Zapáchající poustevník Šimon Stylita strávil 36 let na sloupu. Byl obsypán hmyzem a odmítal se mýt

Poustevník. Slovo, při kterém si Češi vybaví například svatého Prokopa nebo Ivana. Mimo těchto legendárních svatých mužů může lidem „naskočit“ úsměvná figurka urážlivého askety Školastykuse z pohádky Hrátky s čertem a jeho mámení pekelná. Poustevník je ve zkratce mnich, věřící a zbožný člověk, žijící na odlehlém a opuštěném místě, v poustevně.

Tou bývala jeskyně nebo chatrč, kterou si postavil vlastníma rukama, živil se sběrem lesních plodů, jídlem od obdivovatelů a ctitelů (v případě pohádkového poustevníka chlebem od anděla a kuřetem od čerta!). Mohl také vyrábět sítě, které prodával, bral peníze za svá kázání, ale vždy tomu vesměs nechával volný průběh čili svěřil se do rukou Božích. A proč se vlastně někdo uchýlí do ústraní, kde žije celý život úplně sám? Aby rozjímal, modlil se, duchovně se očistil, stal se světcem.

Toto vše na jedničku splňoval i muž, který slaví svůj církevní svátek 27. července, 14. září a 5. ledna. Stal se svatým, je uctíván jako světec a divotvůrce v církvi jakobitů, v řecké ortodoxní církvi, pravoslavné, syrské a koptské církvi. Svatý Simeon Stylita starší, počeštěně Šimon Stylita, Sloupník, Sloupovník, Symeon Stylités se ale mezi poustevníky tak trochu vymykal. Trochu více. Zvláštní druh askeze, který si vybral, totiž v dějinách provedlo snad jen deset dalších Sloupníků. Jeden z nejpřísnějších asketických způsobů života se rozšířil v pátém století a spočíval ve stání na sloupu.

A právě takto poustevničil Simeon. Prostě tam stál a stál a stál, za každého počasí na plošince metr na metr. Ze sloupu kázal, udílel rady, rozhřešení, a stál a stál. A nikdy neslezl. S tím se samozřejmě pojilo velice tristní hygienické zázemí. On byl svatý Šimon Sloupovník už za „běžného“ života svou nedostatečnou osobní hygienou (což je velmi, ale velmi mírně řečeno) proslulý. Museli ho dokonce vyhodit z kláštera.

Narodil se v roce 389 ve vesnici Kozan do rodiny chudého pastevce. Měl se stát samozřejmě také pastevcem, otec mu chtěl předat svá stáda a jít na odpočinek. Jenže Šimon od útlého mládí propadl víře. Na tom byl nebylo nic strašného, kdyby ovšem toto jeho propadnutí neprovázela až fanatická sebekázeň. Vstoupil do kláštera Teleda v Sýrii, kde zprvu zbožně rozjímal, držel přísné půsty (údajně nejedl a nepil po dobu 40 dní, což mělo být jedním z jeho zázraků) a napomínal ve víře poněkud laxnější bratry mnichy. To by jim ani tak nevadilo.

Jenže Šimon Stylita propadl neuvěřitelnému sebetrýznění. Neustále se bičoval, vždy a všude (i při jídle), což už vadilo více. A pak vypuklo hotové peklo.

Šimon totiž dostal od Boha vnuknutí, aby zcela rezignoval na osobní hygienu. I když v té době se na nějakou přísnou očistu příliš nedbalo, tohle bylo moc i na dosud shovívavé mnichy. Nánosy špíny, které se z něj odlupovaly, za sebou trousil po celém klášteře, zapáchal tak děsivě, že bratři zvraceli. Zbožný Šimon usoudil, že je to zkouška od Boha, takže přitvrdil - přestal chodit na záchod. Malou i velkou potřebu vykonával naprosto všude. Vrcholem všeho bylo jeho „trýznící“ číslo, kdy si provazem utáhl pas tak silně, až se mu po těle začaly objevovat nekrotické otevřené rány.

Byl cítit „přes sto budov a kopců“, jak zní líbezný opis jeho tělesného zápachu. Jedovatý mrak hniloby přilákal hmyz. Červíky považoval za boží stvoření, takže je nechal hodovat na svém těle. Jeho klášterní cela se stala hrůznou kobkou, kde byla „hemžící se červí klubka po celé podlaze a pryčna bratra Simeona byla zcela pokryta vrstvou hmyzu“. Když reálně hrozilo, že ho hmyz sežere zaživa, mniši na něj nalili pár kbelíků vody a vyhodili ho z brány kláštera hlavou napřed do prachu cesty.

Šimon však nežehral, uchýlil se do syrského Telanissu, kde 23 let pobýval na jednom místě (ještě na zemi) a udílel moudré rady všem kolemjdoucím. Byl bezesporu velice chytrý, takže se brzy stal velice oblíbeným a populárním kazatelem. Chodilo za ním množství lidí, kteří ho žádali o radu, o vyprávění, o pomoc. A aby byl před shromážděným davem vidět, začal Šimon stoupat výš a výš. Nejprve na navrstvené dřevo nebo na stoličku, pak však usoudil, že potřebuje něco více. A být výše. Zrodil se Sloupovník.

