Vypadal jako hodný děda, zabil 33 lidí. První sériový vrah SSSR byl vozka, žena po něm uklízela krev

Dne 6. června 1923 praskal velký sál Moskevského polytechnického muzea ve švech. Před zaplněným hledištěm plným šokovaných diváků a novinářů totiž začal ostře sledovaný soudní proces, jaký Sovětský svaz do té doby nezažil. Na lavici obžalovaných usedl nenápadný koňský handlíř a povozník, dvaapadesátiletý Vasilij Komarov. Vedle něj seděla jeho manželka Sophie (44), která s ledovým klidem pomáhala odklízet následky řádění svého muže.

Tento zvrácený manželský pár měl na svědomí minimálně třicet lidských životů. Všechny ty chudáky Vasilij zmasakroval kladivem jen proto, aby měl pár rublů na alkohol, a jeho žena tělům svazovala nohy k břichu a zašívala je do pytlů. „Zabil je efektivně, s pozoruhodným smyslem pro detail. Rozený obchodník,“ sděloval národu slavný sovětský spisovatel Michail Afanasjevič Bulgakov (1891-1940), který tehdy pracoval jako soudní zpravodaj pro moskevské noviny.

Bulgakova tato kauza „Pytlovače z pekelné jámy“ zasáhla natolik, že životní příběh prvního sériového vraha v tehdy mladém Sovětském svazu sepsal do známé eseje s názvem Případ Komarov. Není divu! Tento netvor terorizoval Moskvu necelé tři roky, a místní obyvatelé byli právem vyděšeni k smrti, i když postupem doby si Komarov vyhlížel specifický typ člověka, kterého potom zabil: Rolníka či sedláka, co přišel z různých krajů Ruska koupit koně na centrální koňský trh v centru Moskvy.

Tito lidé měli s sebou životní úspory, přišli pěšky z velké dálky, chtěli si splnit sen a koupit koně - a už se nikdy nevrátili domů. „Komarov věděl, že je dlouhou dobu nikdo nebude postrádat,“ psal Bulgakov, „Vraždil vždy stejnou metodou, stejným úderem kladivem do temena, bez hluku či spěchu, uprostřed tichého rozhovoru. Takto se zvíře poráží. Bez lítosti, ale také bez nenávisti. Vydělal na tom peníze, ale ne příliš mnoho. Kupující měl v kapse obnos v ceně jednoho koně. To obratem proměnil za alkohol, který ihned i s manželkou prolili hrdlem,“ uváděl spisovatel.

Další novinář, kontroverzní Walter Duranty, který působil v Moskvě jako dopisovatel slavných The New York Times, byl případem sériového vraha zcela pohlcen: „Při zdlouhavém jednání popisoval Komarov své zločiny, jako kdyby seděl u stolu v hospodě. Má dobráckou tvář, knír, vrásky. Vypadá jako dobrotivý děda. Má hluboký hlas, mluví rozvláčně, občas těžce hledá slova. Mezi publikem kolují zvěsti o polštářích plných peněz, o tom, že obětmi krmil prasata. Pak v jásot všichni propukli, když byli Vasilij a Sophia odsouzeni k smrti!“ psal.

„Soud s Ďáblem z Moskvy byl pro mladou sovětskou republiku, která oficiálně vznikla teprve před pěti měsíci, obrovskou zatěžkávací zkouškou. Nová moc potřebovala ukázat pevnou ruku. Masový vrah se jim nehodil. Nicméně museli zorganizovat velký proces, protože to lidé chtěli vidět. Zločiny Vasilije Komarova byly obludné. Hlavní roli v něm hrál - jako ostatně velmi často - alkohol. Komarov byl první sériový vrah v SSSR, ale ani zdaleka ne poslední. A u všech jsme pozorovali tuto závislost,“ zmiňuje web GtR.com.

Jaký je příběh Monstra z Šabolovky, „nenápadného dědy“ Vasilije Komarova?

