Daroval malou holčičku kanibalům a nakreslil, jak ji jedí. Zločin milionáře Jamesona otřásl světem

Text obsahuje popisy, které mohou být naturalistické a znepokojivé…

Tato mrazivá slova pronesl v květnu roku 1888 otrokář z africké osady Riba Riba v dnešním Kongu. Odstartoval jimi zrůdnost tak těžkého kalibru, že to dodnes bere dech. „Aféra Jameson“ zasáhla bez nadsázky celý svět, a lidé ve viktoriánské Anglii nevěřili svým uším a očím. James Sligo Jameson, dědic továrny na výrobu slavné irské whisky, totiž udělal věc, které lze jen těžko uvěřit - během expedice po Africe koupil za šest látkových šátků malou holčičku a předal ji kanibalskému kmeni!

Proč by to dělal? Protože Jamesona kanibalismus morbidně a velice „ujetě“ fascinoval. Toužil to vidět na vlastní oči. Blouznil o pojídání lidí lidmi, až se ho začali bát i muži z výpravy. „Je to zvláštní, viďte? Člověk tady prý konzumuje člověka. Já bych si to tak rád zaznamenal, ale myslím, že to jsou jen povídačky,“ vykládal.

Jenže povídačky to nebyly. A když mu otrokář přivedl desetileté dítě a zeptal se, jestli má nebohou dívenku opravdu hodit přímo do chřtánu hladových lidojedů, Jameson zcela krutě a cynicky přikývl. Scenérii, která obratem následovala, natěšeně sledoval a vše si pečlivě zakreslil do svého deníku. A nešetřil podrobnostmi!

Je to strašidelná představa, to bezesporu. Kdo může být tak krutý? A stalo se to? Je to dokázané? Tyto otázky provázejí neslavnou africkou výpravu z roku 1887 dodnes.

„Jameson byl vážený muž, pohádkově bohatý palírník; přírodovědec a dobrodruh, jemuž v Africe muselo přeskočit v hlavě. Z lidojedské hostiny vytvořil šest skic, které hrdě ukazoval každému, kdo se na osud otrokyně zeptal. Pak se obhajoval tím, že si myslel, že jde o žert. Že je to jen naoko!“ uvádí web ATI.com.

Když se „krvavá dohoda“ v listopadu roku 1890 provalila, byl z toho jeden z největších skandálů 19. století. Rodina Jamesonů zažívala peklo, o všem obsáhle informoval tehdejší tisk, a lidé celé měsíce nemluvili o ničem jiném. „A on opravdu nechal sníst malé dítě, aby si to nakreslil? Je tohle možné? To musel být blázen! Nebo zvrhlík!“ křižovali se bohabojní občané.

Jaký je příběh „Aféry Jameson“ ?

Cynický boháč s pověstí podivína - tak o Jamesi Sligo Jamesonovi mluvili jeho současníci. Narodil se 17. srpna 1856 ve skotském městě Alloa jako vnuk Johna Jamesona, zakladatele a majitele palírny slavné irské whisky Jameson. Pro zajímavost, byl také strýcem vynálezce Guglielma Marconiho. A už od malička jej fascinovala příroda. Sbíral brouky, žáby i ptáky, nosil to domů a neustále prosil svého tvrdohlavého otce Andrewa, aby mu umožnil cestovat po světe. Lákala ho Afrika.

„Je tak temná, plná zmaru. Kolik neobjevených věcí se tam musí skrývat? Chci je všechny pojmenovat!“ naléhal mladý James a sotva dokončil školu, začal proti vůli otce cestovat. Rodinné palírny si vůbec nevšímal a posílal z cest všemožné artefakty, které pak doma preparoval a vystavoval. Táta z něj mohl zešílet. Jameson byl ale zcela neústupný - a už tehdy prý byl nesmírný podivín.

Vydal se na Cejlon, na Borneo či do Asie. Jeho spolucestovatelé vzpomínali, že měl prapodivné nápady a hlásal poněkud temné názory: „Jaký to koloběh života. Podívejte. Čichněte si,“ rozjímal nad nějakou rozloženou zdechlinou buvola a zvíře si až úchylně prohlížel. Domorodí nosiči mu často utíkali, protože i oni viděli, že „je v něm něco zlýho.“ Jameson mimo blouznění nad mršinami objevil a pro ornitologii popsal a zařadil nové druhy ptáků - někteří jsou po něm pojmenovaní.

