Článek
Prostitutka. Máme asi všichni zkreslenou představu o pojmu tohoto slova - hned vidíme trosku, která se prodává někde na ulici nebo na parkovišti kamionů. Nebo se v průhledném síťovaném oblečku nahoře bez povaluje někde na otomanu v nočním klubu. Nenapadne nás, že to může být pohledná dáma v kostýmku. Znám ji pouze ze sociálních sítí, ze skupiny, která nemá absolutně žádnou souvislost s jejím povoláním. Pod podmínkou přísné anonymity souhlasila s povídáním po telefonu. Říkejme jí třeba Dana.
Dano, děkuji, že jste přistoupila na tenhle rozhovor. Já jen trošku koktám, protože je to takové ..
Trapné? Ožehavé? Asi ano. Ale neboj, kdybych nechtěla, tak ti dám důrazně najevo, že se o tom bavit nechci. Ale říkám si - proč ne? Jen se odmítám bavit o rodině a zaměstnání, to jsou už tabu, přes která nejdu.
Dobře. Můžete mi říct, jak tohle všechno vlastně začalo, kdy byl ten první impuls k tomu, že jste začala dělat tuhle práci, co vás k tomu přivedlo a kdo? Nebo vás jen tak napadlo - tak a teď si zařídím doma privat a zkusím to?
Člověk nikdy neví, kam ho osud postaví a před jakou výzvu. V životě by mě nenapadlo, že budu někdy spát s někým jiným, než s manželem. No a jak to dopadlo. Ve zkratce - manžel se zabil a zanechal po sobě obrovské dluhy. To jsem se dozvěděla až po tom, co jsem přijala dědictví, protože jsem nevěděla, co byl zač. Neměla jsem na splátky exekutorovi a reálně hrozilo, že přijdu o byt a budu na ulici. No a objevil se jeden muž.
To byl první zákazník?
Tehdy ještě ne. Já jsem v jádru kupodivu velice stydlivá. Nikdy jsem nebyla, jak se říká, do větru, ani jsem nikdy nestřídala muže, měla jsem pár kluků v dospívání a pak už jen manžela. Tenhle pán se objevil jako takový zachránce. Řekl, že mě zná ze zaměstnání a je do mě platonicky zamilovaný a rád by mi pomohl. Já nevěděla, co mám dělat. Zkoušela jsem si najít nějaké brigády, ale kolik vyděláš třeba letákama, to je hrozná blbost. Za kasou někde v marketu to samé. Abych alespoň něco vydělala, musela bych dělat fakt snad nonstop, jak se říká 24 lomeno 7. A spát se musí, pokud vím (smích).
Takže vám pomohl, dal vám peníze a něco za to chtěl, chápu to dobře?
Pak už to bylo jedno s druhým a šlo to samo. Dával mi peníze a já s ním spala.
Kolik vám bylo let?
42, když jsem byla poprvé s tím pánem.
Jak jste měla pocity, když jste za sex poprvé dostala peníze?
Styděla jsem se. Strašně. Poprvé tedy strašně. Naštěstí byl hodný a fakt mě měl rád a vlastně toho po mně moc v posteli nechtěl. Taková klasika. A peníze nechával diskrétně na stole někde pod ubrusem, abych to neviděla. Takový gentleman ze staré školy.
Můžete přiblížit, o jaké částce přibližně se bavíme? A celkově, máte nějaký ceník, nebo je to vždy na domluvě?
Tohle nechám bez komentáře. Můžu jen říct, že během šesti let jsem měla dluhy splacené. Ale to už jsem to měla pěkně rozjeté.
