znásilňování prý vyvolalo u beztak duševně nevyrovnané ženy zcela bezprecedentní reakci. Odborníci si s ní nevěděli rady, ono uříznout manželovi penis, to je věc, kterou neuměli řešit ani slovutní psychiatři a soudní znalci. Tak ji nechali zavřít do blázince.

Případ Lorena Bobbitt nepřestává zajímat další a další lidi. Ženy, muže, spisovatele, filmaře, populární kulturu. Jak to celé bylo a co dělají zúčastnění (včetně Johnova penisu) dnes?

John Bobbitt (*1967) měl velice neradostné dětství. Ve třech letech byl své matce odebrán, protože prodělávala psychické zhroucení a terčem jejích útoků byl právě malý synek. Dostal se do péče své tety a strýce. Po vzoru svých kamarádů narukoval do armády. V roce 1988 pobýval ve Virginii, kde na plese důstojníků námořní pěchoty potkal Lorenu Gallo (*15. května 1969). Imigrantka z Ekvádoru měla krásnou postavu, havraní vlasy, pohlednou tvář. A chtěla se mermomocí vdát, protože po ní šlo imigrační. Potřebovala zelenou kartu. John Bobbitt se zjevil jako hotový spasitel.

Začali spolu tančit, Lorena, která neuměla anglicky téměř nic, mu lámaně vysvětlila, jak se jmenuje, a dala mu lísteček s telefonním číslem motelu, kde pobývala. John zavolal, sešli se, jazyková bariéra jim nevadila, Lorena se lísala a lísala, až John „vyměkl“ (toto slovo v kontextu s tím, co následovalo, může znít víceznačně!) a 18. června 1989 se konala svatba. Hurá. Lorena se pyšnila prstenem, manželem v uniformě, domem, příjmením Bobbitt a zelenou kartou.

A nyní mělo dle Loreny nastat pravé peklo. John byl vyhozen z armády, aby se stal vyhazovačem v baru, kde také pilně nasával. Stal se z něj hotový alkoholik, který propil všechny peníze. Lorena zděšeně zírala na trosky svého amerického snu, zvlášť, když neustále ožralý a pozvracený manžel měl chuť na sex. Ten vyžadoval pořád, ať byl v jakémkoliv stavu. Brzy ji začal bít, znásilňovat, když otěhotněla, donutil ji k potratu. Když jako věřící katolička interrupci zcela odmítala, John ji měl strašit, napadat, vyhrožovat, co vše tomu dítěti provede, že podlehla a do nemocnice šla.

Podle Loreny mělo toto fyzické, psychické a emocionální týrání vyvrcholit tím, že začala požadovat rozvod. „Takhle se nedá žít, půjdeme od sebe,“ naléhala na manžela. John ji měl odseknout: „Najdu tě všude, i když budeme rozvedení. A až tě najdu, znásilním tě. A to budu dělat pořád dokola.“

John tohle vše vždy popíral. Naopak tvrdil, že Lorena se hned po svatbě stala majetnickou a žárlivou, sledovala ho, zkrátka taková ta temperamentní hysterická „stíhačka“. Nesměl ani promluvit s žádnou ženou, byla schopna fyzicky napadat nejen jeho, ale i nevinnou kamarádku, kterou pozdravil a zeptal se, jak se má. Znásilňovat ji nemohl, protože prý už „mi to nešlo, jak jsem se té semetriky bál.“

Ať to bylo jak bylo, nastal onen osudný den, 23. červen 1993. John se vrátil domů - či spíše byl přinesen jedním kamarádem - zcela namol. Lorena svého manžela označila za „kupu hnoje“, nechala ho na gauči v jejich domě v Manassasu ve Virginii a šla do ložnice. Jenže John se měl probrat, přijít k ní a brutálně ji znásilnit. Pak se zase odpotácel zpět na gauč. Lorena nespala, okolo půl čtvrté ráno se šla do kuchyně napít a otřít si tělo a oči od potu a pláče. A nyní viděla na jedné straně chrápajícího násilníka, na druhé straně osmipalcový řezbářský nůž Ginsu, který byl pohozen na kuchyňské lince. A bylo to. Cvak v hlavě. Popadla nůž, odhrnula deku a uřízla mu penis.