Vasilij Terentjevič Petrov, jak znělo původní jméno budoucího vraha (změnil si je kvůli kriminální minulosti), se narodil do naprosto zoufalých poměrů. Skutečně šílených. Matka byla alkoholička, a když do rodiny železničního dělníka Terentije přibyl syn Vasilij (1. ledna 1871), měli už manželé Petrovovi jedenáct dětí! Dcery dřely na poli a synové pili. Pil i otec. „Všichni byli pokřivení, divní, bledí a prostomyslní. Přihlouplé děti. Matka pila v těhotenství, pila při kojení, pila pořád. Zkázonosná rodina,“ stojí v článku o dětství zvrhlého vraha na webu Diletant Media.

Otec mlátil manželku, děti i sousedy, kradl - a když se opilý utopil ve strouze, malá vesnička ve Vitebské gubernii v tehdejší Ruské říši si oddechla. Jenže otcovu povahu zdědili všichni synové. Jeden měl navíc syfilis ve stádiu paralýzy, trpěl přeludy a halucinacemi a několikrát zapálil rodnou chalupu; další z potomků zvrhlé rodiny byl pro změnu vrah, který v těžké opilosti probodl svého šéfa nožem a zbytek života strávil na nucených pracích. Vasilij Komarov byl od malička zapřažen do tvrdé práce, sám oral s pluhem a alkoholu propadl už v sedmi letech!

Hrozný start do života, to bezesporu. „Komarov byl zvrhlík. Od malička. Týral zvířata, usmrtil krávu, která rodinu de facto živila, bil kamarády i své sourozence. I matku. Všichni byli neustále opilí. Krást začal v okamžiku, kdy se naučil chodit, jak sám cynicky řekl u soudu. V letech 1897–1901 sloužil čtyři roky v armádě Ruského impéria, kde ale překvapil své velitele poslušností a dodržováním disciplíny a subordinace. Ve věku 28 let se oženil a spáchal řadu dalších deliktů, například okrádal nadřízené nebo vyloupil sklad, za což si odseděl rok vězení,“ popisuje začátek jeho kriminální dráhy Diletant Media.

Když byl Vasilij Komarov ve výkonu trestu, zemřela mu manželka na choleru. Komarov nelenil a sotva vylezl z vězení, našel si další ženu, polskou vdovu jménem Sophie (Též Sofia, Sofie), vdovu se dvěma dětmi. Sophie byla o osm let mladší, silná a svalnatá - a v pití alkoholu svého manžela ještě předčila! Povedený páreček žil v Rize, kde v nějakém začouzeném kamrlíku bydleli všichni na jedné hromadě. Komarov začal bít ženu i děti a měl jen jednu jedinou touhu - sehnat co nejvíce alkoholu.

Po říjnové revoluci v roce 1917 vstoupil Komarov do Rudé armády, naučil se číst a psát, stal se velitelem čety a jelikož se neštítil vůbec ničeho, přidělili ho k popravčí četě. Komarov s gustem střílel do zajatců a podílel se i na represích proti rolníkům. „Během bojů byl zajat dobrovolnickou armádou generála Wrangela, ale podařilo se mu uniknout. V zajetí, aby nebyl souzen Vojenským revolučním tribunálem, si změnil jméno a stal se Vasilijem Ivanovičem Komarovem,“ uvádí ruská Wikipedie. Po občanské válce v roce 1920 se Komarov přestěhoval do Moskvy.

S těhotnou Sophií a dětmi se usadil v domě č. 26 na známé ulici Šabolovka v jižní části Moskvy. A téměř okamžitě začal krást, aby měl na alkohol. Sophie pracovala za nuzný peníz, a manžel ji vždy o vše okamžitě okradl. Když Lenin vyhlásil Novou ekonomickou politiku, která umožnila soukromé podnikání, donutila Vasilije, aby začal vydělávat sám na sebe. „Jak chceš!“ usmál se posupně Komarov, ukradl někde koně, opatřil si vůz a s velkou slávou se z něj stal samostatný povozník.

Komarov pendloval po Moskvě jako drožkař, občas převezl nějaký náklad nebo potraviny a všude se pídil jen po jednom - snadném výdělku a levné vodce. A když si všiml, že na koňském trhu zmateně bloudí venkované s kapsou naditou penězi a vyhlíží dobrého koně, rázem mu došlo, co má dělat! „V koních se vyznal perfektně. Začal handlovat s koňmi, hádal se s ostatními kšeftaři a pral se na nože o pár rublů. Potom mu došlo, že tudy cesta nevede. Nebylo to snadné. Moc práce, moc úsilí pro pár rublů. Vodka zadarmo nebyla. Tak usoudil, že snadnější bude zabíjet je,“ říká web GtR.

