Znetvořená tvář Rockyho Dennise byla inspirací pro film Maska. Chlapec trpěl vzácnou nemocí kostí

Drama Maska (Mask) z roku 1985 je životopisný film, který vypráví příběh mladého muže s extrémně vzácnou genetickou poruchou, která mu pomalu znetvořuje lebku. Jeho hlava se zvětšuje, obličej roztahuje do stran, vše mu působí nesnesitelná muka nejen kvůli hrozné bolesti, ale i posměškům a pohledům okolí. Matku, která pro svého syna udělá vše na světě (a to doslova), si zahrála Cher, postavu Rockyho ztvárnil Eric Stoltz. Sam Elliott exceloval jako motorkář Gar, který měl předobraz v Berniem, což byl Rockyho „nevlastní“ otec.

Příběh o lásce, neuvěřitelné vůli k životu, nezdolnosti mladičkého postiženého chlapce, který chce prostě a jednoduše jen žít, umocnil právě excelentní herecký výkon Cher, která do postavy matky dala naprosto vše. Zoufalství, naději, smutek, radost. Ne nadarmo získala spolu se Stoltzem nominaci na Zlatý glóbus. Film byl oceněn i Oscarem za nejlepší filmový make-up.

Ona pověstná maska, kterou na svých ramenou musí nosit dospívající kluk, však byla v reálu bohužel více než opravdová.

Skutečný příběh života a smrti Rockyho Dennise a jeho matky.

Florence „Rusty“ Tullis, zlobivá holka z Brooklynu, začínala vyvádět už od třinácti let. Záškoláctví, drogy, bary, alkohol, nic jí nebylo svaté. Nakonec utekla, aby se živila jako go-go tanečnice. V sedmnácti se poprvé vdala, s řidičem kamionu Tommym měla syna Joshuu. V roce 1961 se Florence provdala podruhé - za Roye Dennise. Ve slunném městě Glendora v Kalifornii se 4. prosince 1961 narodil Roy Lee Dennis, kterému všichni říkali Rocky. Život Florence byl veselý až moc. Pobývala v partě motorkářů, sama jezdila, podnikala dlouhé tahy, ale budiž jí řečeno ke cti, že o syny se starala velice příkladně. Rocky byl veselé, krásné a zdravé miminko, nic nenasvědčovalo tomu, jak šílený osud ho čeká.

Dvouleté dítě ale začalo trpět urputnými záněty středního ucha, které se vždy „vrazily“ do dutin. Chlapeček nemohl dýchat, špatně se mu vyvíjela nosní přepážka, bolela ho hlava. Florence ho vzala k lékaři, kde mu byly odstraněny mandle, ale když mu dělali rentgenový snímek po tonzilektomii, technik u přístroje se velice zarazil. Nechal matku s dítětem sedět a rozběhl se za lékařem. Rentgenové snímky totiž vykazovaly abnormality, které tento technik ještě nikdy neviděl. „Hm, kraniální anomálie,“ mumlal lékař a odeslal hošíka do UCLA Medical Center (lékařské centrum Kalifornské univerzity v L.A.).

Rocky byl rentgenován, vyšetřován, až si konzilium lékařů zavolalo Florence a oznámilo jí zdrcující diagnózu. Kraniodiafyzární dysplazie, též CDD, lionitida. Genetická choroba, která byla v historii lidstva evidována snad pouze dvacetkrát (vyskytuje přibližně jednou z 22 milionů porodů). Extrémně vzácné onemocnění kostí způsobuje nadměrné hromadění kostní tkáně - i v lebce, kde způsobuje postupné stlačování mozku. Vápník se usazuje na kostech a znetvořuje tak obličejové rysy, hlava se zvětšuje a „kostnatí“, lebka může dosáhnout až dvojnásobné velikosti, poznávacím znamením jsou oči, které se vlivem rozšíření obličeje posunou do stran hlavy jako u koně.

Nos vápenatí, ztratí tvar, stane se z něj rozpláclý kostní výčnělek. Hlava se zvětší do obřích rozměrů, spolu s tím jde ruku v ruce mentální retardace, ztráta kognitivních funkcí, postupná slepota a hluchota, vše kvůli utlačování mozku rostoucím skeletem lebky.