S tím gentlemanem ze staré školy se zřejmě happyend nekonal…
To nekonal. To už je dávno pryč. Ten mi dělal strašné scény, chtěl mě jen pro sebe. Přitom měl manželku a pět dětí. Já se pak v jednom baru seznámila s holkou, která tohle dělala na profesionální úrovni a ta mě zasvětila úplně do všeho. S jídlem roste chuť, jak se říká a já už nechtěla přežívat, ale užívat si. A mít peníze. Kamarádka mi nalifrovala pár svých klientů, protože končila, už byla stará, měla vyděláno a nechala si jen klienty, které měla ráda. Nové brát nechtěla. A těm stávajícím doporučila mě. A trošku se rozkřiklo, že jsem jakože dobrá a diskrétní.
Kolik let té holce bylo? Mluvíte o ní jako o staré.. v kolika letech jde prostitutka vlastně do důchodu?
Když mi přenechala klienty, já jim říkám klienti, někdo zákazníci nebo kunčafti, pro mě je to klient, tak jí bylo 66. A ještě pracuje. Ale jen s těmi, které má ráda. Jsou samozřejmě klienti, co jsou vysazení na báby, ale ty ona nechce. A do důchodu nevím - Já ještě zdaleka nejdu do důchodu ani ve své civilní práci, natož abych skončila s tímhle. Peníze jsou příjemná věc, nepopírám to. A užívám si je.
Přijímáte klienty doma? Máte nějakou oddělenou místnost?
To absolutně ne. Striktně odděluji tyhle dva životy. Normálně chodím do práce, z práce domů, dám si večeři, koukám na televizi… a když mám klienta, přesunu se do svého -jak já říkám -tajného místa. Taková maličká garsonka. O tom prvním životě nechci mluvit.
Takže zážitky s klienty - můžete nějak shrnout, co je v tomhle vůbec nejobtížnější?
Teď už jsem dosáhla takové úrovně, že si můžu vybírat. A třeba si i nechat pár dní úplný oraz, volno. Nebo letím někam na dovolenou. Ale začátky a ty roky splácení toho dluhu, to jsem musela brát všechno. A dělat všechno. Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že budu dělat takové věci, aniž bych se ze sebe pozvracela. Ale musela jsem. Měla jsem štěstí na tu kámošku, to bylo obrovské štěstí. Jinak bych skutečně musela na ulici a to bych se radši zabila. Ty holky neskutečně lituju a říkám si, že jsem měla ještě štěstí v neštěstí. Když už jsem se na to dala, tak to mělo aspoň nějakou úroveň. Na ulici jde skutečně o krk, pasáci, drogy, nemoci. Je mi jich líto. Jak říkám, měla jsem štěstí. Ale na ty roky, kdy jsem musela brát každého, na ty nerada vzpomínám.
To věřím. Neumím si ani představit, jaké to pro vás muselo být. Můžete být konkrétnější, byl nějaký klient, který po vás chtěl něco, co byste nikdy neudělala, nebo je někdo, kdo vám utkvěl v paměti, že na něj nemůžete zapomenout?
Oni muži jsou ve své podstatě všichni stejní. Na to jsem přišla za ty roky praxe, nebo jak to říct. Ale ze začátku jsem byla fakt hodně překvapená tím, jak si chtějí povídat. Myslela jsem si vždycky, že šup šup, odskočit od manželky a honem zase domů. Vůbec ne. Někdy mě to až tak strašně nudilo, že jsem si říkala - proboha, mlč už. Vyprávěli mi úplně všechno, mně, naprosto cizí osobě. I věci, co bych fakt radši nevěděla. Jeden se chodil vysloveně jen vypovídat, ten nechtěl nic. Seděla jsem vedle něj na posteli a on mi vyprávěl, jak mu dali v hospodě připálenou roštěnku a že ho vytopil soused a jestli neznám nějakého dobrého pojišťováka. Vzpomínám na kluka, kterého za mnou poslala jeho máma, aby se otrkal. No fakt. Někde si zjistila, že jsem starší a dobrá a poslala za mnou svého syna, abych ho zaučila. To bylo tak strašně trapné, kluk se styděl, já měla od maminky zaplaceno a teď co. Mohla bych být jeho máma. Ten se mi tam pak rozbrečel a nebylo nic. Ale mamince jsme museli říct, že bylo, jinak by snad chtěla vrátit peníze. Chudák kluk, kde je mu asi konec.