Se svým bratrem pak prošel Ameriku, kde střílel bizony. Sourozenec Jamese znepokojeně sledoval - řezal totiž monumentální zvíře na kusy a vše si pečlivě zakresloval do deníku! „Ty jsi divný, opravdu. Maluješ krásně, ale samé hrůzy,“ vrtěl hlavou bratr, „Až se vrátíme, najdeš si ženu, to tě srovná!“ Ale nesrovnalo. James Sligo Jameson se sice v Anglii oženil s krásnou Ethel, která porodila dvě děti, ale místo poklidného a bohatého života se Jameson rozhodl pro návrat do Afriky.

„Já se tam musím vrátit. Vše mě tam táhne!“ oznámil Jameson manželce snivě, sebral se a navštívil Henryho Mortona Stanleyho (1841-1904). Tento dobrodruh a boháč organizoval velkou výpravu do Afriky. Údajně chtěl osvobodit Emina Pašu, ale spíše se jednalo o průzkum pro britskou vládu o případné anexi nových území. Stanley ale Jamesona nechtěl vzít s sebou. Znepokojovala ho fyzická slabost, křehkost a zvláštní melancholické poznámky, které tento gentleman trousil po pánských klubech.

„Vezmi mě, mám peníze a zkušenosti!“ naléhal milionář poněkud zoufale a nabídl Stanleymu na tehdejší dobu závratnou sumu tisíc liber. 20. ledna 1887 tedy Stanley s Jamesonem podepsal dohodu o účasti na expedici Emina Paši. Výprava to byla obrovská a na samotném začátku měla cca 700 až 800 účastníků. V čele stála skupina 9 gentlemanů a důstojníků včetně Jamesona; dále až 650 najatých domorodých nosičů, 60 vojáků a spousta osobních sluhů a průvodců. Když vyrazili, mávalo jim na cestu půl Anglie. Jenže konce cesty se nedožila ani půlka z nich!

V březnu 1887 dorazili „bílí muži“ do přístavu Banana v dnešní Demokratické republice Kongo a odtud vyrazili po řece Kongo. Velitel Stanley byl tvrdý a bezskrupulózní muž, který neměl žádnou trpělivost, a Jameson ho postupem doby začal mírně řečeno štvát. „Svaluje na mě vinu za vše, co se stane. Je to tvrdý a těžko uspokojitelný vůdce. Vysmívá se mi pro mé záliby. Když měl úplavici, byl jsem obviněn, že za to mohu já, protože jsem dostal na starosti zásobování a vaření. Nevím, jak to půjde dál,“ stýskal si Jameson ve svém deníku.

Sám se držel stranou od svých kolegů. I během této cesty objevil nové druhy ptáků, ale jak se výprava dostávala do hlouběji do Konžské pánve, přestala ho příroda zajímat a hledal jen mrtvoly lidí. Jameson byl jako posedlý. „Podívejte!“ nosil nalezené dlouhé kosti do hlavního tábora a strkal je pod nos ostatním, „Myslíte, že se díváme na zbytky z hostiny lidojedů? Jsou tu?“ šeptal vzrušeně a oprávněně tím budil pohoršení. Muži z něj měli strach. Poslal například do Londýna odříznutou hlavu domorodce s poznámkou: „Vypreparujte a vystavte u mě doma!“

Dokonce i hlavní lékař výpravy Thomas Heazle Parke (1857-1893) si povšiml psychického úpadku milionáře Jamese Sliga Jamesona. „Vábí ho lidojedi. Neustále se nás vyptává, jestli je uvidíme. Je možné, že se mu zatemnil rozum? Mám obavy o jeho stav. Fascinován lidojedy urputně hledá důkazy jejich přítomnosti po celém okolí. Otravné a znepokojivé. Domnívám se, že Henry (Stanley) toho již má dost. Poslouchat jeho rozpravy je nechutné,“ zapsal si dle ATI.com znepokojený lékař.

Nakonec už všem došla trpělivost. Hlavně Stanleymu, který byl vždy impulsivní, a „srabáci“ mu šíleným způsobem lezli na nervy. Musel se jich zbavit, tak se rozhodl, že se trhne a uteče jim. Rozdělil výpravu na dvě části, přičemž ti, co byli dle jeho mínění slabí, zůstali v tzv. zadním voji. Jeho velením byl pověřen major Edmund M. Barttelot (1859-1888), který se rozčiloval a hulákal na odjíždějící kolonu: „Co já tu s nimi budu dělat! Vrať se!“ Ale kdepak už byl Stanleymu konec! Major se vrátil do tábora Yambuya na řece Aruwimi a přemýšlel, co má dělat dál!

