Článek
Dnes si připomínáme výročí 11. září 2001. Den, kdy se během několika hodin zhroutil nejen symbol ekonomické moci v New Yorku, ale i pocit jistoty, že svět je bezpečným místem. Den, který rozdělil čas na „před“ a „po“.
V útocích tehdy zahynuly tisíce lidí – otcové a matky, kolegové, přátelé, lidé, kteří šli do práce nebo usedli do letadla, aniž by tušili, že to bude jejich poslední ráno. Vedle nich zemřeli i ti, kteří přišli na pomoc,hasiči, zdravotníci, policisté, obyčejní občané. Jejich odvaha a oběť se staly symbolem lidskosti uprostřed hrůzy.
11. září ukázalo, jak velké zlo dokáže člověk napáchat, ale také jakou sílu má solidarita. Po celém světě se lidé spojovali v modlitbách, posílali pomoc a vyjadřovali soucit. Ten den jsme cítili, že bolest jednoho národa se stává bolestí všech.
Zároveň ale tento den otevřel i novou éru – éru válek, přísných bezpečnostních opatření, ale také politiky strachu. Změnil se svět, naše svobody, naše vnímání reality. Byly spuštěny procesy, jejichž důsledky vidíme dodnes, od válek na Blízkém východě až po omezení občanských práv.
A s odstupem let přichází i otázky. Bylo vše skutečně tak, jak nám bylo tehdy prezentováno? Nebyly některé události a následné kroky vedeny i jinými zájmy? Čas ukazuje stále více otazníků, svědectví a pochybností. Ty nelze zametat pod koberec, protože pravda je základ, na kterém může stát jen skutečně svobodná společnost.
Připomínka 11. září proto nesmí být jen pietou za oběti. Musí být i výzvou k přemýšlení a hledání pravdy. Pravdy, která má moc nás chránit před tím, aby se historie neopakovala, v jiné podobě, na jiném místě, s jinými oběťmi.
11. září nám připomíná, jak křehký je lidský život a jak snadno se mění běh dějin. A připomíná nám i naši odpovědnost, chránit pravdu, svobodu a lidskost, protože právě tyto hodnoty jsou nejcennější.
