Zoufalý osud děravého milionáře: Eben Byers užíval radioaktivní kapky a rozpadl se zaživa

Někdy život píše příběhy, nad kterými člověk jen nevěřícně vytřeští oči, zakroutí hlavou a neví, jestli se má smát nebo brečet. V případě hlavního protagonisty následujícího šíleného vyprávění je spíše namístě lítost. I když Eben Byers byl i ve své době škodolibě přezdíván slovy cedník, opadávající Eben, půlhlavec, děravý milionář nebo hlava děravá. Nebožák byl prostě a jednoduše obětí popularity prvku s názvem radium. A také doby, ve které žil. Nikdo tehdy totiž nevěděl, jak moc nebezpečná je radioaktivita.

Toho využili různí šarlatáni a lékaři bez skrupulí, kteří pacientům s jakoukoliv bolístkou předepisovali Radithor. Tyto kapičky byly nejnovějším vynálezem jistého podvodníka jménem William J. A. Bailey. Tento „slovutný odborník“ se vydával za absolventa Harvardu a celé jeho podnikání spočívalo v tom, že do vody nakapal radium, lahvičku opatřil štítkem a objížděl lékaře, aby jim tento zázrak nad zázraky vnucoval. Dokonce jim platil za to, aby ho předepisovali!

A pak spadl jistý Eben Byers z lůžka ve spacím vlaku a poranil si ruku. Hořký příběh o lidské chamtivosti s příchutí radia začíná.

Ebenezer McBurney Byers (*12. duben 1880, Pittsburgh, Pensylvánie) se bezesporu uměl narodit. Syn průmyslníka Alexandra Byerse měl onu pomyslnou stříbrnou lžičku v puse, sotva se poprvé nadechl. Bohatý papá byl nejen vládcem svého rodinného monstrpodniku, také sbíral umělecká díla, rozjel byznys s ocelí, vlastnil banku a v penězích se mohl koupat. Malý Ebenezer měl odmalička nejlepší výchovu a nejlepší vzdělání. A byl chytrý, hodný a nadějný. Vystudoval Yale a propadl sportu. Hlavně golfu.

V něm byl tak úspěšný, že se stal americkým golfovým mistrem roku 1905, pak jako štědrý mecenáš sponzoroval nadějné golfové talenty. Potud to zní jako pohádka o krásném životě plném úspěchů, peněz a žen. Ale to poslední nebyla tak docela pravda. Eben, jak si začal říkat, byl tak trochu - nefunkční. Nebyl přímo impotentní, ale v sexuální oblasti mohl až dlouho po čtyřicítce. V roce 1927 se Eben zajel podívat na fotbalové utkání své alma mater proti Harvardu. Když se z Connecticutu vracel do Pensylvánie, zvolil oblíbený dopravní prostředek - vlak. Objednal si luxusní lůžkové kupé, aby měl pokoj, lehl si nahoru na lůžko a četl nějaký golfový bulletin.

A jelikož neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, do cesty se rozjetému kolosu postavila bezprizorní kráva. Vlak prudce zabrzdil, Eben vylétl ze svého lože, přeplachtil malé kupé a dopadl vedle umyvadla. Bohužel tak nešťastně, že si poranil ruku. Paže ho bolela několik týdnů tak strašně, že Eben vůbec končetinu nemohl používat. Oblíbený milionář měl samozřejmě tu nejlepší lékařskou péči, na bolest dostával opiáty, ale nelíbilo se mu, jak je po nich sjetý. Jeho osobní lékař byl bezradný, až se na scéně objevil Bailey a jeho Radithor.

Eben vyfasoval první balení kapiček. Kéž by to neudělal a zůstal raději omámený do konce života!

Ale nemůžeme se onomu lékaři divit. Popularita nového prvku byla neuvěřitelná. Ještě nikdo netušil, že může způsobit deformace a rakovinu. Marie Curie-Sklodowska s manželem Pierrem izolovali radium v roce 1902. A postupem let došlo k opravdové „radiové mánii“. Zvláštní prvek vzali za svůj podvodníci, šarlatáni, různí pavědátoři, kteří začali experimentovat a vynalézat. Radiem byly kupříkladu opatřeny ručičky hodinek, což bylo nebezpečné pro dělnice, které je štětcem nanášely - jeho špičku olizovaly, aby se vytvořil co nejlepší tenký hrot.

Mimo hodinek byla v prodeji třeba i radiová limča, čokoláda, zubní pasta, dokonce i víno. Je velice těžké jen odhadnout, kolik lidí na následky požití těchto zhoubných pochutin zemřelo.

Takže již zmiňovaný William J. A. Bailey rozhodně nebyl sám. Jenže mezi podvodníky s radiem vynikal. Byl totiž velice podnikavý a agilní, což je spolu s radiem kombinace třaskavá. Vymyšleno to neměl špatně - rozhlásil, že Radithor je na všechno. Na bolesti, impotenci, migrénu, duševní choroby, astma, cukrovku, neplodnost… Bailey důrazně upozorňoval na „blahé vlivy Radithoru na endokrinní systém“, přičemž tento vyhozený student slyšel o nějakých lidských systémech leda z rychlíku.