Poté vzala orgán, vyběhla z domu, nasedla do auta a odjela pryč. „Řídila jsem jednou rukou, ve druhé jsem měla tu zkrvavenou věc. Že vykrvácí, to jsem se nebála, takové prase přežije všechno,“ řekla při prvním výslechu. Pak se vzpamatovala, zastavila u polní cesty na silnici Maplewood Drive a penis zahodila do dáli. Otočila vůz, našla budku a zavolala na tísňovou linku, kde překvapené operátorce popsala, co udělala, kde bydlí, ať tam pošlou sanitku. Pak nasedla do vozu a čekala.

Jedna sanitka jela do jejich domu, kde nalezla zkrvaveného zhrouceného Johna Bobbitta, který byl napůl v bezvědomí. Bědoval, že to nepřežije, že nechce žít, ať ho nechají umřít, že bez penisu žít nebude, záchranáři však věděli, že jistá naděje pro Johna existuje. Penis se však musel co nejdříve najít. Policisté zatlačili na Lorenu, která dosud seděla v autě, ta jim dala pár mlhavých instrukcí a muži zákona se rozběhli do pole. Jeden mladík se začal smát, ale byl seržantem okřiknutý: „Nesměj se, hledej! Představ si sám sebe na jeho místě!“ To si raději žádný muž představovat nechtěl, takže mladý muž sklopil oči k zemi a světe div se, objevil chloubu Johna Bobbitta v prachu a hlíně mezi nějakým křovím a plevelem.

Penis byl omyt antiseptikem, ponořen do fyziologického roztoku, následně do ledu a už jel sanitkou do nemocnice za svým sténajícím majitelem. Je to hrozná představa, ale policisté něco takového skutečně hledali poprvé: „Už jsem hledal babičku s demencí, zatoulaného psa, dvojčata od Johnsonů, která pořád někam utíkají, ale penis… to jsem ještě nezažil,“ kroutil hlavou seržant při rozhovoru pro noviny, které měly rázem hotové žně. Lorena jela šupem na policejní stanici, zatímco v nemocnici probíhal boj o „zkompletování“ Johna Bobbitta. Devět a půl hodiny trvala operace, která se podařila. Průtok krve v tkáni se podařilo obnovit, stejně tak mikrochirurg čaroval se sešitím močové trubice, no zkrátka lékaři si skutečně zázračně poradili.

Lorena mezitím vypovídala na policii a její první výpovědi byly značně - jak to říci - kontroverzní. „On má vždycky orgasmus, víte. Vždycky. A je to sobec, nečeká, až se udělám já,“ řekla například na otázku proč to proboha udělala. Tento přepis byl později předčítán u soudu, kde měl dokázat, že to Lorena je ta špatná, ne John. Nastala hotová bitva právníků a v soudní síni se bojovalo o místa „na nože“, jako ve špatném vtipu. Každý chtěl být u toho, když John vypovídal. Chichotající se publikum bylo neustále vyváděno ze soudní síně, ale bylo možné zachytit, že se do dlaní smál i soudce.

John zuřil, Loreně totiž věřil téměř každý, hlavně ženy a feministky z ní udělaly hotovou oběť. Lorena neustále uváděla, že ji John sexuálně, fyzicky a duševně zneužíval, znásilňoval, bil, chlubil se nevěrami, vysmíval se jí do obličeje. John pro změnu kontroval, že to ona se smála jemu, „když se mi nepostavil, což se dělo pořád, protože jsem se jí bál,“

Právník Loreny to hrál právě na ono „zlomení“ týrané ženy, která neviděla jiné východisko, než vzít nůž a uříznout manželovi onen nástroj, kterým jí způsoboval největší bolest. Takto se tam navzájem napadali, z celého soudního přelíčení byla fraška a kabaret. Loreně byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha, John neprošel detektorem lži, často si protiřečil, jeho výpovědi nedávaly smysl.

Uvedl několik verzí toho, co se onoho večera stalo, přičemž policii a soudu v různých chvílích vyprávěl, že „neměli sex; že se Lorena pokusila iniciovat sex, ale on byl příliš unavený; že spolu měli sex, ale on ho prospal; a že sex byl dobrovolný.“ Dopadlo to spíše „šalamounsky“ - Lorena byla odsouzena k pobytu na psychiatrii z důvodu „dočasného šílenství“, John byl zproštěn obžaloby z důvodu nedostatku důkazů.