Nechal si postavit sloup, aby byl vzdálen světské společnosti a mohl se věnovat zbožnému rozjímání, jak zněl důvod obskurní stavby. Jeho bydliště vyrostlo do konečné výšky šestnácti metrů. Nahoře byla plošina se zábradlím o rozměru metr krát metr. Tam byl pořád. 36 let. Časem se pod žhnoucím sluncem úplně scvrkl, byl hnědý až do černa, z vrcholu svého sloupu kázal, do politiky se nepletl, jen chtěl být svatým. To se mu splnilo už za života - je naprosto jasné, že ten člověk je svatý, když stojí celá desetiletí na sloupu! Jen ta hygiena, ta hygiena, ta do svatosti nezapadala.

Umýt se odmítal, byť mu na kladce jeho ctitelé posílali vodu a hubku. Časem byl tak zaprášený, že nebylo poznat, kde má lidově řečeno předek a zadek. Zápach byl poněkud tlumenější než v klášteře, neboť ho fanoušci přesvědčili, aby vykonával potřebu (velkou) do kbelíku, který jim pak posílal dolů na provaze. Ale ze sloupu močil mezi své věrné. Jídlo dostával také pomocí oné nádoby a někdy šel dolů kbelík s obsahem již snědeným a záhy nahoru s obsahem nesnědeným. Však rozumíte.

I když tyto ironicky řečeno vtipné peripetie byly poněkud nechutné, inteligentní Šimon měl nesmírnou podporu lidí. Byl celebritou své doby. K jeho sloupu proudila procesí. Jak stojí v knize Byzantské legendy - Život a skutky blahoslaveného Symeóna Sloupovníka: „Nutil chromé chodit, očišťoval malomocné, koktavým navracel řeč, ochrnutým dával sílu se pohybovat, trpícím dlouholetými neduhy navracel zdraví, a každého nabádal: Kdyby se tě někdo ptal: ,Kdo tě uzdravil?‘ odpověz: ,Bůh mne uzdravil.‘ Ať tě nenapadne říci: ,Symeón mne uzdravil‘, protože pak by se ti znovu vrátila tatáž choroba. A hleď, co ti říkám: Nikdy nelži a nikdy při Bohu nepřísahej!“

O vzniku sloupu pak legendy píší: „Nejblíže ze všech byla osada zvaná Gelasis a tam si Symeón postavil z kamenů malé podnoží a stál na něm čtyři roky, ať sněžilo nebo pršelo, nebo bylo horko, a zástupy lidí se k němu sbíhaly. Pokrmem mu byla máčená čočka a nápojem voda. Potom si postavil sloup čtyři lokty vysoký a prostál na něm sedm let; a všude o něm šla pověst. Potom lidé postavili svatému Symeónovi z kamenů dvě ohrady, tu vnitřní s dvířky, a sloup vysoký třicet loktů; prostál na tomto sloupu mnoho let a vyléčil mnohé, vždyť nemálo posedlých ďáblem sem přicházelo a uzdravilo se.“

Sloupovník skonal 2. září 459, vzhledem k nejasnému datu narození mu tedy bylo kolem 70 let. Docela požehnaný věk při stylu jeho života! Jako každý svatý, i Šimon byl po smrti rozebrán na relikvie. A to doslova. Jeho tělo bylo tak vysušené a vyhublé, že to šlo vlastně samo - ruka, noha, ucho, hlava, zub, prsty, to odcestovalo do různých zemí v rámci tehdy mohutně rozšířeného obchodu s ostatky svatých. Ale velká část jeho těla, které se podařilo nějakým způsobem „zkompletovat“, zůstala v Antiochii, kam byl Šimon hned po své smrti přenesen. Dokonce došlo k hádce s Konstantinopolí, jejíž městská rada si žádala větší kus těla poustevníka ze sloupu.

Nakonec vyhrála Antiochie, kam se zase kus Šimona vrátil, dokonce za doprovodu velkolepého procesí. Věřilo se, že kde budou jeho ostatky, tam bude zaručena i ochrana, tudíž byl kolem jeho sloupu postavena obrovská svatyně Qalʿat Simʿan s impozantním klášterem. A byl tak populární, že vzniklo celé hnutí asketů, kteří žili na sloupech a říkali si Stylité. Ale žádný z nich neměl takovou trpělivost a nevydržel tam tak dlouho.

Šimona Sloupovníka nalezneme na mnoha ikonách, některé jsou skutečně velice zajímavé. A Kostel svatého Simeona Stylity, který se nachází asi 30 kilometrů od Aleppa, byl zařazen na seznam kulturních památek UNESCO. Byl však značně poškozen válkou (či spíše válkami), poničili ho Kurdové při občanské válce a zkázu dokončilo ruské bombardování v roce 2016. 

Do toho roku totiž bylo možno spatřit i zbytky onoho sloupu, který byl po staletí navštěvován a věřící si z něj loupali kameny jako perníček. Pak nezbylo nic, jen kráter a obvodové zdi.

Jen osud zvláštního poustevníka na sloupu zůstal zaznamenán v ikonografii a jeho příběh je bezesporu nejzvláštnější v historii svatých mužů, kteří trávili všechen čas na modlitbách. V tomto případě ve výšce šestnácti metrů po dobu neuvěřitelných 36 let.

zpracováno podle: Svatý Symeon Sloupovník - Rodon, Simeon Stylita starší – Wikipedie (wikipedia.org), Poustevník Šimon Stylita: Měl postel plnou červů, kteří ho požírali zaživa, a většinu života strávil na sloupu – Lifee.cz, Kostel svatého Simeona Stylity – Wikipedie (wikipedia.org)