Článek
Pondělní ráno. První září. Vůně nových sešitů a čistého oblečení se mísí s vůní kafe. Čím méně jste si během léta odpočinuli, tím silnější kafe potřebujete. Děti v sandálech plných písku jako suvenýru z léta se tváří, že vstávat na sedmou do školy je rituální krutost. Rodiče, zpravidla od poloviny srpna, počítají dny: „Už jenom pětkrát vymyslet nějaký výlet, program, zabavit děti… a pak už bude klid, pohoda a rutina.“ Na dveře klepe září a rodiče si v duchu (velmi často naivně) představují, jak bude doma zase klid a řád.
Jenže ouha! Pokud plánujete, že vám školní režim vysaje z kalendáře chaos a vrátí klid, tak jste velmi často na omylu. Dovolené skončily, hlídání skončilo, a nastává neolympijská disciplína, v níž se předhání stovky rodin. LOGISTIKA DĚTÍ. O prázdninách jsme řešili, kdo pohlídá dětí, když musíme do práce, nebo jaký výlet s nimi podnikneme, abychom celý den neposlouchali, že se naši potomci nudí. Nadšení z toho, že školka nebo škola je zase tady, vydrží přesně do chvíle, než otevřete školní WhatsApp skupinu, kde se rozvinou první vášnivé debaty o rozvrzích, platbách obědů, či jejich odhlašování a časech kroužků, nebo tréninků. Vymýšlení programu pro děti sice mizí z našich povinností, ale okamžitě je nahrazuje tabulka v Excelu, kterou si každý rodič přehrává v hlavě. Vyzvednout, odvézt, podepsat, nakoupit, obalit sešity, zaplatit. A to nás to ostatní teprve čeká.
„Přineste, prosím, kaštany, budeme vyrábět zvířátka.“
„Od října budou děti chodit na lední bruslení, pořiďte jim, prosím brusle.“
„Dávejte dětem čepice na běhání.“ (Kolik druhů dětských čepic vlastně existuje?)
Takže ano, prázdniny skončily a vy čekáte klid a úlevu. Místo toho se ale rozjede další level tetrisu. Kdo děti ráno odveze, kdo je odpoledne vyzvedne, může mít dítě 1 kroužek v úterý, a ve čtvrtek, když dítě 2 má trénink ve středu a v pátek? A domácí úkoly. Které zas a znovu testují vaší trpělivost a vlastně i vaše znalosti. A do toho domácnost. Práce. A nějaký čas pro sebe, ačkoliv to, v tom všem, zní jako naprostá utopie.
A tak, když večer doma zavane poslední záchvěv letního větříku a kolem rozmrzelých dětí a jejich unavených rodičů se mihne letní fotka z koupáku, padne to na člověka. Léto může být chaotické, hlasité, někdy nekonečné, ale volnost pozdních večerů, kdy se „nic nemusí“, opálení a smích v mokrých plavkách, má něco do sebe a ve finále nám to vlastně kolikrát i chybí.
Tak zase za rok. Teď už jdu obalovat a podepisovat sešity.
