Zaživa pohřbená Rufina Cambaceres: krutou smrt mladé argentinské dívky zavinila chyba lékaře

Obrovský hřbitov La Recoleta najdeme v samém srdci argentinské metropole. Obyvatelé Buenos Aires označují rozlehlé místo (cca 6 hektarů) posledního odpočinku jako „oázu klidu“. La Recoleta byl zařazen mezi deset nejkrásnějších hřbitovů světa, je netypický svou polohou v husté městské zástavbě - celý hřbitov je rozdělen do sekcí připomínajících městské bloky, se širokými hlavními chodníky lemovanými stromy, které se větví do chodníků plných mauzoleí. Tato mauzolea jsou stále využívána bohatými rodinami v Argentině.

Také zde najdeme spoustu slavných nebožtíků. Prezidenti, nositelé Nobelových cen, bohatí měšťané, herci… Asi nejslavnější „obyvatelkou“ tohoto hřbitova je Eva Perón. Ale nejvíce navštěvovaný a nejfotografovanější hrob není její - ten patří devatenáctileté Rufině. Nádherná hrobka s detailní sochou v životní velikosti patří k legendárním místům Buenos Aires. A vypráví naprosto otřesný příběh mladé dívky, která byla pohřbena zaživa. Může se člověku stát něco horšího? Rufina Cambaceres prožila zhmotnělou noční můru snad všech lidí na světě - vzbudila se v rakvi.

Celá tato událost se opravdu stala, je zdokumentována, je ale pravdou, že se na Rufinin příběh nabalily různé městské legendy a pověsti. Když „očešeme“ děsivou událost od všech povídaček, zbyde nám neuvěřitelný a zoufalý příběh Rufiny Cambaceres, která byla pohřbena dvakrát.

Rufina Cambaceres (také psáno Cambacérès) měla všechny předpoklady stát se prominentní ženou své doby. Její rodina byla bohatá a slavná, dědeček byl argentinský milionář a obchodník s dobytkem. Rufina byla dcerou slavného argentinského spisovatele a politika Eugenia Cambacerese (1843-1888). Ten se při svém pobytu v Paříži, kde hledal inspiraci pro svá díla, seznámil s horkokrevnou italskou tanečnicí Luisou Bacichi. Vášnivý vztah Eugeniovi brzy zcela přerostl přes hlavu, Luisa otěhotněla a 31. května 1883 se narodila dcera Rufina.

Eugenio si však matku svého dítěte nechtěl vzít. Spisovatel proslul naturalistickými díly, psal o nemocech, sexu, úpadku a dekadenci tehdejší společnosti - a tak se také choval. O miminko vůbec nestál. Jenže onemocněl, začal kašlat, zkrotl, vzal si tanečnici za ženu a malá Rufina se stala jeho miláčkem. Luisa také ožila a přerušila kankánovou kariéru, protože byla legálně vdaná za ohromného boháče. Jenže dlouho si manželství neužila. Rufině nebylo ani pět let, když Eugenio Cambaceres ve věku 45 let zemřel na tuberkulózu.

Matka s dcerou odjely z Paříže do Buenos Aires, aby se přidaly k rodině. Rufina dostala odpovídající vzdělání, byla inteligentní a nesmírně chytrá. Ve studiu vynikala, mimo jiné již mluvila plynně pěti jazyky. Luisa se pokoušela o podnikání, převzala část rodinného podniku s dobytkem, ale všichni ti boháči prosté ženě vyčítali její původ. Několikrát jí řekli přímo do očí, že byla prostitutkou. Temperamentní rodačka z Terstu vůči rodině svého zesnulého manžela zahořkla a zatrpkla i vůči dceři. „Alespoň Rufi se povedla po otci, ta je naše,“ konstatovala babička zarmouceně a Luisa si řekla: „Když vy na mě takhle, tak já vám ukážu!“ A ukázala.