Bailey si vytvořil vlastní společnost Radium Company, zázračný medikament Radithor oslavoval jako univerzální všelék, platil si reklamy, psal sám sobě děkovné dopisy od nadšených konzumentů, které pak zveřejňoval anonymně v novinách. A že je to radioaktivní? To je přece jen a jen dobře, je to v módě! Zázračný elixír byl ve své podstatě velice jednoduchý na výrobu - Bailey rozpustil ve vodě pár radioaktivních solí radia (izotopů 226 a 228) - a bylo hotovo. Zděšení odborní lékaři zavolali na slovutného odborníka státní federální kontrolu, která ale nezmohla nic.

Naopak Baileymu pomohla - udělal z toho obrovskou reklamu. Platil daně, co je komu do toho, že jeho Radithor je radioaktivní! To v té době nikdo neřešil. Po kontrole svých kapiček státní laboratoří dokonce nechal natisknout nové etikety Radithoru s notickou státem certifikovaná radioaktivní voda. Ale zpět k Ebenovi. Na Baileyho ještě dojde. Ba dokonce osudově!

Eben Byers byl z nových kapiček nadšený. Naprosto nadšený. Začal zprvu opatrně, jenže jak již bylo zmíněno, začalo mu to v určité oblasti fungovat. Eben Byers zajásal, měl každý den jinou ženu, bylo mu dobře, ruka ho nebolela, cítil se naprosto skvěle. Doslova zářil! Aby ne. Proléval se Radithorem několikrát denně po dobu tří dlouhých let. Celkově se odhaduje, že vyžahl 1400 lahviček prudce radioaktivní „meducíny“. Jenže pak přišlo peklo. Ebenovi se najednou bez příčiny začalo dělat špatně, zhubl, zeslábl, olysala mu hlava, uvolnily se a padaly zuby. A jeho lékař mu pro jistotu dávky Radithoru ještě zvýšil!

Ubohý Eben Byers v říjnu 1930 nějakým způsobem prozřel a uvědomil si, že je zřejmě největších chyba v onom zázračném lektvaru. Můžeme konstatovat, že obětí šarlatána Baileyho bylo mnohonásobně více, ale Eben byl populární, oblíbený a nesmírně bohatý, takže byl víc vidět. Vlastně nebyl. Radioaktivní milionář se v roce 1931 uzavřel před světem do svého sídla v Manhattanu. Trpěl tak strašnými bolestmi hlavy, že se jeho řev rozléhal do přilehlých ulic. Aby ne. Je šílené to popisovat, nicméně výpověď a fotografické materiály, které pořídil zděšený právník z Federální obchodní komise při své návštěvě v Ebenově sídle, mluví za vše. Proč ho navštívil vyšetřující právník?

Rok 1931 se totiž stal hektickým i pro šarlatána Baileyho. Vlna stížností na jeho kapičky zavalila státní lékařský úřad. Lidem bylo blbě, byli nemocní, po počáteční euforii se dostavil prudký pád, zvracení, motání hlavy, bolesti. Ale nikdo z těch lidí neměl tolik peněz a příležitostí přijít k tak obrovskému množství Radithoru jako právě Byers. Proto byli jen tak ironicky řečeno lehce osvíceni. A tito lidé podali protest proti jedovatému léku. Bailey se samozřejmě bránil, navíc byl na cestě ke svému dalšímu vynálezu.

Tak třeba kapičky Arium byly afrodisiakem, Radiendoctinator byl váleček, který měli lidé nosit při sobě, jakási baterie, která údajně dodávala energii. A radioaktivitu. William J. A. Bailey byl nesmírně vynalézavý pán. A bezpochyby ten nejotrlejší a nejhnusnější ze všech šarlatánů a podvodníků. Bylo mu úplně jedno, že umírají lidé. Soudil se, s kým mohl, soudy vyhrával, protože nikdo ještě nedokázal, jak moc je radium nebezpečné, a mastil si kapsu na lidském neštěstí. Jenže mu najednou sklaplo, protože byl hnán k spravedlnosti.