Lékaři dávali Rockymu tak tři čtyři roky, pak smrt. Bez skrupulí oznámili Florence, že se syn nedožije ani sedmých narozenin, aby se na tuto věc připravila. Jak se však na tohle dá připravit? Rázná Florence, která život nikdy nebrala příliš vážně, najednou stála před výzvou, která jí otočila život naruby. A rozhodla se, že bude o život svého syna bojovat jako lvice. Přestěhovala se do Coviny, kde s Rockym a Joshuou žila v motorkářské komunitě. A právě tvrdí chlapi, motorkáři, si Rockyho zamilovali. Bylo v tom něco tak dojemného, ostatně některé pasáže z tohoto vztahu znetvořeného kluka a chlapů, ze kterých šla mnohdy hrůza, najdeme právě ve filmu Maska.

Muži Florence podporovali, s Rockym trávili všechny volné chvíle, vyváželi ho na svých mašinách na výlety. Rockyho otec nevydržel pohled na svého syna, ze kterého se stávalo skutečné monstrum. Hlava mu rostla kosmickou rychlostí, jeho půvabné rysy tvrdly, zvětšovaly se, bylo žalostné se na něj dívat. A on byl nesmírně inteligentní a vše si uvědomoval. Když mu bylo deset let, už nepřítomný otec se s Florence na dálku rozvedl.

Florence od stanovení diagnózy neustále trvala na tom, že Rocky povede normální život. Byla na něj poměrně tvrdá. Navzdory všemu se naučil číst, i když už v té době měl být dle předpokladů lékařů slepý. Zapsala ho do školy pro normální děti, i když narazila na tvrdý odpor ze strany vedení i rodičů žáků, kterým se nelíbila „zrůda“ ve třídě jejich krásných potomků. Rocky sice první třídu studoval dva roky, jeho choroba mu však inteligenci rozhodně neubrala.

Rocky svým přístupem „veselého dítěte“ všechny převezl. Přestože celý život slýchal poznámky o tom, jak moc ošklivý je, neztrácel optimismus a uměl si užívat život. Na konci základní školy Bena Lomonda v Covině v Kalifornii se stal jedním z nejlepších žáků. A dokonce vychodil střední školu s vyznamenáním. To už ale vypadal skutečně jako obskurní mimozemšťan. Rocky navíc pomalu ztrácel zrak, čich i sluch. Objevil se plastický chirurg, který mladíkovi nabídl operaci. Prý by mohl vypadat přijatelněji. Spočívalo to spíše v doslovném osekání kostí do nějakého lepšího tvaru, což Rocky odmítl. Řekl mu: „Když se podívám do zrcadla, vidím svůj obličej. Je to můj obličej. Kým bych byl, kdybych ho neměl?!“

Vzpomínal, jak ho matka vzala do Las Vegas, kde ve vestibulu nějakého hotelu viděl trpaslici. A začal se jí smát. „Tak už to chápeš?“ ptala se ho Florence. „Chápeš, proč se k tobě lidé někdy chovají tak, jak se k tobě chovají?“ Rocky, jehož tvář už byla zkřivená nemocí, přikývl. „Rocky, každý může vypadat jako kdokoli jiný, ale nikdo nemůže vypadat jako ty. Buď na to hrdý!“

Rocky pak s přítelem své matky, motorkářem Berniem, docházel do genetického centra. Stal se tváří tohoto ústavu a jeho vizáž tam nikoho nelekala, naopak. Bernie byl jeho mužský vzor, který mu neustále kladl na srdce, aby byl vždy svůj. „Lidi tě mají rádi, protože jsi hodný. To jak vypadáš s tím nesouvisí.“

Nečte ani nepíše se to dobře. Rocky Dennis byl bezesporu velice inteligentní, čestný a hodný kluk. A VĚDĚL. Každou vteřinu svého života musel čelit opovržlivým pohledům okolí, zděšenému „áchání“ lidí, kteří při zahlédnutí jeho obrovské a monstrózní hlavy a zdeformovaného obličeje s křikem utekli. „Ať si trhnou nohou!“ řval Bernie, „Ty jsi ty a ty jsi to nejlepší na světě!“ brečel tvrdý motorkář.

Rocky tuto filozofii přijal a svou dobrosrdečnou povahou si našel přátele i mezi spolužáky. Díky své velké inteligenci je dokonce doučoval. Učitelé ho měli rádi. „Stalo se, že jsme úplně vypustili, že vypadá, jak vypadá. Prostě jsme si na to zvykli…“ řekl po letech jeho kantor.

Rocky se naučil používat černý humor, vtipkoval na svůj účet, byl veselý a vtipný. Z letního tábora pro postižené děti se Rocky vrátil s tituly a trofejemi. Nejlepší kamarád, nejčestnější kluk, cena fair play… Přestože Rocky trpěl špatným zrakem, selhávajícím sluchem a prudkou bolestí hlavy, dokázal téměř vše, co by se od chlapce jeho věku očekávalo.