V roce 1995 bylo manželství rozvedeno a John Bobbitt se pustil do nového řemesla - dostal nabídku na natočení pornofilmů. Každý byl na jeho chloubu zvědavý, takže producenti zavětřili naprosté terno a trhák. John nakonec natočil dva snímky nevalné kvality, přičemž ani kvalita jeho „hraní“ nebyla dostatečná. Abychom to opsali, byl schopen funkce, ovšem velice krátce. Filmy se staly spíše takovým bizarním sestřihem, ve kterém John Bobbitt různě leží či sedí v přítomnosti pornohereček. Filmy se jmenují hezky, řečeno s úsměvem -John Wayne Bobbitt Uncut a Frankenpenis!

Přesto vítězoslavně oznámil, že se jeho penisu vrátila funkčnost na devadesát procent, ale nikdo mu to nevěřil. Fiasko Johna úplně potupilo, stáhl se do bezpečí svého domu a bulvární novináře odháněl brokovnicí. Novináři nepřestávali šťourat, takže na Johna Bobbitta vylézaly různé šílené věci. Založil například kapelu The Severed Parts, aby měl na účty za lékaře, ale jelikož neuměl na nic hrát, chodilo se na ně pouze, aby se mu všichni smáli. Začal ještě víc pít, přivedl do jiného stavu striptýzovou tanečnici, kradl v obchodech, zbil svou přítelkyni, aby skončil ve Vegas, kde jako Elvis doprovázel ve svatební kapli novomanžele.

Jenže byl neustále opilý, tak ho vyhodili. Nakonec si dal na krk ceduli s nápisem Jsem Bobbitt, kterému žena uřízla penis, postavil se před hotel a žebral. Tak ho sebrali a zavřeli do vězení. Když vyšel ven, oženil se, měl těžkou autonehodu, amputovali mu prsty na noze, zkrátka smolař nad smolaře. John Bobbitt se evidentně narodil na špatné planetě.

Lorena se po soudu vrátila ke svému dívčímu příjmení. Navštívila Ekvádor, kde ji přijal prezident. Pak zmlátila svojí matku. Také pěkné kvítko, tahle Lorena, kdepak nevinná oběť. Přesto založila nadaci pro obranu týraných a znásilňovaných žen Lorena's Red Wagon. Našla si manžela, s Dave Bellingerem mají dceru Olive. A v roce 2009 byla hostem u Oprah. Tam řekla, že se s Johnem setkat nechce, ale už o rok později se oba bývalí manželé objevili bok po boku v televizním vysílání. John před Lorenou poklekl a sdělil, že jí neustále miluje, i přes to, že mu uřízla penis.

Lorena Bobbitt se samozřejmě k bývalému manželovi nevrátila. Rozhodla se, že se stane advokátkou. „Pokud se díky mně alespoň jedna žena dostane ze začarovaného kruhu, jakým je domácí násilí, tak všechno to utrpení, kterým jsem prošla, nebylo zbytečné,“ popsala v dokumentu Lorena. Objíždí školy, kde debatuje se studenty. To, že uřízla manželovi jeho pohlavní orgán, už vesměs nikdo neřeší. Je to prostě feministka, která se snaží pomáhat týraným ženám. Celebrita, která postavila dva azylové domy, je aktivní na sociálních sítích a působí jako poradkyně pro domácí násilí.

Závěrem snad jen dvě věty z rozhovorů s Johnem i Lorenou - „Absolutně nechápu, jak jí to mohlo projít!“ kroutil hlavou nevěřícně John v roce 2019. A Lorena kontrovala: „Nikdy jsem mu nechtěla ublížit. Nikdy předtím jsem nikomu neublížila. PROSTĚ SE STALO.“

Prostě se stalo. Stačilo jedno „šmiknutí“ a jméno Lorena Bobbitt vešlo do dějin. V jakém smyslu, jestli v dobrém, nebo špatném, to je na posouzení každého čtenáře!

zpracováno podle:

Okamžik, kdy si John Bobbitt uvědomil, že mu jeho žena uřízla penis: „Byla to noční můra“ - ABC News (go.com), Případ Loreny Bobbittové: Co uřízla svému spícímu manželovi? – Epochaplus.cz, Před 27 lety Lorena Bobbitt uřízla muži mužství: Jak žije oběť domácího násilí dnes – eXtra.cz, Pomsta Loreny Bobbitt: Její muž ji měl týrat, tak mu za to uřízla chloubu – Lifee.cz, John a Lorena Bobbittovi – Wikipedie (wikipedia.org),