Luisa si začala hledat milence. Byla krásná, vášnivá, muži se o ni prali. Bohatá vdova jako kdyby chtěla na rodiče svého nebožtíka muže udělat dlouhý nos. Užívala si s mladíky, lezli za ní i ctihodní kmeti, kterým zcela pobláznila hlavu. Rufina vyrůstala v krásnou a melancholickou mladou ženu, která pozorovala počínání své matky s despektem a pohrdáním. Luisa Rufinu považovala za „vadnou“ - dívka podle všeho trpěla mírnou epilepsií, protože celé dětství měla „záchvaty“, kdy zůstávala civět nehybně do prázdna. Lékaři s tím tehdy neuměli nic dělat, takže se to spíš snažili všichni skrývat.

Jejím domovem se stal malý palác na třídě Montes de Oca v Barracasu, ale v roce 1902 bylo Rufině devatenáct let a bylo třeba ji představit společnosti. Měla spoustu nápadníků, které lákalo dívčino křehké a tajemné kouzlo. Smetánka Buenos Aires pořádala opulentní večírky, chystala se oslava Rufiiných devatenáctých narozenin, která se měla konat v divadle Colón. Třicátého prvního května 1902 se večerně oblečená Rufina v přilehlém salónku právě zdobila klenoty a šperky, když k ní přistoupil její ctitel, který zašeptal: „Tvoje matka má poměr s Hipólitem Yrigoyenem.“

To byl vrcholný politik, slavná persona své doby a  budoucí argentinský prezident. Pro Rufinu to byla asi ona pověstná poslední kapka. Druhá verze tvrdí, že Rufina měla matku načapat přímo při sexuálním styku někde na toaletách divadla. Jak to bylo, to se nikdo nedozví, nicméně na nebohou dívku toho už bylo jednoduše moc.

Chytila se za srdce, zapotácela se a padla na zem jako podťatá. Mladík letěl pro lékaře, který byl na oslavu také pozvaný. Rufina ležela na podlaze, lapala po dechu, drásala si šaty na hrudi, a nakonec zcela utichla. Lékař konstatoval smrt a uvedl, že Rufinu zabil infarkt (uvádí se také mrtvice nebo srdeční slabost). Zatím jde o tragický, nicméně „běžný“ příběh o náhlé smrti mladé dívky. Stávalo se to. Jenže to, co následovalo, vešlo do dějin celé Argentiny, do populární kultury, do knih i filmů. Rufina byla oficiálně prohlášena za mrtvou, tělo dívky bylo ponecháno ve večerních šatech a převezeno do pohřebního ústavu.

Žádná pitva neproběhla, balzamování si zdrcená rodina výslovně nepřála, vybrali obrovskou a přepychovou rakev a Rufinu do ní zapečetili. „Proč taková rychlost? Byla pohřbena den či dva po smrti. To bylo neobvyklé. Na jistou stopu mě přivedl záznam v zápisníku prezidenta Yrigoyena z roku 1902. Troufám si tvrdit, že (je) mohla Rufina přistihnout in flagranti, což by se rovnalo zničení jeho kariéry. Můj osobní názor je, že matka i její milenec zazmatkovali a snažili se ji jen co nejrychleji pochovat, aby se lidé nezačali ptát…“ vysvětluje svou verzi celého urychleného pohřbu Rufiny Cambaceres na fóru Quora Diego Marinelli, který se celou legendou dlouhodobě zabývá.

Tragický skon mladičké Rufiny otřásl celým městem. Jejího pohřbu se účastnil obrovský dav lidí a mauzoleum bylo zasypané květy. Když skončily obřady, zapečetěná rakev byla uložena do krypty a mohutné dveře rodinné hrobky byly uzamčeny. Klíč měla rodina a správce hřbitova La Recoleta. A ten třetího června 1902 seděl v kanceláři, když k němu přilétl hrobník a začala na něj řvát, že v hrobce Cambaceres je zloděj. „Někdo tam je! Určitě jde po špercích té slečny! Slyším tam zvuky!“ Správce nelenil, jednalo se o bohaté klienty a taková ostuda by ho mohla stát práci! Vykradač hrobů!

Zavolal policii a dle Diega se právě díky strážcům zákona dochoval záznam děsivého nálezu, takže s jistotou víme, že nejde o městskou legendu. Alespoň zatím. „Když otevřeli dveře, zjistili, že rakev je posunutá. Nenašli tam ale žádného člověka nebo zloděje, dveře byly zamčené. To se jim samozřejmě nezdálo, hrobka byla prohledána, pak se vrátili k rakvi. Na pokyn policistů ji hrobník otevřel a všichni přítomní málem umřeli také…“ uvádí Marinelli. Vnitřek rakve byl poškrábaný, Rufina byla zcela evidentně mrtvá - ale podruhé.