A onen zděšený právník z Federální obchodní komise šel přesvědčit Ebena, aby podal svědectví u soudu. Obžalovaným byl samozřejmě Bailey. Eben byl dopisem požádán, aby se dostavil ke slyšení, odpověděl též dopisem, že nemůže vyjít z domu, protože je příliš zesláblý. Právník byl tedy k němu vyslán, aby podal svědectví v prostředí domova. A když nebohého Byerse spatřil, málem omdlel. Bývalý fešák a sportovec se rozpadal zaživa. Vážil snad třicet kilo, byl jen kostra, kůži měl zelenou. „Celá horní čelist, kromě dvou předních zubů, byla pryč. Také dolní čelist. Pryč, úplně pryč. Veškerá zbývající kostní tkáň těla pana Byerse se rozpadala, kůže se odlupovala. Viděl jsem v jeho hlavě díry. Díry do hlavy. Když na něj zasvítila lampa, viděl jsem jeho mozek. Tepalo to. Hrůznější zážitek v nádhernějším prostředí by si bylo těžké představit.“

Neuvěřitelné. Všeho se chytil prestižní deník Wall Street Journal, který informoval o Ebenově osudu i s fotografií a titulkem Radioaktivní voda fungovala dobře, než mu upadla čelist. Na žádný soud s nabubřelým Baileym nedošlo, protože nebožák Eben zemřel ve strašných bolestech 31. března 1932 v 52 letech. A pitva jeho zuboženého těla jasně potvrdila, že Eben skonal na rakovinu. „Byl tím prohlodaný jako cedník. Děravý.“ nechal se v tisku slyšet patolog. „Tak co po mně chcete?“ nafoukl se Bailey arogantně s tím, že za rakovinu on přece nemůže. Vyvázl z toho beztrestně.

O příčině smrti Ebena Byerse se vedly dlouhé spory ohledně terminologie. Co způsobilo rakovinu, radioaktivní voda, nebo ne? Ani odborníci v tom neměli jasno. Jeden tvrdil, že je to otrava radiací, druhý, že zhoubné bujení přišlo jakoby „mimochodem“. Radili se s vědci, kteří jim vysvětlovali, že radium vyzařuje alfa, beta a gama záření. Zatímco alfa záření obvykle nepředstavuje nebezpečí, jeho požití ve formě Radithoru umožnilo hromadění v kostech. A vysoce ionizující alfa záření způsobilo lokalizované poškození buněk na extrémní úrovni, což nakonec k oné rakovině vedlo. A také ke smrti Ebena Byerse.

Byl pohřben v rodném Pittsburghu na hřbitově Allegherny Cemetery v obrovské olověné rakvi. Jeho tělo totiž doslova a do písmene svítilo. Ještě dnes lze u jeho hrobu naměřit zvýšené hodnoty radioaktivity. Eben Byers byl obětí doby, šarlatánů, módy a peněz. S jeho smrtí skončila i jakákoliv možnost Baileyho hnát k soudu - klíčový svědek byl po smrti.

A kupodivu se Baileyho zastal i dr. C.C. Moyar, lékař, který Ebenovi ony koňské dávky smrtící vodičky předepisoval, jak vypovídá tisková zpráva z 2. dubna 1932: „Prohlášení newyorského lékaře o tom, že 100 pacientů (mých) utrpělo otravu radiem, je absolutní lež. Jsem ten lékař. Já to jsem. Nikdy jsem neměl více než tucet pacientů na radiové vodě. Nikdy mi žádný tento pacient nezemřel. A ještě vám řeknu - já sám jsem si vzal stejné množství Radithoru, kolik užíval pan Byers. Je mi 51, jsem aktivní, zdravý a čilý. Je to lež a honba na čarodějnice.“

Škoda, že už asi nikdo nedohledá, jak lékař C.C. Moyar skončil. Zato se ví, jak skončil Bailey. Dále působil jako „podnikatel s radiem“, ale jelikož měl nahrabáno tolik peněz, omezil svou výrobu na radioaktivní osvěžující ubrousky pro dámy. Zemřel v krutých bolestech na rakovinu močového měchýře v roce 1949. Bylo mu 64 let. Jeho tělo bylo po dvaceti letech exhumováno a při pitvě se zjistilo, že William J. A. Bailey je radioaktivnější než chvíli po své smrti pitvaný Eben. Vybaví se vám také ono úsloví o božích mlýnech?

Co dodat na závěr? Snad jen, že obchod s lidskou hloupostí kvete i v dnešní době. Jsou zase jiné preparáty, které lidé kupují za děsivé peníze, aby se posléze zjistilo, že produkt obsahuje třeba jen cukr s vodou. Nebo léky na „všechno“, které jsou ve skutečnosti jedlou sodou. Však rozumíte. Eben Byers měl smůlu, že žil v době, kdy se do vody prostě míchalo radium.

Celý článek je psán schválně ironickým tónem, ale nikterak neshazuje tragédii tohoto muže, který díky svému doktorovi a díky psychopatickému podvodníkovi skončil proděravělý jako ono pomyslné řešeto. Je to spíše smutné povzdechnutí nad tím, co všechno se mohlo (a může) stát, když něco vezmou do ruky lidé bez skrupulí.

Zpracováno podle:

Smrtící lék Radithor - Kabinet Kuriozit, Radithor (ca. 1928) | Museum of Radiation and Radioactivity (orau.org), Eben Byers – Wikipedie (wikipedia.org), Americký obchodník léčil lidi radioaktivní tinkturou, vydělal miliony - iDNES.cz, A Man Drank So Much Radium His Skull Literally Disintegrated : ScienceAlert, Medicine: Radium Drinks | TIME