Neměli totiž žádné zásoby, a všem hrozil hlad. Stanley ale slíbil Barttelotovi, že po cestě osloví muže jménem Tippu Tip (1832-1905), aby jim poslal nějaké jídlo. Tippu Tip byl otrokář, odporný obchodník s lidmi a postrach tehdejší Afriky. Major ho nenáviděl a bál se ho, ale pomyslel si: „Když přiveze potraviny, budu se k němu chovat s úctou!“ A zadní voj čekal na příchod slíbeného proviantu. Jenže marně, žádní nosiči se neobjevili, a tábor se stal smrtelnou pastí: „Pronásledují nás nájezdy zdivočelých kmenů. Muži hynou. Hlad, nemoci,“ zapisoval si Jameson do deníku.

Angličtí gentlemani pak v kruté nouzi sáhli ke krajnímu řešení a unášeli domorodé ženy a děti. Drželi je jako rukojmí, dokud je náčelník nevykoupil za kozu nebo trs banánů. Tehdy už byl Jameson zcela mimo sebe. Svědčí o tom i deníkové zápisky a vzpomínky přeživších. „Vyprávěl, že v krajním případě se můžeme sníst mezi sebou. Pak se tomu vesele zasmál, ale prohlížel si nás až lačně!“ Hrůzná představa! A mělo být hůř.

Pak už se situace vymkla kontrole - Angličané ze zadního voje trpěli paranoiou a zabíjeli se mezi sebou. James Sligo Jameson proto sebral svého tlumočníka Assada Farrana a s dalšími muži se vydal hledat Tippu Tipa, aby jim konečně dodal slíbené zásoby. Když ho našli, blahosklonně přeživší „zachránil“. Tip byl velice potměšilý, cynický a zlý muž, který ve všem viděl jen peníze a lidmi zcela pohrdal. Jak moc, to se ukázalo už brzy, konkrétně v květnu roku 1888, kdy Jameson s ostatními pobýval jako host Tippu Tipa v domě náčelníka vesnice Riba Riba.

Siestu jim narušil ryk z venku. Když vyběhli ven, uviděli nazdobené domorodce, kteří zrovna tančili kolem ohně. Jameson je sledoval se zatajeným dechem, a Tippu Tip si všiml, jak se mu chvěje chřípí. „Tyhle tanečky končívají hostinou. Víte jakou, co?“ naťukl opatrně směrem k Jamesonovi. A trefil se přímo na komoru! „Řekl jsem Tippu Tipovi, že to jsou jen příběhy. Cestovatelské lži. On se odvrátil a něco řekl Arabovi jménem Ali, který seděl vedle něj. Ten se ke mně otočil a sdělil mi: Dej mi kousek látky a uvidíš, že to nejsou žádné lži.“ zapsal si Jameson do deníku.

Podle svědectví tlumočníka Farrana ale Jameson nadšeně vyhrkl: „Moc rád bych to viděl. Je to můj sen. Chtěl bych si to zdokumentovat a zakreslit!“ Měl dokonce prosit a smlouvat! Nakonec odevzdal Alimu šest látkových šátků. Ali je sbalil, odešel - a když se vrátil, za ruku vedl desetiletou polonahou holčičku. „Opravdu to mám udělat? Chceš to?“ ptal se ho asi pětkrát Tippu Tip. Jameson vždy kývl a fascinovaně si přitom děvčátko prohlížel. „Bylo zticha. Mělo kulaté velké oči a mlčelo. Neprosilo.“ psal.

„Tak dobře,“ mlaskl Tippu Tip. Tlumočník Farran, kterého po zveřejnění celé obludné záležitosti vyzpovídaly slavné newyorské Timesy, vzpomínal: „Muž, který dívku přivedl, řekl kanibalům: Toto je dárek od bělocha, který si přeje, aby byla snědena. Jameson si stoupl na kmen stromu, aby lépe viděl,“ popisoval Farran.

Z deníku Jamese Sliga Jamesona lze vyčíst, že byl krutou scénou zcela fascinován. Bez sebemenšího náznaku soucitu zapsal, že nebohé dítě po útoku padlo k zemi a se všemi detaily popisoval, co se ním dělo dále. Nejvíce zarážející prý byla naprostá odevzdanost oběti, která se do poslední vteřiny vůbec nebránila. Jameson celému tomuto krutému divadlu nečinně přihlížel.

„Byla to jistě nejodpornější scéna, jakou jsem kdy viděl. A jakou pravděpodobně uvidím. Až do poslední chvíle jsem nemohl uvěřit, že to myslí vážně,“ zapsal Jameson, který také vehementně kreslil. Podle přísežného Farranova prohlášení skicoval už na samém začátku celé zvrhlé podívané, která končila smrtí nevinné dívky! Potom kresby dodělal pomocí barev a nadšeně je ukazoval každému, kdo šel kolem.

