Článek
Věděli jste, že můžete mít na talíři bábu, babku i babičku a dost si na nich pochutnáte? Ne, nelekejte se, řeč nebude o tom, co vás teď možná napadlo, nebudeme se věnovat kanibalské kuchyni, v českých nářečích totiž tato slova pojmenovávají také pokrmy. Jedná se o moučná či bramborová jídla pečená v troubě, na plotně i smažená na pánvičce. Mohou to být pokrmy sladké i slané, ze syrových i vařených brambor, buchty a koláče z kynutého těsta či obyčejné bábovky.
V Bozkově na Semilsku jedno z těchto jídel popisují takto: Jako na halušky těsto, ale pečený v troubě, to je bába. Ve Vysokém nad Jizerou mají ovšem jiný recept: Svítek z vařenejch strouhanejch brambor s vejcem a mlíkem, tak to se menuje bramborová bába. A v Přešticích na Plzeňsku vám krátce vysvětlí: Bába je buchta z bramburů. Na Českobudějovicku označovali slovem bába bábovku: Upečeme si bábu, uj se těšim!, v Kelči na Vsetínsku zase žemlovku: Nakrájej rohlejkou na babu. A abychom nezapomněli – na Rokycansku pekli mramorovou bábu, tedy bábovku ze světlého a tmavého těsta. Když si zkušenosti s pečením bábovky vyměňovaly hospodyňky na Jindřichohradecku, mohli jste zaslechnout: Já dělám babku ze šesti vajec. Na Českokrumlovsku však slovo babka sloužilo jako pojmenování pro buchtu z kynutého těsta: V peci se pekly calty, babky a koláče. Na Šumpersku zase říkali kynutým buchtám babičky (s makem nebo s tvarohem).
Byly zaznamenány i další odvozeniny se základem bab-/báb-pojmenovávající jídlo. Babica na Šumpersku a Frýdecku-Místecku říkali bábovce. Na Vsetínsku pekli z řídkého kynutého těsta buchtu zvanou baběna. Zdrobnělé výrazy babčička a babčinka označovaly v jižních Čechách druh bílého pečiva: Babčičky vod mámy bejvají dycky lepčí. Také musíme zmínit výraz bábovka, který v nářečích pojmenovává ve shodě se spisovnou češtinou vyšší okrouhlé pečivo s naznačenými dílky pečené ve speciální formě. O jeho přípravě se z nářečních záznamů dozvíme mnoho rad a zkušeností hospodyněk. Například na Náchodsku věděli, že nejlepší bábouky byly pečený v hliněný formě, v Drysicích na Vyškovsku by vám zase poradili, že babuvka se mosi dlóho pict. Bábovka dříve nebyla tak běžné pečivo jako dnes, pekla se jen při slavnostnějších příležitostech: Koláče a bábovky se pekly na svatbu (Strakonice); Zétra odělám pro hostě babuvko (Olomoucko); Je neděla, stařka neskaj upekła babůvku (Vsetínsko).
A to ještě není všechno. Jídlo pojmenovávají také odvozeniny mužského rodu babec, babák, babinec, babčák. Babec označuje na Liberecku velkou buchtu, babák se na Opavsku nazývá koláček s mákem: Bez babakuv by karmaša něbyło (karmaš ‚posvícení‘). Výrazem babinec označovali v severovýchodních Čechách něco jako žemlovku z chleba: Starej chleba se zalíl kápkou mlíka a rozpek, tomu řikali babinec. Babčák se v Podkrkonoší říká oblíbeným bramborákům, připravovaným v nejrůznějších variantách: Někdo ďál babčáky i se špekem nebo s houbama.
Všechny zmíněné názvy pokrmů najdete v právě vznikajícím Slovníku nářečí českého jazyka (https://sncj.ujc.cas.cz/), jehož tvorbou se zabývá autorský kolektiv dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR. Mnoho dalších nářečních zajímavostí se dozvíte v Českém jazykovém atlase (https://cja.ujc.cas.cz/e-cja/).