První vraždu spáchal Vasilij Komarov 13. března 1921, kdy pozval k sobě domů nějakého venkovana, který s vykulenýma očima bloudil po Moskvě, očumoval koně a v ruce tiskl peníze. Vasilij k němu přistoupil, nahodil tvář dobrotivého dědy a řekl: „Hele, já mám doma ve stáji na Šabolovce nádherného, silného koně. Je mnohem lepší než tyhle herky tady a nechám ti ho za skvělou cenu. Pojď se ke mně domů podívat!“ Slovo dalo slovo, prostomyslný vesničan se před případnou koupí rád nechal pohostit vodkou - a sotva seděl u stolu, byl jeho osud zpečetěn.

Když se po ráně kladivem do hlavy sesunul ubohý kupec ze židle, Komarov chvíli počkal. Muž pořád žil, dostal další ránu, opět počkal… A takto chladnokrevně a bezcitně utloukl chudáka k smrti. Tělo poté okradl o peníze, cennosti, oblečení i boty; nahou mrtvolu svázal do kozelce a hodil do plátěného pytle od obilí. Ten zavázal a cestou na štaci ho pohodil někde ve škarpě. A takto Komarov postupoval u všech vražd. Způsob provedení a zbavení se těla neměnil.

A v Moskvě se začalo šuškat, že ve městě „řádí nějaká bestie“. Sotva někdo našel pytel s příšerným obsahem, záhy se objevil druhý a třetí… Lidé se báli chodit mezi opuštěné domy a na staveniště, protože tam téměř vždy našli tělo v pytli. Komarov pak raději zavražděné odhazoval do řeky - a to už byly pytle vzorně zašité režnou nití a pečlivým stehem. Do věci se totiž vložila „ženská ruka“ - Sophie, která nedávno porodila syna, totiž jednou vešla do kuchyně, když byl její manžel zrovna v „plné práci“!

Místo, aby začala řvát a běžela vraždícího zvrhlíka nahlásit, poklekla k zabitému sedlákovi a s naprostým klidem mu svázala nohy k břichu provazem, aby se mrtvola vešla do pytle. Pak vzala hadr a společně s manželem pečlivě vytřela krev z podlahy! A takto vypečení manželé pokračovali dál. Sophie brzy zjistila, že její muž narazil na zlatý důl, užívala si litry vodky, a Komarov postupem doby ztratil i poslední zbytky ostražitosti - napytlované nebožtíky nestíhal odhazovat, takže je jaksi skladoval v přilehlé kůlně nebo je hodil na hnůj k záchodu a zaházel senem.

Zápach rozkládajících se těl Komarov omlouval tím, že mu v kůlně hnijí brambory. Nikomu v okolí to nebylo divné. Policie už byla samozřejmě v pohotovosti: „Hlavní město sovětského Ruska zachvátila hrůza, protože se zdálo, že mladý socialistický stát dělníků a rolníků má poprvé ve své krátké historii sériového vraha. Jenže hledali jinde. Mysleli si, že vrah bydlí v Zamoskvorečje. Tím se zameškalo hodně času, a mrtvých přibývalo,“ uvádí Diletant Media.

Vyšetřovatelé si také všimli nesmírně dovedného způsobu vázání pytlů. A jeden mrtvý měl ruce spoutané dětskou plenkou - cárem hadru, který nesl stopy po výkalech. „Žena? Je to žena? To by přece fyzicky nezvládla. Nebo má ten vrah doma malé dítě? Táta od rodiny?“ přemítali policisté. Našli pak další stopy - zbytky ovsa. „Koňský trh. Bude to kočí. Handlíř!“ došlo jim, protože nahlášení pohřešovaní (těch bylo asi jen pět, u dalších se rodina ani nenamáhala nic nahlásit, prostě usoudili, že jim tatínek či manžel utekl) šli do Moskvy koupit koně.