Pohmožděné ruce měla v gestu čiré hrůzy položené přes obličej, který nesl známky příšerného zápasu s krutým osudem. Byla poškrábaná, nehty strhané, přeražený nos a doširoka vytřeštěné oči. Byla modrá, promodralé rty svědčily o udušení, což následně potvrdil přivolaný lékař, který na místě omdlel - jak příšerný a zoufalý musel být dívčin boj? Vzbudila se v rakvi, uvědomila si to vůbec? Věděla? Zřejmě ano. „Tím, jak zuřivě bojovala, si rychleji vydýchala vzduch v uzavřené schránce, takže druhá smrt tak musela přijít poměrně rychle,“ nabízí alespoň malou útěchu web hřbitova La Recoleta.

Co se Rufině stalo? Podle nejčastějšího výkladu určili příčinu její první smrti špatně - měla se jí zmocnit tzv. katalepsie: jedná se o strnulost těla a končetin, nastává zpomalení tělesných funkcí a srdečního rytmu i dýchání, tato forma mdloby se projevuje také sníženou citlivostí k bolesti a ztrátou vědomí či hlubokým spánkem (sopor). Dnes už se to stát nemůže, způsoby určení smrti jsou jiné než v době Rufinina krátkého života. Je ale velice nezvyklé, že se lékař zmýlil.

Předpokládá se, že po předčasném pohřbu Rufina zemřela na udušení, vyčerpání nebo šok po probuzení v rakvi. Tragédie Rufiny Cambaceres změnila způsob pohřbívání v Buenos Aires. Šokovaní lidé si nechávali do rakví instalovat zvonečky nebo zvonkohry; pak parlament pověřil vybrané lékaře ke změně způsobu ohledávání mrtvol. Rodiny v jednu dobu dokonce trvaly na tom, aby byl jejich nebožtík bodnut do srdce nebo jinak „posmrtně usmrcen“. Není divu.

Rufina byla pochována znovu a její šílený konec si začal žít vlastním životem. Legenda se nabalovala na druhou, začalo se povídat, že Rufina z rakve vylezla, že tloukla na dveře, že se dokonce dostala ven, ale v šoku klopýtla o jiný hrob a srazila si vaz; došlo dokonce na verzi o úchylném hrobníkovi, který měl nebohou dívku posmrtně zhanobit. Nebo se vykládá, že Rufinu zabila její matka, která si šla pro šperky. Vše se začalo motat dohromady, až na konci toho všeho zůstal Rufinin duch, který (jak jinak) bloudí po hřbitově a leká turisty a návštěvníky.

Těch je tam víc než dost. Všechny turisty láká neuvěřitelný příběh a ohromující Rufinina secesní hrobka, která je mistrovským dílem. Socha zesnulé v životní velikosti „zve“ lidi dovnitř. „Otevírá dveře do svého vlastního hrobu,“ říká průvodce hřbitovem. Sochu nechala zhotovit Luisa, která se prý z toho všeho zbláznila. Podle pramenů ale zemřela v roce 1924 na rakovinu ve věku 69 let.

Legenda o Rufině se v Argentině vykládá v mnoha verzích. Ta, kterou jste právě dočetli, se snaží držet pouze reálných událostí. A i bez jakýchkoliv příkras je příšerná. Realita bývá mnohdy hrůznější než fikce. Je to bohužel krásně vidět na příkladu „dvakrát pochované“ Rufiny Cambaceres.

Rufina Cambaceres (1883-1902) - Find a Grave Memorial, The Tomb of Rufina Cambacérès - Atlas Obscura, Eugenio Cambaceres – Wikipedie, Leyendas urbanas: Rufina Cambaceres - trenINSOMNE, Rufina Cambaceres – Wikipedie, Hřbitov La Recoleta – Wikipedie, časopis Enigma, Hipólito Yrigoyen – Wikipedie, Quora - A place to share knowledge and better understand the world, Cementerio de la Recoleta v Buenos Aires, Capital Federal - Najít hřbitov hrobů