Optimismus však postupem doby vystřídala deprese. Rocky byl už znetvořený natolik, že krk tíhu obrovské hlavy neunesl. Neudržel rovnováhu a musel usednout na invalidní vozík. Ztráta soběstačnosti ho trápila ze všeho nejvíce. S hygienou mu pomáhali ocvočkovaní tvrdí motorkáři, kteří se nikdy ničeho nebáli. Rocky byl neustále mezi nimi. Bernie si dokonce vyrobil jakýsi postroj, který měl uvázaný na prsou - vypadalo to jako polovina dětské autosedačky s opěrkami na hlavu. To si dal na hruď, posadil Rockyho před sebe na motorku, upoutal si ho do opěrek a jezdil s ním na výlety. A za ním jako konvoj i ostatní motorkáři.

V září 1978 se zdravotní stav Rockyho Dennise prudce zhoršil. Bolesti hlavy nešlo ničím utlumit, jeho obrovská lebka mu způsobovala neskutečné křeče v oblasti krční páteře. Byl zkroucený, naříkal bolestí, Florence věděla, že se blíží konec. Rocky ji prosil, aby mohl zemřít doma. „Řekl, že nechce být na jednom z těch přístrojů, a já jsem mu slíbila, že pokud to tak dopadne, sama vytáhnu zástrčku. Zoufale žádal, ať umře doma.“

3. října 1978 všichni viděli, že je zle. Rocky ještě z posledních sil navštívil svou oblíbenou restauraci, do které ho Bernie odnesl v náručí a krmil ho. Pak se vrátili domů, kde čekali shromáždění motorkáři, aby milovanému chlapci udělali něco jako poslední mejdan. Pilo se, vzpomínalo, vtipkovalo, a uprostřed všeho seděl na invalidním vozíku chlapec se zdeformovanou hlavou, který umíral.

„Bolí mě hlava,“ zasténal Rocky, což byl signál k ukončení celého posledního dýchánku. Ještě v šest ráno prý Florence slyšela, jak se v pokoji hýbe, ale Bernie jí řekl, ať tam nechodí. Ráno čtvrtého října 1978 Rocky Dennis zemřel. Oficiální příčinou smrti byl syndrom náhlé arytmické smrti, který mohl, ale nemusel souviset s jeho základní chorobou. Spíše se všichni přikláněli k tomu, že krk jeho obrovskou a těžkou hlavu už jednoduše neunesl. Hlava mu přepadla dopředu a udusil se.

Rockyho tělo bylo darováno genetickému výzkumnému centru UCLA. Po sérii testů a pitev byl nebohý chlapec zpopelněn. Dožil se navzdory všem předpovědím o brzkém skonu šestnácti let. Florence si po smrti svého syna vzala za muže Bernieho, ale rozešli se po šesti měsících. Jednoduše prý kvůli tomu, že oba „navzájem nemohli truchlit společně“. Bernie měl Rockyho nesmírně rád. Florence přežila i druhého syna - Joshua zemřel na komplikace nemoci AIDS. Sama zemřela v roce 2006, když měla smrtelnou nehodu na motorce.

Rockyho „maska“, filmová i skutečná, se stala součástí celé popkultury a odkazy na jeho život najdeme nejen ve filmu Maska, ale v písních, knihách, seriálech i suvenýrech. Jsou k mání i masky na Halloween s jeho „tváří“. A tomu by se Roy L. Dennis určitě smál. Protože i on Halloween slavil tím způsobem, že si přes svou znetvořenou tvář natáhl ještě strašidelnější masku. A pak vtipkoval, že má masky dvě.

Florence se nechala slyšet:

„Žil každý den svého života. Každý okamžik. Nebyla jsem matka roku. Ale žila jsem pro Rockyho. A jestli jsem byla tvrdá? Protože jsem nechtěla, aby se litoval. Nikdy.“

Pohnutý příběh Rockyho Dennise, chlapce, který to nikdy nevzdal.

zpracováno podle:

Maska (1985) | Recenze - Uživatelské | ČSFD.cz (csfd.cz), Roy Lee „Rocky“ Dennis (1961-1978) - Najít hrob (findagrave.com), Roy L. Dennis – Wikipedie (wikipedia.org),Kranioidiální dysplazie – Wikipedie (wikipedia.org), Florence Tullis – Wikipedie (wikipedia.org), Rocky Dennis: Skutečný příběh chlapce, který inspiroval ‚Masku‘ (allthatsinteresting.com), Deformovaný chlapec Rocky Dennis: Díky nezdolné mamince vedl normální život – Lifee.cz, Mask | Moviepedia | Fandom, Mask | Universal Studios Wiki | Fandom