A těla přibývala. Bylo to až neskutečné - pytel číhal na zmatené detektivy doslova na každém rohu! Zatím jich našli 22, a lidé šíleli: „Dělejte něco! Vždyť jsme v Moskvě, ne někde na primitivním venkově! Tomu říkáte Sovětský svaz? To je ten ráj na zemi? Vždyť vám tady pod nosem řádí ten Pytlovač!“ To bylo opravdu na pováženou - a státní orgány to velice dobře věděly. Aby se alespoň „něco“ dělo, rozhodly úřady, že podniknou zátah na nelegální palírny alkoholu.

„Asi si mysleli, že tím zavřou Moskvanům ústa, ale docílili jen toho, že byli všichni naštvaní.“ spekuluje web GtR. Asi je to pravda, ale nebýt této razie, Komarov by vraždil ještě dlouhé roky! V noci 18. května 1923 totiž pátrači došli na Šabolovku. Policisté pročesávali každý dům, hledali destilační zařízení a zásoby samohonky, když přišla řada i na domek číslo 26, kde vražedný pár žil. V tu chvíli se Komarov obrazně řečeno podělal. Začal koktat, třásl se, a když se jeden z milicionářů vydal směrem ke kůlně na dvoře, vrah zpanikařil a vyskočil z okna.

Když policisté kůlnu otevřeli a odházeli hromadu shnilého sena, nelegální alkohol nenašli. Místo toho na ně vykoukl pytel, ze kterého trčela lidská ruka. Když ho rozřízli, našli rolníka, který zmizel před několika dny. V kuchyni pak pod stolem leželo ještě teplé tělo dalšího muže. Okamžitě bylo vyhlášeno celostátní pátrání, a Komarov byl o den později zatčen ve vesnici Nikolskoye v Moskevské oblasti. Na výslechu se pak bez jakéhokoli nátlaku či výčitek svědomí přiznal k celkem 33 chladnokrevným vraždám.

„Většina těl obětí Vasilije Komarova byla nalezena až po jeho zajetí. Komarov o vraždách mluvil s cynismem, rozkoší a potěšením. Tvrdil, že motivem jeho zvěrstev byl vlastní zájem a touha po penězích na alkohol. Popisoval, že zabíjel jen spekulanty, odmítl hovořit o tom, že to byli prostí a chudí lidé, kteří měli u sebe celoživotní úspory. Když ukazoval policii, kam umístil zbylá těla, museli muži zákona držet rozzuřené davy lidí, kteří ho chtěli roztrhat na kusy. Došlo i na střelbu do vzduchu,“ uvádí ruská Wikipedie.

Komarov ničeho nelitoval. Naopak. Řekl, že měl v plánu zabíjet dál. „Alespoň šedesát!“ kývl směrem k vyslýchajícím, dobrácky se usmíval a potahoval z machorky. Komarov absolvoval i psychiatrické vyšetření. Verdikt komise lékařů zněl: „Alkoholický degenerát a psychopat.“ Když došlo k výše zmíněnému soudu, Moskva zažila hotové manévry. Komarova a jeho ženu chtěli vidět všichni in natura, takže byl celý soud přestěhován do auly Moskevského muzea! Když byli manželé odsouzeni k trestu smrti, dav aplaudoval.

Vasilij Komarov a Sophie byli zastřeleni 18. června 1923. Děti si převzal stát a domek v Šabolovce byl srovnán se zemí, protože tam lidé chodili jako do nějakého zvrhlého lunaparku. Dodnes se neví, kolik lidí Komarov zabil. Oficiální číslo je 29, on sám řekl, že 33. Příšerné zločiny Vasilije Komarova byly dokonce komunistickým režimem znevažovány. „Ale vždyť se nic strašného nestalo. Byl to blázen, jistě, někoho zabil. Ale tolik? Ani náhodou. To se u nás stát nemůže. My tu přece žádného sériového vraha nemáme,“ bagatelizovali řádění Vlka z Moskvy po rozkazu „shora“ samotní policisté.

Ale měli. Jmenoval se Vasilij Komarov a jeho řáděním neblahá éra dalších masových a sériových vrahů v SSSR teprve začala.

Zpracováno podle:

Gw2ru.com (GtW), Puskinhouse.blog, Fandom, Vasili Komaroff, Комаров, Василий Иванович , YouTube Dokument, Diletant Media