Měla jsem asi vždy štěstí, nebyl případ, kdy by mi šlo vysloveně o krk. Sem tam nějaký to pojal trošku… jak to říct - drsněji, měla jsem modřiny, podlitiny. Jeden nedosáhl vrcholu jinak, než že mě přiškrtil, ten chodil často. Musela jsem pak v práci nosit šátek. Nejhorší jsou podnikatelé, bohatí podnikatelé. Ti si myslí, že mohou všechno. Jako určitě ne všichni, ale nemám s nimi dobré zkušenosti. Hodí po mě peníze a snaž se. Vesměs tihle panovační a bohatí mají komplex - jak to opsat, aby to neznělo sprostě, domluvily jsme se, že nebudu sprostá, viď - prostě čím víc peněz, čím větší a nabouchanější auto, čím dražší hodinky, tím menší mají ten svůj nástroj. A když se kolem toho nástroje navíc točí celý jejich svět, tak to je pak neštěstí. Jednomu jsem musela pořád dokola opakovat, jak je velkej a silnej, největší na světě, to bylo úplně žalostný. Jo, jeden štěkal.
Štěkal?
Chodil kolem postele a vrrrr haf haf. A kousl mě do nohy. To jsou extrémy, to jsou blázni. Fetišistů je taky dost, jeden na prsa, jeden na nohy, další mi kradl kalhotky, nebo jsem jednou týden nosila jedny kalhotky, což samo o sobě byla hrůza, pak jsem je dala do pytlíku a za fakt hodně peněz mu je dala. Fakt hodně, hodně prachů. Ten týden, kdy jsem byla za šmudlu za to stál, ale už bych to neudělala. Nebo jeden si přinesl vlastní oblečení pro mě. Musela jsem se obléct do nějaké zástěry a nadávat mu. Plazil se mi u nohou a sliboval, že už to neudělá, mami. Takoví jsou skuteční chudáci i v reálu, já odlišuju jakože reál tam venku a ten svět toho sexu u mě v garsonce. Tohohle mi bylo líto. Nebo se objednal kluk s holkou na trojku. Holka na první pohled vyděšená, kluk natěšený, jak to bude super, jak to zná z porna - vždy všem opakuju, že porno nemá se sexem absolutně nic společného - jenže oni to hltají a myslí si, že to tak opravdu chodí, že hodiny a hodiny se může tohle dělat a tyhle pozice a vše s úsměvem a vůbec to nebolí - to jsou strašný kraviny. No dopadlo to strašně, snažila jsem se holku nějak zapojit, ale houby platné. Rozbrečela se a utekla. Kluk mi vynadal, že za to můžu já, ale když už tam byl, tak si aspoň on užil. Věřila bys tomu? Ona tam venku někde brečí, chtěla mu splnit sen, nedala to a on si klidně užije. Bylo mi tedy hrozně, ale peníze prostě nesmrdí. Člověk otrne. Ale nikdy jsem nikomu vědomě neublížila. Vždy se snažím maximálně vyhovět.
Já se tady rozkecala a za chvíli musím jít…
Ten, co vás čeká, ten je aspoň normální?
Jojo. To je pravidelný zákazník. Na něj se i docela těším. Nic moc nechce, jen klasiku a trošku polechtat ego, jako každý. Tak já letím. A koukej to napsat hezky!
Než jsem stačila poděkovat za rozhovor, už zavěsila. Asi teď budu hodně přemýšlet o tom, kolik toho o lidech kolem nás skutečně víme. Každý má nějaké tajemství, někdo velké, někdo malé, někdo žije dvojí život jako právě Dana. A já ji nijak nezatracuji. Nikdo nikdy nevíme, co se může stát a jak můžeme skončit. Jak říkala Dana - kam nás osud postaví. A přeji jí hodně štěstí.
