Článek
Na Hodonínsku by si mohli postěžovat: To je letos všelijaké žúžele!, na Litovelsku zase povzdechnout: Nač Pámbu stvořel to žóžel? a v Podkrkonoší by vás možná varovali: Leze tam všelijaká žoužel, ať tě něco neštipne. Jde totiž o obtížné, nepříjemné drobné či větší živočichy, kteří mohou lidem i škodit – například hmyz, krtci, myši, hadi. Možná byste spíše řekli „havěť“. Do této skupiny většinou neoblíbených příslušníků živočišné říše patří i klíšťák. Víte, co to je? Zkusíte si tipnout? Máte na výběr ze dvou možností: a) klíště, b) škvor. Pokud jste vybrali obě, je to správně.
Slovo klíšťák jako označení pro klíště byste mohli slyšet ve středních Čechách, např. na Mladoboleslavsku a Rakovnicku a také ve Slezsku. Škvora tímto slovem označují třeba v Podkrkonoší nebo u Kroměříže. Ovšem klíště i škvor mají v nářečích velké množství dalších pojmenování.
Pro nepříjemného členovce sajícího krev obratlovců se v Čechách užívá převážně název klíště, který se shoduje se spisovnou češtinou, avšak kupříkladu jižně od Českých Budějovic mu říkají kleštice a pro východní Čechy je zase typické pojmenování připínák. Na území Moravy (s přesahem do Čech až ke Kolínu a Jindřichovu Hradci) převládá označení piják. Tak třeba na Litovelsku můžete slyšet: Zakósl se mo piják do břocho. Ledaskde se užívají i dvouslovná pojmenování lesní veš, srní veš, horská veš. A jak klíště přišlo k tolika názvům? Názvy jsou různě motivovány, např. tím, že se drží pevně jako stiskem kleští, je na těle „připnuto“, pije krev, nebo vznikly na základě podobnosti klíštěte s jiným živočišným druhem.
Neméně zajímavý a pestrý je soubor pojmenování pro hmyz se zkrácenými křídly a pohyblivými klíšťkovitými přívěsky na zadečku. Na celém našem území převažuje název škvor, shodný se spisovným jazykem. V západních Čechách můžete slyšet škvorec, v Podkrkonoší a na Novopacku škmor a sporadicky i škmorák, škmorec, škvorák a škvorec, takže například v Radčicích na Jablonecku můžete dostat otázku, které už teď snadno porozumíte: Ty věříš tomu, že škmorák leze do ucha? A právě z pověry, že škvor leze člověku do ucha, vychází druhé nejrozšířenější pojmenování – ušák. Užívá se na střední Moravě (s přesahem do Čech až na Vysokomýtsko a Táborsko). V jihozápadních Čechách je hojně rozšířena varianta uchavec, na Chodsku by vám tedy řekli: Letos je moc uchavců, šudýš to leze. Porůznu na Moravě byly zaznamenány další obměny jako ušál, ucháč, ušník, záušák, ucholář, uchovář. Celá řada pojmenování je motivována základním znakem škvora, tedy klíšťkovitými přívěsky, nebo podobností s jiným živočišným druhem: klíšťák (v Podkrkonoší to pěkně vysvětlují: klíšťáci maj zádu takový klíšťky), vidličák, střihavka, štipka, štír, roháč. Tato označení už nejsou tolik rozšířená, větší areály tvoří pouze název střihavka ve východních Čechách a štipka ve Slezsku.
Výčet pojmenování pro klíště a škvora samozřejmě není úplný, mnoho dalších včetně map s jejich územním rozšířením najdete v Českém jazykovém atlase, který vypracoval autorský kolektiv dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR (https://cja.ujc.cas.cz/e-cja/). A pokud vás nářečí zajímá, určitě se také podívejte do právě vznikajícího Slovníku nářečí českého jazyka (https://sncj.ujc.cas.cz/).