„Jameson se dušoval, že nevěděl, že to bude doopravdy. Ale členové expedice, co se vrátili do Anglie, naprosto shodně vypovídali, že chtěl vidět kanibalismus na vlastní oči. Byli z něj znechuceni. Jameson údajně rád ukazoval tyto kresby svým společníkům, což jen posiluje tvrzení, že velmi dobře věděl, co se stane, když látku Alimu předal. To je na tom nejhorší.“ říká web ATI.com.

John Gabble z platformy Reddit připomíná, že kanibalismus byl v Kongu normou: „Je třeba zasadit Kauzu Jameson do kontextu. Kongo bylo soukromým státem belgického krále Leopolda II. Konzumace lidí se zde bohužel stala rutinou. Vrcholem všeho byla apatie tehdejších koloniálních úřadů, které nad brutálním násilím zavíraly oči, a někteří evropští důstojníci v divočině ztráceli lidskost!“ uvádí John

I když byl Jameson uznáván jako přírodopisec, tato hnusná věc ho v očích veřejnosti snížila na úroveň nejbrutálnějších vrahů všech dob. Jeho pověst byla zcela zničená. Zvrhlý milionář ale spravedlnosti za svůj zločin nečelil - zemřel ještě v Africe. 19. července 1888 byl totiž major Barttelot zavražděn domorodým náčelníkem Sangou. Jameson okamžitě spěchal na místo činu a osobně se zúčastnil soudu i následné popravy majorova vraha.

Jenže se nakazil nějakou tropickou nemocí a bylo mu čím dál hůř. Když ho přinesli k nohám kolegy Herberta Warda do obchodní stanice Bangala, byl už polomrtvý. Měl strašnou horečku a halucinoval: „Warde! Warde! Přicházejí. Poslouchej. Ano! Přicházejí! Nyní vstaneme a budeme jim čelit spolu!“ zněla poslední slova (co asi mohl vidět, že?) Jamese Sliga Jamesona, který zemřel 17. srpna 1888 ve věku dvaatřiceti let. Pohřben je v Kongu.

Když se pak zpackaná expedice vrátila do Londýna, velitel Henry Morton Stanley se pokusil zachránit svou pověst a v tisku svalil veškerou vinu za zmar zadního voje a smrt mnoha mužů na Jamesona. „Jaký to byl hrozný muž. Dítě nechal sníst, aby ukojil své zvrhlé choutky!“ odpálil pak Stanley pomyslnou bombu - a všechen ten bezbřehý hnus vylezl na povrch!

Vdova po Jamesonovi nemohla vylézt ani na ulici - u rodinného sídla číhal naštvaný dav, který na ni znechuceně pořvával: „Hanba! Fuj! Určitě si taky kousl! Bezbožník! Shnije v pekle!“ Ethel se ale snažila pověst svého manžela očistit - vydala jeho deníky: „Každý si může přečíst, že byl James těmi stvůrami uveden v omyl!“ hlásala vdova. Ale nevěřili jí. Pro celý svět byl dědic irské whisky cynickým poživačným zpustlíkem.

Někdo sice označoval korunního svědka Farrana za lháře, ale v denících Jamese Sliga Jamesona to prostě napsané bylo. Všechno. O tom není sporu. „Usvědčil sám sebe v deníku. Nákresy se nedochovaly, ale existují jejich přesné kopie. Aféra se rozlétla do světa, a i americké noviny měly dlouhé měsíce o čem psát. Vyzpovídány byly desítky svědků, přeživších. Verdikt byl jasný: Jameson moc dobře věděl, co za svých šest šátků kupuje, a neudělal ani ten sebemenší pokus holčičku zachránit,“ shrnuje celé to šílenství web ATI.com.

James Sligo Jameson mohl vstoupit do historie jako ceněný ornitolog. Místo toho se při vyslovení jeho jména dělá lidem nevolno. „Nepředstavitelná krutost, která se nedá nijak obhájit,“ hřímal i sám Henry Morton Stanley. Co se v Africe roku 1888 skutečně stalo, to už asi nikdo nezjistí. Ale důkazy, výpovědi i deník mluví zcela jasně - James Sligo Jameson nechal sníst dítě a jeho smrt si namaloval.

Zpracováno podle:

ATI.com, Záchranná expedice Emina Paši, James Sligo Jameson, Archive.org, Dokument Youtube, Henry Morton Stanley, Tippu Tip, Reddit, Futilitycloset.com, Emin Paša